Charakteristika období
- 20. století – 1. a 2. světová válka. Protiválečné motivy patří k nejstarším uměleckým námětům. Válka byla vždy vedle moru považována za největší neštěstí a pohromu pro člověka. Mírovými úvahami s hledáním možností, jak válkám zabránit se zabývalo mnoho myslitelů. Již J. A. Komenský ve spisu Angelus Pacis (Anděl míru – 1557) vyzývá všechny evropské národy, aby přestaly válčit a ukončily nesmyslné vraždění, které tehdy Evropu zachvátilo.
Téma 1. světové války, literatura 30. léta
Henri Barbusse (1873 – 1935)
- francouzský spisovatel a politický pracovník
- za 1. sv. v. zvolal: „Hanba vojenské slávě, hanba armádám, hanba vojenskému řemeslu, které mění lid v tupě oběti nebo v hnusné katy!“
DÍLO:
román Oheň – otřesný deník vojenské čety (pohled „zdola“), vlastní zážitky z fronty, netradiční román – psáno scén, příběhů bez ústředního hrdiny
Romain Rolland (1866 – 1944)
- představitel humanistické tradice, Nobelova cena, prozaik, hudební vědec, autor životopisů významných osobností (Beethoven, Tolstoj aj.)
DÍLO:
protiválečná zaměření: novela Petr a Lucie – založena na kontrastu: hrůzy války x vysněný svět dvojice milenců, problémy války x rozvíjející se cit lásky
- lyrické, poetické ladění příběhu, shakespearovský motiv,
- dějiště - válečná Paříž, od ledna do března 1918
- tragický konec - společná smrt v kostele při náletu => obžaloba nesmyslnosti války
protiválečný postoj i v románě Okouzlená duše a Dobrý člověk ještě žije (jadrný a rozmarný příběh životem kypícího venkovana za francouzské renesance)
Ernest Hemingway (1899 – 1961)
- nositel Nobelovy ceny za literaturu (1954)
- představitel prózy tzv. „ztracené generace“ = američtí spisovatelé, kteří odešli do války jako studenti – dobrovolníci s představou boje za svobodu a demokracii, brzy pochopili svůj omyl, „vystřízlivěli“, válka jako první velký životní zážitek je natrvalo poznamenala – pocit vykořeněnosti
DÍLO:
román Sbohem, armádo – vlastní zážitky a vzpomínky z fronty, ideová dezorientace hrdinů => upínají se proto k základním hodnotám individuálního lidského života (láska, přátelství, odvaha, čest), hlavní hrdina opouští frontu (do neutrálního Švýcarska)
román Komu zvoní hrana – reakce na španělskou občanskou válku, boj proti fašismu, hlavní postava – americký dobrovolník Robert Jordan, těžce raněn, čeká na smrt a teprve nalézá smysl života (láska k španělské dívce)
- novátorský Hemnigweův styl: skrytá dramatičnost zdánlivě střízlivých popisů, v podtextu zachycena atmosféra situace i charaktery hrdinů, hutnost a strohost výpovědí (záměrně jednoduché, většinou souřadně připojené věty), hrdinové prokazují morálně lidské kvality
Erich Maria Remarque (1898 – 1970)
- německý spisovatel, v 18 letech odveden na frontu, po válce vystřídal řadu povolání – učitel, prodejce náhrobků, automobilový závodník. Žil ve Švýcarsku, od r. 1939 v USA. Jeho lit. úspěch je založen na napínavém ději, účinné charakteristice postav, nekompromisním humanistickém, antimilitaristickém a antifašistickém postoji.
DÍLO:
román Na západní frontě klid (ironický název) – o osudech studentů (hlavní postava Pavel Bäumer), kteří prožili válku na západní frontě, ztrácejí všechny životní iluze, protestují, snaží se přežít, drsné obrazy z bojiště, vzpomínky hlavního hrdiny i svérázný lidový humor, tragický konec nenaplněného života
volné pokračování – román Cesta zpátky – osudy lidí zničeny válkou, návrat domů a konec frontových přátelství, zážitky z války vedou k vnitřní prázdnotě a vykořeněnosti
román Tři kamarádi, romány Jiskra života, Čas žít, čas umírat aj. se vztahují k 2. světové válce
Heinrich Mann (1871 – 1950)
- prozaik, dramatik a esejista, bratr Thomase Manna. Důsledný humanista, vystupoval proti válce, před Hitlerem odešel do emigrace – ČSR, Francie, USA – Kalifornie
DÍLO:
trilogie Císařství – kritizuje nacionalismus a rodící se fašismus
Thomas Mann (1875 – 1955)
- představitel humanistické a demokratické prózy, Nobelova cena
DÍLO:
Smrt v Benátkách, Mario a kouzelník – řada novel s tematikou odpovědnosti umělce vůči světu a praktickému životu
Mezi spisovatele, kteří odešli po Hitlerově nástupu do emigrace, patřili další autoři:
Lion Feuchtwanger (1884 – 1958)
- romanopisec a dramatik. Pocházel z rodiny židovského továrníka, po Hitlerově nástupu k moci emigroval do Francie a poté do USA, kde žil až do své smrti.
