* 14. 5. 1316, † 29. 11. 1378
český a německý král od 1346, římskoněmecký císař od 1355 z dynastie Lucemburků. Nejvýznamnější evropský vládce pozdního středověku; nejstarší syn Jana Lucemburského a Elišky Přemyslovny. Původně křtěný Václav, jméno Karel přijal při biřmování 1323. Čtyři manželky: 1323 – 48 Markéta, zv. Blanka z Valois, 1349 – 53 Anna Falcká, 1353 – 62 Anna Svídnická, od 1363 Alžběta Pomořanská; otec 12 dětí, z nichž nejvýznamnější byli pozdější čeští a římští panovníci Václav IV. a Zikmund, dále Jan, zv. Zhořelecký, a Anna, manželka anglického krále Richarda II. V souladu s lucemburskou tradicí vychováván od roku 1323 na francouzském královském dvoře, kde získal kvalitní vzdělání. V letech 1330 – 31 pobýval v Lucembursku, 1331 – 33 zástupce otce v severoitalské lucemburské signorii, od podzimu 1333 spravoval České království místo nepřítomného otce, jako markrabě moravský pak od 1334; českým sněmem uznán za budoucího panovníka v roce 1341. Od 40. let favorit papežské kurie na hodnost římského panovníka proti císaři Ludvíku Bavorovi; z tohoto důvodu povýšeno pražské biskupství na arcibiskupství a na Pražském hradě zahájena stavba metropolitní katedrály sv. Víta. 11. 7. 1346 zvolen v Rhens na Rýně hlasy pěti kurfiřtů římským králem. 26. 8. 1346 po otcově smrti král český, po skonu Ludvíka Bavora 1347 všeobecně uznáván v německých oblastech římskoněmecké říše; od té doby České království jako hlavní centrum římskoněmecké říše všestranně zvelebováno. 7. 4. 1348 přičleněním slezských knížectví a Horní Lužice vytvořil soustátí zemí koruny české, které v roce 1368 rozšířil o Dolní Lužici a 1373 o Braniborsko. 1349 učinil bratra Jana Jindřicha moravským markrabětem. Rezidencí Karla IV. byla Praha, o niž mimořádně pečoval. 8. 3. 1348 založil Nové Město pražské, 7. 4. 1348 univerzitu, 1357 nechal postavit nový kamenný most přes Vltavu, přestavován byl královský palác na Pražském hradě i Vyšehrad, rozšířeno pražské opevnění. V německých oblastech říše se oblíbeným Karlovým místem stal Norimberk (Nürnberg), jako schránu pro říšské korunovační klenoty vybudoval hrad Karlštejn u Prahy. 1355 podnikl římskou cestu, během níž 6. 1. 1355 korunován v Miláně italským králem a 5. 4. 1355 v Římě císařem římskoněmecké říše, čímž se stal formálně světskou hlavou křesťanstva. V letech 1355 – 56 vydal Zlatou bulu, která měla platnost ústavního zákona, v Českém království neprošel pro odpor šlechty zákoník Maiestas Carolina. 1365 korunován v Arles králem arelatským, 1368 podnikl druhou římskou cestu, 1378 rokoval s francouzským králem Karlem V. o návratu papeže z Avignonu do Říma a o rozdělení sfér vlivu v Evropě. Autor několika spisů, např. autobiografie Vita Caroli (Život Karlův) či legendy o svatém Václavu.
(1346 - Karel IV.1378)
- vychováván na francouzském dvoře
- spolu s otcem se snažil získat S Itálii - neuspěli, ale naučil se dipomatickým a vojenským schopnostem
1333 - přichází do Čech - neumí česky, země v hrozném stavu
1344 - markrabě moravský, brzy získává zázemí a je mu svěřena neoficiální správa království:
a) sídlem Praha - budování Pražského hradu
b) restituce královského majetku
c) splacení dluhů
d) 1344 - vznik Pražského arcibiskupství = samostatnost české církve
e) stavba katedrály sv. Víta
1346 - zvolen římským i českým králem
- mezinárodní politika
- upevňuje postavení v říši
1355 - korunován císařem říšským
1356 - "Zlatá bula Karla IV." = základní říšský zákon
1) Stačí většina kurfiřtských hlasů na zvolení panovníka.
2) Vyjmečné postavení českého krále = stabilní kurfiřt.
Když není král, šlechta svobodně zvolí nového.
3) Čechy mají samostatné soudnictví
4) Kurfiřti musí umět česky, italsky, německy
- územní zisky - Horní Falc, Horní a Dolní Lužice, Svídnicko, Javorsko, koupil Branibory
- vnitřní politika
Cílem bylo vytvořit určitý vztah mezi českým královstvím a římskou říší a vztah mezi Čechy a Moravou.
=
1346 - právní pojem "KORUNA ČESKÁ"
- základem Morava + Čechy + území dočasně připojená
- "Majestas Caroli" - právní spis, všechny země Koruny české mají mít stejné zákony - odpor šlechty = raději ustupuje
- korunu odvozuje od sv. Václava = tradice svatováclavská = symbolem země je svatováclavská koruna
- považuje se za přímého pokaračovatele přemyslovské tradice
- zrovnoprávnil sněm český, moravský a slezský
- udržuje rovnováhu sil:
vysoká šlechta - důležité úřady (inteligentní), dvorská služba
Buduje si vlastní sbor úředníků a vládců nezávislých na vysoké šlechtě.
- opírá se o:
a) vysoké církevní hodnostáře - vzdělaní, rozhled
b) drobná šlechta
c) královská města - hospodářská podpora
- dynastická politika
- syna Václava nechal korunovat na krále českého o římského
Zikmund - Branibory
Jan - Zhořelecko
Václav IV. - zbytek
Jan Jindřich - Morava (bratr)
- hospodářství
- podpora vinařství, pivařství
- snaha kupovat léna na Z a napojit se na mezinárodní obchod
- česká ekonomika nestačí na evropský obchod (ani kvalitou ani kvantitou výrobků)
- výstavba rozvoj měst
1348 - Nové Město pražské
- domy z kamene
- předpisy o výšce budov
- Kdo si koupil stavební místo, musel začít do měsíce stavět.
- trestní právo pro porušení stavebních předpisů
Rozvoj kultury a vzdělanosti za Karla IV.
1348 - založena "Karlova univerzita"
- 4 fakulty:
artistická = filosofická
právnická
lékařská
teologická
- češi - 1 hlas
- cizinci - 3 hlasy (polský, saský, bavorský)
- kultura:
- převládá vliv Francie = rozmach gotické kultury
- rozmach umění v církvi i na dvoře
Matyáš z Arrasu
- podílí se na plánu Nového Města pražského
- zahájil stavbu katedrály sv. Víta
Petr Parléř
- 40 let vedl stavbu katedrály sv. Víta - sochařská výzdoba - náhrobky přemyslovských knížat a králů
- Karlův most, Staroměstská mostecká věž, Týnský chrám
- Karlštejn, kostel v Kolíně, část katedrály sv. Barbory v Kutné Hoře
- malířství - Mistr Theodorik - deskové obrazy
- Mistr Třeboňského a Vyšebrodského oltáře
28. prosinec 2012
3 731×
817 slov
