Napoleon Bonaparte

Za jakobínské diktatury byl Napoleon Bonaparte vrchním velitelem vojsko u Toulonu, kde zvítězil nad Angličany. Za to byl jmenován generálem. Za vlády direktoria se vyznamenal porážkou royalistického povstání. Bojoval v severní Itálii proti Rakousku. 1797 porazil Rakousko a ovládl Itálii. 1798 byl poslán do Egypta, aby ohrozil britskou cestu do Indie. Srpen 1798 u Abukiru zničilo britské loďstvo pod vedením admirála Horatia Nelsona francouzské loďstvo.
Po návratu do Francie r. 1799 využil nespokojenosti lidí s vládou a provedl státní převrat.
Vnitřní politika:
Zrušil obě sněmovny i direktorium a do čela státu postavil 3 konzuly. 1802 se prohlásil prvním konzulem na doživotí. 2. 12. 1804 se korunoval císařem za přítomnosti papeže.
Vydal občanský zákoník: velmi moderní, dal pevný řád nově vytvořené společnosti, staví ho na římském právu, náboženská tolerance, občanská a právní rovnost, zrušeny feudální závazky. Ovlivňuje francouzské zákony dodnes.
Zřídil Francouzskou národní banku, čímž položil základy finanční soustavy.
Podporoval průmysl a obchod, zavedl moderní školskou soustavu.
Předstíral, že pokračuje v reformách revoluce, ale ve skutečnosti zavedl vojenskou diktaturu.
Neobnovil privilegia a tituly šlechty, ale uděloval nová privilegia a tituly těm, kdo se zasloužili o stát, zejména na válečném poli.
Zavedl přísný policejní režim, tajnou policii, cenzuru.
Zahraniční politika:
Dobyvačné války, v nichž prokázal vynikající vojevůdcovské schopnosti. Z 81 bitev pouze 4 prohrál.
Války sledovaly vyřazení Anglie ze světového velkomocenského soupeření a získání hegemonie Francie nad celou Evropou.
2. 12. 1805 bitva tří císřů u Slavkova – Napoleon proti koalici Rakouska (František I.) a Ruska (Alexandr II.).
Říjen 1805 bitva u Trafalgaru – námořní bitva proti Anglii, kterou vedl admirál Nelson. Nelson padl, ale Anglie zvítězila. Napoleon se rozhodl, že Anglii porazí na poli hospodářském, a proto vyhlásil kontinentální blokádu, v Berlíně 1806: zákaz dovozu anglického zboží. Evropské státy začaly samy vyrábět, což uspíšilo příchod kapitalismu.
1806 Napoleon zrušil Svatou říši římskou národa německého a z 16 německých států vytvořil Rýnský spolek. František I. se vzdal titulu římského císaře. Napoleon obnovil samostatnost Polska pod názvem Velkovévodství varšavské. V bitvách u Jeny a Auerstädtu porazil Prusko a podstatně zmenšil jeho území.
1810 zahrnovala hegemonie Francie téměř celou Evropu. Napoleon nově zřídil a zcela k sobě připoutal království italské (cisalpinská republika se stala královstvím), španělské, neapolské, r. 1808 byl obsazen Madrid.
Květen 1809 Napoleon poražen u Asperu, červenec 1809 zvítězil u Wagramu nad Rakouskem – Rakousko muselo uzavřít vídeňský (schönbrunský) mír.
1812 Napoleon vybudoval armádu a vtrhl do Ruska, velice rychle postupoval, dostal se až do Moskvy. Začala partizánská válka. Moskva byla vylidněna a zapálena. Hlad a zima přinutily Francouze k návratu. Při přechodu řeky Bereziny (tzv. řeka smrti) utrpěl Napoleon porážku, ze které se již nevzpamatoval.
Ozvalo se vlastenecké národní hnutí. Koalice Rakouska, Ruska, Pruska a Švédska porazila Napoleona v říjnu 1813 v bitvě u Lipska = bitva národů.
Rozhodnutím spojenců byla ve Francii obnovena vláda Bourbonů – nastoupil Ludvík XVIII., který v květnu 1814 podepsal mírovou smlouvu, která skončila 20 let trvající válku Francie s Evropou. Potvrdil nové revoluční rozdělení majetku i Napoleonův občanský zákoník. Vydal ústavní chartu, která ustanovovala dvoukomorové shromáždění volené omezeným volebním právem velkých pozemkových vlastníků.
Napoleon byl nucen odejít do vyhnanství na ostrov Elba, odtud utekl a podařilo se mu ve Francii obnovit vládu na 100 dní. Nakonec byl 1815 poražen v bitvě u Waterloo. Byl poslán do vyhnanství na ostrov Svatá Helena, kde r. 1821 zemřel.
Napoleon uspíšil příchod kapitalismu v Evropě, položil základy buržoaznímu zákonodárství, ale přinesl i bídu a strádání.
Napoleonské války skončily Vídeňským kongresem 1814 – 1815 = mírová smlouva, která provedla nové uspořádání Evropy. Jeho účelem bylo potrestat poražené, odměnit vítěze a zabránit dalším revoltám.
Ve Vídni se sešli Prusko, Rakousko, Rusko, a Velká Británie. Hranice Francie byly vráceny do původního stavu jako v roce 1790. Byly stanoveny reparace. Na východofrancouzských pevnostech pobývala po 3 roky spojenecká vojska. Francie musela odevzdat svoji vítěznou flotilu.
Anglie se obohatila o Maltu, Helgoland, Kapsko a Cejlon a získala převahu na moři.
Rusko připojilo Finsko a oblast zvanou Besarábie (na rozhraní Rumunska a Ruska). Stalo se hlavní pevninskou velmocí. Zabírá také Polsko, které dostalo název Království polské a bylo spojeno s Ruskem personální unií (= měli společného panovníka).
Rakousko získalo Lombardii a benátsko.
Prusko připojilo část Saska, Poznaň, Vestfálsko a Porýní.
Vzniklo Nizozemské království spojením Nizozemí a Belgie.
Norsko bylo spojeno s Dánskem a připadlo Švédsku.
Itálie byla nábožensky rozdrobena. Sever ovládají Rakušané, existuje Sardinské království a Království obojí Sicilie.
Vzniká Německý spolek, který tvoří 35 monarchií a 4 svobodná města. Německo rozdrobeno do 70. let.
Období po kongresu se nazývá rekonstrukce – obnovení starých feudálních pořádků a nastolení starých dynastií.
Kvietismus = názor, který prosazují vlády proti revolučnímu hnutí; prohlašují, že mír může být zachován jedině neměnností starých pořádků.
Svatá aliance = vzniká na popud ruského cara Alexandra II. Spolek evropských panovníků, kteří se rozhodli společně postupovat proti revolučnímu hnutí, oporou byl Rakušan Metternich.

Hodnocení životopisu Napoleon Bonaparte

Líbila se ti práce?

Podrobnosti

  28. prosinec 2012
  3 043×
  788 slov

Komentáře k životopisu Napoleon Bonaparte