Romové v ČR

Tato esej má sloužit celkový obraz o Rómech v České republice. O tom, jaký je současný stav romské menšiny v naší zemi, o jejich historii, o tom, kolik jich u nás žije, jak žijí, pracují, myslí, jak se baví, o tom, jaké jsou naše vzájemné vztahy.

Pravlastí Romů je Indie. O indickém původu Romů svědčí nejen jazyk, ale i podobnost některých zvyků, podobná společenská struktura, výběr povolání, stejná technologie zpracování kovů a jiné podobnosti.Většina oborníků však předpokládá, že Romové patřili v Indii k nejspodnější kastě. Tato příslušnost k této kastě by mohla vysvětlovat i důvod, proč Romové začali Indii od 8. století opouštět. Je také možné, že Romy z Indie vyhnala i častá sucha a s nimi spojený nedostatek potravy, nebo že se chtěli vymanit z přísně rozdělené indické kastovní společnosti a hledat nová "odbytiště" pro své výrobky a služby.

Romové odcházeli z Indie přes Mezopotámii na Blízký východ, do Turecka, kde se velká část Romů zastavila a setrvala asi tři století (12.-15. století). Toto setkání s novou kulturou jim ulehčilo pozdější postup Evropou. Ve svém putování pokračovali přes Malou Asii a Balkán. Četná řecká slova v romštině svědčí o tom, že nějakou dobu strávili také v Řecku, odkud pak dále postupovali údolím Dunaje do střední Evropy. Druhá větev přešla Arménii, Kavkaz, později Rusko a dosáhla až Skandinávie.

V 15. století byli již Romové rozptýleni po celé Evropě, včetně Anglie a Skotska.

Mezi tradičním způsobem života Romů a Čechů existují rozdíly. Tyto rozdíly vycházejí především z odlišného pojetí života a mohou způsobovat vzájemné nepochopení. Rozdílná je již střední délka života - romské ženy 59,5 let, české 75,4, romští muži 55,3 let, čeští 67,8. Kromě nižší střední délky života mají Romové už od dětství podstatně horší zdravotní stav.

Způsob života Romů je jiný také proto, že Romové uznávají jiné hodnoty než Češi.

Na našem území je v současné době kolem 300 tisíc Rómů, což jsou zhruba 3 procenta z celkového počtu obyvatel v naší zemi. Téměř polovina Romů je mladší než 19 let. Mezi školními dětmi jsou tedy Romů asi 4 procenta. Podle kvalifikovaných odhadů odborníků a rómských aktivistů bylo na území České republiky v roce 1989 zaregistrovaných skoro146 tisíc cikánských občanů. To byli ovšem pouze ti, kteří se příslušným pracovníkům jevili jako problémoví, jako ti, potřebovali zvláštní pozornost. Skutečně zde žilo snad okolo 250ti tisíc Romů. Od té doby jejich počet jistě ještě vzrostl hlavně díky stěhování ze Slovenska. Romů ovšem rychle přibývá také proto, že romské ženy začínají brzy rodit a mívají hodně dětí.

Chceme-li ovšem vědět, kolik Romů tady s námi žije, musíme vědět, koho za Róma považovat a koho ne. Vyvstává zde otázka, zda můžeme označovat Romy ty, kteří si to nepřejí, kteří se k romské národnosti přihlásit nechtějí a ani se jako Romové necítí. Kdo jsou to tedy Romové? podle čeho se poznají?

Rómem je především ten člověk, který se k této národnosti hlásí. Podle výsledků sčítání lidu z roku 1991 se k romské národnosti přihlásilo méně než 34 tisíc občanů se svými dětmi. Často se však ke své národnosti nepřihlásili ne z toho důvodu, že by se za ni styděli, že by se k ní přihlásit nechtěli, že by nechtěli být označováni za Romy, ale z toho důvodu, že mají už z dřívějších dob ty nejhorší zkušenosti s "gádžovskými" seznamy. Proto se raději hlásili k národnosti české, slovenské nebo maďarské, přestože se cítili být Romy.

Rozdíly mezi našimi kulturami jsou také v pojetí rodiny a vzájemných vztahů uvnitř ní. Mluvíme-li o rodině my, máme většinou na mysli naši nejbližší rodinu, kterou jsou naši rodiče, prarodiče, sourozenci, manžel a děti. Různé strýce, tety, bratrance, sestřenice, synovce, neteře, tchány, tchýně, švagry či švagrové sice taky známe, ale ty už považujeme spíše za příbuzné, které bereme jako vzdálenější.

