Nové Mexiko

Národní parky

1. AZTEC RUINS NATIONAL MONUMENT
2. BANDELIER NATIONAL MONUMENT
3. CAPULIN VOLCANO NATIONAL MONUMENT
4. CARLSBAD CAVERNS NATIONAL PARK
5. CHACO CULTURE NATIONAL HISTORICAL PARK
6. EL MALPAIS NATIONAL MONUMENT
7. EL MORRO NATIONAL MONUMENT
8. FORT UNION NATIONAL MONUMENT
9. GILA CLIFF DWELLINGS NATIONAL MONUMENT
10. PECOS NATIONAL HISTORICAL PARK
11. PETROGLYPH NATIONAL MONUMENT
12. SALINAS PUEBLO MISSIONS NATIONAL MONUMENT
13. SANTA FE NATIONAL HISTORIC TRAIL
14. WHITE SANDS NATIONAL MONUMENT

Státní parky

1. BOTTOMLESS LAKES STATE PARK
2. OASIS STATE PARK
3. VILLANUEVA STATE PARK
4. MORPHY LAKE STATE PARK
5. ELEPHANT BUTTE LAKE STATE PARK

Život původních obyvatel

Část Nového Mexika, Pajarito Plateau (Little Bird), vznikla před milionem let mohutnou erupcí vulkánu Jamez. Erupce byla šestsetkrát silnější než výbuch hory sv. Heleny v roce 1981. Sopka pokryla oblast silnou vrstvou sopečného popela. Současná kouzelně barevná a tvarovaná země kaňonů a náhorních plošin byla po staletí drásána přírodními živly. Dnešní pohoří Jemez na západě Pajarito Plateau je potomkem dávné sopky. Dalším pohořím v kraji je východní pohoří Sangre de Cristo (Blood of Christ) –součást Rocky Mountains.
Poblíž Pajarito Plateau –v tzv. Čtyřroží (tvoří ho rohy čtyř sousedních států) našli svůj domov první lidé tohoto kontinentu. Prehistoričtí sběrači a lovci přišli podle domněnky z Asie přes Beringovu úžinu- v dobách ledových nezatopenou- v první vlně asi před 40 000 lety a ve druhé vlně asi před 10 000 lety.
Pozdější, již usazení zemědělci byli totálně závislí na přírodě a jejích darech. Na dně kanonů a plošinách náhorních planin pěstovali kukuřici, fazole a dýně. Po mnoha letech intenzivního užívání půdy, ji vyčerpanou museli opustit.
Tato dávná civilizace Čtyřroží dosáhla vrcholu v kultuře Anasazi v letech 1000 až 1300 našeho letopočtu. Pajarito Plateau je jen částí jejich příběhu.
Těžká obživa při dlouho trvajícím vražedném suchu a touha po přežití je přinutily opustit roztroušená skalní obydlí ve vyšších oblastech, seskupit se ve větší skupiny, usadit se níž –v údolí řeky Rio Grande –a začít budovat společné příbytky –puebla (pueblo je pozdější španělský výraz pro město, vesnici).
Pro puebla je charakteristická centrální plocha (plaza), na které se soustřeďovaly veškeré denní aktivity indiánské komunity. Místnosti hliněných terasovitých staveb ubíhají do zadu, střecha spodního domu je terasou pro horní obydlí. Dveřní otvor je pouze v přízemí, do horních pater je přístup po žebřících otvory ve střeše (toto řešení poskytovalo i bezpečí). Vlastní obydlí je v horních patrech, zatímco přízemí slouží pro uskladnění obilí a předmětů.

Dějiny

Indiáni žili klidně, až do náhodného objevení Nového světa Kryštofem Kolumbem a následného příchodu španělských conquistadorů ze „světa starého“. Před 500 lety, v říjnu roku 1492, započala éra podrobování si starobylých amerických civilizací.
Po dobytí říše Aztéků a Inků a vyčerpání jejich zlatého bohatství začala mezi Španěly kolovat pověst o sedmi pohádkově bohatých městech Ciboly kdesi na severu. Tuto pověst patrné inspirovaly puebla, které se díky slámě přidávané do zemité rudohnědé hlíny zdáli ve slunci zlatavě leskly.
Podnikaly se nové výpravy na sever, přes Staré Mexiko na území dnešního Nového Mexika (v letech 1540-1542; první stálá osada byla založena v roce 1598; v roce 1610 bylo formálně založeno hlavní město nové kolonie –SANTA FÉ). Nové Mexiko existovalo jako španělská provincie do roku 1824, pak se připojilo k Mexiku, které podporovalo obchodni činnost. Již v roce 1821 vznikla obchodní stezka Santa Fé (z města Independent ve státě Missouri do Santa Fé). Stezkou proudili nejen vozy s osadníky, ale hlavně s průmyslovým zbožím typickým pro mladé americké státy východu. Stezka Santa Fé byla v roce 1880 vytlačena železnicí. Ta podpořila další, ještě silnější příliv východního zboží.