DÍLO:
trilogie Čekárna – obraz soudobého Německa, vlastní zkušenost vyhnance (útěk před Hitlerem do Ameriky)
Arnold Zweig (1887 – 1968)
- německý proazik a dramatik, před nacismem odešel do Palestiny, po 2. sv. v. žil v NDR
DÍLO:
román Spor o seržanta Gříšu – obraz 1. světové války
Skupině amerických autorů, kteří se narodili počátkem 20. století a byli v mládí poznamenání válečnou zkušeností, se říká ztracená generace. K hlavním představitelům ztracené generace patří: E. Hemingway, S. Fitzgerald (tragický motiv osobního života je základním námětem novely Něžná je noc), W. Faulkner (román Divoké palmy)
Velkým tématem pro ruské autory byla Říjnová revoluce, Ruskou skutečnost, složitě se proměňující ve víru revoluce občanské války.
Vladimír Majakovskij (1893 – 1930)
- vývoj od kubufuturismu k socialisticky orientované poezii
DÍLO:
za 1. sv. v. autor poemy Oblak v kalhotách – vlastní prožitky a postoje, víra v revoluci (poema Správná věc)
Sergej Alexandrovič Jesenin (1895 – 1925)
- představitel básníků – imažinistů (smyslová obraznost, volný verš)
DÍLO:
Píseň o velikém pochodu – téma občanské války
Isaak Babel (1894 – 1941)
- povídkový soubor Rudá jízda – vlastní zkušenosti, tažení s kozáky r. 1920, obraz drsného života, složitých konfliktů, dramatičnost
Boris Pasternak (1890 – 1960)
- ruský básník a prozaik, nositel Nobelovy ceny za literaturu za dílo Doktor Živago (zfilmováno v USA)
DÍLO:
román Doktor Živago – kritický obraz stalinismu, budování socialismu, pronásledování nepohodlných lidí
Protiválečný postoj zaujala i umělecká avantgarda. Kupříkladu Hans Arp, jeden ze zakladatelů dadaismu, prohlásil: „Dadaisté byli, jsou a budou vždy proti válce.“ Pocity umělců v době válečné a poválečné vyjadřoval zejména umělecký směr nazývaný expresionismus. Vyhranil se především v Německu jako umění protestu. Fašistická hrozba zaktivizovala i výtvarné umělce. Proslavil se obraz Guernica od Pabla Picassa.
Téma 1. světová války v české literatuře
Jaroslav Hašek (1883 – 1923)
* Praha, pobyt na Lipnici u Havlíčkova Brodu, bohémský život a tuláctví => odpor k společnosti, měšťáctví, předválečný anarchista, protiměšťácký humorista, za války voják rakouské armády, přešel do ruského zajetí, vstoupil do československých legií, po říjnové revoluci 1917 do Rudé armády (osvětový politický pracovník, novinář), 1920 návrat do Čech
DÍLO:
satirický román Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války
- 4dílný, nedokončený
- geniální satira na rakouský militarismus, světový humoristický román o válce
hlavní postava: Švejk = literární typ, člověk válečné doby, hájící své právo na život, jeho dvojjakost, prostomyslný dobrák nebo moudrý blázen (předstírá idiotství, válce se brání svým chytráctvím), rafinovaná loajálnost – uvádí k absurdnosti všechny rozkazy, zákony, rozklad armády zevnitř, intenacionální typ dobově podmíněný (umí prohrát válku tomu, kdo ho do ní pošle), představitel lidového odporu proti násilí, válce, militarismu a ponižování člověka
x Švejkovi nadřazení – oddaní služebníci rakouské armády – nadporučík Lukáš, poručík Dub, kadet Bielger, hejtman Sagner, polní kurát Katz aj. představitelé vládní moci (byrokraté rakouského státního aparátu) zobrazení groteskní nadsázkou (ztělesnění zla, hlouposti, omezenosti, povýšenosti nebo chorobné ctižádosti)
význam:
- obraz surovosti a nesmyslnosti války, výsměch, protest proti ní
forma:
- uvolněná, nedějová, volně přiřazované epizody, Švejkovy rozhovory a vyprávění, jeho osudy po odvodu, v průběhu cesty na frontu a do zajetí
- dokumentaristické postupy – citace vojenských rozkazů, předpisů, novinových článků a vyhlášek, přísloví, průpovídky, písně
jazyk:
- lidová čeština, vulgarismy (funkce charakterizační), germanismy
román přeložen do mnoha jazyk, dramatizace (E. F. Burian, B. Brecht), zfilmován (poprvé s Karlem Nollem v hlavní roli, pak Sašou Rašilovem a Rudolfem Hrušínským)
Jaromír John (1882 – 1952)
- prozaik, výtvarný kritik a estetik (vl. jménem Bohumil Markalous)
DÍLO:
povídkový soubor Večery na slamníku – monology stylizované jako projevy prostých lidí zavlečených do války, autentické výpovědi a zpovědi, postavy sympatické, politováníhodné a darebácké, stesk po domově, oslava dovednosti a umu obyčejných lidí, humorná i laskavá ironie
Richard Weiner (1884 – 1937)
- básník a prozaik (psychologická próza)
- narozen v Písku, chemický inženýr, pobyt v Německu a Francii, za 1. světové války na frontě, vliv expresionismu, témata a postupy blízké existencialismu a surrealismu
DÍLO:
soubor povídek Lítice a Netečný divák a jiné prózy – otřesná zkušenost z fronty, střetání dobra a zla, motivy samoty, úzkosti, rozpolcenosti, pocity viny
povídkový soubor Škelb – úvahy o zodpovědnosti člověka, nihilismus (nevíra v nic), otázky svědomí, smyslu života
Fráňa Šrámek (1877 – 1952)
- básník, prozaik a dramatik
- narozen v Sobotce, gymnázium v Písku a Roudnici , vojenská služba v Českých Budějovicích => obraz v tvorbě, vězněn za antimilitaristické prostoje, v 1. sv. v. na frontě v Itálii, Haliči a Rumunsku, hluboký vtah k rodnému kraji
