Chráněné krajinná oblast Kokořínsko

Chráněné krajinné oblasti jsou rozsáhlá území s harmonicky utvářenou krajinou, charakteristicky vyvinutým reliéfem, významným podílem přirozených ekosystémů lesních a trvalých travních porostů, s hojným zastoupením dřevin, popřípadě s dochovanými památkami historického osídlení.
Vysoké přírodní hodnoty chráněných krajinných oblastí dokumentuje 70 zde vyhlášených národních přírodních rezervací o celkové výměře 185 km2, 25 národních přírodních památek o celkové výměře 6 km2, 200 přírodních rezervací s celkovou výměrou přes 80 km2 a 203 přírodních památek s výměrou přes 40 km2. Celkem je z území chráněných krajinných oblastí přísněji chráněno 311 km2, tedy přes 3 % jejich plochy.
15 z 22 jádrových území navrhované evropské ekologické sítě v České republice se nachází v CHKO.
Přírodní a krajinné hodnoty jsou uznávány i v mezinárodním měřítku. CHKO Bílé Karpaty, Křivoklátsko, Pálava, Šumava a Třeboňsko jsou zařazeny do světové sítě biosférických rezervací v rámci programu Člověk a biosféra (MAB) UNESCO.
Na území České republiky je k dnešnímu dni vyhlášeno 24 chráněných krajinných oblastí. (23 spadá do působnosti S CHKO ČR, CHKO Šumava do působnosti NP Šumava)
Jejich celková rozloha je 10 274 km2, 13 % rozlohy státu.
Bližší ochranné podmínky CHKO a jejich poslání vyhlašuje vláda nařízením.
Ochranu a péči o tyto oblasti zajišťují příslušné správy chráněných krajinných oblastí, kterým je svěřen výkon státní správy v ochraně přírody a současně plní funkci odborných organizací.
Základní ochranné podmínky chráněných krajinných oblastí stanoví zákon 114/92Sb. o ochraně přírody a krajiny.
Hlavní nástroje péče o CHKO jsou dané tímtéž zákonem a vymezení úkolů s bližšími ochrannými podmínkami jsou obsažené ve zřizovacích předpisech jednotlivých CHKO.
Ochrana přírody a krajiny je v CHKO uplatňována diferencovaně podle zón, nejpřísnější režim ochrany je v první zóně.
Strategickým nástrojem péče o CHKO jsou plány péče.

CHKO Kokořínsko obecně

Rozloha 272 km2,
les 52 %, trvalé travní porosty 1 %, orná půda 41 %, vodní plochy 6 %

Poloha
CHKO Kokořínsko leží v severních Čechách blízko rozhraní severních, středních a východních Čech. Nachází se v blízkosti CHKO Český ráj

 

Geografická orientace
50° 38' - 50° 23' N, 14° 06' - 14° 36' E

Nadmořská výška
176 m (Želízy) - 614 m (Vlhošť)

Vyhlášení výnosem MK ČSR č.j. 6070/1976

Zvláštní ochrana
9 maloplošných zvlášť chráněných území

Celková
rozloha MCHÚ 2 229 ha.


CHKO Kokořínsko se nachází v oblasti České křídové tabule s ojedinělým geomorfologickým reliéfem z kvádrových pískovců. Základní rysy reliéfu určuje vztah dvou hlavních skupin povrchových tvarů: plošin a často hluboce zahloubených několikapatrových údolí, na jejichž hranách se vytvořila skalní města. Selektivním zvětráváním vznikly skalní věže a četné mezo a mikrotvary takové formy a rozsahu, jaké nelze nalézt v žádné jiné pískovcové oblasti České republiky. Nejznámější jsou "skalní pokličky", na hrubozrnném pískovci tzv. voštiny. Krajinné dominanty jsou tvořeny magmatickými výlevnými horninami, které tvoří znělcové, čedičové nebo trachytové kupy, kužele a homole (Vlhošť - 614m,
Ronov - 552m, Vrátenská hora - 507m). Výše uvedené charakteristické rysy oblasti, spolu s klimatickým působením sousedícího teplého Polabí, vytváří pestré podmínky. Důsledkem je výskyt rostlinných druhů v rozsahu od teplomilných (na zbytcích skalních stepí) po chladnomilné (v inverzních polohách). Údolí potoka Liběchovky a Pšovky jsou typická svými vlhkými loukami, mokřadními společenstvy a vodními tůněmi. Zdejší mokřadní společenstva byla v listopadu 1997 zařazena do území chráněných v rámci Ramsarské úmluvy. V mokřadních biotopech se nachází druhy živočichů i rostlin zapsaných v Červeném seznamu.

