Finsko - Suomi

FINSKO – země plná překvapení

Finsko je pro Čechy, zatím, málo známou a turisticky neatraktivní zemí. Většina lidí považuje tuto „zemi dobrodruhů“pouze za místo věčného ledu, krutého mrazu a větru, a proto raději volí dovolenou v turisticky prověřených zemích. I samotný finský národ jakoby svým chladem a uzavřeností odrazoval od návštěvy severu. Opak je pravdou! Rád bych tento omyl uvedl na pravou míru .

Finsko se svou rozlohou 338. 145 km2 patří mezi 10 největších států Evropy. Tato překrásná země nedozírných obzorů a dálav má však pouze něco kolem 5,5 milionu obyvatel, a proto je zde hustota obyvatel na km2 jednou z nejmenších v Evropě. Z celkového počtu obyvatel žije zhruba 1,5 milionu v aglomeraci Espoo,Vantaa, Helsinky. V Laponsku (sever země) žije asi 200 000 lidí.
Finsko je v prvé řadě zemí lesů (asi 70 % rozlohy). Ve východní části země se pak nachází, nám tak známé, klasické Finsko. V historické provicii zvané Karélie, která se rozprostírá až na území dnešního Ruska, se nachází jezerní plošina Suur Saimaa („Velká Saima“). Zde je největší koncentrace jezer. Ta jsou mnohdy propojena přírodními kanály a tvoří tak ucelenou síť, díky níž je možné dojet z vnitrozemí do Baltského moře (resp.Finského zálivu), či si udělat výlet do ruského Petrohradu.
Sami Finové na otázku, kolik je ve Finsku jezer, odpovídají s rozpaky a jejich odpovědi se mnohdy liší 5 místnými čísly. Oficiální finský průvodce však udává číslo 188 000.
Díky finské „vodnatosti“ je zde nejrozšířenější lodní doprava. Cestování autem po finských silnicích je pro milovníka přírody a romantika neskutečným zážitkem. Pro Středoevropana je ale ve Finsku jaksi všechno daleko,a proto si musíte rychle zvyknout na velké vzdálenosti mezi jednotlivými body. Finská legislativa dovoluje jízdu po normálních silnicích rychlostí 80 km/h, na dálnicích toleruje nejvýše 120 km/h. Zvláštní zákon pak platí pro zimní období, kdy se můžete i po dálnici pohybovat pouze 80 kilometrovou rychlostí. Největší nebezpečí na řidiče doslova číhá v lese. Na každých zhruba 200 m komunikace vás na nebezpečí upozorňuje cedule s nápisem ‘‘Pozor los!‘‘.
Nejvyšší procento nehod ve Finku je způsobeno právě srážkou auta s losem. Toto až 500 kg vážící zvíře pravidelně přechází komunikace a tvoří doslova živou zeď, která se většinou stane řidiči osudnou.
Finsko má, stejně jako Česká republika, čtyři roční období. To letní je zde sice o něco kratší, ale má své neobyčejné kouzlo. Léta jsou zde překvapivě teplá a můžete zde vzácněji zažít i nám tak známá 30 stupňová vedra . Nejpozoruhodnějším letním jevem, který je typický pro severské země, jsou krátké, tzv. bílé noci. Začátkem července zde slunce zapadá kolem půlnoci a vychází opět kolem třetí hodiny ranní. Výrazný rozdíl mezi dnem a nocí zde tedy nevnímáte a tato „ finská tma“, při níž není problém číst, působí v prvních dnech pobytu na severu Evropy na středoevropský organismus spíše matoucím dojmem . Obdivovatelé noční oblohy si tedy ve Finsku v létě na své určitě nepřijdou.
Zato v zimě slunce zapadá už kolem 15. hodiny a kolem vánoc je zde (Jižní Finsko) pouze pětihodinová denní sluneční intenzita. V Laponsku se tento extrém slučuje v tzv. Kaamos (polární noc), jejíž délka je odstupňovaná zeměpisnou šířkou. V laponském Lavalu se slunce drží asi 30 dní pod obzorem a nevychází vůbec. První úsvit zde lidé vítají až 9. ledna.
V zimním období zde můžete spatřit i nejúchvatnější severský atmosferický jev zvaný Aurora Borealis neboli severní polární záře. Začátkem ledna se na obloze objevuje barevný háv, který vzniká ionizací atomů a molekul sluneního záření ve vysoké atmosféře a který má většinou zelenou, modrou nebo červenou barvu. Je možné ji pozorovat po celém Finsku (zcela vzácně se objevuje i ve Střední a Jižní Evropě), ale nejlepší podmínky pro její pozorování jsou v Laponku.