DÍLO:
poezie
sbírka Modrý a rudý – anarchistický útok na společnost, na rakouský militarismus
báseň – Report – forma vojenského hlášení, paralela: umírající voják a umírající kůň => protiválečný protest
próza
povídky Žasnoucí voják – o tragédiích vojáků, nesmyslnosti války
vitalistický román Tělo – chvála plného života (x válka, která ničí štěstí lidí), ženský protest proti válce
Viktor Dyk (1877 – 1931)
- básník, dramatik, prozaik – největší ironik, romantik, reflexivní lyrik, právník a politik
sbírky Lehké a těžké kroky, Anebo, Okno, Poslední rok = tzv. „válečná tetralogie“ – inspirovány 1. světovou válkou, základní téma: myšlenka národa a státní samostatnosti, výzvy k odvaze, činu => vliv na národní sebevědomí v době vzniku sbírky i později, obavy o osud národa
např. b. Země mluví – základní myšlenky jednotlivých strof: těžký osud lidí, utrpení, odsouzení lhostejnosti a nečinnosti, výzva k obraně, vlasti, k boji za svobodu, budoucnost je v rukou národa:
„Chraň si mne. Haj si mne. V moci tvé všecko:
aby ztroskotala loď, anebo přistála.“
varování před zradou, povinnost občana bránit zemi, jeho zodpovědnost i za příští generace,
nutnost oběti – zrada je zkázou národa => závěr:
„Opustíš-li mne, nezahynu,
Opustíš-li mne, zahyneš!“
Antonín Sova (1864 – 1928)
- představitel České moderny, impresionista a symbolista, básník české krajiny (rodného kraje),
- „největší moderní básník lásky“ (J. Hora)
- narozen v Pacově, obliba jižních Čech
DÍLO:
sbírka Zpěvy domova – reakce na 1. světovou válku, vyznání vztahu k národu, domovu, odpor k válce
Zvláštní skupinu tvoří tzv. legionářská literatura
Josef Kopta
- redaktor, spisovatel, účastník 1. světové války
DÍLO:
románová trilogie Třetí rota, Třetí rota na magistrále, Třetí rota doma – epická šíře, postup malé vojenské jednotky od Zborova přes Sibiř do Vladivostoku, zorný, úhel obyčejného pěšáka, lidové typy – obětavost, kamarádství, stesk po domově, hrdinství
Jaroslav Kratochvíl (1885 – 1945)
- důstojník čls. legií, odmítl boj proti Rudé armádě, za 2. světové války zahynul v Terezíně, kritik legionářské legendy
DÍLO:
2dílný román Proměny – složitý obraz poměrů v carském Rusku, osud českého intelektuála ve válce, autor sympatizuje s ruskou revolucí
František Langer (1888 – 1962)
- vojenský lékař čsl. legií v Rusku, prozaik a dramatik
DÍLO:
drama Jízdní hlídka – o skupině legionářů obklíčených ruskými partyzány bolševiky
Třicátá léta v české literatuře, období okupace
Když se po nástupu nacismu k moci v Německu na začátku roku 1933 zhoršovala mezinárodní politická situace, počala se v Evropě formulovat pokroková umělecká fronta. V době, kdy byl rozmáhajícím se fašismem ohrožen člověk jako jedinec i vojstvo jako celek píše svá nejvýznamnější díla Karel Čapek.
Karel Čapek (samostatná ot. č. 16)
patří sem díla:
Válka s mloky – satirická alegorie, fejetonní utopický román, kritika kapitalistické zištnosti (kapitán van Toch), nebezpečí fašismu a rasismu, představovaného mloky (polidštění mloci, obdoba robotů = hrozba lidstvu, zneužitelné mechanické bytosti)
drama Bílá nemoc – konflikt jedince x držitele moci, strůjci války, střetnutí ideálu demokracie s ideály diktatury, proti epidemii nemoci zná lék jen dr. Galén, ale vydá ho jen s podmínkou zastavení válek, jeho ušlechtilý individuální odpor je změřen zfanatizován davem, varování před rozpínavostí fašismu
drama Matka – fiktivní rozhovor matky Dolores se všemi mrtvými – byli odhodláni zemřít ve prospěch lidstva, poslední ze synů odmítá matka poslat do boje, po poznání krutosti nepřítele nastává zlom: matčino rozhodnutí v závěru hry, nejen varování, ale i výzva k boji proti násilí a nelidskosti
Josef Čapek (1887 – 1945)
- bratr Karla Čapka – avantgardní malíř, spoluautor několika děl, nejvýrazněji se projevil v posledních letech svého života, která protrpěl v koncentračních táborech fašistického Německa
DÍLO:
Lelio – válkou poznamenaný soubor povídek, v nichž se prolínají prvky expresionismu a kubismu, atmosféra a zoufalství, člověk žije v osamění a anonymitě
Před tlakem politické situace v Evropě začaly hry Voskovce a Wericha přerůstat v politickou satiru např. Caesar – proti fašismu o nedostatcích demokracie, Osel a stín – spor o stín, politické pozadí procesu, Kat a blázen – původ diktátora, Těžká Barbora
Josef Hora (1891 – 1945)
- básník, prozaik, lit. kritik, překladatel (Puškin, Jesenin, Blok)
- narozen v Roudnicku, studium v Praze, novinář socialistické orientace, ač 1929 vyloučen z KSČ, vývoj od proletářské poezie k osobité sociální a intimní poezii
DÍLO:
sbírka Máchovské variace – 16 jambických básní, spříznění s Máchou (100. výročí úmrtí), téma lísky, země, domova, času
sbírka Domov – poezie rodné země, obava o její budoucnost –
b. Zpěv rodné zemi: minulost plná bojů x země rozkvétající, slavné tradice (refrén), obraz nezdolnosti a nepřetržité kontinuity národa:
„A tak jdem,
mrtví, živí, nerození,
nekonečné pokolení.