Základní charakteristika CHKO Kokořínsko

CHKO Kokořínsko patří geologicky do České křídové tabule, tvořené převážně pískovcovými sedimenty, které byly ve třetihorách porušeny celým systémem zlomů, jimiž na některých místech vystoupily magmatické výlevné horniny. Tyto horniny tvoří dnes výrazné krajinné dominanty znělcových a čedičových kup či homolí, jako jsou např. Vlhošť, Ronov, Vrátenská a Dubová hora atd.

Větší členitost terénu a jeho romantický ráz je však výsledkem erozní činnosti vody. Kvádrová souvrství pískovců rozčlenila eroze do řady hlubokých údolí. Většina z nich má kaňonovitý charakter, některými ještě dnes občas protékají drobné toky. Hlavními recipienty jsou říčky Pšovka a Liběchovka. Různá pevnost pískovcových vrstev je podmíněna odlišnou odolností jejich tmelů. Výsledkem selektivního zvětrávání jsou skalní římsy, výklenky, převisy, skalní okna, drobné pseudokrasové dutiny a škrapy. Snad nejznámější jsou kokořínské pokličky. Pískovcová vrstva s odolným železitým tmelem překrývá méně odolné pískovce před přímým působením dešťové vody, čímž vznikají typické hřibovité útvary. Na kolmých pískovcových stěnách údolí jsou patrné voštinové dutinky - aerocysty.
V klimatu se uplatňuje vliv teplého Polabí, vysoká lesnatost území a morfologická členitost reliéfu však vytvářejí složité mikroklimatické a mezoklimatické podmínky.
V kaňonovitých údolích dochází k teplotní inverzi, je zde vyšší vlhkost a četnější výskyt mlh. Průměrná roční teplota se pohybuje mezi 8 až 9 ° C, srážky mezi 600 až 700 mm.

Flóra

Vegetační kryt je tvořen trvalými a periodickými porosty, z nichž první se v oblasti uplatňují podstatně. Jedná se o lesní porosty či o roztroušenou vysokou zeleň, tvořenou stromořadími, mezními a pobřežními porosty, sady, zahradami, dále o nízkou bylinnou zeleň, tvořenou pastvinami a loukami. Naproti tomu zastoupení periodické vegetace, představované především zemědělskými porosty, je poměrně nižší, hlavně v centrálních částech oblasti.
Vlivem lesního hospodaření se téměř nezachovaly původní porosty, které dříve oblast pokrývali (xerofilní doubravy, habřiny, bukohabrové lesy, bučiny). Od druhé poloviny 19. století převládá borovice. Smrk byl zaznamenán v 16. století. Typickým znakem je náletové zamořování mlazin a mýtin břízou. V centrální části jsou lesy tvořeny borovými monokulturami, zbytek jsou smíšené lesy s nejrozmanitějšími listnáči. Typologicky jsou lesy velmi roztříštěné :

 Dřeviny listnaté 23,4 %
 Dřeviny jehličnaté 76,6 %

Díky členitosti povrchu, malé úrodnosti půd na pískovcích a poměrně suchým podmínkám je zde značné procento účelových lesů.
Jednotvárný geologický podklad a pozměněná skladba lesních porostů má vliv na malou pestrost květeny.

Z chráněných a zajímavých rostlin se zde vyskytují :

 Orlíček obecný
 Upolín evropský
 Plavuň jedlová
 Tařice skalní
 Střevíčník pantoflíček
 Hořeček brvitý
 Kruštík tmavočervený
 Lýkovec vonný
 Skalník celokrajný
 Česnek horský

Z teplomilných a suchomilných rostlin :

 Bělozářka větevnatá
 Chřest lékařský
 Kozinec cizrnovitý
 Žluťucha menší
 Prvosenka jarní
 Sasanka hajní
 Zvonek klubkatý
 Hlaváček jarní

Ve stržích :

 Lýkovec jedovatý
 Jaterník podléška

V údolí Pšovky a místy i v jiných zamokřených údolích :

 Kosatec žlutý
 Vachta trojlistá
 Stulík žlutý
 Leknín bílý

Uvedené druhy se roztroušeně vyskytují v odpovídajících polohách oblasti.