Pozoruhodný národ

Finská kultura je podle mého názoru přinejmenším jednou z nejzajímavějších v Evropě. Finský jazyk patří společně s laponským, maďarským a estonským do jednotné ugrofinské jazykové rodiny. Velice zvláští je ale vzájemná jazyková nekompatibilita těchto národů. Finština má nejblíže k estonštině, ale jejich podobnost spočívá pouze ve výskytu stejných slov, která však mají v tom či onom jazyce úplně jiný význam (obdobně jako polština a čeština).
Předkové dnešních Finů přišli do oblasti dnešního Finska někdy kolem začátku křestanského letopočtu z oblasti Povolží. Tyto kmeny však začaly vytlačovat Laponce, kteří se zde usadili podstatně dřív. Docházelo pochopitelně k masivnímu míšení těchto kmenů, a tak vznikala obtížná finská řeč. Typická finská kultura vznikala na východě země v Karélii, kde dodnes žije karelské etnikum, které vytvořilo kulturní základ finského národního eposu zvaného Kalevala. Tento soubor legend, mytologických basní a písní se tradoval z generace na generaci, ale pouze ústní formou. Až v 19.st. z nich finský básník Elias Lönnrot sestavil dnešní podobu eposu, který byl přeložen do mnoha cizích jazyků.
Finsko díky svým přírodním podmínkám (moře,lesy,bažiny) žilo po staletí izolovaně a až kolem 9.st začalo být kolonizováno dánskými, norskými a švédskými Vikingy. Finsko má obdobně jako naše země velice obtížný a krvavý historický vývoj v nezávislou zemi. Staletí patřilo Finsko pod Švédské kralovství, od roku 1808 bylo převzato do ruské správy.
Dodnes existuje jakési napětí ze strany Finska mezi jím, Švédskem a Ruskem, ale spíše pouze v podobě anekdot a vyprávění. Vztahy mezi Finskem a Ruskem jsou v současné době o něco pochmurnější hlavně kvůli znečištování Finského zálivu (Suomenlachti) ruskými továrnami a neochotou jejich funkcionářů jednat o tomto problému. Z dob vlády tří korunek zde přece jen najdeme jeden podstatný přežitek, a tím je druhá úřední švédská řeč. Ve školách je tím pádem její výuka povinná a každý finský student musí absolvovat několik lekcí týdně.
Finsko je ryze protestanskou zemí, a proto zde zhruba 93 % obyvatel vyznává lutheránskou víru, 5 % orthodoxní pravoslavnou a 2% ostatní .Typický lutheránský kostel je velice strohou záležitostí a od katolického se velmi liší, obzvláště pak interiérem, který zpravidla obsahuje pouze oltář, lavice a varhany (myšlenka Luthera odproštění se od církevního materialismu a prostého návratu k víře a bohu).
Zajímavá je zde tradice církevního přijímání. Když mladý člověk dosáhne 15. roku života, odjíždí na týden nebo i delší dobu do speciálního kempu, kde se připravuje společně s ostatními kandidáty na přijímání. Kempy se nezřídka nacházejí až 800 km od domova v Laponsku a návštěvy rodičů jsou většinou zakázány. Denní program kempu se skládá hlavně z her a společného vyprávění a objasňování pasáží z Bible. Tyto kempy nejsou samozřejmě povinné, ale drtivá většina rodičů své děti do kempu pošle. Názory samotných aktérů na kemp se liší, ale většina z nich to považuje za svou povinnost a jakési gesto úcty k rodičům a zachování tradice. Samotné přijímání je velikou událostí. Probíhá týden po návratu dětí z kempu a celá ceremonie trvá několik hodin. Po obřadu rodina pozve své příbuzné a známé na oslavu začlenění svého potomka do církve.
Finové jsou velice přátelským a pohostinným národem, bez jakýchkoliv předsudků k postkomunistickým státům. Jejich údajná uzavřenost a nechuť komunikovat je pouze výsledek spojitosti Seveřanů s drsnou přírodou.
Pravda, o České republice toho moc nevědí (asi jako Češi o Finsku) , ale několik slavných českých jmen jsou přece jen schopni vyjmenovat. Nejznámějším Čechem je zde bezesporu Emil Zátopek, který se zapsal do světových sportovních dějin právě úspěchy na Olympijských hrách v Helsinkách. Pochopitelně řada dalších jmen, jako Václav Havel, Jaromír Jágr a Milan Kundera, je zde notoricky známá. V Helsinkách dokonce můžete najít bar „Franz Kafka“.
Finská mládež se od té naší takřka neliší. Díky přísné prohibici má ale velice znesnadněnou možnost koupě alkoholických nápojů. Prodej alkoholu (piva) se zde stává legálním od 18. roku věku a tvrdý alkohol si mohou, po předložení občanského průkazu, zakoupit až od 21 let. Bez staršího kamaráda je tedy téměř nemožné uspořádat párty. Zákon zde pamatuje i na vysedávání nezletilých v restauracích. Mladší 18 let musí nekompromisně opustit prostory do 21 hodin. Většina mladých Finů si ale svou abstinenci vynahradí v den svých 18. narozenin, kdy díky milému zvyku mohou dostat v každé hospodě po celém Finsku jeden drink zdarma.
K finské kultuře patří neodmyslitelně pravá tradiční sauna. Doslova každá finská rodina má alespoň jednu saunu, ať už přímo doma, či na letní chatě, které jsou zde též velmi populární. Sauna je pro Finy doslova denním chlebem a je jakousi pravidelnou očistou a uvolněním bolavého těla. Přímo v sauně je velmi populární používání březové metličky zvané „vichta“, kterou se plácají po těle.
Saunu „berou“ takřka po celý rok, ale v zimním období praktikování tohoto severského zvyku podstatně vzrůstá. Co se týče jiných, nám méně známých zvyků, je velice zajímavý svátek Sv. Jana (juhannuspäivä), který se slaví vždy nejbližší sobotu k 24. červnu. Je to jakási obdoba českých čarodějnic. Při tomto svátku jezdí Finové na loďkách na malé ostrůvky při pobřeží a dělají velké ohně, hrají na kytaru, zpívají a tančí. Oheň má zastrašit zlé duchy, kteří by chtěli vstoupit do jejich domů. Svátek práce (vappu) je též studentskou slavnotí, kdy se ulice Helsinek a jiných měst doslova zaplní veselícími se studenty. Svůj den nezávislosti slaví Finové 6. prosince.

