Dmitrij Ivanovič Mendělejev

Tento vynikající ruský chemik se narodil 27.1.1834 v Tobolku v rodině gymnazijního ředitele a zemřel 20.1.1907 v Petrohradě.
Pracoval jako univerzitní profesor a do roku 1892 jako ředitel petrohradského Institutu míry. Seřadil prvky podle atomové hmotnosti do systému, známého dnes jako periodická soustava prvků. Vlastnosti prvků zde vyplývají z jejich atomových hmotností, daných počtem protonů v atomovém jádře a odpovídajícím počtem elektronů, charakterizujícím prvek chemicky.
Až do roku 1869, kdy Mendělejev svůj objev, učiněný po dlouhém srovnávání charakteristik všech známých prvků, zveřejnil, chyběly chemii obecné teoretické základy. Mendělejev měl tenkrát k dispozici jen omezený materiál, 60 prvků, a ke všemu představy o mnohých z nich byli chybné - popisovali se prvky "didym aj.", jež se později daly rozložit na směs prvků skutečných, chemicky dále nedělitelných.
Mendělejev si seřadil všechny známé prvky podle stoupajících atomových hmotností a studováním vzniklé tabulky zjistil jisté zákonitosti, které mu umožnily předpovědět objev neznámých prvků, a dokonce určit jejich fyzikální a chemické vlastnosti. Nazval je jménem nejbližšího souseda v tabulce s předponou -EKA- (to znamená první nejbližší), např. ekabór, ekahliník atd. Roku 1871 Mendělejev zveřejnil publikaci, předpovídající objevy těchto prvků, dokonce jim přidělil jména a popsal je.
Výsledky jeho práce prakticky ověřil a dokázal až roku 1875 Lecoq de Boisbsaudran, který objevil galium, totožné s Mendělejovým ekahliníkem. Dokonce hmotnost prvku, Mendělejevem předpovězena, byla přesnější než Boisbaudranovo první měření.
Mendělejova periodická soustava získala obdiv po objevení skandia L. F. Nilsonem (1879) s vlastnostmi Mendělejevem předpovězeného ekabóru, a germania (Mendělejova ekakřemíku) C. Winklerm (1886).
O všeobecné přijetí periodické soustavy prvků se zasloužil i český chemik Bohuslav Brauner (1855-1935), Mendělejevův přítel a spolupracovník, jenž na přání Mendělejeva doplnil obsáhlou kapitolu o vzácných prvcích, v pozdějším vydání proslulé Mendělejevovy knihy Základy chemie (1869-1871).
Pro rozpory s vládnoucími kruhy musel Mendělejev, zastánce práv studentů, opustit roku 1890 univerzitu a nikdy se nestal členem Akademie. Všichni chemici však uznávali, že jeho dílo ovlivnilo vývoj všech odvětví anorganické chemie a na důkaz své úcty mu společně věnovali pohár z kovu tehdy nejvzácnějšího - hliníku.
Mendělejev zasáhl svými výzkumy i do chemické technologie, fyziky, meteorologie i do dalších věd.

Hodnocení životopisu Dmitrij Ivanovič Mendělejev

Líbila se ti práce?

Podrobnosti

  28. prosinec 2012
  5 301×
  349 slov

Komentáře k životopisu Dmitrij Ivanovič Mendělejev