Fauna

Rostlinným společenstvům odpovídá také skladba živočichů. Za zmínku stojí obojživelníci a hadi (především ve vlhkých údolích s vodními toky a nádržemi říčky Pšovky a jejích přítoků) :

 mlok skvrnitý
 ropucha obecná
 skokan hnědý
 užovka obojková

Bohatě zastoupena je tu říše hmyzu.

Zajímavá je avifauna :

 poštolka obecná
 káně lesní
 jestřáb
 krahujec
 puštík
 kalous
 sýc)
 vzácně i výr velký

Při průzkumu vodních toků v CHKO v roce 1994 byly v potoce Pšovka nalezeny tři druhy raků. Jsou to rak říční (Astacus astacus L.), rak bahenní (Astacus leptodactylus E.) a americký rak Orconectes limosus R. V oblasti nádrže Lhotka se hojně vyskytuje americký rak. Mezi nádrží Lhotka a mlýnem Štampach se nepříliš často vyskytuje rak bahenní spolu s americkým rakem. V úseku mezi mlýnem Štampach a obcí Kokořínský důl se hojně (a nad rybníkem Harasov vzácně) vyskytuje pouze rak bahenní a vyjímkou úseku bezprostředně před jmenovanou obcí, kde bylo nalezeno i několik jedinců raka říčního.V některých úsecích dosahuje hustota výskytu raků až 10 dospělých jedinců na 1 metr toku.
Výskyt tří druhů raků v Pšovce je velice zajímavý a na území České republiky naprosto ojedinělý. s velkou pravděpodobností tato situace vznikla jako důsledek zdecimování populace raka říčního toxickými splachy z polí či přímo úniky toxických látek do Pšovky před 20 lety, kdy došlo údajně k hromadnému úhynu raků a ryb. Tím mohla vzniknout příznivá situace pro raka bahenního (vysazen do rybníka u Štampachu, Harasova a Kačírku)
a amerického raka (vysazen u Lhotky).

Probíhají tyto plány na zachování populace raka říčního v Pšovce :

 vybudování dvou odchoven
 vysazování odchované jednoleté násady
 přemístění či likvidace populace amerického druhu (není původní)

Maloplošné chráněné území SPR Kokořínský důl

Přírodní rezervace byla vyhlášena 7. listopadu 1953. Má rozlohu 2096,97 ha. Na jihu začíná severním svahem údolí, jímž probíhá železnice ze Lhotky ke Střednicím a pokračuje po západním okraji lesů a po svahu Kokořínského dolu k Dobřeni. Obrací se podle lesa k východu, pokračuje Plané doly, po hřebenové stezce jde k jihovýchodu, obchází pole kolem Olešné, překračuje údolí silnice ze Mšena do Dubé a směřuje k východu až k silnici ze Mšena do Libovice. Odtud se stáčí podle mšenských lesů, lesů sedleckých, kaninských, nebuželských a střemských a dále se obratem k západu vrací k výchozímu bodu.

V území je chráněn typický reliéf zahloubených inverzních dolů v pískovci s geomorfologickými fenomény a s fragmenty přirozených společenstev mokřadních, lesních, stepních a písčitých stanovišť.
Velká a členitá území tvoří větší část povodí Pšovky, dané reliéfy dolů a zaříznutých roklí a údolí s nejrůznější expozicí. Geologický podklad tvoří pískovcové sedimenty. V pískovcovém podkladu vznikly rozpadem na bloky a vodní erozí charakteristické doly s okolními skalními stěnami. Střídáním odolnějších a méně odolných vrstev vznikly různé římsy a na věžovitých útvarech rovněž pro území typické pokličky.

 

V inverzních údolích jsou vyvinuta cenná vodní
a mokřadní společenstva.
Nejvýznamnější jsou druhy :

 leknín
 rdest
 vachta
 kapradiník, ......

