generál Theodore Roosevelt mladší

Theodore Roosevelt mladší přišel na svět 13. září 1887 v rodinném sídle v Oyster Bay ve státě New York jako nejstarší syn pozdějšího 26. prezidenta Spjených států, který v té době teprve začínal politickou kariéru. Později k Theodorovi přibyli bratři Archibald, Quentin a Kermit, sestra Ethel a nevlastní sestra Alice.

Theodore i Quentin absolvovali Harvardskou univerzitu. Ačkoliv Theodore se ve studijních výsledcích zdaleka nevyrovnal mladšímu bratrovi, roku 1908 školu přece jen dokončil a po té, co nějaký čas pracoval v továrně na koberce,se zapojil do obchodu s ocelí a koberci a do bankovního podnikání. Navzdory otcově skeptické předpovědi, že to Theodore "nikdy nedotáhne dál než na úředníčka s pětadvaceti dolary týdně"(1) si prezidentův syn vedl ve světě businessu poměrně dobře. Roku 1910 se oženil s Eleanor Butler Alexanderovou, s níž měl dceru Grace a syny Theodora, Cornelia a Quentina.

Ačkoliv v první světové válce si Spojené státy z počátku udržely neutralitu, řada lidí si uvědomovala hrozící nebezpečí. K těmto prozíravým jedincům patřil i generál Leonard Wood, který v roce 1915 zorganizoval letní výcvikový kurz v Plattsburgu ve státě New York. Theodore, Archibald i Quentin Rooseveltové tento kurz absolvovali.

Po vstupu USA do války požádal Theodore Roosevelt starší, aby jeho synové mohli vstoupit do Amerických expedičních sil jako prostí vojíni. Generál Pershing však zastával názor, že tito muži budou vzhledem ke svým zkušenostem z Plattsburgu užitečnější jako důstojníci, a tak se Archibald stal podporučíkem a Theodore majorem, zatímco Quentin vstoupil k letectvu a Kermit se války zúčastnil jako dobrovolník v britských službách na Středním Východě.

Theodore vynikal svou odvahou, ale s kázní ani vojenským vystupováním si hlavu příliš nelámal. "Má velkoukuráž, ale není voják", prohlásil o něm pozdější generál G.S. Patton.(2) Jak o Theodorovi napsal E.J. Renehan: "V obou světových válkách byl zbožňován svými muži, s nimiž sdílel všechna nebezpečí, a kritizován důstojníky z povolání."(3) Podobně byli hodnoceni i Theodorovi bratři, z nichž Quentin válku nepřežil.

Theodore sloužil u 26. pěšího pluku 1. pěší divize. V létě 1918 byl zraněn a zasažen plynem u Soissons. Z války se vrátil jako podplukovník a držitel Kříže za vynikající službu (Distinguished Service Cross).

Syn někdejšího prezidenta se vydal ve stopách slavného otce a rozhodl se pro politickou kariéru. Po nástupu W.G. Hardinga do prezidentského úřadu získal Theodore funkci pomocného sekretáře námořnictva (Assistant Secretary of the Navy). Jeho pověst utrpěla v důsledku aféry, týkající se pochybného obchodování s námořními zásobami pohonných hmot. Theodorova účast v machinacích však nikdy nebyla prokázána.

Roku 1924 Theodore neúspěšně kandidoval na post guvernéra státu New York. Do kampaně proti jeho zvolení zasáhl i pozdější prezident USA, Theodorův bratranec Franklin D. Roosevelt, se svou ženou Eleanor. V letech 1929-32 Theodore zastával úřad portorického guvernéra a v letech 1932-32 byl generálním guvernérem Filipín. Z této funkce odešel krátce po zvolení svého bratrance prezidentem.

Poté působil jako viceprezident nakladatelství Doubleday Doran and Company. V meziválečném období mimoto navštěvoval letní vojenské tábory v Pine Camp a zvyšoval si důstojnickou kvalifikaci, kterou mu bylo souzeno bohatě využít v nadcházejícím konfliktu.

V dubnu 1941 se Roosevelt vrátil do aktivní služby jakožto plukovník a velitel své staré jednotky, 26. pluku 1. divize. Později téhož roku dosáhl hodnosti brigádního generála.

První příležitost zasáhnout do boje dostal Theodore během vylodění spojenců ve francouzských koloniích v severní Africe (operace Torch). Této akce se zúčastnil ve funkci zástupce velitele 1. divize. Stejně jako v první světové válce, i nyní si Theodore rychle získal oblibu mužstva díky svému neohroženému chování. O Rooseveltově přístupu k válce vypovídá jeho dopis manželce, napsaný během plavby do Afriky na lodi Monarch of Bermuda: "Zase jsem na cestě vstříc skvělému dobrodružství".(4)

Na první pohled se generál pro tento "dobrodružný" život příliš nehodil. Trpěl srdeční fibrilací, v důsledku artritidy dokázal chodit pouze o holi, ani oči mu příliš nesloužily. V opotřebované uniformě a vlněné čepici rozhodně nevypadal na vysokého důstojníka.

