Zemědělská výroba patří mezi prvovýroby, dělí se na výrobu rostlinnou a živočišnou a ty dále na řadu odvětví. Rostlinná výroba je základní odvětví zemědělské výroby, které se zabývá pěstování rostlin a jejichž produkty slouží k výživě lidí a hospodářských zvířat a jako průmyslové suroviny. Posklizňované zbytky spolu s odpadky živočišné výroby (statková hnojiva) jsou cenným zdrojem organických látek pro zúrodnění půdy. Ze všech produktů, které vytvářejí pěstované rostliny neboli zemědělské plodiny, je vhodná pro lidskou výživou přibližně jedna čtvrtina. Zbývající produkty jsou z největší části zužitkovány v živočišné výrobě jako krmiva a stelivo, menší část jako průmyslové suroviny a asi 10-20% posklizňových zbytků obohacuje přímo půdu o organické látky humus.
Vývoj obdělávání půdy
Půda se začala obdělávat na Středním východě v období 9000 až 7000 let př. n. l., kdy došlo k celosvětovému zlepšení podnebí po poslední době ledové. Pěstovaly se primitivní druhy pšenice a ječmene. Existují důkazy o rozvoji zemědělství v mnoha úrodných údolích řek Dalekého východu, Indie, v údolí Nilu a ve Střední a Jižní Americe, všechny z doby mezi roky 6000 až 4000 př. n. l.. Z jihozápadní Asie se znalost pěstování rostlin rozšířila přes Sýrii a Palestinu do severovýchodní Afriky, do ostatních částí Asie a Evropy.
Kdybychom uvedli seznam plodin pěstovaných v těchto oblastech, velmi by se podobal seznamu dnešních plodin – rýže, oves, boby, hrách, kukuřice, maniok atd.)
Postupně se obdělávání půdy rozvinulo natolik, že bylo zdrojem obživy, protože poskytlo dost plodin přinejmenším pro přežití, a lidská práce byla možná doplňována prací tažných zvířat. V nejlepším případě něco z plodin zůstalo pro výměnný obchod nebo se mohlo uložit pro horší časy.
Moderní obdělávání půdy
Začátkem 20. století se čím dál rychleji rozvíjela mechanizace zemědělství, nejdřív v Americe a později i v Evropě. Naftou poháněné traktory utáhly větší pluhy, což umožnilo kultivovat větší plochy. Od roku 1918 se začal snižovat počet lidí zaměstnaných v zemědělství.
Třicátá léta – začátek používání chemických přípravků ve velkém – umělá hnojiva obohacená o dusík, fosfáty a potaš i prostředky proti houbám, hmyzu a plevelu, aby se držely pod kontrolou plísně, škodlivý hmyz a zejména plevel. Produktivita se výrazně zvýšila, i když vznikly problémy s ochranou životního prostředí.
Díky ničením keřů, kácení stromů, odvodňování mokřin vznikaly eroze.
V šedesátých letech byli genetici schopni vypěstovat plodiny vhodné pro specifická prostředí, což byl začátek takzvané „zelené revoluce“.
V sedmdesátých letech mohli už biochemici znovu zkombinovat genetickou strukturu rostlin, aby docílili nových hybridních druhů plodin s vyššími výnosy a zvýšenou odolností proti chorobám.
V osmdesátých letech rozmnožování rostlin nepohlavní cestou umožnilo velkovýrobu klonovaných rostlin, které mají shodné vlastnosti: charakteristické znaky, jako výška, velikost ovoce a rychlost zrání, jsou u plodin vzniklých tímto způsobem velmi podobné. V důsledku toho náklady na sklizeň klesají a výnosy rostou.
Už tehdy lze rozlišit dva typy zemědělství jako zdroje obživy, oba ještě dnes existují v rozvojových zemích. V prvním se intenzívně využívá lidské práce a pěstuje se neustále jedna plodina (monokultura) – např. rýže na Dálném východě. V druhém se intenzívně využívá půda a na malém kusu země se pěstuje celá řada plodin (polykultura), dokud se úrodnost půdy nevyčerpá. Pak se obdělá jiný kus země.