V hlubokých dolech jsou chladnomilná lesní společenstva, zbytky přirozených lesních porostů na stráních a plošinách nad údolími jsou tvořeny bučinami. Vrcholy pískovcových skal porůstají reliktní bory nebo borové doubravy. Většina lesních porostů jsou však druhotné monokultury, převážně borové, částečně smrkové a místy akátiny.

Mezi zajímavosti SPR Kokořínský důl patří především výskyt vzácné houby Battarea steveni (jediný výskyt v ČR), pak stepní a lesostepní společenstva - výskyt např. vemeník, kosatec, třemdava, bělozářka aj.,
polokulturní louky přecházející v porosty vysokých ostřic (prstnatec májový, upolín nejvyšší), nižší rostliny na skalních stěnách, vzácná přeslička zimní (Equisetum hyemale) na osypech, hnízdiště velkých sokolovitých dravců, historická hnízdiště výra velkého (Bubo bubo), výskyt čolka alpského (Triturus alpestris)

Územím prochází silnice Lhotka - Vojtěchov. Vlivem velké rozlohy území, zahrnující i osadu Kokořínský důl s četnými rekreačními zařízeními a vysokou frekvencí turistů, vznikají závažné střety a přestupky proti ochrannému režimu.
V rozporu s podmínkami SPR byly pokáceny staré původní bučiny a vysazovaly se smrkové a borové výsadby. Část luk byla zorána a oseta druhotnými travními kulturami. Další část luk vlivem neobhospodařování zarůstá náletem nebo rákosinami a zčásti přechází v cenné sukcesní společenstva s výskytem ohrožených druhů rostlin. Území dále ohrožují imise Spolany, elektrárny Mělník a Štětí, rekreační výstavba, zásahy do vodního režimu atd.
Vzhledem k rozlehlosti území a poněkud atypickému začlenění obcí a komunikací je ochranný režim málo účinný. Je třeba chránit i část Pšovky a jejího povodí v Severočeském kraji až k prameni.
Jako území s význačným geomorfologickým reliéfem má SPR mezinárodní význam a jako soubor ekosystémů s víceoborovým vědeckým využitím má význam celostátní.

Maloplošné chráněné území CHPV Špičák u Střezivojic

Přírodní památka Špičák u Střezivojic byla zřízena 29. května 1979. Její rozloha je 0,5 ha. Je zde chráněna skalní jehla z kvádrových pískovců prosycených kysličníky železa.
Jde o skalní jehlu na malém návrší poblíž terénní západní hrany Kokořínského dolu. Je vysoká 13 m, dlouhá 16 m a široká 6 m. Tvoří ji kvádrové pískovce zpevněné kysličníky železa. Povrch této jehly je detailně provrásněn vystupujícími vrstvičkami železitých pískovců.V bezprostředním okolí chráněného skalního útvaru se těžily železité pískovce. V minulosti působením atmosférických vlivů odpadaly jednotlivé skalní bloky, a tím se měnil vzhled celého útvaru. V uplynulých 50 letech odpadla svrchní část (poklička).V současné době je útvar značně zarostlý a prakticky není ve vegetační sezóně viditelný.
Území je významné z hlediska geologie a geomorfologie a má regionální význam.

Přírodní a kulturní objekty v okolí CHKO

Hrad Kokořín

Jádrem rozsáhlého a neobyčejně hodnotného krajinářského celku, vyhlášeného v roce 1976 za Chráněnou Krajinnou Oblast Kokořínsko, je údolí potoka Pšovky, zváno Kokořínský důl podle hradu, jehož věž je dominantou širokého okolí. Hrad KOKOŘÍN dal ve druhé čtvrtině 14. století postavit Hynek Berka z Dubé, jemuž již patrně nepostačovala tvrz nad západními skalními srázy kokořínského údolí, zčásti vytesaná ve skále. Majitelé panství obývali hrad nejpozději do prvního nebo druhého desetiletí 16. století. Od té doby byl vystaven ničivé síle přírody i nezodpovědných lidí, až se z něj do 1. poloviny 19. století stala zřícenina. Tu si spolu s celou zdejší dramaticky působící krajinou oblíbili romantičtí umělci, např. malíři Antonín Mánes a Max Pirner, básník Karel Hynek Mácha aj. V roce 1894 Kokořín koupil velkostatkář Václav Špaček, jehož syn Jan dal hrad v letech 1911 - 1918 nákladně obnovit a upravit pro návštěvnický provoz. Kokořín je od roku 1950 vlastnictvím státu. V letech 1974 - 1981 byl hrad celkově opraven a technicky přizpůsoben modernímu návštěvnickému provozu. Ve vnitřních prostorách hradu jsou sbírky dobového nábytku, expozice českého romantického umění a památník K. H. Máchy.

