16.11.1810 – 6.11.1836
Nejslavnější z českých básníků, „uchvatitel krásy“ a „věčná inspirace“ české literatury;představitel českého romantismu.
Výjimečný básník, který stojí na počátku novodobé české literatury. V době, kdy se čeština začíná s námahou formovat, vytvořil dílo dodnes moderní formou i obsahem – Máj. Čím nás fascinuje Máchův zjev bezmála už dvě století? Snad tajemností, kterou je opředena jeho osoba i charakter. Vždyť ani neznáme jeho podobu a můžeme se jen dohadovat, v kterém portrétu či obraze by mohla být „zakleta“.
Narodil se v Praze na Újezdě v rodině mlynářského pomocníka. Dětství prožil v chudinské čtvrti u kostela sv. Petra, v letech 1824-30 navštěvoval novoměstské gymnázium. V té době se pokoušel o první verše, psané německy. Roku 1832 ukončil studium filozofie a pod vlivem J. Jungmanna začal psát česky a přispívat do českých časopisů. První jeho otištěnou básní byl Svatý Iva z roku 1931. Mácha se aktivně zapojil do českého vlasteneckého života, hrál v ochotnických divadelních spolcích, spolupracoval s J.K. Tylem. V jeho družině se v zimě 1833 seznámil s Eleonorou Šomkovou a rozporuplný vztah k Lori prolíná celým jeho dílem a je zachycen v básníkově intimním deníku.
Mácha na studiích blíže poznal filozofii KANTOVU a HEGELOVU a seznámil se s polským romantikem A. Mickiewiczem, J.W. Goethem a především G.G. Byronem, jehož „světobolný“ postoj k životu mu učaroval. Romantika začala prostupovat celý jeho život. Vydával se na dlouhá putování Evropou, noci trávil ve zříceninách hradů, toulal se osamělými hvozdy, rozmlouval s cikány a potulnými tovaryši. Nejdelší cestu podnikl roku 1834: přes rakouské Alpy se vydal pěšky až do Itálie, kde navštívil Benátky a Terst.
Ve stejném roce vychází jeho první rozsáhlejší práce Křivoklad, úvod zamyšlené tetralogie Kat, jejíž jednotlivé díly se měli jmenovat podle českých hradů. Mácha ji však nedokončil podobně jako několik historických dramat (Bratři, Bratrovrah, Král Fridrich), která psal po vzoru W. Shakespeara a F. Schillera. Podobně velkoryse jako Kat byl koncipován cyklus povídek Obrazy ze života mého, z nichž vyšly pouze Večer na Bezdězu (1834) a Marika (1834).
Mácha neustále pociťuje rozpor mezi svými představami o nové české literatuře a skutečnými, často nevalnými díly národního obrození. Roku 1833 vydává tajemný veršovaný příběh Mnich, v próze Cikáni (1836) se objevují obdobné motivy, které nacházíme v Máji: mladý cikán se mstí na šlechtickém vůdci své milenky. Děj se odehrává v okolí hradu Kokořín a v Itálii. Tragický pocit marnosti života, jímž román končí, dosahuje nejobraznějšího vyjádření v Máji, v němž básník (Hynek) téměř splývá s Vilémem, strašným lesů pánem a mstitelem svedené Jarmily.
Svou geniální lyrickoepickou báseň si Mácha vydal vlastním nakladatelem. Tehdejší kritika přitom Máj (1836) nepochopila, vadil jí básníkův vypjatý subjektivismus, který se neslučoval s tehdejším vlasteneckým básněním, a už vůbec nikdo nepochopil autorovo novátorství v oblasti formy a hudebnosti verše. O 22 let později se však ve znamení Máje programově schází celá družina kolem Vítězslava Hálka a Jana Nerudy. K Máchovy se hrdě hlásí Svatopluk Čech, J. Vrchlický, později J. Zeyer, O. Březina, zcela nový přístup k němu mají modernisté na konci 19. Století. Rozboru máje se věnovalo mnoho literárních vědců, nejslavnější je studie J. Mukařovského.
V roce 1836 dokončil Mácha studia práv a vstoupil do služby justiciára Durase v Litoměřicích. Pomýšlel konečně na sňatek s Lori, s níž měl již dítě. V Litoměřicích pomáhal při hašení požáru, ale nachlazení, které si přitom způsobil, nebylo zcela jistě příčinou smrti, jak se uvádí. Příznaky choroby svědčí spíše o úplavici nebo tyfu.
Převezení Máchových ostatků z Litoměřic na Vyšehrad v době okupace roku 1939 bylo manifestací vlastenectví a národní jednoty.
28. prosinec 2012
4 726×
588 slov
