El Greco - Domenico Thetocopuli

Domenico Thetocopuli, zvaný Greco, se narodil roku 1541 v Kandii, hlavním městě Kréty. Jako mladý přišel do Benátek, kde se učil v ateliéru Tizianově. Nebylo to však pouze Tizianovo umění, na němž založil svůj styl. Byl ovlivněn také Veronesem, Jacopem Bassanem a hlavně pak Tintorettem. Roku 1570 opustil Benátky a odešel do Říma. O jeho pobytu v Římě se dozvídáme hlavně ze zápisků známého miniaturisty Julia Clovia, který se snažil mladému umělci najít nějaké zakázky. Za odměnu mu pak El Greco namaloval portrét. Na podobizně Julia Clovia je znát silný vliv benátské školy, nicméně už zde můžeme najít typické grecovské prvky jako snaha o oduševnělý výraz či pohled do neklidné krajiny. V Římě se pak zdržel ještě sedm let, roku 1577 jej už nalézáme v Toledu. Co bylo skutečnou příčinnou přesídlení do Toleda, nevíme. Jako nejpravděpodobnější vysvětlení se jeví práce na hlavním oltáři v kostele Santo Domingo el Antiguo – tamější Nanebevzetí Panny Marie se totiž datuje k roku 1577. Druhý obraz, Svlékání Krista vyvolal polemiku se členy kapituly, kteří mu vytýkali až přílišnou svévolnost při zobrazování náboženských témat. V Toledu se taktéž seznámil s Donou Géronimou de las Cuevas, jejíž podobu můžeme tušit v hlavách jeho ženských postav, zejména v podobě Panny Marie. Po úspěšných pracích pro kostel So. Domingo dostal roku 1579 objednávku od krále Filipa II. na obraz Uctění Jména Ježíšova. Tento obraz byl více méně zkušebním dílem, po němž následovala roku 1580 objednávka na velký obraz Umučení sv. Mauritia pro chrám Escorialu. Naneštěstí se obraz králi nelíbil, pročež jej odmítl umístit v kostele. Tím také skončily veškeré Grecovy naděje na další práce v Escorialu a pro Filipa II. Narazil-li zde na neúspěch, nedá se to říci o zbytku umělcovy tvorby. Kostely a kláštery, jakož i soukromníci jej zahrnovali zakázkami, ze kterých pak vzešlo vrcholné dílo. Roku 1586 byl u Greca objednán obraz pro Toledský kostel sv.Tomáše Pohřeb hraběte Orgaze, znázorňující legendu ze 14. století , podle níž hraběte Orgaze nesli ke hrobu jeho patroni – Sv. Augustin a Sv. Štěpán. Zároveň pracoval i na výzdobě kostela Donna Maria de Aragon v Madridu, pro který vytvořil obrazy jako Křest Kristův, Ukřižování Krista, Seslání Ducha svatého atd..
El Greco byl velmi plodný malíř – často se vracel k několika tématům, k nimž sevracel ve stále nových variacích. Řadí se k nejvýznamnějším malířům Španělska a manýrismu vůbec. Ve svém díle spojil byzantskou uměleckou tradici a benátský kolorit. Od Michelangela přejal anaturalisticou formu jeho pozdních děl, od Tintoretta pak zvláštní barevnou kompozici, jejíž kouřové clony a záblesky vyjadřovaly duševní stavy. Rané Grecovy obrazy se příliš neliší od benátské malby poloviny 16. století, svůj osobitý styl, vyznačující se nepřirozeně protáhlými postavami, patetickými gesty a expresivní barevností, si získal až během pobytu ve Španělsku. Stíny a světla v jeho malbě netvoří protiklad, nýbrž jsou společně výrazem snového vidění, v němž ztrácí svou přirozenou funkci. Greco byl ryzí idealista, jeho umění je vrcholem evropského proudu usilujícího nahradit renesanční ideály spiritualistickou orientací lidského ducha.
Greco zemřel v Toledu roku 1614, kde byl také 8. dubna slavnostně pohřben v S. Domingo el Antiguo, v kostele pro který pracoval ihned po svém příjezdu do Toleda.

 

Pohřeb hraběte Orgáze

Tento obraz, dělaný na zakázku pro kostel sv. Tomáše, etabloval Grecovo jméno v tehdejším uměleckém světě. Byl objednán přesněji 18.3. 1586 a do Vánoc byl již hotov. Jednalo se o vylíčení legendárního příběhu o pohřbu hraběte Orgaze, zakladatele kostela. Když mělo být jeho tělo umístěno do hrobu, sestoupili z nebes sv. Augustin a sv. Štěpán a uložili ho tam sami. Z tohoto příběhu vytvořil Greco nejen monumentální dílo svým pojetím, ale i prostou legendu přebásnil do mystického chvalozpěvu. Kompozici obrazu můžeme rozdělit na dvě části. ta dolní líčí vlastní legendu – oba světci nesou Orgazovo tělo. Je-li popředí zvýrazněno nádherou rouch světců a krásným brněním zemřelého hraběte, pozadí je vytvořeno z jednotné zdi černých úborů představitelů toledské elity. Je to řada portrétů, z nichž vynikají jen bílá okruží a hlavy. Přes jistou snahu malíře o individualitu každé z postav, jsou hlavy zúčastněných téměř typizovány. Není zde náznaku, kde se scéna odehrává. Žádné pozadí, žádná krajina ani půda. Uspořádání dolní části pak odpovídá i kompozice části horní, kde Kristus, Panna Marie a Jan Křtitel přijímají duši zemřelého. Útvar oblaků, vznášejících se těsně nad hlavami dolní skupiny směřuje do středu, směrem vzhůru ke Kristovi. Jedině tímto náznakem a andělem, nesoucím duši hraběte je vytvořeno spojení mezi dolní a horní polovinou.

Vidíme-li již v tomto díle jasné projevy Grecova stylu, potlačujícího úmyslně složky smyslové a naturalistické, jsou tyto snahy ještě stupňovány v letech následujících. Až teprve v dílech následujících po Pohřbu hraběte Orgaze dosáhl Greco plně svých cílů. Společným znakem obrazů jsou jistá plošnost, naprosté odpoutání od tohoto světa, úzký a vysoký formát a mysticismus. Postavy se protahují do štíhlých nehmotných náznaků, které jsou umístěny v nehmotném prostoru, malba se stává více nervnější, je provedena jemnými a krátkými tahy. Svatí už nejsou líčeni jako lidé, ale jako utěšující přízraky, v nichž člověk hledá klid. Typickým příkladem tohoto přístupu je obraz Sv. Josef s Ježíškem. Dominantou je vysoká postava světce s úzkou hlavou, přivřenýma očima, jak naslouchá letu andělů, vznášejících se nad ním. Ježíšek je rovněž proporčně zkreslen a narozdíl od nezúčastněného Josefa s divákem komunikuje. Tento kontrast mezi lidsky drobným Ježíškem a nedostupným světcem je ještě zvýrazněn dynamickou oblohou a neurčitým až tajemným pozadím.

Hodnocení referátu El Greco - Domenico Thetocopuli

Líbila se ti práce?

Podrobnosti

  28. prosinec 2012
  3 854×
  884 slov

Komentáře k referátu El Greco - Domenico Thetocopuli