Málokdo by předpokládal, že se pod zanedbaným zevnějškem skrývá mimořádně vnímavý člověk, milovník literatury a autor řady básní, z nichž v jedné patrně nejlépe-byť z dnešního pohledu poněkud upjatě a pateticky-vystihl své životní krédo: "Kéž by mi Bůh dopřál zemřít s mečem v ruce ze všech stran obklopen mrtvými nepřáteli."(5)

1. divizi, skládající se z 16., 18. A 26 pluku, vedl generálmajor Terry de la Messa Allen, muž z podobného těsta jako Roosevelt. Jejich nadřízení včetně G.C. Marshalla měli určité obavy, jak spolu tito dva svérázní důstojníci budou vycházet.

Po vylodění poblíž Oranu 8. listopadu 1942 vyrazil Theodore v džípu, pojmenovaném Rough Rider ("Drsný jezdec", tak byli nazýváni příslušníci 1. dobrovolnického jízdního pluku, jemuž ve válce proti Španělsku roku 1898 velel Rooseveltův otec), kupředu se svými muži. Když Američané natrefili na jízdní hlídku vichistických Francouzů, generál se ve svém voze rozjel vstříc nepřátelům, jednoho z nich zastřelil a ostatní svým výpadem zahnal na útěk.

1. divize prošla boji v Severní Africe včetně nešťastné bitvy v Kasserinském průsmyku.

V boji u al-Kitár dostal Theodore příležitost předvést své válečnické schopnosti. 23. března 1943, právě když se americké jednotky pod Pattonovým velením připravovaly k útoku na podporu britské 8. armády, zaútočili Němci na postavení 1. divize. Roosevelt zaujal pozici na velitelství 18. pluku na kótě 336, odkud měl dokonalý výhled na bojiště a odkud řídil obranu, zatímco Allen se nacházel na nedalekém divizním velitelství a snažil se přivolat posily. Útok, podporovaný střemhlavými bombardéry Junkers 87 a tanky 10. pancéřové divize byl po tvrdých bojích odražen.

Téhož dne zachytila spojenecká odposlechová služba zprávu, že Němci chystají další útok na 16:00. Američané okamžitě zahájili přípravy, nepřítel však plánovaný výpad odložil na 16:45, což ovšem netušil Allen, který v 16:15 odeslal jménem své jednotky rádiem dotaz německé 10. pancéřové divizi, kdy už konečně začne s útokem.

Když se německé jednotky daly v 16:45 do pohybu, vyhlíželi je z kóty 336 s Rooseveltem i Allen a Patton. Nepřátelské tanky si tentokrát udržovaly odstup, takže hlavní tíhu bojů museli nést němečtí granátníci, s nimiž se americké dělostřelectvo vypořádalo takovým způsobem, že Patton prohlásil: "To je snad zločin vraždit tak dobrou pěchotu" a jeden důstojník 18. pluku se vyjádřil: "Naše dělostřelectvo je ukřižovalo."(6)

Američané útok odrazili a generál Bradely tuto bitvu později označil za první jednoznačnou porážku, kterou americká armáda v této válce Němcům uštědřila. Generál Eisenhower o svých podřízených spokojeně napsal, že: "Fricové se brzy naučí nemít tuhle partu rádi."(7)

Theodore, jehož zásluhy ze severoafrického bojiště ocenili nejen jeho američtí nadřízení, ale také francouzští spojenci, se zúčastnil i operací na Sicílii. Příslušníci 70. tankového praporu, kteří podporovali pěšáky 1. divize, byli často poněkud zaskočeni pohledem na generála, popohánějícího váhavé vojáky holí. Při jednom nepřátelském náletu se Roosevelt střetl u vstupu do krytu s mladým poručíkem, který ustoupil stranou, aby nechal nadřízeného projít. Roosevelt však řekl: "Jen jděte, poručíku, v takové situaci není hodnost k ničemu."(8)

Později Theodore působil na Sardinii a poté byl přidělen jako styčný důstojník k francouzské armádě v Itálii. V únoru 1944 byl přeložen do Velké Británie, aby se zde podílel na přípravách invaze do Normandie.

Roosevelt, nyní zástupce velitele 4. pěší divize, musel vyvinout značné úsilí, aby získal povolení vylodit se s první útočnou vlnou. Jeho nadřízení nakonec souhlasili a jistě neměli nejmenší důvod svého rozhodnutí litovat.

