Vestibul
Na ochozu vestibulu stojí první čtyři z osmi bronzových soch českých vladařů a významných osobností od Ludwiga von Schwanthalera.
Uprostřed levého ochozu vestibulu stojí socha bájné kněžny Libuše odlité r. 1848. V pravici drží svitek s plánem Vyšehradu a latinským textem „URBEM CONSPICIO FAMA QUAE SIDERA TANGET“ – Vidím město, jehož sláva dotýká se hvězd.
Naproti ní stojí bájný kníže Přemysl Oráč s radlicí, kmínkem lísky a knížecí korunou. Plastika byla odlita r. 1851.
Proti vchodu vlevo je umístěna socha českého krále Přemysla Otakara II. s mohutným štítem a svitkem na němž je latinský text „IN FOTITUDINE CIVITATUM REGNI STABILITAS ATQUE TRANQUILLITAS“ – Stálost a klid spočívají v síle obcí království. Skandinávské runy vyryté do kmene dubového pahýlu připomínají Přemyslovu christianizaci pohanského Pruska. Odlitek vznikl r. 1847.
Napravo je čtvrtá socha vestibulu, představující knížete sv. Václava vévodu českého z r. 1867. Světec a mučedník má v levici palmovou ratolest, za jeho pravou nohou je model románského kostela, který má připomínat baziliku sv. Víta založenou Václavem na Pražském hradě.
Hlavní schodiště
Podestu hlavního schodiště zdobí další dvě Schwanthalerovy sochy.
Vlevo je to česká královna Eliška Přemyslovna. Poslední žena dynastie Přemyslovců, manželka Jana Lucemburského, matka Karla IV. Žila v letech 1292 – 1330. Její socha, nesoucí podobu zachovanou bustou v triforiu Sv. Víta, byla v Mnichově odlita r. 1847.
Proti ní stojí socha českého krále Jiřího z Poděbrad. Žil 1420 – 1471, vládl od r. 1458, byl jedním z nejvýznamnějších politiků tehdejší Evropy. Odlita r. 1850 podle modelu z let 1846 – 1848.
Ochoz hlavního schodiště v 1. patře
V zadní chodbě, před vstupem do výstavních sálů 1. patra, stojí zbývající dvě Schwanthalerovy sochy.
Vlevo je to Bohuslav Hasištejnský z Lobkovic. Žil v letech 1462 – 1510, humanistický básník a spisovatel. Odlita v Mnichově r. 1867.
A vpravo Arnošt z Pardubic. Žil 1297 – 1364, první pražský arcibiskup, rádce a diplomat Karla IV., první kancléř univerzity. Odlita v Mnichově r. 1861.
Od roku 1951 stojí u pilířů téže chodby bronzové bysty historiků zasloužilých o muzeum, které byly do té doby v Pantheonu.
Vlevo je na soklu bysta Josefa Emlera (1836 – 1899), univerzitního profesora, pražského městského archiváře, který se jako jednatel Společnosti Muzea Království českého, jímž byl 17 let až do roku 1893, velmi zasloužil o organizaci stavby nové muzejní budovy a o program její výzdoby. Odlitek pořízen r. 1948 sochařem Janem Kavanem.V Pantheonu slavnostně odhalena 24. 6. 1948.
Rovněž bysta Václava Vladivoje Tomka (1818 – 1905),univerzitního profesora, historika a konzervativního politika, činného v muzejní Společnosti, byla původně v Pantheonu. Byla odlita firmou Bendelmayer a Červenka r. 1899.
Pantheon
Největšími malbami v Pantheonu jsou čtyři lunetové obrazy s náměty slavných epizod z české kulturní historie.
Při pohledu směrem od oken vedoucích na Václavské náměstí je vpravo luneta Povolání Přemysla Oráče k vládě a vlevo obraz Sv. Metoděj dokončuje na Velehradě před svou smrtí v roce 885 překlad Písma svatého do slovanského jazyka. Obrazy jsou dílem Františka Ženíška, kterému pomáhali jeho syn František, Jan Skramlík a Augustin Vlček. Označeny jsou datem 1900, zcela dokončena však byly až roku 1903.
