Jaroslav Seifert

(1901 – 1986)

- lyrický básník – nositel Nobelovy ceny za literaturu

J. S. se narodil v Praze. Ještě před maturitou opustil gymnázium na Žižkově a od té doby se trvale věnoval žurnalistice a literární tvorbě. Začínal v redakci Rudého práva, krátce působil i v brněnské Rovnosti. V letech 1923 – 27 pracoval v pražském Komunistickém knihkupectví a nakladatelství a zároveň byl redaktorem satirického časopisu Sršatec (1922 – 25). Od r. 1927 redigoval dva roky po S. K. Neumannovi Reflektor.
J. S. patřil k zakládajícím členům Devětsilu, který spoluredigoval. Po rozchodu s komunistickou stranou (1929) byl krátce zaměstnán jako soudní referent, v r. 1930 redigoval divadelní měsíčník Nová scéna, 1931 – 33 pracoval v týdeníku Pestré květy a v Ranních novinách (do r. 1939). Za války byl redaktorem deníku Národní práce a současně i Panoramy (1940 – 41). Od května 1945 – 1949 působil jako redaktor v deníku Práce, vedl literární měsíčník Kytice (1945 – 48), v nakladatelství Práce redigoval knižnici poezie Klín. Pak se věnoval výhradně literární tvorbě.
V r. 1966 byl jmenován národním umělcem a v r. 1984 mu byla udělena Nobelova cena.
Od r. 1921 přispíval do časopisů a novin: Červen, Kmen, Dělnická besídka Práva lidu, Proletkult, Tvorba, Avantgarda, ReD, Literární rozhledy, Plán, Odeon, Rozpravy Aventina, Kvart, Rozhledy po literatuře a umění, Lidové noviny, Literární noviny, Literární listy, Listy, Host do domu, Květy a do časopisů, které redigoval..
Proletářské mládí podstatně ovlivnilo S. počáteční básnickou tvorbu, která se stala výrazným a osobitým hlasem v dobové proletářské poezii. Básník v ní jednoduchou, lehce srozumitelnou formou vyjádřil naivní okouzlení z krásy boje proletariátu. Básník se ztotožnil s elementárním životním pocitem velkoměstského proletáře, s jeho opojením z vymožeností moderní civilizace, z nedostupných smyslových požitků a touhou podílet se na nich.
Jeho verš se místy blížil prozaickému vyprávění, místy pouličnímu popěvku, využíval hovorových lidových obratů, nevyhýbal se ani vulgarismům a banálním novinářským frázím. Schopnost poetizovat všední skutečnost uplatnil v následujícím, poetistickém období: opustil logickou významovou výstavbu textu a širokým proudem volně řazených asociací, překvapivým spojováním významů a slovními hříčkami sugestivně objevoval „všechny krásy světa“ i v nejprostších věcech.
Cesta do SSSR vnesla do S. poezie oživení společenské tematiky. Obnovil se pocit sepětí s domovem, v hořce ironické podobě se vracel obraz války. Ve 30. letech se ústředním tématem básníkova díla stala vzpomínka na dětství, domov, dávné lásky. Od volného verše přešel k pravidelným strofickým útvarům a v plné míře uplatnil schopnost poetizovat nejvšednější věci nikoliv v metafoře, ale opakováním téhož pojmenování ve významově proměnlivém kontextu, zvukově sjednoceném plynulou písňovou melodií.
Tato básnická metoda zůstala S. poezii vlastní i v období, kdy reagovala na mnichovské události, okupaci nebo pražské Květnové povstání. Je rozvíjena i v S. tvorbě z 50. let, do níž stále více proniká melancholický pocit uplývajícího života, vyvažovaný hledáním trvalých hodnot v české krajině, Praze, národní tradici i v návratech k matce do světa dětství.
Poslední výraznou proměnu zaznamenala S. poezie ve sbírkách 60. a 70. let. I nyní se básník opírá o všední detail nebo o ucelený drobný příběh, ale konfrontuje jej se svou zralou zkušeností. Verše sice zůstávají intimním vyznáním, ale stávají se i nepatetickým obrazem všedních dnů. Volný verš a prozaizující hovorová tendence nahrazují S. dřívější pravidelný, melodický verš a jeho přísnou strofiku.

Bibliografie:

Město v slzách (1921), Samá láska (1923), Na vlnách TSF (1925, v r. 1938 přeprac. pod názvem Svatební cesta), Slavík zpívá špatně (1926), Hvězdy nad Rajskou zahradou (1929), Poštovní holub (1929), Jablko s klína (1933), Ruce Venušiny (1936),Zpíváno do rotačky (1936), Podzim v Čechách (1937), Zhasněte světla (1938), Vějíř Boženy Němcové (1940), Světlem oděná (1940), Kamenný most (1944), Přílba hlíny (1945), Suknice andělů (1947), Dokud nám neprší na rakev (1947), Mozart v Praze (1948), Šel malíř chudě do světa (1949), Pozdrav Františku Halasovi (1949), Píseň o Viktorce (1950), Petřín (1951), Maminka (1954), Chlapec a hvězdy (1956), Vytržené stránky (1957), Koncert na ostrově (1965), Tři knihy lyriky (1966), Prsten Třeboňské madoně (1966), Odlévání zvonů (1967), Halleyova kometa (1967), Zpěvy o Praze (1968), Deštník z Piccadily (1979), Morový sloup (1981).

Hodnocení životopisu Jaroslav Seifert

Líbila se ti práce?

Podrobnosti

  28. prosinec 2012
  2 664×
  657 slov

Komentáře k životopisu Jaroslav Seifert