Z bouřných mraků nad světem
stoupáš s námi, ostrov štěstí,
nekonečný život náš,
na němž je nám růst i kvésti,
držet stráž.“
Jaroslav Seifert (1901 – 1986)
- nositel Nobelovy ceny za literaturu (1984)
- básník, prozaik, novinář, překladatel
- narozen v Praze – žižkovské předměstí, 1929 vyloučen z KSČ, po r. 1948 nucen několikrát se odmlčet
DÍLO:
sbírka Zhasněte světla – reakce na mnichovskou zradu, posila národa, výraz naděje, krása jazyka
sbírky Vějíř Boženy Němcové – tragika jejího osudu
Světlem oděná, Kamenný most – Praha minulosti básníkova mládí, symbol existence národa, citová vroucnost
František Halas (1901 – 1949)
- básník protikladů, subjektivní a meditativní poezie, překladatel
- narozen v Brně
DÍLO:
sbírka Dokořán – obraz dramatického světového napětí (reakce na španělskou válku)
sbírka Torzo Naděje – poezie ve službách společenského zápasu
b. Praze – tvorba zbavit se nepřátel, výzva k boji s fašismem, symbol – husitská a svatováclavská tradice = posila národního sebevědomí
b. Mobilizace – reakce na mnichovskou zradu, využití zvukomalby (refrén):
„Zvoní zvoní zvon zrady zvon
Čí ruce ho rozhoupaly
Francie sladká hrdý Albion
a my jsme je milovali“
b. Zpěv úzkosti – naděje na vítězství, výzva k boji proti bezpráví a násilí:
„Meč tvůj ať zvoní brzy“
- účinné metafory, dramatické kontrasty, myšlenkové abstrakce spojeny s konkrétními obrazy (oheň hrůzy, kraj snění, kotva naděje, nepřítel vztek), metafory z podstatných jmen (žízeň hněvu)
Vladimír Holan (1905 – 1980)
- originální moderní básník světového významu, tvůrce náročné abstraktní meditativní poezie, překladatel (z francouzštiny, němčiny, polštiny)
- narozen v Praze, dětství prožil v Bělé pod Bezdězem (Máchův kraj)
DÍLO:
sbírka Havraním brkem (skladby Září 1938 – obraz mobilizace, Odpověď Francii – odezva na mnichovskou zradu, Sen – obraz protektorátní Prahy, Zpěv tříkrálový – věnovaný památce mrtvých v Habeši a Španělsku) – protest proti násilí a zvůli
Vítězslav Nezval (1900 – 1958)
- představitel poetismu a surrealismu, po válce oficiálního proudu poezie, básník, prozaik, dramatik
- narozen v Biskoupkách na Moravě, dětství v Šamikovicích, nedokončená studia, spisovatelská činnost, člen Devětsilu
DÍLO:
sbírka Matka naděje – motiv matky = symbol statečnosti a naděje, vztah k ní = vztah k vlasti, úzkost (těžce nemocná matka) se prolíná s obavami o budoucnost národa
Vladislav Vančura (1891 – 1942)
- prozaik, dramatik, scénárista a režisér, 1. předseda Devětsilu, povoláním lékař, za okupace v ilegálním odboji, v době heydrichiády zatčen a popraven
DÍLO:
román Pole orná a válečná – odsouzení nesmyslnosti válečného vraždění, nesouvislí děj – volné řazení scén z fronty i zázemí (inspirace poetismem, lyrickým polytematickým pásmem), postavy příslušníků šlechtické rodiny Danowitzů, idiota Františka Řeky – nádeníka z jejich statku (blázen a vrah) => ironický závěr, je se všemi poctami pochován jako neznámý vojín – hrdina
Jiří Orten (1919 – 1941)
- nejtalentovanější básník, vliv existencionalismu
- narozen v Kutné Hoře, židovský původ => rasová diskriminace
DÍLO:
sbírka Cesta k mrazu – pocity samoty, strachu, životní absurdity (vliv nástupu fašismu)
sbírky Jeremiášův pláč, Ohnice, Elegie (posmrtně) – hledání jistot, meditativnost i melodický verš, pravidelný rytmus, rým (lidová píseň)
Druhá světová válka představovala otřesnou zkušenost. „Je vůbec ještě možné psát knihy po Osvětimi?“
Polevoj – Příběh opravdového člověka
Erenburg – tirlogie Bondareva, V. Bykava, Bulato Okudžava, Čingz Ajtmatov
Michail Šolochov – Bránil svou vlast, Osud člověka
Simonov – Dny a noci
Odstupem let autoři s válečnou tematikou kladou důraz spíše na filozofický nadhled než na detailní informace o protestech války.