Nad vchodem Pantheonu je luneta Karel IV. zakládá r. 1348 pražskou univerzitu a jejím protějškem je scéna Jan Amos Komenský předkládá r. 1657 městské radě v Amsterodamu svá didaktická díla. Tyto malby jsou dílem Václava Brožíka, kterému při vlastní realizaci pomáhal jeho žák Jan Skramlík. Obě lunety byly hotovy během roku 1898.
Bohatou sochařskou výzdobu Pantheonu tvoří bronzové sochy a bysty osobností, které se výjimečným způsobem zasloužily o rozkvět kultury a vědy českých zemích. Základ této galerie byl vytvořen v letech 1897 – 1905. K dnešnímu datu obsahuje 6 soch a 42 byst.
U čtyř nosných pilířů stojí šest soch v nadživotní velikosti.
Jan Hus (asi 1372 – 1415), kněz, kazatel, autor náboženských spisů, reformátor českého pravopisu, rektor pražské univerzity, odvážný kritik zlořádů v církvi, pro svou neústupnost ve snaze církev reformovat byl na koncilu v kostnici z církve vyloučen a jako kacíř 6. 7. 1415 upálen.
Tomáš Garrigue Masaryk (1850 – 1937), filozof a politik, zasloužil se o vznik samostatného státu Čechů a Slováků a stal se jeho prvním prezidentem.
František Palacký (1798 – 1876), nejvýznamnější historik, přední politik, jeden z hlavních představitelů národního obrození.
Kašpar Maria hrabě Šternberk (1761 – 1838), přírodovědec, botanik, světově významný paleontolog, zakladatel Národního muzea.
Jan Neruda (1834 – 1891), básník, spisovatel a vynikající novinář.
Jan Amos Komenský (1592 – 1670), polyhistor, filozof, pedagog, reformátor školství světového formátu.
Na konzolách a na hermách je umístěno 42 bronzových byst v tomto sledu.
Bedřich Smetana (1824 – 1884), hudební skladatel, Ladislav Šaloun, 1901.
Antonín Dvořák (1841 – 1904), hudební skladatel, Ladislav Šaloun, 1904.
František Škroup (1801 – 1862), hudební skladatel, Antonín Popp, 1901
Viktorin Kornel ze Všehrd (asi 1460 – 1520), právník, František Stránský, 1900.
Karel starší ze Žerotína (1564 – 1636), spisovatel, politik, Ladislav Šaloun, 1899.
Josef Jungmann (1773 – 1847), jazykovědec, básník, spisovatel, František Stránský, 1900 – 1901
František Martin Pelcl (1734 – 1801), historik, první profesor češtiny a literatury na pražské univerzitě. Emanuel Halman, 1900 – 1901.
Pavel Josef Šafařík (1795 – 1861), literární vědec, básník. Emanuel Halman,1901.
Josef Dobrovský (1753 – 1829), osvícenský učenec, zakladatel slavistiky. Emanuel Halman, 1900 –1901.
Jan Evangelista Purkyně ( 1787 – 1869), přírodovědec, lékař, fyziolog. František Stránský, 1900.
Josef Ressel (1793 – 1857), vynálezce lodního šroubu. Antonín Popp, 1901.
Bohuslav Balbín (1621 – 1688), historik, obránce českého jazyka. František Stránský, 1899.
František Josef Gerstner (1758 – 1832), fyzik a technik. Bohuslav Schnirch, 1901.
Ctibor Tovačovský z Cimburka ( kol. 1437 – 1494), politik a právník. Bohumil Vlček, 1898, odlitek 1899.
Karel Havlíček Borovský (1821 – 1856), básník, novinář a politik. Miroslav Pangrác, 1962, instalováno 1964.
Jaroslav Heyrovský (1890 – 1966), vynálezce polarografu, první český nositel Nobelovy ceny (1959). Jan Kodet, 1965, instalováno 31. 1. 1974.
Miroslav Tyrš (1832 – 1884), historik umění, zakladatel Sokola. Josef Mařtka, 1932.
Karel Škréta (1610 – 1674), malíř a kreslíř. Bohumil Vlček, 1898, odlitek 1899.
Josef Mánes (1820 – 1871), malíř a kreslíř. Ladislav Šaloun, 1901.
Ferdinand Maxmilián Brokof (1688 – 1731), sochař a řezbář. Emanuel Halman, 1900.
