Byl to francouzský inženýr a fyzik, zakladatel elektrostatiky a kvantitativního zkoumání elektrických a magnetických jevů.
Narodil se v zámožné, šlechtické a statkářské rodině v Angoulemu 14. 6. roku 1736 a zemřel 23. 8. 1806 v Paříži.
Matematiku a přírodní vědy studoval Columb v Paříži, pak však podle rodinných tradic vstoupil do armády, kde se stal důstojníkem. Devět let vedl opevňovací práce na ostrově Martinik a teprve po návratu do Paříže roku 1776 nalezl čas a možnost k vědecké práci, jejíž největší část, zejména studium elektřiny a magnetismu, vykonal v příštích třinácti letech do vypuknutí Francouzké revoluce. Zúčastnil se soutěže pařížské Akademie na zdokonalení navigačních zařízení. Soutěž vyhrál a později se dokonce stal členem Akademie.
Roku 1789 se ihned po prvních výstřelech revoluce vzdal důstojnické hodnosti i všech úřadů a uchýlil se na svůj statek v Blois, kde se plně věnoval vědě. Na univerzitu byl povolán teprve roku 1800 Napoleonem. Setrval tam jako učitel fyziky až do své smrti.
Po celý život se zajímal o techniku a konstruoval např. větrné mlýny, vodní kola atd. Roku 1784 sestavil torzní (též kolumbovy) váhy, které umožňují velmi přesná měření velikosti přitažlivých a odpudivých elektrických nábojů nebo magnetů. Po Columbovi byl pojmenován Columbmetr, měřící elektrostatický náboj. Dále také jednotka elektrického náboje Columb (C), značící množství náboje, který projde vodičem při 1A za 1s.
James Prescott Joule
Narodil se na Štědrý den roku 1818 Salfordu u Manchesteru v rodině majitele pivovaru a zemřel zde 11.listopadu 1889. Do patnácti let byl vychováván doma sládkovskému řemeslu. Teprve později ho jeho otec poslal do Manchesteru, kde ho vychovával slavný fyzik John Dalton. Od Daltona získal mladý Joule nejen všechny potřebné základní znalosti z fyziky, matematiky a geometrie, ale i slušné technické znalosti.
Po návratu domů mu jeho otec zřídil v pivovaru soukromou laboratoř. Jako každého v té době začala Jouleho zajímat stále ještě tajuplná elektřina. Zajímaly ho i parní stoje. Obdiv k páře zesílil, když při dalších “elektrických” pokusech zjistil, že tělesa lze zmagnetizovat. Protože se parní síla nedala rovnat s magnetickou silou, začal se radši zajímat o přeměnu elektřiny v teplo. Jako jeden z prvních si uvědomil, že při mechanické práci vzniká teplo. Nechal například otáčet lopatkové kolo v nádobě s vodou, která se prací třecích sil ohřívala. To mu přineslo cenný poznatek: „Množství tepla vyvinutého za sekundu ve vodiči, kterým protéká elektrický proud , je přímo úměrné čtverci proudu a elektrického odporu vodiče.“ Tento zákon, který je dnes uveřejňován jako Joulův zákon, byl zveřejněn v prosinci r. 1840. Podle Jouleova zákona si dnes snadno spočítáme výkon vařiče a zjistíme, za jak dlouho se voda uvede do varu. Ještě před Joulem dospěl k tomuto poznatku Heinrich Lenz (1804-1865), původem z estonského Tartu, který působil v Petrohradu. Jak se však stává, měl smůlu a publikoval svůj objev o dva roky později než Joule.
Ve svých pracích o elektrické, chemické a mechanické energii Joule vysvětlil, že produkované teplo je přímo úměrné produkované energii. V roce 1843 určil spotřebu energie pro výrobu jednotky tepla, a proto byla později na jeho počest pojmenována jednotka práce a energie jeho jménem. Také to byl jeden ze zakladatelů nauky o termodynamice. Joule se stal členem Královské společnosti v Londýně a Francouzské akademie věd.
S Williamem Thomsonem studoval vlastnosti plynů a zjistil, že při rozpínání plynů dochází ke snížení jejich teploty. Joule s Thomsonem definovali vztahy při rozpínání a smršťování plynů bez konání práce, tzv. adiabatické děje. Tento jev byl nazván Joulův-Thomsonův efekt a je na něm založeno zkapalňování technických plynů.
I když měl Joule potíže ze zdravím, nezmenšil své vědecké úsilí dopátrat se zákonům o elektromagnetismu a dynamice plynů.
3. březen 2008
4 728×
595 slov