Zámek Liběchov
V severním sousedství Mělníka, na křižovatce silnic z Prahy do Ústí nad Labem a České Lípy, leží obec LIBĚCHOV, v níž stávala již od středověku vodní tvrz, přestavěná na okrouhlý renesanční zámek. Ten dal v době kolem roku 1730 jeho tehdejší majitel Jáchym Pachta z Rájova přestavět na pohodlné barokní sídlo s formální zahradou. Projekt zámku vypracoval architekt František Maxmilián Kaňka a o uměleckou výpravu této rezidence se zasloužili částí Kaňkovi spolupracovníci, sochař Matyáš Bernard Braun a malíř fresek Václav Vavřinec Reiner. Josef Navrátil opatřil některé místnosti zámku nástěnnými malbami a Václav Levý obohatil svými kolosálními sochařskými výtvory zalesněnou skalnatou krajinu nad Liběchovem (jeskyně "U ještera", jeskyně "Klácelka", "Blaník" aj.). Generální rekonstrukce liběchovského zámku v 70. letech 20. století umožnila vytvořit tu a v roce 1977 zpřístupnit veřejnosti expozici asijských sbírek Náprstkova muzea v Praze.

Zámek Nelahozeves
V jihozápadní části mělnického okresu, v těsném sousedství Kralup nad Vltavou, města gigantických průmyslových podniků, je významná památková lokalita NELAHOZEVES. V Nelahozevsi stojí renesanční zámek, budovaný od roku 1553 pro Floriana Griesbecka z Griesbachu, dokončený roku 1613 a upravovaný v 19. století. Od roku 1948 byl ve správě Středočeské galerie, která zde zejmána z fondů Roudnické lobkowiczké sbírky zřídila expozici obrazů z konce 16. století. Od roku 1993 je zámek zpět ve vlastnictví Roudnické větve rodiny Lobkowiczů.
Pod zámkem, naproti gotickému kostelu sv. Ondřeje, je dnes v domě čp.12 - Památník Antonína Dvořáka , hudebního skladatele, který se v Nelahozevsi dne 8. 9. 1841 narodil a prožil tu jedenáct let svého dětství.

Zámek Veltrusy
V obci Veltrusy se rozprostírá areál jednoho z nejvýznačnějších barokních zámků v Čechách - státní zámek VELTRUSY.
Zámek dal postavit v 2. desetiletí 18. století Václav Antonín Chotek, rokokově jej dal před rokem 1755 rozšířit jeho syn Rudolf
a klasicistně upravit na počátku 19. století prasynovec Václava Antonína Jan Rudolf Chotek, který se přičinil o vytvoření rozlehlého přírodně krajinářského parku, založeného v 80. letech 18. století na ploše 280 hektarů někdejšího lužního lesa a zemědělsky obdělávaných polí. Je to u nás ojedinělý tzv. okrasný statek. V parku byla zbudována řada menších romantických a klasicistních děl - neogotický mlýn, pavilóny, můstky nad umělým průplavem, umělá jeskyně aj. V části je ohrazená dančí obora a po parku se volně potulují pávi. V zámku byla v roce 1964 zřízena expozice šlechtických interiérů 18. století s vynikajícími ukázkami uměleckohistorických prací evropského a asijského původu.