Benedikt Rejt (Ried) z Pístova (dříve zvaný Beneš z Loun, 1451 – 1534), architekt a stavitel. František Rous, 1898, odlitek 1899.
Božena Němcová (snad 1820 – 1862), spisovatelka. Jan Štursa, 1924.
Eliška Krásnohorská (1847 – 1926), básnířka a překladatelka. Karla Vobišová, 1952.
Mikoláš Aleš (1852 – 1913), kreslíř a malíř, Bohumil Kafka, 1902.
Petr Jan Brandl (1668 – 1735), malíř. Emanuel Halman, 1900.
Josef Václav Myslbek (1848 – 1922), sochař. Josef Václav Myslbek, 1902 – 1903.
Václav Vavřinec Reiner (1689 – 1743), malíř. Bohumil Vlček, 1898.
Václav Hollar (1607 – 1677), kreslíř a grafik. Emanuel Halman, 1899.
Stanislav Kostka Neumann (1857 – 1947), básník. Miloš Zet, 1960.
Tomáš Štítný ze Štítného (asi 1333 – 1409),náboženský myslitel. Antonín Procházka, 1898.
František Ladislav Čelakovský (1799 – 1852), básník a vědec. Emanuel Halman, 1901
Alois Jirásek (1851 – 1930), spisovatel. Bohumil Kafka, 1926.
Václav Matěj Kramerius (1753 – 1808), spisovatel, novinář a nakladatel. František Stránský, 1901
Svatopluk Čech (1846 – 1908), básník a spisovatel. Ladislav Šaloun, 1908.
Ján Kollár (1793 – 1852), slovenský básník, hlasatel slovanské vzájemnosti. Bohumil Vlček, 1901.
Jaroslav Vrchlický (1853 – 1912), básník. Ladislav Šaloun, 1912.
Antonín Jaroslav Puchmajer (1769 – 1820), básník a filolog. Bohumil Vlček, 1900.
Karel Jaromír Erben (1811 – 1870), básník a historik. Bohumil Vlček, 1900.
Pavol Országh-Hviezdoslav (1849 – 1921), slovenský básník, dramatik a překladatel. Josef Šejnost, 1930.
Daniel Adam z Veleslavína (1545 – 1599), historik a nakladatel. Bohumil Vlček, 1898.
Petr Bezruč (1867 – 1958), básník. Jaroslava Lukešová, 1960.
Karel Čapek (1890 – 1938), spisovatel, dramatik a novinář. Miroslav Pangrác, 1988 – 1989, odlitek 1998, instalováno 22. 12. 1998.
Druhé patro
V úrovni 2. patra jsou na soklech kolem schodištní dvorany bronzové bysty mužů zasloužilých o muzeum. Je jich celkem 17, z toho 16 byst bylo pořízeno v letech 1897 – 1901 a poslední (Fričova) byla dodána až v r. 1932. Počínaje levou boční stranou arkády, jsou to zleva doprava tyto bysty:
Antonín Frič (1832 – 1913), univerzitní profesor, významný přírodovědec, zoolog a paleontolog. V muzeu působil od r. 1849 jako kustód zoologické sbírky, založil zde geologicko-paleontologické oddělení, jehož se stal roku 1880 ředitelem. Daroval muzeu cennou ornitologickou sbírku. Václav Markup, 1932, odlil Franta Anýž.
Franz Xaver Maxmilian Zippe (1791 – 1863), profesor mineralogie, zakladatel a správce mineralogických sbírek muzea. Bohumil Vlček, 1899 – 1900, odlila firma Bendelmayer a Červenka.
Josef Koch-Kaňka (1812 – 1863), český vlastenec a sběratel, muzeu odkázal vzácnou knihovnu a přes 70 000 rytin. Bohumil Vlček, 1900, odlily Komárovské železárny.
Jan Erazim Vocel (1803 – 1871), univerzitní profesor, zakladatel české archeologie a historik umění, dobrovolný organizátor muzejních archeologických sbírek, redaktor Časopisu Muzea Království českého. Čeněk Osmík, 1900, odlily Komárovské železárny.
Jan Krejčí (1825 – 1887), univerzitní profesor, geolog a přírodovědec, správce mineralogických sbírek v muzeu. Čeněk Osmík, 1900, odlily Komárovské železárny.