Romové však považují za své blízké příbuzné všechny a romština má narozdíl od češtiny pojmenování i pro děti sestřenic či bratranců. Největším trestem pro Roma bylo tudíž jeho vyhnání z rodiny.

Pro Róma znamená rodina téměř vše, neboť uspokojuje základní životní potřeby jejich členů. Při kočování byli Rómové zcela nezávislí na okolní společnosti, ale uvnitř rodiny na sobě byli závislí beze zbytku. Rodina byla zdrojem obživy, měla funkci vzdělávací (chlapci se učily v rodině řemeslu, dívky starat se dobře o děti a o manžela) a také funkci ochranou. Romové se proto se svoji rodinou velmi identifikovali.

Povinností ženy bylo zabezpečit chod domácnosti, vychovávat děti a poslouchat svého muže, byla to ona, kdo musel zabezpečit přežití rodiny - zajistit jídlo a oblečení. Ať už je dostala za vykonání nějaké práce nebo i žebráním.

Romský muž byl navenek i uvnitř hlavou rodiny, nositelem a ochráncem prestiže rodiny, rozhodoval a nesl odpovědnost za rodinu.

Počet dětí byl v romské rodině prestižní záležitostí a každé další dítě bylo v rodině vítáno.

Další odlišnost je mezi našimi jazyky. Romština se řadí mezi indoevropské jazyky do skupiny jazyků indických. Díky územním přesunům jednotlivých romských skupin existuje několik hlavních dialektů romského jazyků, není tedy jednotným jazykem, ale i přesto se Romové z různých částí světa mohou spolu domluvit. V naší zemi je romština jako mateřský jazyk stále více vytlačována a nahrazována pro Rómy špatně zvládnutelnou češtinou. Opouštění romštiny je často spojeno se snahou zbavit se vlastního rómství. Snad nejhůř je na tom dítě v takové rodině, jehož rodiče už rómsky nemluví, ale jejich čeština je špatná. Takovému dítěti pak chybí mateřský jazyk v plném slova smyslu a dítě pak má potíže nejen s dorozumíváním, ale má i ochuzené myšlení a je narušena i jemnost jeho cítění.

Co se týče kultury, neodlučitelné od romského života, bývá Rómům na jedné straně vytýkáno jejich "nekulturní" chování a na straně druhé se říká, že Romové mají v krvi rytmus, a proto jsou tak skvělí hudebníci a tanečníci. Romská kultura je nenahraditelná. Nikoho nepřekvapí, pokud Róm krásně maluje, vyřezává ze dřeva či modeluje z hlíny, protože umělecké zaměření Romů koresponduje s romantickými představami o romském temperamentu a barvité romské obrazotvornosti. Romská kultura, která je dokladem velké vnitřní síly a energie Romů, může být spojovacím můstkem mezi Romy a Neromy.

Jak se od sebe liší naše způsoby bydlení? Prakticky již všichni Romové opustili jejich, dříve charakteristický, kočovný způsob života. Ve dvacátém století kočovali prakticky už jen Olaši, kteří se dnes již ke kočování nevracejí, a část německých Romů Sinti, kteří si uchovali kočovný způsob života tak napůl, díky tomu, že působí jako poskytovatelé zábavných služeb. Romové, kteří přišli do České republiky ze Slovenska, kde většinou bydleli v různých osadách a ghetech, v nuzných chatrčích, nyní obývají většinou byty, které jsou povětšinou nižších kategorií a menší, než by jejich početné rodiny potřebovaly. Romský způsob bydlení je dnes charakteristický především způsobem, jakým byt užívají.

Život celé rodiny nebo komunity se zde soustřeďuje do jedné místnosti. většinou to bývá velká, obytná kuchyň. Velká porodnost, také jejich sklon k pospolitému životu i typická romská pohostinnost pak vedou často k nápadnému přelidňování těchto bytů. Alespoň z hlediska nás, kteří jsme zvyklí na prostornější bydlení.

Další charakteristikou pro Romy je tzv. vybydlování, což znamená značné zdevastování bytu nebo domu v relativně krátké době tak, že je nutná jeho rekonstrukce nebo až demolice. Nemůžeme říci, že by toto chování bylo u Romů běžné, ale je pro ně typické.

Jsou známy případy, kdy romská rodina prodá byt a volí tak život bezdomovců nebo pak přeplňuje byty svých příbuzných a známých, které střídavě navštěvuje.

