John Constable

1776 - 1837

Na počátku 19.století vznikl v Anglii nový umělecký směr – romantismus – který se odtud šířil dále do celé Evropy. Byl opozicí proti klasicismu. "Kdo praví romantismus, praví umění moderní, to jest intimita, duchovost, barva, touha po nekonečnu, vyjádřená všemi prostředky, jimiž umění vládne" - tak definoval romantismus Charles Baudelaire (1821-1867, francouzský dekadentní básník). Proti objektivistickému klasicismu je romantismus založen subjektivisticky. Důraz klade na nitro člověka a v něm zvláště na cit, smysly a vůli. Na rozdíl od racionalistického klasicismu hlásají romantikové právo na vášeň. Nevěří se již v nekonečné možnosti rozumového poznání. Dynamičnost proti statičnosti, pravdivost, opřená o současný život, proti idealismu, odvozenému z antického umění, barva proti kresbě a plastičnosti, podíl umělcovy osobnosti na díle proti odosobnění a podřízení se estetickému dogmatu - to jsou hlavní myšlenky, které romantismus prosazoval proti klasicismu. Romantičtí malíři si náměty s oblibou vybírají ze středověkých událostí, inspirují se hudbou, divadlem, poezií a literaturou, objevují půvab lidových pověstí a pohádek, barvitý svět orientu i krásu domácí přírody, milují dramatický vzruch bitev a lovů. Na vývoj romantického malířství měli velký vliv angličtí malíři z počátku 19. století, zejména William Turner (1775-1851, nejslavnějším obrazem se stal Parník ve sněhové bouři) a John Constable. K předním představitelům romantismu ve Francii patřili E.Delacroix, Géricault a P. P. Prudhon; romantismus v Německu představují nazaréni, Ph. O. Runge, M. von Schwind a krajinář C. D. Friedrich, v Anglii W. Blake a H. Füssli, v Čechách J. Navrátil, J. Mánes a J. Čermák. Romantické rysy lze však sledovat i ve starším malířství (např. A. Magnasco, F. Goya aj.). Romantismus přežíval hluboko do 19. století zejména v historickém malířství a krajinomalbě, v různém spojení s realismem.

