Karel Hynek Mácha

Karel Hynek Mácha se narodil 16. listopadu 1810 v Praze na Újezdě na Malé Straně. Jeho otec Antonín byl mlynářský. Při křtu v kostele Panny Marie Vítězné dostal jméno Ignaz po svém kmotrovi. Až ve škole se jako chlapec dozvěděl, že jeho jméno je česky Hynek. Žil v nevlídné době tuhého absolutismu, kdy útlak Metternichova policejního režimu ve 30. letech těžce doléhal na celý národní život. Po státním bankrotu Rakouska zchudla i rodina Máchů. Matčina kulturní citlivost, hudebnost a otcova zdravá energie se spojí u syna Hynka v podivuhodnou uměleckou osobnost. Po základní škole u sv. Petra přešel na novoměstské piaristické gymnázium na Příkopech. Mladý Mácha začal básnit nejdříve v němčině, protože právě německá literatura se mu nejdříve otevřela. Jeho první německé básně jsou datovány rokem 1829, kdy mu bylo 19 let. Máchovi se dostalo slušného filozofického a právního vzdělání. Na jeho názorové tříbení měl velký vliv kontakt se společností českých vlastenců v Praze, ale také dějinné souvislosti francouzské červencové revoluce a listopadového krvavě potlačeného povstání v Polsku v roce 1830. Mácha tehdy také v Praze organizoval pomoc prchajícím polským utečencům. V kroužku Máchových přátel se také zpívají revoluční písně a čtou se básně polských romantiků.

Mácha v dospělosti velmi rád cestoval, ponejvíce pěšky. S věrným přítelem Eduardem Hindlem organizoval a podnikal výlety nejen po Čechách. Navštěvoval hlavně místa opředená historií. Rád se toulal po zříceninách českých hradů, často je kreslil, nejvíce ho uchvátil Bezděz čnící nad rozlehlým rybníkem Grossteich z doby Karla IV. (založen r. 1366) - dnes známým jako Máchovo jezero. S přítelem Antonínem Strobachem došel pěšky přes Alpy až do severní Itálie a do Benátek. Své zážitky z cesty po Itálii v roce 1834 zpracoval v Deníku na cestě do Itálie. Ve svých toulkách nacházel předobrazy příběhů pro svou tvorbu. Mácha byl velkým představitelem našeho a vůbec evropského romantismu. Romantismus vznikl jako logický důsledek nově vznikajících společenských vazeb a ustupujícího feudalismu. Nově se vytvářející ideály se dostávaly do rozporu se skutečnými možnostmi své doby.

Po dokončení práv přijel mladý Mácha v září roku 1836 do Litoměřic, kde se chtěl usadit. Ve svých oblíbených místech Českého středohoří se chtěl připravovat k rigorózním zkouškám na právnické fakultě. Přijal místo advokátního praktikanta v advokátní kanceláři justiciára Filipa Durase v Litoměřicích. Máchův pobyt v Litoměřicích se ale počítal pouze na dny. Mácha připravoval svatbu s devatenáctiletou Eleonorou Šonkovou, kterou poznal ještě jako ochotník na scéně Kajetánského divadla, těšili se oba na společné žití s právě narozeným synem Ludvíkem. Šestadvacetiletý Mácha umírá tragickou smrtí 6. listopadu 1836. Jeho náhlé a předčasné úmrtí bývá spojováno s požárem 23. října v Litoměřicích, při jehož hašení měl prochladnout a následkem toho pak zemřít. První příznaky nemoci se projevily prvního listopadu a za pouhých 5 dnů Mácha umírá. Skutečná příčina jeho nenadálého úmrtí zůstává nevyjasněná. Snad se nakazil cholerou z vody, kterou pil při hašení požáru.

Byl pohřben 8. listopadu 1836 na litoměřickém hřbitově. Je snad hrou osudu, že plánovaný den svatby se Máchovi stal dnem jeho pohřbu. Také syn Ludvík přežil svého tátu jen o pár měsíců. Milovaná Lori se zanedlouho pak provdala a přežila milovaného básníka o více než padesát let.

V říjnu 1938, bylo jeho tělo exhumováno a ostatky byly převezeny z Litoměřic do Prahy. Uložení jeho ostatků na Vyšehradě dne 7. května 1939 bylo nejen pietou velkému básníkovi, ale také mohutnou manifestací národní hrdosti a odporu proti okupaci Československa.

Svůj postoj ke světu a životu vtělil Mácha do svého literárního i malířského díla, do svých postav, kreseb, představ, snů a symbolů. Jsou to zejména postavy poutníků a poustevníků, samotářů, ale i loupežníků, které potkáváme v jeho básních. Později se přidává ještě symbol země. Při návštěvách hradů a zřícenin tyto rád skicoval a maloval. V prosinci 1831 vyšla jeho první báseň Svatý Ivan. Lyrickoepická báseň Máj vyšla poprvé v dubnu roku 1836, a to vlastním autorovým nákladem. Silný motiv sbírky vychází z tragického příběhu tří hlavních hrdinů, jejichž paradoxní provázanost osudů vede k rozčarování v pohledu na svět a nastoluje otázky nejednoznačnosti viny a trestu. Milenci Jarmila a Vilém u něho hynou cizí vinou. Báseň je i Máchovou vnitřní zpovědí o společenské deziluzi. Z dramatu tří osob u Máchy vyrůstá velké drama lidské společnosti. Mácha v Máji silně rozvíjí tři své hlavní symboly, které shrnují jeho poměr ke světu a k životu. Jsou to symbol poutníka, symbol vězně a symbol země. Máchův Máj se stal pravzorem všech moderních básníků a každý, kdo přišel po něm, se s Máchou musel nějakým způsobem vyrovnat. Máchou se u nás objevil poprvé básník s odvahou vyslovit své přesvědčení, pochybnosti, zklamání, ale také své city, a to bez ohledu na to, co tomu bude říkat společnost. Pro celistvé pochopení Máchy je důležité poznat i jeho prózu. Soubor svých 2 povídek (Večer na Bezdězu, Márinka) nazval Obrazy z mého života. Nejen cestování u Máchy souviselo s jeho zájmem o historii. Uvažoval o napsání čtyřdílného románu s názvem Kat, jehož děj se měl odehrávat na hradech Křivoklátě, Valdeku, Vyšehradě a Karlštejně. Stihl napsat jen první povídku Křivoklát, ve které vylíčil osudy Václava IV., jako zajatce českých odbojných pánů právě na Křivoklátě.

Hodnocení životopisu Karel Hynek Mácha

Líbila se ti práce?

Podrobnosti

  28. prosinec 2012
  8 371×
  840 slov

Komentáře k životopisu Karel Hynek Mácha