27.10. 1845 Zbiroh- 28.6.1912 Zbiroh
Básník, přeladatel, významný organizátor kulturního života. Obohatil národní poezii typem, v němž slučoval ideální pojetí umění a jeho všestrané ušlechtilé působení na společnost s bezprostředností, jíž navázal na tradici lidové lyriky.To se odrazilo jak v lidských ideálech, které tlumočil, tak ve výrazové oproštěnosti tvaru.V tom smyslu také založil v české literatuře moderní typ poezie pro děti.
Pocházel z rodiny zedníka a dětství prožil na vesnici, kterou poznal ještě v tradičních formách kultury a lidové slovesnosti. Na Akademickém gymnáziu v Praze pracoval ve studentských kroužcích a začal literárně tvořit. Po maturitě (1865) studoval matematiku a přírodní vědy, vedle toho
také cizí jazyky a literaturu.Účastnil se vlasteneckého života.Verše začal publikovat od r.1866, představilse jimi rovněž v almanachu Ruch, který redigoval. Zklamání ze stagnace národního života se rozhodl překonat rozšířením znalostí o světě a získáním životních skušeností.Přerušil proto studium a odjel r.1868 (ve 23 letech) do Ameriky, kde zůstal 2 roky.V Americe prošel těžkými povoláními soukromého učitele češtiny, redaktora novin českých vystěhovalců, pomocníka na farmách i nídeníka na lodi.Poznal rub i líc americké demokracie, krutý úděl černochů a indiánských kmenů.Tyto zkušenosti jej ještě více utvrdili být básnickým mluvčím národa.Jeho zážitky se uplatnily v první knize Básní a následujících Jiskrách na moři.
Po návratu do Prahy působil jako redaktor Národních listů a profesor angličtiny na vysoké škole.
Uzavírá v roce 1873 snˇatek s Emílií Nedvídkovou, která rok na to umírá po porodu mrtvého dítět Po několika letech osamění se rozhodl S. pro druhé manželství, ve které nalézá klid a pohodu, především ale posilu ve chvílích stále se zhoršující nervizové nemoci, avšak životní otřes jímž prošel se v jeho dílech odráží až do konce.
R. 1877 se ujal (více než na dvacet let) řízení časopisu Lumír.Soustředil kolem něj stejnojmenou básnickou skupinu v jejímž čele stáli Jaroslav Vrchlický a Julius Zeyer.Přispíval poezií, články, vzpomínkami do časopisů- Květy, Národní listy, Světozor, Osvěta, Zvon, ...aj.,
především ale do Lumíru.Motivy jeho básně jsou přirozené, vyplívají ze vztahu k domovu a venkovskému životu. Básníkův zájem o děti je podmíněný životními touhami a hodnotami.
Svými knihami pro nejmladší se přiblížil dětem tak jako žádný jiný spisovatel (Zvonky a zvonky, Zlatý máj, ..atd.)Ke konci S. života převládají v lyrice vážné úvahy o údělu lidského života, které jsou mimo jiné motivovány také těžkým zdravotním stavem i úzkostí ze sociální situace (Za soumraku).Pesimistický přístup je zde překonáván vírou v lidi a jejich práci a postihujícími proměny přírody, která obklopuje venkovského člověka. Zemřel 28. června 1912 (v 67 letech) v rodné vesnici.
10. prosinec 2007
4 273×
430 slov