William Styron – Sophiina volba
19. VÝZNAMNÉ PODNĚTY ZA SVĚTOVÉ POVÁLEČNÉ LITERATUŘY
Charakteristika období
- 20. století – 1. a 2. světová válka. Protiválečné motivy patří k nejstarším uměleckým námětům. Válka byla vždy vedle moru považována za největší neštěstí a pohromu pro člověka. Mírovými úvahami s hledáním možností, jak válkám zabránit se zabývalo mnoho myslitelů. Již J. A. Komenský ve spisu Angelus Pacis (Anděl míru – 1557) vyzývá všechny evropské národy, aby přestaly válčit a ukončily nesmyslné vraždění, které tehdy Evropu zachvátilo.
Téma 1. světové války, literatura 30. léta
Henri Barbusse (1873 – 1935)
- francouzský spisovatel a politický pracovník
- za 1. sv. v. zvolal: „Hanba vojenské slávě, hanba armádám, hanba vojenskému řemeslu, které mění lid v tupě oběti nebo v hnusné katy!“
DÍLO:
román Oheň – otřesný deník vojenské čety (pohled „zdola“), vlastní zážitky z fronty, netradiční román – psáno scén, příběhů bez ústředního hrdiny
Romain Rolland (1866 – 1944)
- představitel humanistické tradice, Nobelova cena, prozaik, hudební vědec, autor životopisů významných osobností (Beethoven, Tolstoj aj.)
DÍLO:
protiválečná zaměření: novela Petr a Lucie – založena na kontrastu: hrůzy války x vysněný svět dvojice milenců, problémy války x rozvíjející se cit lásky
- lyrické, poetické ladění příběhu, shakespearovský motiv,
- dějiště - válečná Paříž, od ledna do března 1918
- tragický konec - společná smrt v kostele při náletu => obžaloba nesmyslnosti války
protiválečný postoj i v románě Okouzlená duše a Dobrý člověk ještě žije (jadrný a rozmarný příběh životem kypícího venkovana za francouzské renesance)
Ernest Hemingway (1899 – 1961)
- nositel Nobelovy ceny za literaturu (1954)
- představitel prózy tzv. „ztracené generace“ = američtí spisovatelé, kteří odešli do války jako studenti – dobrovolníci s představou boje za svobodu a demokracii, brzy pochopili svůj omyl, „vystřízlivěli“, válka jako první velký životní zážitek je natrvalo poznamenala – pocit vykořeněnosti
DÍLO:
román Sbohem, armádo – vlastní zážitky a vzpomínky z fronty, ideová dezorientace hrdinů => upínají se proto k základním hodnotám individuálního lidského života (láska, přátelství, odvaha, čest), hlavní hrdina opouští frontu (do neutrálního Švýcarska)
román Komu zvoní hrana – reakce na španělskou občanskou válku, boj proti fašismu, hlavní postava – americký dobrovolník Robert Jordan, těžce raněn, čeká na smrt a teprve nalézá smysl života (láska k španělské dívce)
- novátorský Hemnigweův styl: skrytá dramatičnost zdánlivě střízlivých popisů, v podtextu zachycena atmosféra situace i charaktery hrdinů, hutnost a strohost výpovědí (záměrně jednoduché, většinou souřadně připojené věty), hrdinové prokazují morálně lidské kvality
Erich Maria Remarque (1898 – 1970)
- německý spisovatel, v 18 letech odveden na frontu, po válce vystřídal řadu povolání – učitel, prodejce náhrobků, automobilový závodník. Žil ve Švýcarsku, od r. 1939 v USA. Jeho lit. úspěch je založen na napínavém ději, účinné charakteristice postav, nekompromisním humanistickém, antimilitaristickém a antifašistickém postoji.
DÍLO:
román Na západní frontě klid (ironický název) – o osudech studentů (hlavní postava Pavel Bäumer), kteří prožili válku na západní frontě, ztrácejí všechny životní iluze, protestují, snaží se přežít, drsné obrazy z bojiště, vzpomínky hlavního hrdiny i svérázný lidový humor, tragický konec nenaplněného života
volné pokračování – román Cesta zpátky – osudy lidí zničeny válkou, návrat domů a konec frontových přátelství, zážitky z války vedou k vnitřní prázdnotě a vykořeněnosti
román Tři kamarádi, romány Jiskra života, Čas žít, čas umírat aj. se vztahují k 2. světové válce
Heinrich Mann (1871 – 1950)
- prozaik, dramatik a esejista, bratr Thomase Manna. Důsledný humanista, vystupoval proti válce, před Hitlerem odešel do emigrace – ČSR, Francie, USA – Kalifornie
DÍLO:
trilogie Císařství – kritizuje nacionalismus a rodící se fašismus
Thomas Mann (1875 – 1955)
- představitel humanistické a demokratické prózy, Nobelova cena
DÍLO:
Smrt v Benátkách, Mario a kouzelník – řada novel s tematikou odpovědnosti umělce vůči světu a praktickému životu
Mezi spisovatele, kteří odešli po Hitlerově nástupu do emigrace, patřili další autoři:
Lion Feuchtwanger (1884 – 1958)
- romanopisec a dramatik. Pocházel z rodiny židovského továrníka, po Hitlerově nástupu k moci emigroval do Francie a poté do USA, kde žil až do své smrti.
