Jan Jessenius

Jan Jessenius (1566 - 21.6.1621) pocházel z uherského rodu, který měl kořeny ve slovanském Turci. Ke svému zděděnému šlechtickému přídomku de Magna Jessen se od dob studií hrdě hlásil a jeho příslušnost k uherské stavovské obci sehrála důležitou roli v pozdějších obdobích jeho života.

Jan Jessenius se narodil 27.12.1566 ve slezské Vratislavi a začal studovat na vratislavské městské škole. Osud nadaného protestantského synka vedl nejdříve na proslulou akademii do Wittenbergu a později do Lipska, kde studoval filosofii a medicínu. Touha po hlubším medicínském vzdělání a také proslulost významné lékařské fakulty v Padově přilákaly i jeho. Cestou ze Saska do severní Itálie navštívil Jessenius poprvé i Prahu, která měla v budoucnu vidět řadu jeho triumfů i tragický konec.

V roce 1591 obhájil Jessenius svoji lékařskou tezi o onemocnění žluči i filosofickou práci o nároku lidu na odboj proti tyranům. Jako nekatolík nemohl získat doktorát, ale na vřelá doporučení profesorů byl na zpáteční cestě v Praze prohlášen doktorem filosofie a medicíny.
V roce 1594 se Jessenius stal profesorem chirurgie a krátce nato i anatomie, o tři roky později děkanem lékařské fakulty a nakonec i rektorem celého vysokého učení.

U studentů byl oblíben především pro jeho kvalitní a poutavé přednášky, pod jeho vedením vznikla řada cenných tezí a také množství jeho vlastních drobnějších prací pozvedlo úroveň wittenbergské lékařské školy.

K veřejné pitvě došlo počátkem června roku 1600 za velké účasti obecenstva v čele s kancléřem Lobkovicem v Rečkově koleji. Popis této pitvy byl vydán v roce 1601 v rozsahu 320 stran. Celkově však možno konstatovat, že vědecký přínos této pitvy byl malý. Jesenský nepřekročil rámec galenovské anatomie, ve svých filosofických názorech vycházel z Aristotela, opíral se ale o Bibli a teologicky vysvětloval vznik různých částí těla. Přesto má Jesenského pražská pitva velký historický význam, neboť v rozporu s názorem církve se Jesenský nebál veřejně pitvat lidské tělo a hledat vysvětlení poruch jeho činnosti ve změnách jeho hmotného podkladu.

Do Vídně byl zaslán návrh na potrestání „rebelů“ a jeden ze tří nejpřísnějších trestů byl navrhován právě Jesseniovi, který proti císařovi zhřešil jazykem. Exekuční komise ve Vídni po delším rozhodování tresty potvrdila a rozsudky byly vyneseny na Pražském hradě. Podle ortelu mu měl být „jazyk za živa uřezán“ on sám „čtvrcen a na rozcestí rozvěšen, hlava pak s jazykem v jiné místo dána máti má, ale z milosti císařské nejprve se mu jazyk zaživa uřeže, potom stať a čtvrcen a na rozcestí rozvěšen bude, hlava pak s jazykem dá se na most“.

Poslední jednání divadla se odehrálo o dva dny později, 21.června, na Staroměstském náměstí podle uvedeného scénáře. Dobová svědectví prý vypovídají o tom, že doktor Jessenius zemřel statečně a hrdě.

Historie pitvy

Význam pitvy pro studium lidského těla v rámci studia medicíny je dnes obecně uznáván a pitva se stala samozřejmou součástí náplně lékařského studia. Z dochovaných egyptských pramenů je známo, že se lidské tělo pitvalo již asi 3000 let před naším letopočtem. Je ovšem pravděpodobné, že pitvy byly prováděny jíž před touto dobou. Velký význam pitvy při studiu lidského těla byl uznáván i ve starém Řecku. Naproti tomu judaismus a z něho vyrostlé křesťanské náboženství pitvu rozhodně odmítaly. Až do nástupu renesance tak medicína vycházela vlastně jen z historických poznatků před naším letopočtem a kolem jeho začátku.

Rozvoj řemesel a měst přinesl i požadavek rozvoje vědy včetně vědy lékařské. Je příznačné, že vztah jedince i institucí k pitvám lidského těla vyjadřoval i vztah k pokroku a k vědě nebo proti nim. Pitvy se však staly nejen zdrojem důležitých anatomických poznatků, ale i společenskou senzací vládnoucích tříd. Po celé Evropě vznikala „Theatra anatomica“, která za poplatek přinášela pobavení senzacechtivého publika z řad feudálů a měšťanů.

Pitva, latinsky „sectio“ je nejstarší metodou anatomického vyšetřování. S přechodem člověka k lovu byla původně zaměřena na zvířata. Postupně přešel zájem i na stavbu lidského těla, takže pitva je hlavní metodou získávání anatomických poznatků pro studenty lékařství. Ale i ve vědě má dosud svá uplatnění, především při zkoumání mnohotvárnosti uspořádání lidského těla.

Pitva – rozřezání mrtvého těla podle pravidel daného oboru. Pitva anatomická se provádí za účelem studia stavby těla, pitva potologicko-anatomická slouží ke studiu chorobných změn v těle, pitva klinická umožňuje porovnání projevů choroby se změnami orgánů vyvolanými patologickými procesy v organismu, pitva zdravotní zjišťuje příčiny smrti, pitva soudní ověřuje trestný čin.

Pitvu lidského těla nelze v plném rozsahu ničím nahradit.

Hodnocení životopisu Jan Jessenius

Líbila se ti práce?

Podrobnosti

  28. prosinec 2012
  6 327×
  717 slov

Komentáře k životopisu Jan Jessenius