Základem rostlinné výroby jsou tedy kulturní rostliny, jinak nazývané zemědělské plodiny. Poněvadž se jedná o rostliny člověkem zušlechtění, jež mají jiné vlastnosti nežli rostliny téhož druhu, rostoucí planě bez péče člověka.
Zušlechťováním a staletou kulturou se hospodářské plodiny staly výkonnějšími, to znamená uzpůsobenými k největšímu a nevýhodnějšímu zužitkování životních podmínek: světla, tepla, vzduchu, vody a živin. Soustavným výběrem a záslužnou prací šlechtitelů bylo vytvořeno velké množství odrůd šlechťených, z nichž každá má své hospodářské vlastnosti a nároky vyvinuty v různém stupni a směru.
Sortimenty plodin, které nyní máme k dispozi, umožňují výběr vhodných druhů a odrůd pro různé výrobní oblasti i pro různé pěstitelské účely. Výkonnost i nároky zemědělských plodin a jejich odrůd se zkouší ve výzkumných ústavech a odrůdových zkušebnách. Podle výsledků zkoušek se provádí rajonizace i mikrorajonizace odrůd, plodin i celé rostlinné výroby.
V budoucnu počítá rostlinná výroba též se zaváděním stále nových rostlin do kultury a perspektivně i s pěstováním nižších autorofních heterotrofních rostlin (zelené řasy, rozsivky, kvasinky) jako základní potravy v podmínkách pro běžné zemědělství nevhodných (pouště, polární oblasti, kosmické dopravní prostředky a stanic, planety).
Rostlinné produkty jsou dosud nenahraditelné a jejich potřeba s růstem počtu obyvatelstva vzrůstá. Některé suroviny, jako např. textilní vlákna, suroviny pro výrobu technického lihu, dřevo ve stavebním průmyslu, jsou nahrazovány s růstem chemické výroby novými hmotami (chemickými vlákny, technickým lihem a podobně).
Nezbytným předpokladem rostlinné výroby a aktivním činitelem výrobního procesu je půda. Celková plocha půdy na naší planetě se odhaduje na 13 600 miliónů hektarů.
Z toho je asi: 2000 miliónu hektarů tundrové půdy
- 4500 miliónu hektarů tajgové půdy
- 800 miliónu hektarů černozemě nebo jiných dobrých půd
Z pevniny připadá na nížiny 41%
- na roviny, plošiny 33%
- na pahorkatiny 14%
- na hory 12%
V příznivých klimatických oblastech leží asi 4658 miliónů hektarů půdy, to je asi 34%. K zemědělským účelům se využívá pouze 3975 miliónů hektarů půdy, to je asi 29%, takže v klimaticky příznivých oblastech je nevyužito 66% půdy.
Pro intenzitu rostlinné výroby je rozhodující úrodnost půdní, která jako nejdůležitější a velmi složitá vlastnost půdy není veličina stálá a neměnná, daná od přírody. Je to kategorie historická a ekonomická, na jejímž docílení se podílí celý komplex agrotechnických opatření.
Vzdělávaná či kulturní půda jako přírodní útvar je tedy současně i produktem lidské práce, je výsledkem lidského úsilí o zvyšování její úrodnosti (půda – úrodnost půdní).
Stupeň ovlivnění prostředí, zvláště půdních podmínek a ovlivnění rostlin, je závislý na vyspělosti biologie, agronomie a zemědělské techniky, to znamená na rozšíření a dokonalosti zemědělské biologizace, chemizace, mechanizace, meliorace. Důležitou úlohu má také ekonomika a organizace výrobních a pracovních procesů i celé rostlinné výroby.
Zvláštní význam má vyspělost vědy, která jako důležitá složka výrobních sil ovlivňuje všechny složky výrobního procesu a jeho technologii. Na zvyšování intenzity rostlinné má z biologických opatření vliv zejména úroveň šlechtění rostlin a semenářství, jejichž úkolem je vytvářet a vyrábět vysoce výkonné, biologicky plně hodnotné a zdravé osivo a sadbu.
Nemenší význam má správné založení a ošetřování porostů zemědělských plodin v průběhu vegetace, kdy se zvyšuje váha jejich zelené hmoty i sušiny. Váha rostlinné sušiny se zvyšuje postupným vytvářením organických látek v procesu fotosyntézy a čerpáním minerálních živin z půdy dostatečně zásobené vláhou. Vytváření optimálních podmínek pro fotosyntézu jednotlivých druhů i odrůd zemědělských plodin je tedy jedním z nejdůležitějších úkolů biologizace v rostlinné výrobě.