DÍLO:
trilogie Čekárna – obraz soudobého Německa, vlastní zkušenost vyhnance (útěk před Hitlerem do Ameriky)
Arnold Zweig (1887 – 1968)
- německý proazik a dramatik, před nacismem odešel do Palestiny, po 2. sv. v. žil v NDR
DÍLO:
román Spor o seržanta Gříšu – obraz 1. světové války
Skupině amerických autorů, kteří se narodili počátkem 20. století a byli v mládí poznamenání válečnou zkušeností, se říká ztracená generace. K hlavním představitelům ztracené generace patří: E. Hemingway, S. Fitzgerald (tragický motiv osobního života je základním námětem novely Něžná je noc), W. Faulkner (román Divoké palmy)
Velkým tématem pro ruské autory byla Říjnová revoluce, Ruskou skutečnost, složitě se proměňující ve víru revoluce občanské války.
Vladimír Majakovskij (1893 – 1930)
- vývoj od kubufuturismu k socialisticky orientované poezii
DÍLO:
za 1. sv. v. autor poemy Oblak v kalhotách – vlastní prožitky a postoje, víra v revoluci (poema Správná věc)
Sergej Alexandrovič Jesenin (1895 – 1925)
- představitel básníků – imažinistů (smyslová obraznost, volný verš)
DÍLO:
Píseň o velikém pochodu – téma občanské války
Isaak Babel (1894 – 1941)
- povídkový soubor Rudá jízda – vlastní zkušenosti, tažení s kozáky r. 1920, obraz drsného života, složitých konfliktů, dramatičnost
Boris Pasternak (1890 – 1960)
- ruský básník a prozaik, nositel Nobelovy ceny za literaturu za dílo Doktor Živago (zfilmováno v USA)
DÍLO:
román Doktor Živago – kritický obraz stalinismu, budování socialismu, pronásledování nepohodlných lidí
Protiválečný postoj zaujala i umělecká avantgarda. Kupříkladu Hans Arp, jeden ze zakladatelů dadaismu, prohlásil: „Dadaisté byli, jsou a budou vždy proti válce.“ Pocity umělců v době válečné a poválečné vyjadřoval zejména umělecký směr nazývaný expresionismus. Vyhranil se především v Německu jako umění protestu. Fašistická hrozba zaktivizovala i výtvarné umělce. Proslavil se obraz Guernica od Pabla Picassa.
Téma 1. světová války v české literatuře
Jaroslav Hašek (1883 – 1923)
* Praha, pobyt na Lipnici u Havlíčkova Brodu, bohémský život a tuláctví => odpor k společnosti, měšťáctví, předválečný anarchista, protiměšťácký humorista, za války voják rakouské armády, přešel do ruského zajetí, vstoupil do československých legií, po říjnové revoluci 1917 do Rudé armády (osvětový politický pracovník, novinář), 1920 návrat do Čech
DÍLO:
satirický román Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války
- 4dílný, nedokončený
- geniální satira na rakouský militarismus, světový humoristický román o válce
hlavní postava: Švejk = literární typ, člověk válečné doby, hájící své právo na život, jeho dvojjakost, prostomyslný dobrák nebo moudrý blázen (předstírá idiotství, válce se brání svým chytráctvím), rafinovaná loajálnost – uvádí k absurdnosti všechny rozkazy, zákony, rozklad armády zevnitř, intenacionální typ dobově podmíněný (umí prohrát válku tomu, kdo ho do ní pošle), představitel lidového odporu proti násilí, válce, militarismu a ponižování člověka
x Švejkovi nadřazení – oddaní služebníci rakouské armády – nadporučík Lukáš, poručík Dub, kadet Bielger, hejtman Sagner, polní kurát Katz aj. představitelé vládní moci (byrokraté rakouského státního aparátu) zobrazení groteskní nadsázkou (ztělesnění zla, hlouposti, omezenosti, povýšenosti nebo chorobné ctižádosti)
význam:
- obraz surovosti a nesmyslnosti války, výsměch, protest proti ní
forma:
- uvolněná, nedějová, volně přiřazované epizody, Švejkovy rozhovory a vyprávění, jeho osudy po odvodu, v průběhu cesty na frontu a do zajetí
- dokumentaristické postupy – citace vojenských rozkazů, předpisů, novinových článků a vyhlášek, přísloví, průpovídky, písně
jazyk:
- lidová čeština, vulgarismy (funkce charakterizační), germanismy
román přeložen do mnoha jazyk, dramatizace (E. F. Burian, B. Brecht), zfilmován (poprvé s Karlem Nollem v hlavní roli, pak Sašou Rašilovem a Rudolfem Hrušínským)
Jaromír John (1882 – 1952)
- prozaik, výtvarný kritik a estetik (vl. jménem Bohumil Markalous)
DÍLO:
povídkový soubor Večery na slamníku – monology stylizované jako projevy prostých lidí zavlečených do války, autentické výpovědi a zpovědi, postavy sympatické, politováníhodné a darebácké, stesk po domově, oslava dovednosti a umu obyčejných lidí, humorná i laskavá ironie
Richard Weiner (1884 – 1937)
- básník a prozaik (psychologická próza)
- narozen v Písku, chemický inženýr, pobyt v Německu a Francii, za 1. světové války na frontě, vliv expresionismu, témata a postupy blízké existencialismu a surrealismu
DÍLO:
soubor povídek Lítice a Netečný divák a jiné prózy – otřesná zkušenost z fronty, střetání dobra a zla, motivy samoty, úzkosti, rozpolcenosti, pocity viny
povídkový soubor Škelb – úvahy o zodpovědnosti člověka, nihilismus (nevíra v nic), otázky svědomí, smyslu života
Fráňa Šrámek (1877 – 1952)
- básník, prozaik a dramatik
- narozen v Sobotce, gymnázium v Písku a Roudnici , vojenská služba v Českých Budějovicích => obraz v tvorbě, vězněn za antimilitaristické prostoje, v 1. sv. v. na frontě v Itálii, Haliči a Rumunsku, hluboký vtah k rodnému kraji