Život

John Constable se narodil 11.června 1776 v Anglii v malém městečku East Bergholt na břehu řeky Stour, která odděluje Suffolk a Essex. Pro údolí Stouru jsou typická pšeničná pole, louky, krásné stromy, malá stavení,… a to vše mělo obrovský vliv na Constabla.
Malířův otec, Golding Constable, byl bohatý mlynář, vlastník řady mlýnů ve Flatfordu a Dedhamu. John se narodil uprostřed naprosto praktického, racionálního vesnického života, v krásné krajině, což zásadně ovlivnilo celou jeho tvorbu. Vyrůstal v kostele. Když se navrátil domů, otec očekával, že ho bude následovat a stane se mlynářem. V té době ale John pocítil opravdové nadšení pro umění, které bylo podpořeno přátelstvím s Johnem Durthornem, místním opravářem a sklenářem a amatérským malířem a též setkáním se Sirem Georgem Beaumontem. Otec nakonec ustoupil a Johnovo rozhodnutí stát se malířem bylo zpečetěno v roce 1799, ve svých třiadvaceti letech, kdy byl přijat na londýnskou Královskou akademii. Zde byl žákem amerického emigranta, malíře Benjamina Westa.
V té době Constable ještě příliš nevynikal, jeho realizace byly těžkopádné a kresby uměle vyškolené. Ale vždy měl jasnou vnitřní představu obrazů, které chtěl malovat, a zarputile pracoval na odstranění svých nedostatků. Sedm nebo osm let poté, co začal studovat na akademii, objevil jak ztělesnit svou představu anglické krajiny způsobem daleko realističtějším a kurážnějším než jeho předchůdci. Začal zaznamenávat nesmělé úspěchy. Od roku 1802 každoročně (s výjimkou roku 1804) vystavoval v Královské akademii (až do roku 1836). Jako řada jiných malířů té doby i John navštívil Peak District (1801) a Lake District (1806), aby na vlastní oči spatřil krásu a majestátnost přírody. V roce 1805 kreslil portréty farmářů a jejich žen v Suffolku i Essexu, když se snažil o oltářní obraz „Kristus žehná dětem“ pod vlivem Benjamina Westa. Po návratu z Lake District pochopil, že se snažil o příliš široké pojetí témat a stylů, a vrátil se ke scénám, které měl rád jako dítě: vesnické cesty, pole a louky vedoucí podél řeky Stour, koňská spřežení, lodě míjející stavidlo v Dedhamu či Flatfordu.
V letech 1809-1816 plně rozvinul svůj osobní mistrovský styl, zároveň však šlo o dobu osobního napětí a tlaku. Přes léto žil v jižní Anglii, kde vyrůstal, většinu roku však byl nucen strávit v Londýně, kde realizoval svůj profesionální život, pořádal výstavy. Constable nesl odloučení od místa, kde se cítil víc než doma, velmi těžce. Z každé návštěvy Suffolku a Essexu si dovezl mnoho drobných skic.
Dalším Johnovým strádáním byla jeho nešťastná láska k Marii Bicknell, do které se zamiloval v roce 1809 a kterou její dědeček, nejstarší farář v East Bergholtu, odmítal provdat za chudého umělce. V roce 1815 zemřela umělcova matka, o rok později i otec. John se stal dědicem a ve svatbě s Marií již nic nebránilo, konala se 2.října 1816. Bylo mu čtyřicet let a namaloval již řadu skvělých obrazů (Ráno v Dedhamském údolí, 1811; Výroba lodi nedaleko flatfordského mlýna, 1815; Údolí Stouru a Dedham, 1815;…) To vše však byla pouze „příprava“, daleko významnějšími se staly jeho olejomalby a kresby, které vznikaly od roku 1808 přímo v krajině před objektem, který chtěl Constable zvěčnit. Jeho cílem stále zůstávalo zachytit krajinu Suffolku v sérii monumentálnějších pláten a učinit tím náležitý dojem na každoroční letní výstavě v Královské akademii. Prvním pokusem byl „Flatfordský mlýn na řece Stour“ (1817), který znázorňuje úsek řeky vinoucí se k mlýnu, ve kterém žil Golding Constable, když se John narodil, obklopeném právě požnutou loukou.
V roce 1819 se Constable s celou svou rodinou přestěhoval do Hampsteadu, což v té době byla pouze vesnička na severním předměstí Londýna. Učinil tak zejména kvůli Mariinu zdraví. Trpěla tuberkulózou a John doufal, že ji čerstvý vzduch pomůže. V roce 1828, ve svých jednačtyřiceti letech, ale Maria zemřela. Z její smrti se už John nikdy pořádně nevzpamatoval, ačkoli se snažil, zejména kvůli jejich sedmi dětem. Pochmurná nálada umělce se projevila i v řadě jeho děl.
Vyučoval krajinomalbu na Královské akademii a doufal ve zlepšení jejího postavení. Dohlížel na kopie svých děl, které vyšly knižně pod názvem Anglická krajinomalba (English Landscape Scenery, 1829).
John Constable zemřel náhle ve svém domě v Hampsteadu 31.března 1837 ve věku šedesáti let. Byl pohřben na farním hřbitově vedle své ženy. V té době jeho sláva ještě nebyla příliš rozsáhlá, každopádně byl uznávanější ve Francii (kterou mimochodem nikdy nenavštívil) než v Anglii. Posmrtně mu popularitu přinesla jeho biografie, kterou napsal jeho přítel a kolega Charles Robert Leslie (poprvé byla vydána v roce 1843).