Památná hora Říp
Při třetihorní sopečné činnosti vyvřela i osamocená hora Říp, k níž se váže prastará pověst o příchodu praotce Čecha a o začátcích trvalého osídlení Čech. Na památku slavného vítězství nad německým panovníkem Lotharem roku 1126 v bitvě u Chlumce dal téhož roku český kníže Soběslav I. vybudovat na místě dřevěného kostelíka dnešní rotundu. Stavba je vybudována z opracovaných opukových kvádříků. Rotunda byla k oslavě rodu Přemyslovců zasvěcena sv. Jíří, patronu orby.
V květnu 1868 se zde konal tábor lidu na obnovení českého státního práva. Při této příležitosti byl z hory vyzdvižen základní kámen pro budovu Národního Divadla v Praze. Říp je vyvřelá čedičová kupa 459 m. n. m., byla zalesněna až koncem 19. století. Je útočištěm zvěře a hnízdištěm ptactva. Na jeho svazích se vyskytuje vzácná teplomilná a stepní flóra.
Rotundu je možno navštívit každý den kromě pondělí.
Prohlídka s výkladem se koná každou půlhodinu.
Z hory Říp je nádherný výhled na Polabskou nížinu a České středohoří.
U rotundy si lze zakoupit suvenýry nebo posedět u občerstvení.

Zámeček v Hoříně
Původně lovecký zámek z doby kolem roku 1700 (G. B. Alliprandi), přestavěný F. M. Kaňkou v letech 1713-20 a J. Chr. Spannbruckem v letech 1736-46. Zámecká kaple přistavěna A. Luragem roku 1747. Barokní štuková výzdoba J. Bossiho, nástěnné malby J. Pešiny z let 1760-63, v kapli nástropní freska J. P. Molitora z roku 1746.

Zámek Liblice
Barokní zámek, jehož stavba byla zahájena roku 1699 (G. B. Alliprandi), s plastikami z dílny Ign. Platzera (roku 1770).

Kostel v Libiši
Gotický kostel z 2. poloviny 14. století, s malbami z konce 14. století. Evangelický kostel z roku 1789.

Kostel v Cítově
Kostel původně románský ze začátku 13. století (roku 1943 objeven románský portál), zbarokován v 2. čtvrti 18. století.

Hradsko
Slovanské hradiště kmene Pšovanů ze střední doby hradištní na pískovcovém suku, přístupné jen úzkou šíjí, patrně hrad Canburg, připomínaný k roku 805 (sousední osada Kanina), na hradišti u vchodu kostel sv. Jiří, původně gotický či ještě, částečně nově postaven roku 1874.

Vidim
V obci Vidim jsou k vidění příklady dřevěné lidové architektury.

Nosálov
Nosálov je vesnice se zachovalou lidovou architekturou, která je státní památkovou rezervací, s nádherným výhledem na Bezděz.

Pokličky
Pokličky jsou pískovcový přírodní útvar tyčící se v nádherném Kokořínském údolí nedaleko hradu Kokořín.

Další města a místa v CHKO
Detaily o dalších zajímavých místech a obcích jsou na zadní straně přiložené mapy na str. 14.
Turistika a rekreace

V CHKO a jeho okolí je spousta příležitostí k provozování turistiky. Především je to naučná stezka Kokořínské rokle, tvořená okruhem s 13 zastávkami. Dále je to Mšenský okruh, 9 km trasa navržená mšenským ředitelem školy v r. 1946.
Při návštěvě Kokořínska není možno nechat si ujít návštěvu hradu Kokořín z 1. Poloviny 14.století. Hrad je opraven a je přístupný pěšky, na kole i autem.
Nedaleko CHKO se nachází město Doksy, rodiště K.H.Máchy se skvělou rekreační oblastí a kempem Máchovo jezero.
V oblasti CHKO Kokořínsko nejsou značeny oficiální cyklotrasy (stav z r. 1993), ovšem okolí je vhodné pro vyjížďky na kolech. Například toto je trasa nabízená některými cestovními kancelářemi :

Mělník - Kokořínský důl - Kokořín - Doksy - Máchovo jezero - Bezděz - zámek Zákupy - Stráž pod Ralskem - Cvikov - Panská Skála - Benešov nad Ploučnicí - Žandov - Česká Lípa - Novozámecký a Dolanský rybník - Úštěk - jezero Chmelař - Hrádek Helfenburg - Lázně Mšeno - Skalsko - Benátky nad Jizerou - Lhota - Byšice - Mělník

Hodnocení referátu Chráněné krajinná oblast Kokořínsko

Líbila se ti práce?

Podrobnosti

  10. červenec 2007
  4 425×
  2979 slov

Komentáře k referátu Chráněné krajinná oblast Kokořínsko