DÍLO:
poezie
sbírka Modrý a rudý – anarchistický útok na společnost, na rakouský militarismus
báseň – Report – forma vojenského hlášení, paralela: umírající voják a umírající kůň => protiválečný protest
próza
povídky Žasnoucí voják – o tragédiích vojáků, nesmyslnosti války
vitalistický román Tělo – chvála plného života (x válka, která ničí štěstí lidí), ženský protest proti válce
Viktor Dyk (1877 – 1931)
- básník, dramatik, prozaik – největší ironik, romantik, reflexivní lyrik, právník a politik
sbírky Lehké a těžké kroky, Anebo, Okno, Poslední rok = tzv. „válečná tetralogie“ – inspirovány 1. světovou válkou, základní téma: myšlenka národa a státní samostatnosti, výzvy k odvaze, činu => vliv na národní sebevědomí v době vzniku sbírky i později, obavy o osud národa
např. b. Země mluví – základní myšlenky jednotlivých strof: těžký osud lidí, utrpení, odsouzení lhostejnosti a nečinnosti, výzva k obraně, vlasti, k boji za svobodu, budoucnost je v rukou národa:
„Chraň si mne. Haj si mne. V moci tvé všecko:
aby ztroskotala loď, anebo přistála.“
varování před zradou, povinnost občana bránit zemi, jeho zodpovědnost i za příští generace,
nutnost oběti – zrada je zkázou národa => závěr:
„Opustíš-li mne, nezahynu,
Opustíš-li mne, zahyneš!“
Antonín Sova (1864 – 1928)
- představitel České moderny, impresionista a symbolista, básník české krajiny (rodného kraje),
- „největší moderní básník lásky“ (J. Hora)
- narozen v Pacově, obliba jižních Čech
DÍLO:
sbírka Zpěvy domova – reakce na 1. světovou válku, vyznání vztahu k národu, domovu, odpor k válce
Zvláštní skupinu tvoří tzv. legionářská literatura
Josef Kopta
- redaktor, spisovatel, účastník 1. světové války
DÍLO:
románová trilogie Třetí rota, Třetí rota na magistrále, Třetí rota doma – epická šíře, postup malé vojenské jednotky od Zborova přes Sibiř do Vladivostoku, zorný, úhel obyčejného pěšáka, lidové typy – obětavost, kamarádství, stesk po domově, hrdinství
Jaroslav Kratochvíl (1885 – 1945)
- důstojník čls. legií, odmítl boj proti Rudé armádě, za 2. světové války zahynul v Terezíně, kritik legionářské legendy
DÍLO:
2dílný román Proměny – složitý obraz poměrů v carském Rusku, osud českého intelektuála ve válce, autor sympatizuje s ruskou revolucí
František Langer (1888 – 1962)
- vojenský lékař čsl. legií v Rusku, prozaik a dramatik
DÍLO:
drama Jízdní hlídka – o skupině legionářů obklíčených ruskými partyzány bolševiky
Třicátá léta v české literatuře, období okupace
Když se po nástupu nacismu k moci v Německu na začátku roku 1933 zhoršovala mezinárodní politická situace, počala se v Evropě formulovat pokroková umělecká fronta. V době, kdy byl rozmáhajícím se fašismem ohrožen člověk jako jedinec i vojstvo jako celek píše svá nejvýznamnější díla Karel Čapek.
Karel Čapek (samostatná ot. č. 16)
patří sem díla:
Válka s mloky – satirická alegorie, fejetonní utopický román, kritika kapitalistické zištnosti (kapitán van Toch), nebezpečí fašismu a rasismu, představovaného mloky (polidštění mloci, obdoba robotů = hrozba lidstvu, zneužitelné mechanické bytosti)
drama Bílá nemoc – konflikt jedince x držitele moci, strůjci války, střetnutí ideálu demokracie s ideály diktatury, proti epidemii nemoci zná lék jen dr. Galén, ale vydá ho jen s podmínkou zastavení válek, jeho ušlechtilý individuální odpor je změřen zfanatizován davem, varování před rozpínavostí fašismu
drama Matka – fiktivní rozhovor matky Dolores se všemi mrtvými – byli odhodláni zemřít ve prospěch lidstva, poslední ze synů odmítá matka poslat do boje, po poznání krutosti nepřítele nastává zlom: matčino rozhodnutí v závěru hry, nejen varování, ale i výzva k boji proti násilí a nelidskosti
Josef Čapek (1887 – 1945)
- bratr Karla Čapka – avantgardní malíř, spoluautor několika děl, nejvýrazněji se projevil v posledních letech svého života, která protrpěl v koncentračních táborech fašistického Německa
DÍLO:
Lelio – válkou poznamenaný soubor povídek, v nichž se prolínají prvky expresionismu a kubismu, atmosféra a zoufalství, člověk žije v osamění a anonymitě
Před tlakem politické situace v Evropě začaly hry Voskovce a Wericha přerůstat v politickou satiru např. Caesar – proti fašismu o nedostatcích demokracie, Osel a stín – spor o stín, politické pozadí procesu, Kat a blázen – původ diktátora, Těžká Barbora
Josef Hora (1891 – 1945)
- básník, prozaik, lit. kritik, překladatel (Puškin, Jesenin, Blok)
- narozen v Roudnicku, studium v Praze, novinář socialistické orientace, ač 1929 vyloučen z KSČ, vývoj od proletářské poezie k osobité sociální a intimní poezii
DÍLO:
sbírka Máchovské variace – 16 jambických básní, spříznění s Máchou (100. výročí úmrtí), téma lísky, země, domova, času
sbírka Domov – poezie rodné země, obava o její budoucnost –
b. Zpěv rodné zemi: minulost plná bojů x země rozkvétající, slavné tradice (refrén), obraz nezdolnosti a nepřetržité kontinuity národa:
„A tak jdem,
mrtví, živí, nerození,
nekonečné pokolení.