4. divize generálmajora R.O. Bartona, složená z 8., 12. a 22. pluku, se měla v den D vylodit na pláži s kódovým označením Utah. V důsledku špatného počasí a chyby v navigaci však Bartonovi muži přistáli o něco jižněji.

První vlna vystoupila na břeh bez větších komplikací, další vyloďující se jednotky ale musely čelit čím dál silnější dělostřelecké palbě. Ačkoliv historikové později došli k názoru, že vylodění na tomto úseku bylo snadnější než v ostatních sektorech, pro vojáky 4. divize, která dosud v této válce neprodělala žádné bojové nasazení, to rozhodně nebyla příjemná záležitost.

Když vyšlo najevo, že divize přistála na špatném místě, vyrazil Roosevelt na průzkum. Vystoupal na písečnou dunu, odkud mohl získat přehled o situaci, stejně jako kdysi z vrcholu kóty 336. Po al-Kitáru Theodore napsal manželce: "Nemyslím, že ještě někdy uvidím něco takového, bitvu, která se odehrává pod mýma nohama."(9) Nyní přesně takovou bitvu viděl. A výsledek této bitvy záležel do značné míry na jeho rozhodnutí.

Po krátké úvaze Theodore zavrhl možnost, že by se vojáci po pláži přesunuli na plánované místo vylodění. Místo toho zvolil postup do vnitrozemí, kde operovali spojenečtí výsadkáři.

V nastalé situaci ovšem nestačilo pouze vydávat rozkazy, generál také musel osobně povzbudit své muže, poněkud zmatené nečekaným vývojem. Stejně jako na Sicílii, i zde Roosevelt pobíhal mezi vojáky bez ohledu na nepřátelskou palbu, vykřikoval rozkazy a mával svou neodmyslitelnou holí. O tom, jaký efekt mělo generálovo chování, názorně vypovídají vzpomínky řadových vojáků: "A věřím, že to byla právě jeho přítomnost, která rozhodla o tom, zda ono chybné vylodění skončí úspěchem nebo porážkou."(10) "I kdybychom se ve strachu před nepřítelem chtěli na pláži zastavit, jednoduše bychom to neudělali ze strachu před generálem Rooseveltem."(11)

Za svou účast v této operaci získal Theodore nejvyšší vyznamenání Spojených států, Kongresovou medaili cti (Congressional Medal of Honor)-bohužel posmrtně.

Během operace Torch uzavírali vojáci 1. divize sázky, zda jejich zástupce velitele přežije v boji déle než dva týdny. Roosevelt však prošel všemi bitvami s téměř zázračným štěstím. Přesto mu nebylo souzeno dočkat se konce války a návratu domů. 12. července 1944 zemřel na srdeční záchvat. Přestože mu nebylo dopřáno zemřít "s mečem v ruce", jak o tom kdysi psal ve své básni, mrtvých nepřátel za sebou zanechal dost a se svými muži nemálo přispěl k vítězství.

Brigádní generál Theodore Roosevelt mladší byl pochován ve francouzském Colleville-sur-Mer, vedle svého bratra Quentina.

Poznámky:

(1) Atkinson, s. 103.

(2) http://www.worldwar1.com/dbc/roosev.htm

(3) http://www.worldwar1.com/dbc/roosev.htm

(4) Atkinson, s. 70.

(5) Atkinson, s. 104.

(6) Atkinson, s. 439.

(7) Atkinson, s. 440.

(8) Jensen, s. 91.

(9) Atkinson, s. 430.

(10) Neillands-de Normann, s. 232.

(11) Neillands-de Normann, s. 238.

Použitá literatura:

Atkinson, Rick: Armáda na úsvitu. Brno 2004.

Jensen, Marvin: Udeř bez váhání. Praha 1999.

Kosina, Jiří: Americké pozemní síly. Praha 1996.

Neillands, Robin-de Normann, Roderick: Den D. Hlasy z Normandie. Ostrava 1994.

Internetové zdroje:

http://en.wikipedia.org/wiki/Theodore_Roosevelt,_Jr.

http://www.findagrave.com/cgi-bin/fg.cgi?page=gr&GRid=2144&FLid=7528667&FLgrid=2144&

http://www.theodore-roosevelt.com/tedjr.html

http://www.homeofheroes.com/moh/citations_1940_wwii/roosevelt_theodore.html

http://www.voicenet.com/~lpadilla/roosevelt.html

http://www.worldwar1.com/dbc/roosev.htm

Zpracoval Ondřej Kolář

Hodnocení životopisu generál Theodore Roosevelt mladší

Líbila se ti práce?

Podrobnosti

  28. prosinec 2012
  3 697×
  1752 slov

Komentáře k životopisu generál Theodore Roosevelt mladší