V průběhu vegetace, zvláště však i nashromážděné minerální látky do zásobních orgánů, které jsou zpravidla hlavními sklizňovými produkty. Proto čím je uvedený přísun dokonalejší, tím jsou hlavní sklizňové produkty (jako např. zrno, hlízy, kořeny) bohatší na zásobní látky a jejich podíl ve srovnání s vedlejšími sklizňovými produkty (např. se slámou, natí atd.) je vyšší.
Při skladování živých rostlinných produktů v zemědělských závodech i mimo ně velmi záleží na regulaci disimilačních pochodů, zejména dýchání. Při zvýšené intenzitě dýchání se spotřebovává větší množství sušiny a tak se snižuje množství i jakost skladovaných produktů. S biologizací úzce souvisí i chemizace rostlinné výroby, která spočívá zejména v používá různých agrochemikálií, jako jsou např. průmyslová hnojiva, chemické prostředky používané k ochraně rostlin proti škůdcům, nemocem i plevelům a růstové látky – insekticidy, fungicidy, herbicidy, auxiny.
Plné uplatnění biologizace a chemizace ve velkovýrobě je nemyslitelné bez účinné komplexní mechanizace. Tato se opírá o základní soustavu strojů pro celou rostlinnou výrobu, která zahrnuje zejména traktory, nářadí na obdělávání půdy a o soustavy strojů pro jednotlivé plodiny nebo skupiny plodin, např. pro zrniny, pícniny, cukrovku, brambory, chmel.
Pro urychlení a zdokonalení pracovních operací a zvýšení jejich pracovní a ekonomické účinnosti se spojují vhodné stroje a nářadí v agregáty nebo se sestavují v mechanizační linku pro předosevní přípravu osiva či sadby, pro výsev či výsadbu, pro sklizeň, pro předsklizňovou úpravu a podobně. Uvedenými opatřeními, které vyžadují vyšší příkon energie, se výrazně snižuje potřeba lidské práce a vyřaďuje práce potažní.
Úroveň rostlinné výroby je spjata s rozvojem výrobních sil a výrobních vztahů v jednotlivých společensko-ekonomických formacích. Vývoj rostlinné výroby ve světě byl značně nerovnoměrný a její současná úroveň je proto velmi rozdílná.
V předkapitalistických společensko-ekonomických formacích byla rostlinná výroba zaměřena především na výrobu produktů sloužících jako potraviny. Jen některé plodiny pěstované na nevelkých plochách dávaly suroviny pro domácké zpracování (len) a částečně krmivo (oves).
Za kapitalismu ustupuje v mnohých zemích výroby vlastních potravin rostlinného původu do pozadí a do popředí se dostává výroba průmyslových surovin nebo krmiv pro živočišnou výrobu (např. Dánsko).
Jednostranné, často monokulturní zaměření bylo vytvořeno zejména v závislých koloniálních zemích, které byly surovinovým přívěskem imperialistických metropolí (např. na Kubě pěstování cukrové třtiny, v jiných zemích zejména bavlna, kakaa, káva).
Rostlinná výroba je mnohostranně zaměřena podle potřeb společnosti. Nejen hlavní produkty, ale též vedlejší produkty a posklizňové zbytky, tedy veškerá vyprodukovaná rostlinná hmota, je v maximální míře zužitkována.
Prvořadým úkolem rostlinné výroby zemědělství je neustálé zvyšování celkových sklizní plodin především růstem hektarových výnosů i dosahováním více sklizní do roka zařazováním meziplodin. Tím se podstatně zvyšuje produktivita práce a současně zajišťuje vyšší životní úroveň pracujících.
Důležitým předpokladem růstu rostlinné výroby je zvýšené péče o půdu a zlepšené využívání půdního fondu.
K charakteristice úrovně rostlinné výroby slouží mnoho různých ukazatelů, jako je např. plocha zemědělské půdy, zastoupení jednotlivých kultur, struktura plodin na orné půdě, výše hektarových výnosů, výnos živin nebo sušiny z jednoho hektaru a podobně.