Z bouřných mraků nad světem
stoupáš s námi, ostrov štěstí,
nekonečný život náš,
na němž je nám růst i kvésti,
držet stráž.“
Jaroslav Seifert (1901 – 1986)
- nositel Nobelovy ceny za literaturu (1984)
- básník, prozaik, novinář, překladatel
- narozen v Praze – žižkovské předměstí, 1929 vyloučen z KSČ, po r. 1948 nucen několikrát se odmlčet
DÍLO:
sbírka Zhasněte světla – reakce na mnichovskou zradu, posila národa, výraz naděje, krása jazyka
sbírky Vějíř Boženy Němcové – tragika jejího osudu
Světlem oděná, Kamenný most – Praha minulosti básníkova mládí, symbol existence národa, citová vroucnost
František Halas (1901 – 1949)
- básník protikladů, subjektivní a meditativní poezie, překladatel
- narozen v Brně
DÍLO:
sbírka Dokořán – obraz dramatického světového napětí (reakce na španělskou válku)
sbírka Torzo Naděje – poezie ve službách společenského zápasu
b. Praze – tvorba zbavit se nepřátel, výzva k boji s fašismem, symbol – husitská a svatováclavská tradice = posila národního sebevědomí
b. Mobilizace – reakce na mnichovskou zradu, využití zvukomalby (refrén):
„Zvoní zvoní zvon zrady zvon
Čí ruce ho rozhoupaly
Francie sladká hrdý Albion
a my jsme je milovali“
b. Zpěv úzkosti – naděje na vítězství, výzva k boji proti bezpráví a násilí:
„Meč tvůj ať zvoní brzy“
- účinné metafory, dramatické kontrasty, myšlenkové abstrakce spojeny s konkrétními obrazy (oheň hrůzy, kraj snění, kotva naděje, nepřítel vztek), metafory z podstatných jmen (žízeň hněvu)
Vladimír Holan (1905 – 1980)
- originální moderní básník světového významu, tvůrce náročné abstraktní meditativní poezie, překladatel (z francouzštiny, němčiny, polštiny)
- narozen v Praze, dětství prožil v Bělé pod Bezdězem (Máchův kraj)
DÍLO:
sbírka Havraním brkem (skladby Září 1938 – obraz mobilizace, Odpověď Francii – odezva na mnichovskou zradu, Sen – obraz protektorátní Prahy, Zpěv tříkrálový – věnovaný památce mrtvých v Habeši a Španělsku) – protest proti násilí a zvůli
Vítězslav Nezval (1900 – 1958)
- představitel poetismu a surrealismu, po válce oficiálního proudu poezie, básník, prozaik, dramatik
- narozen v Biskoupkách na Moravě, dětství v Šamikovicích, nedokončená studia, spisovatelská činnost, člen Devětsilu
DÍLO:
sbírka Matka naděje – motiv matky = symbol statečnosti a naděje, vztah k ní = vztah k vlasti, úzkost (těžce nemocná matka) se prolíná s obavami o budoucnost národa
Vladislav Vančura (1891 – 1942)
- prozaik, dramatik, scénárista a režisér, 1. předseda Devětsilu, povoláním lékař, za okupace v ilegálním odboji, v době heydrichiády zatčen a popraven
DÍLO:
román Pole orná a válečná – odsouzení nesmyslnosti válečného vraždění, nesouvislí děj – volné řazení scén z fronty i zázemí (inspirace poetismem, lyrickým polytematickým pásmem), postavy příslušníků šlechtické rodiny Danowitzů, idiota Františka Řeky – nádeníka z jejich statku (blázen a vrah) => ironický závěr, je se všemi poctami pochován jako neznámý vojín – hrdina
Jiří Orten (1919 – 1941)
- nejtalentovanější básník, vliv existencionalismu
- narozen v Kutné Hoře, židovský původ => rasová diskriminace
DÍLO:
sbírka Cesta k mrazu – pocity samoty, strachu, životní absurdity (vliv nástupu fašismu)
sbírky Jeremiášův pláč, Ohnice, Elegie (posmrtně) – hledání jistot, meditativnost i melodický verš, pravidelný rytmus, rým (lidová píseň)
Druhá světová válka představovala otřesnou zkušenost. „Je vůbec ještě možné psát knihy po Osvětimi?“
Polevoj – Příběh opravdového člověka
Erenburg – tirlogie Bondareva, V. Bykava, Bulato Okudžava, Čingz Ajtmatov
Michail Šolochov – Bránil svou vlast, Osud člověka
Simonov – Dny a noci
Odstupem let autoři s válečnou tematikou kladou důraz spíše na filozofický nadhled než na detailní informace o protestech války.
William Styron – Sophiina volba
5. prosinec 2007
6 880×
4986 slov