Ryby na sto způsobů

Významnou součástí finské kultury je bezesporu její tradiční kuchyně, která je neskutečně výborná a má svá severská specifika. Hlavní složkou jsou ryby a zelenina. Na pravidelných trzích na náměstích nebo v obchodních domech lze koupit mnoho druhů sladkovodních i mořských ryb. Nejtypičtější je pro Finsko losos (lohi), kterého připravují na mnoho způsobů nebo z něho dělají polévky. Zajímavou alternativou je syrový nasolený losos. Podle mě má, ale nejvýraznější chuť tzv. liekkilohi (grilovaný losos), který se dělá starým tradičním způsobem na otevřeném ohni a na roštech k němu nakloněných. V obchodě lze koupit i sobí maso, ale to je mnohem populárnější v Laponsku. Finové jsou jedním z národů s největší spotřebou kávy na osobu. Pijí 4-6 silných káv denně. Další tradiční jídlo je tzv. Kalakukko. Je to jakýsi vydlabaný bochník černého chleba, v němž jsou zapečeni sledi (muikku). Příprava tohoto zdánlivě jednoduchého jídla trvá asi 4 hodiny. Toto jídlo připravovali v minulosti hlavně finští dřevorubci, pro něž byl tento zapečený pokrm více než praktický. Stačilo vždy pouze odklopit vrchní část bochníku, která sloužila jako poklička, a postupně sníst ryby uvnitř i okolní chléb. Tím měli zajištěno jídlo na celý den….