Co se týče obživy našich Romů, jejich tradičními řemesly, která už pomalu vymizela a hudbou se uživí pouze malý zlomek romské populace. Někteří Romové jsou podnikateli, nejednou velmi úspěšnými, jiní jsou pouličními prodavači, někteří se živí řemesly. Většina si však vydělává na své živobytí hrubou fyzickou prací nebo žije ze sociálních dávek. Romové pronikli snad do všech povolání, ale v těch nejkvalifikovanějších profesích je jich velmi málo. Nezaměstnanost je u nich většinou dlouhodobá. Odborníci ji odhadují mezi 70-85 procenty, což je pro Romy katastrofický stav. Tato situace totiž na romskou společnost působí demotivačně, demoralizuje a kriminalizuje ji.

Co je hlavními příčinami vysoké romské nezaměstnanosti? Příčin je hned několik. Malá poptávka po nekvalifikované práci, chybně postavený systém sociálních dávek a v neposlední řadě pak stížnosti zaměstnavatelů, ale i spolupracovníků na slabou pracovní morálku a na nespolehlivost romských zaměstnanců. Dalším aspektem je pak diskriminace při příjímání Romů do zaměstnání. Zaměstnavatel, který hledá nového zaměstnance Róma raději odmítne, než aby si ověřil jeho solidnost například vyžádáním pracovního posudku z předešlého zaměstnání.

Nezaměstnaný člověk pak žije v zahálce, popřípadě hledá jiné způsoby získání prostředků ke své obživě a k obživě své rodiny. Tyto způsoby jsou však často společensky nepřijatelné. Bývají to prostředky jako žebrání, drobné krádeže i závažnější trestné činy, prostituce nebo například obchod s drogami, čímž se zvyšuje averze a předsudky proti Romům jako komunitě se upevňují.

Romská kriminalita, téma velmi populární zejména mezi rasisty, ale nejen mezi nimi. Romové sami se tohoto tématu dotýkají jen zcela váhavě. Statistiky jsou hrozivé. Odhaduje se, že 20-30 procent ekonomicky aktivní romské populace získává prostředky k své obživě nelegální cestou. Kriminalita mládeže romské je pak ve srovnání s kriminalitou mládeže neromské několikanásobně vyšší. Výchovné ústavy pro mládež jsou obsazeny převážně mladými Romy a ve vězeních pro dospělé je Romů více než 60 procent. Navíc se Romové dopouštějí nesčetných trestných činů a přestupků, které nejsou stíhány a trestány díky přístupu policie a mezerám v právním řádu.

Příčinami tak vysoké romské kriminality jsou bezpochyby vysoká nezaměstnanost a nejspíš také trvalé napětí, ne-li nepřátelství mezi námi a Romy.

Romská kriminalita představuje velký problém především z toho důvodu, že mravně i duševně ničí romský národ, protože se romská komunita utvrzuje v tom, že to, že je někdo vězněn je normální a proto, že díky této kriminalitě roste nenávist vůči romské obci.

Všeobecně by se daly vztahy mezi Neromy a Romy v naší republice charakterizovat jako chronické napětí, které občas propuká v projevy otevřeného nepřátelství. Existují však samozřejmě také přátelské vztahy mezi jednotlivci i skupinami.

Romové se v naší společnosti cítí jako cizinci, neuznávají naše hodnoty a ve státní moci vidí spíše nepřítele než ochránce. Diskriminace Romů je u nás běžná, ale není prakticky nijak postihnutelná. Nás, Neromy a naše instituce vnímají jako nepřátelské, mají pocit obecného ohrožení a cítí se zde jako občané druhé kategorie. Mnohým působí velké potíže jednání s úřady, které vyžaduje značnou orientacive správním systému.

Jedním z důsledků napětí je segregace. A od pocitu bezmocnosti pak nebývá daleko k agresi. Romové proti nám bojují zbraněmi, jako je lhaní a hrozby násilím a nejrůznějšími druhy kriminality. Naše averze vůči Romům dosáhla nejspíš takového stupně a díky médiím je natolik populární, že průměrný Čech, když potká Roma, instinktivně kontroluje, jestli má svoji peněženku. Nejde však pouze o trestné činy, například Romové bývají těžko snesitelnými sousedy v domě i ulici, jejich děti často obtěžují nejen své vrstevníky, ale i dospělé, což však nejsou typické projevy romské kultury, ale projevy hluboké sociální dezintegrace.

Averze druhostranná ovšem také existuje. Je to averze reaktivní, obranná. Vyplívá z neustálého pocitu strachu a ohrožení.

Tradiční životní cyklus Romů se ale v posledních letech mění, bohužel jsou pod vlivem nejrůznějších sociálních tlaků jej měnit spíše nuceni. Proto je dobré poznat tradiční způsob života, který ačkoli doznal velkých změn, může nám, gádžům, pomoci Romům lépe porozumět.

Hodnocení referátu Romové v ČR

Líbila se ti práce?