Pěstování polních plodin
Pěstování polních plodin začíná orbou, po níž následuje předseťová příprava, setí nebo sázení, ošetřování rostlin za vegetace a sklizeň.
Prvním úkonem předseťové přípravy je rovnání povrchu pole – smykování
- vláčením se kypří povrchová vrstva
- válením se utužuje půdy
Setím se zapravují do půdy semena a sázením sazenice, hlíny, cibule nebo oddenky. Důležitým předpokladem dosažení vysokého výnosu je kvalitní osivo nebo sadba výkonných odrůd.
Speciální odvětví rostlinné výroby
Zelinářství je vysoce intenzivní odvětví s velkou spotřebou hnojiv, vody i práce.
Výrobu rozlišujeme – rychlené zeleniny ve vytápěných i nevytápěných rychlírnách (sklenících a fóliovnících)
- výroby polní zeleniny rané a pozdní na volných plochách
Některé druhy zeleniny mají krátkou vegetační dobu, takže můžeme sklízet i 2 krát 3 krát do roka.
Květinářství má podobný charakter jako zelinářství. Produkty jsou cibule, hlízy a oddenky ve vegetativním klidu, sazenice, rostliny s kořeny, řezané květy a sušené rostliny upravené k vazbě nebo k okrasným účelům.
Ovocnářství
Produkuje ovoce z ovocných stromů a keřů. Stromky a keře dodávají ovocnářské školky.
Pěstování vinné révy
Je u nás omezeno na nejteplejší chráněné polohy s dobrým osluněním (jižní Morava, údolí Labe od Mělníka po Žernoseky). Odrůdy vinné révy dělíme na stolní k přímému konzumu a moštové k výrobě vína.
Pěstováním chmele
Je plošně na nejvhodnější oblasti Žatecka, Lounska, Rakovnicka, Litoměřicka a na Moravě na okolí Tršic. Chmel je vytrvalá dvoudomá rostlina. Jejich květní hlávky obsahují hořké siličnaté látky k ochucení piva – výroba piva.
Dále mezi výrobky rostlinné výroby řadíme – proso, pohanka, hrách, čočka, fazol, sója, olejniny, řepka, hořčice bílá, slunečnice, mák, len přadný, cukrovka, čekanka
Zelenina
je souborný název pro skupinu plodin, jejichž podzemní nebo nadzemní části slouží v syrovém nebo upraveném stavu jako potravina hodnotná nejen pro energii a bílkoviny, ale především jako zdroj vitaminů, minerálních solí a pro dietetické účinky, dané vyšším obsahem vlákniny.
Košťáloviny
- zelí, kapusta, květák, kedlubna
Kořenová a bulevnatá
- mrkev, která je bohatá na obsah karotenu, petržel, celer, patří sem i řepa salátová, ředkev a ředkvička
Cibulová zelenina
- česnek, cibule, nebo zelená nať pažitky
Plodonosná zelenina
- tykvovité – okurky salátnice a nakládačky, tykve, melouny
- lilkovité – rajčata, jedlý lilek, paprika
- vikovité – zelený hrášek, fazole na zelené lusky
Listová zelenina
- salát, čínské zelí a čekanka, vařením upravujeme salát
Pochutinová zelenina
- lístky kopru, nať petržele kadeřavé a kořen křenu – chuťové zvýrazňuje jídla
Vytrvalá zelenina
- křen a reveň, z níž konzumujeme řapíky listů
- chřest, méně známá – pastinák, černý kořen
Ovoce
- zahrnuje plody ovocných stromů a keřů a jahody
- význam – obsahuje vitamíny
- dělíme na – jádrové ovoce – jablka, hrušky
- peckové ovoce – třešeň, višně, slívy a
renklody
- bobulové ovoce - rybíz, angrešt, jahody,
maliny, ostružiny
Hrozny
- hrozny moštové na výrobu vína – hodnotíme cukernatost a nezávadnost pro kvašení
Krmné plodiny
- pícniny – vojtěška, jetel, louky
- silážní – kukuřice
- krmné okopaniny – krmná řepa, krmná cukrovka, krmná mrkev
26. červenec 2007
9 117×
1975 slov