Finské památky

Finsko není moc bohatou zemí, co se týče historických památek. Jejich koncentrace zde není zdaleka tak velká jako u nás, ale přece jenom tady můžeme najít několik zajímavých turistických míst. Jedním z nich je hrad Olavinlinna, nacházející se v jihovýchodním Finsku u města Savonlinna. Tato perla jezera Saimma, jak ji Finové přezdívají, byla dokončena v roce 1479 a po staletí sloužila jako významný defenzivní bod východní hranice Švédského království. Pevnost nebyla nikdy dobyta a odolala desítkám bitev a nájezdům carské armády.
Dnes je jednou z nejvyhledávanějších turistických atrakcí vůbec. Procházka mezi masivními hradbami, na nichž jakoby se zub času vůbec nepodepsal, je velice zajímavým zážitkem. Zvláště když si skupinu dychtivých návštěvníku těsne před
začátkem prohlídky rozdělí průvodkyně podle jazykové potřeby návštěvníka.Výklad je zde nabízen ve finštině, švédštině, němčině, angličtině a francouzštině.
Pro milovníka historie je však vysloveným rájem město Turku, jenž bylo v minulosti hlavním městem Finska. Zde se v létě koná pravidelný historický festival.
Dřevorubectví jako takové a samotný papírenský průmysl má ve Finsku staletou tradici a i dnes je zde nejdůležitějším průmyslovým odvětvím . Jedna z nejstarších dochovaných papíren z 19. st. se jmenuje Werla a nachází se v jihovýchodním Finsku. Zdlouhavá a velice namáhavá výroba zde byla zastavena v 60. letech 20 století. Dnes Werla spadá pod kulturní světové dědictví UNESCO a je skutečnou demostrací tradiční výroby papíru ve Finsku. Dnešní moderní továrny produkují papír a nábytek v ekologickém duchu svých předků. Vyhlášenou papírenskou zónou je oblast kolem přístavu Kotka na jihovýchodním pobřeží Finského zálivu.

Návštěva dcery Baltu

Dnešní hlavní město, Helsinky, je pochopitelně centrem veškerého politického a kulturního dění. Finové toto neskutečně čisté a mořským vzduchem provoněné město označují za dceru Baltu. Z památek zde má asi největší význam dóm Tuomiokirkko, nacházející se blízko hlavního helsinského jižního přístavu. Na tomto architektonickém, typicky seversky strohém, ale přitom ohromujícím skvostu se podílel architekt Engel, který vtiskl dómu ryze klasicistní styl. Po jeho smrti, v roce 1840, se dostavby ujal pruský architekt Ernest Lohrman, který zvýšil původní počet pozlacených kopulí z jedné na pět a nechal sem nainstalovat i kopie Thorvaldsenových soch z Kodaňského dómu. Interier chrámu je jak jinak, než velice prostý, ale jako celek vzbuzuje Tuomiokirkko obdiv. Hrdě se tyčí nad vodami Baltu a vítá již více než 160 let lodě, které sem po pravidelných lodních trasách směřují z Estonska, Polska, Německa, Dánska či Švédska.
Na náměstí Kaupatori v hlavním přístavu probíhá každý den trh. Zde je možnost koupě čerstvých ryb, zeleniny či tradičních ručně zhotovovaných suvenýrů. Z jižního přístavu je také možno navštívit pevnost Suomenlinna. Tento komplex kasáren a hradeb, kterému se přezdívá „Gibraltar severu“, se nachází na 5 ostrovech nedaleko Helsinek.
Během rusko-švédských (1808) válek byla bez boje Suomenlinna předána do rukou carské armády, která lstí získala tento strategický uzel námořních flotil. Pád Suomenlinny započal krušné časy pro finský národ, ale hlavně pro Helsinky, které byly ze dvou třetin vypáleny. Roku 1917, kdy Finsko získalo svou nezávislost, byla pevnost předána pravému majiteli. Dnes je Suomenlinna nejvyhledávanějším místem v Helsinkách nejen turisty, ale také Finy, kteří zde rádi pořádají rodinné procházky či oslavy.
Mezi mladými je ale nejoblíbenější částí Helsinek tzv. Linnamakki, což je zábavní park nacházející se asi 20 minut jízdou tramvají od centra. Jízda po Helsinkách se za normálních okolností velice prodraží. Studenti zde ale mají mnoho výhod a po zakoupení celodenní permanentky (5 euro) se zde mohou pohybovat všemi dopravními prostředkami nebo ji mohou použít jako lodní lístek pří výletě na Suomenlinnu. Permanentku lze použít i v Linnamakki, kde zlevněná vstupenka vyjde na cca 17 euro.
V Helsinkách platí zákon o zákazu požívání alkoholických nápojů na ulici a po celém Finsku je zákaz kouření v uzavřených prostorách. Na to by čeští turisté měli pamatovat, protože spuštění hasicího zařízení, které je povinnou výbavou každé budovy, je velice drahou záležitostí.
Co říci o Finsku na závěr? Veškerý popis této země je zcela nedostatučující, a proto nejlepší alternativou je Finsko navštívit v tom či onom ročním období. Rozhodně nebudete zklamaní…

Hodnocení referátu Finsko - Suomi

Líbila se ti práce?

Podrobnosti

  21. říjen 2007
  4 053×
  2328 slov

Podobné studijní materiály

Komentáře k referátu Finsko - Suomi