Joachim Barrande (1799 – 1883), geolog, zakladatel českého paleontologie (jeho odborné zaměření je ne soklu připomenuto vyobrazením trilobita „Paradoxides bohemicus“ a starým názvem primitivní kapradiny středního devonu nacházející se v oblasti tzv. Barrandienu „Hosnella hostinesis“ na dvou stuhách). Muzeu odkázal svou velkou a vzácnou sbírku zkamenělin, knihovnu a značný finanční obnos. Bohuslav Schnirch, 1900, odlila firma Bendelmayer a Červenka.
Hanuš (Jan Karel) hrabě Kolovrat Krakovský (1794 – 1872), mecenáš české kultury, spoluzakladatel muzea, významný podporovatel Matice české. Zásluhy jeho a jeho otce Josefa o muzejní knihovnu připomíná na soklu kniha s nápisy „MVSEO NATIONALI BOHEMICO“ (Českému národnímu muzeu) a „CATALOGVS BIBLIOTHECAE“ (Katalog knihovny). Bohuslav Schnirch, 1900, odlila firma Bendelmayer a Červenka.
František Antonín hrabě Kolovrat Libštejnský (1778 – 1861), nejvyšší český purkrabí, spoluzakladatel muzea (jeho zakladatelskou roli symbolizuje zednické kladívko na štítku soklu), odkázal muzeu knihovnu o 35 000 svazcích. Antonín Popp, 1896, odlil Václav Mašek.
František hrabě Klebelsberk (1774 – 1857), spoluzakladatel muzea, autor jeho prvních stanov. Antonín Popp, 1896, odlil Václav Mašek.
František Josef hrabě Šternberk-Manderscheid (1763 – 1830), mecenáš umění, spoluzakladatel muzea. Darem své rozsáhlé a vzácné sbírky mincí a medailí položil základ muzejních numismatických sbírek. Antonín Popp, 1896, odlil Václav Mašek.
Václav Leopold Chlumčanský z Přestavlk a Chlumčan (1749 – 1829), pražský arcibiskup, spoluzakladatel muzea, jemuž odkázal svou velkou a vzácnou knihovnu. Antonín Popp, 1896, odlil Václav Mašek.
Josef Maria hrabě Kolovrat Krakovský (1746 – 1824), daroval muzeu velmi cennou březnickou knihovnu, obsahující vzácné rukopisy. Bohuslav Schnirch, 1898, odlily Komárovské železárny.
Antonín Veith (1793 – 1853), velkostatkář v Liběchově, vzdělaný vlastenec, mecenáš mnoha umělců a vědců. Muzeu odkázal osm Schwanthalerových soch ze svého projektu Slavína. Bohuslav Schnirch, 1898, odlily Komárovské železárny.
Jan Svatopluk Presl (1791 – 1849), univerzitní profesor, zakladatel české botaniky, jeden z prvních vědeckých spolupracovníků muzea. Stanislav Sucharda, 1898, odlily Komárovské železárny.
Jan Norbert rytíř z Neuberka (1796 – 1859), archeolog, člen a v letech 1850 – 1852 prezident výboru Společnosti Českého muzea, kurátor Matice české. Odkázal muzeu rozsáhlou knihovnu. Stanislav Sucharda, 1898, odlily Komárovské železárny.
Rudolf kníže Kinský (1802 – 1836), znalec českých dějin, podporovatel Palackého, Čelakovského a Šafaříka. Vysokým vkladem umožnil založení Matice české (fondu na vydání odborné české literatury ) a stal se jejím prvním kurátorem. Stanislav Sucharda, 1899, odlila firma Bendelmayer a Červenka.
Václav Hanka (1791 – 1861), první knihovník muzea a správce historických sbírek. Zasloužil se o živé kontakty muzea s vědci ze slovanských zemí. Stanislav Sucharda, 1900, odlily Komárovské železárny.
Při výběru byst nad schodiště se počítalo též s bystami Josefa Michaela Fesla (1788 – 1864), vlasteneckého kněze, žáka Bolzanova, dárce cenné knihovny, Jana Viléma Heflera (+1840), přírodovědce a cestovatele, jehož sbírku hmyzu a rostlin darovala jeho vdova muzeu, a Jana hraběte Harracha (1828 – 1909), českého vlastence, kurátora Matice české a prezidenta muzejní společnosti.
28. prosinec 2012
6 236×
1838 slov