Dílo

John Constable se ke studiu malířství dostal až ve svých třiadvaceti letech. Na londýnské Královské akademii byl žákem Benjamina Westa. Kopíroval krajiny S. Ruisdaela (dánská krajinomalba 17.století), R. Wilsona (novoklasicistní krajinář Wellsu, 18.století), T. Gainsborougha (anglický krajinář a portrétista 18.století); nejvíce na něho zapůsobil T. Girtin (anglický akvarelista konce 18.století) a C. Lorrain (francouzský klasický krajinář 17.století). Pod jeho vlivem namaloval své první významné dílo, „Pohled na Dedham Vale“ (1802), k jehož kompozici se sám později několikrát vrátil. Nejvlastnějším učitelem však Constablovi byla příroda; základ jeho tvorby tvořily studie, malované věrně podle přírody, v nichž se snažil zachytit přirozenou, neupravenou krajinu se zvláštním zřetelem na barvu. V polovině desátých let vytvořil několik podobizen, vynikajících bezprostředností a intimitou, a provedl pár náboženských kompozic. Zároveň však v této době vytvořil svůj osobitý styl v krajinomalbě, jíž se pak výhradně věnoval až do konce života. Motivy si vybíral z míst, jež důvěrně znal: z kraje na pomezí Suffolku a Essexu, ze Salisbury, z okolí Hampsteadu. Začal malovat světlými barvami, přičemž hlavní pozornost věnoval studiu přírodního osvětlení; horizont zaujímá dolní třetinu výšky obrazu, jeho největší část ovládá nebe s kupovitými mraky. Ze začátku dvacátých let pochází řada studií mračen, jež pravděpodobně vznikla v souvislosti s výzkumy meteorologa Luke Howarda. Constable pozoroval přírodu za různého počasí a exaktně studoval proměny atmosféry; pod Rubensovým vlivem usiloval vyjádřit dynamismus krajiny. Ve dvacátých letech začal malovat skici ve formátu definitivního obrazu, na nichž dělenými skvrnami čistých barev již bez vázanosti na skutečný přírodní motiv usiloval vyvolat bezprostřední dojem přírodního ovzduší; nejvyšší světla přitom nanášel špachtlí bělobou. Když byly roku 1824 vystaveny tři Constablovy krajiny v pařížském Salóně (mezi nimi „Vůz na seno“, 1821), způsobily senzaci; Constable získal zlatou medaili a E. Delacroix ještě před otevřením výstavy pod jejich vlivem přemaloval popředí na svém obraze „Vraždění na Chiu“. V roce 1829 byl zvolen členem Royal Academy, když byl již dostatečně existenčně zajištěn.
Constable byl jeden z nejvýznamnějších anglických krajinářů a zakladatelem moderní realistické krajiny 19. století; na jeho způsob malby, nahrazující místní barvu barevnými skvrnami, hustě kladenými vedle sebe, jež se spojí ve výsledný tón, sugerující přírodní osvětlení až na divákově sítnici, navázali impresionisté. Jeho význam byl doceněn teprve v osmdesátých letech, když jeho skici vystavilo Victoria and Albert Museum v Londýně.
Nejvýznamnější díla:
· Výroba lodi nedaleko flatfordského mlýna (1815; Victoria and Albert Museum, Londýn)
· Park Wivenhoe, Essex (1816; National Gallery of Art, Washington, D.C.)
· Flatfordský mlýn na řece Stour (1817; Tate Gallery);
· Bílý kůň (1819; Frick Collection, New York City)
· Dedhamské stavidlo a mlýn (1820; Victoria and Albert Museum)
· Stratfordský mlýn (1820; Sir Reginald and Lady MacDonald-Buchanan Collection, Cottesbrooke Hall, Northamptonshire)
· Vůz na seno (1821; National Gallery, London)
· Brána v Harnhamu (1821; Yale Center for British Art, New Haven)
· Pohled řeku Stour nedaleko Dedhamu (1822; Huntington Library and Art Gallery, San Marino, Calif.)
· Katedrála v Salisbury z biskupských zahrad (1823; Victoria and Albert Museum)
· Zámek (1824; private collection, England)
· Skákající kůň (1825; Royal Academy of Arts, London)
· Obilné pole (1826; National Gallery, London)
· Síť mol v Brightonu (1827; Tate Gallery)
· Dedhamské údolí (1828; National Gallery of Scotland, Edinburgh)
· Hampstead Heath: Branchhillský rybník (1828; Victoria and Albert Museum)
· Katedrála v Salisbury z louky (1831; Lord Ashton of Hyde Collection, Moreton-in-Marsh, Gloucestershire)
· Háj (nebo Admirálův dům) v Hampsteadu (1832; National Gallery, London)
· Most u Waterloo (1832; private collection, England)
· Domek v East Bergholtu (c.1835; Lady Lever Art Gallery, Port Sunlight, Cheshire)
· Mlýn a hrad v Arundelu (1837; Toledo Museum of Art, Španělsko)
Studie a črty k mnoha obrazům stále existují a jejich největší sbírka je ve Victoria and Albert Museum v Londýně, Isabel Constable, umělcova dcera a dědička, odkázala většinu Johnova díla právě tomuto muzeu. Zmíněná sbírka obsahuje mimo jiné též studii k „Bílému koni“ i ke „Skákajícímu koni“ v měřítku stejném jako jsou výsledná díla. Je tu i devadesát dva olejomaleb, kreslených v malém měřítku přímo v otevřené přírodě, mezi nejznámější patří „Nákladní člun na Stouru“ a „Flatfordské stavidlo a mlýn“ (obojí asi 1810).

Vůz na seno
(1821; The Hay-Wain, National Gallery, Londýn)
„Vůz na seno“ patří k šesti nejvýznamnějším Constablovým dílům (mj. Bílý kůň, Stratfordský mlýn, Pohled na Stour nedaleko Dedhamu, Zámek, Skákající kůň). Podobně jako zbylých pět i „Vůz na seno“ zobrazuje výjev z krajiny Constablova dětství a mládí, pohled na řeku Stour. Umělec zde dokázal zobrazit přirozené světlo prostřednictvím barevné škály, jež byla daleko přesnější a harmoničtější než barevnost všech předchozích krajinářů. Jemně zobrazuje atmosféru anglického venkovského všedního života své doby. Kritikové oceňují zejména úžasně zachycená oblaka, typická pro Constabla, jimiž pronikají sluneční záblesky (bohužel to z mojí přílohy není příliš patrné). Za povšimnutí stojí jistě i vynikajícím způsobem podané odrazy ve vodě. Právě toto pojetí atmosféry činí z Constabla jednoho z předchůdců impresionismu, i když o něm jinak jako o impresionistovi hovořit nemůžeme.
V roce 1824 byl „Vůz na seno“ poprvé vystaven v pařížském Salonu po boku dalších dvou Constablových obrazů. Byl oceněn zlatou medailí a přirozená svěžest tohoto obrazu způsobila velkou pozornost mezi francouzskými umělci a kritiky. Pod jeho vlivem přemaloval E.Delacroix popředí svého obrazu „Vraždění na Chiu“ (viz výše). Jeden z návštěvníků Salonu byl slyšen, když v úžasu poznamenával: „Podívejte se na tento anglický obraz – jaká úžasná rosa byla toho rána!“