Podrobnosti

  28. prosinec 2012
  15 050×
  1856 slov

Komentáře k referátu Romové v ČR

Tomáš
Ano, Romové jsou jiní než Češi.
Jsou velmi odlišní a mají svůj způsob života, své zvyky, své potřeby, svou kulturu. Je úpně jedno z jaké země či strany do ČR přišli, zřejmě jejich předci nebo oni sami o to stáli, chtěli přijít do ČR, kde se jim líbí způsob života Čechů, líbí se jim pravidla, možnosti osobního růstu, pestrost zaměstnání v různých oborech, způsob výchovy dětí, školky, školy, vzdělávání, bydlení, možnosti kulturního vyžití, atd.atd. Romům se líbí, že v české společnosti si mohou např. založit spolek Romia, jehož činost zase obohacuje Čechy o poznatky z romského umění a kultury, jejich historie atd.
No a tak to přeci má být. Všichni pracují a vzdělávají se aby jejich rodiny byly spokojené, mnoho lidí z těchto rodin je členy různých zájmových organizací, které pomáhají potřebným, sportovních a společenských klubů, ve volném čase se Češi zajímají o Romy tak, že chodí na kulturní akce spolku Romia, a teší je, že poznají jinou kulturu. To samé Romové, kteří po práci a splnění svých povinností poznávají historii Čechů, chodí do divatel a na koncerty atd.
Takhle nějak funguje národ Čechů a ostatních evropských národů, které žijí v jednotlivých státech Evropy a světa. No a s nimi se to týká rovněž všech ostatních menšin, které zcela dobrovolně v těch státech žijí také, protože samozřejmě mohou žít kde chtějí....a jakž tak to funguje, protože se všichni snaží tak žít.....tak vo co dééééé?
petr
zkuste s nimi bydlet v jednom domě,nebo je mít ve své blízkosti a potom pište názory
a referáty
Jolanka
Děkuji za článek byl vystihující,tak do padesáti procent. To jak žili Romové nikdo neví přesně,neboť nejsou o tom dostačující záznamy a o tom se může pouze polemizovat.
Zastávám názor, že Romové by měli se snažit pokud chtějí žít v Čechách nést zodpovědnost sami za sebe a začít něco pro sebe dělat a hlavně pro své děti,tam je jejich budoucnost.Dnes romské děti mají šanci se vzdělávat,za totalismu měli také
ale jaksi se na to zapomínalo a hned po základní škole šli raději do práce, protože museli a vtom vidím klad, protože se naučili, jak se uživit. Byla to nutnost.To, že je tu demokracie je sice hezké ale málo platné.Že je tu rasismus nikomu neprospěje a
mnozí romové to vědí a zavdávají příčinu majoritě ,tím jak se chovají k nenávisti na obou stranách.Je to začarovaný kruh.Autor píše,že romové pocházejí z Indie. Já jsem romka ale ani já přesně navím kam až moje kořeny sahají a odkud vlastě pocházím.
Ale to, že jsem romka a při sčítání lidu jsem kolonku národnosti vyplnila(romka)jsem nato hrdá.Ano můžete namítat, takových je málo.Viním z toho co se tu děje vládu.A zastávám názor na každého stejným metrem.Děkuji za prostor.
Eva Matoušková
Prosím, mohl by se mi ozvat autor eseje na mail MatouskovaEvca@gmail.com , předem moc děkuji.
emil balaz (rom)
toto je poprve v mich 60 letech co ctu pravdivi a nezaujaty clanek o nas romech. Dekuji vam za nej .
dora z nikoledion
Článek je pravdivý. Jenom k postavení Romů v Indii - oni nebyli nízkou kastou, ale byli vyčleněni mimo kasty a žili odděleně od majoritní společnosti jelikož už v té době s nimi byli velké problémy a byli známí svou kriminalitou
Robert
Článek je pravdivý. Jenom k postavení Romů v Indii - oni nebyli nízkou kastou, ale byli vyčleněni mimo kasty a žili odděleně od majoritní společnosti jelikož už v té době s nimi byli velké problémy a byli známí svou kriminalitou a prostitucí.
XXX
To co se děje u nás je otřesný......!!!!!!!
rico poker.star.roma(zavináč)seznam.cz
tak ten članek je jen s polovíny prvdivy možna ani tone.
romove nepochazeji s indie ale z izraele.
Anonym
dik mam do referatu do etiky
jozef
mezi gadzomi jsou jeste horsi lidi nez mezi romi
jozef
neni to vsechno pravda jejich taki hodne velice slusnich
kristyna www.kristyna.kokyova(zavináč)seznam.cz
no jo je to pravda ale neni to vse