Bílý kůň
(1819; The White Horse; Frick Collection, New York City)
Obraz znázorňuje tažného koně, který přepravuje náklad přes řeku Stour v Suffolku, hned pod Flatfordským zámkem v místě, kde se potahová cesta obrací k břehu. Podobně jako „Vůz na seno“, i tento obraz vyniká skvěle zachycenými mraky a odlesky na vodní hladině. Constable, který popsal scénu jako „drobná ukázka klidného šedého letního rána“, později poznamenal: „V životě umělce se vyskytne jedno, dvě nebo tři díla, kterým se věnuje více, než je obvyklé, záleží mu na nich více, než by se zdálo – toto je to mé.“ Dílo bylo poprvé úspěšně uvedeno v Královské akademii v roce 1819 a bylo zakoupeno Constablovým přítelem, synovcem salisburského biskupa, Johnem Fisherem. Constable ho koupil zpět v roce 1829 a opatroval ho do konce svého života. Studie „Bílého koně“ ve stejném měřítku, jako je výsledný obraz, se nachází ve Victoria and Albert Museu v Londýně.

Katedrála v Salisbury z biskupských zahrad
(1826; Salisbury Cathedral from the Bishop´s Garden; zakoupeno 1908)
Constable namaloval řadu obrazů zachycujících katedrálu v Salisbury z jižní strany pro salisburského biskupa, Johna Fishera (jmenoval se stejně jako jeho synovec, Constablův přítel). Všechna tato díla dohromady utvářejí pozoruhodnou studii katedrály a okolní přírody. Její první verze (nyní ve Victoria and Albert Museu v Londýně) měla tmavou, zamračenou oblohu. Po negativním biskupově ohlasu (byl nespokojen právě s onou nevábnou oblohou, která utvářela celkový smutný až hrozivý dojem) přemaloval Constable obraz se slunnější oblohou a širší kompozicí. Před katedrálou je postava mladé dívky s parapletem, pravděpodobně jedné z Constablových dcer. Obraz byl dokončen v době, kdy biskup umíral, přesto ho jeho rodina zakoupila.
„Katedrála v Salisbury z biskupských zahrad“ spojuje ideály malířů 18.století – středověkou církevní okázalost a živou přírodu. Krásná, štíhlá, vysoká architektura prosvítající přes kmeny a větve stromů biskupské zahrady – tento výjev je obdivován kritiky dodnes.

Bohužel se mi podařilo najít pouze dvě (ještě ke všemu dost zkreslené) reprodukce Constablových obrazů „Vůz na seno“ a „Obilné pole“, které přikládám k tomuto referátu. Na Internetu se však nachází celá řada jeho skvělých děl (asi nejvíce jich je na adrese http://www.allposters.com/gallery.asp?search=John+Constable).
Musím se přiznat, že než jsem přistoupila k psaní tohoto referátu, příliš jsem toho o tomto vynikajícím umělci nevěděla. Vybrala jsem si jej čistě náhodou, když jsem si na stránkách webmusea (internetové stránky nejrůznějších galerií, které představují díla řady umělců, vystavená po celém světě) všimla Constablových studií mraků. Vyhledala jsem si poté další díla, která mě nadchla právě tím neskutečně věrným zachycením oblohy. To je jistě jeden z necharakterističtějších rysů Constablových obrazů. To upoutá již na první pohled. Při bližším zkoumání si člověk povšimne toho dokonalého zachycení krajiny, zvířat, stromů i lidí, které se zdá dokonalé i v dnešní době fotografií. A přitom se domnívám, že o Constablovi toho běžný člověk moc neví (soudím tak z reakce svého okolí na informaci, o kom svůj referát píši), což je určitě škoda. Byl to skvělý malíř a jeho díla skvělými vždy zůstanou.

Prameny
José Pijoan: Dějiny umění (8.díl; Odeon, Praha 1990)
Internet

Hodnocení referátu John Constable

Líbila se ti práce?

Podrobnosti

  28. prosinec 2012
  4 339×
  2383 slov

Komentáře k referátu John Constable