Napoleon I. Bonaparte

Napoleon I. Bonaparte – francouzský císař v letech 1804 až 1814. Narodil se 15. 8. 1769 ve šlechtické rodině na Korsice. Díky politickým neshodám uprchl do Francie. Zde se intenzivně věnoval vojenské kariéře, za osobní podíl na dobytí Toulonu byl jmenován generálem. V roce 1795 potlačil povstání roajalistů (příznivců monarchie), roku 1796 byl jmenován velitelem italské armády. V roce 1797 donutil rakušany k uzavření míru, v letech 1798 až 1799 vedl tažení do Egypta a téhož roku zorganizoval státní převrat. Podle nové ústavy byl jmenován prvním konzulem a v srpnu 1802 doživotním konzulem. Záhy reorganizoval státní správu a vybudoval novou armádu dle svých představ a osobních zkušeností. Upevňoval republikánskou diktaturu, která přerostla v diktaturu osobní. V roce 1804 výhlásil císařství. Roku 1805 byl korunován králem Itálie. Své bratry a blízké příbuzné dosadil jako krále teritorií závislých na Francii. Napoleonovy mocenské touhy vedly od roku ke mnoha válkám, které zachvátily vpodstatě celou Evropu. Po střídavých úspěších na různých frontách byla francouzská armáda poražena ve válce s Ruskem v roce 1812. Tato porážka přispěla k rychlému rozpadu císařství. V roce 1814 byl protifrancouzskou koalicí donucen vzdát se trůnu a byl vykázán do vyhnanství na italský ostrov ELBA s jedním tisícem svých vojáků. 1. března 1815 se Napoleon vrátil do Francie oslavován tisíci Francouzů, kterým se stýskalo po starých časech a po slávě, k níž Napoleon kdysi tuto zemi pozvedl. Během tažení na Paříž se k němu přidávaly celé oddíly dezertérů z vojsk krále Ludvíka XVIII. Ten sám stihl uprchnout do Gentu, dnešní Belgie, jen několik hodin před Napoleonovým vstupem do Paříže. Ve Vídni se mezitím Napoleonovi nepřátelé rozhodli jeho návratu vzdorovat. Z východu měly Francii napadnout vojenské svazy Rakouska a Ruska. Na severu byly spěšně shromážděny dvě armády, aby Napoleonovi zabránily v předpokládaném pronásledování Ludvíka XVIII. Mezinárodnímu sboru v Bruselu velel britský vévoda z Wellingtonu. Bonapartemu se povedlo zmocnit se opět francouzského trůnu (tzv. stodenní císařství). Ve velmi krátké době shromáždil čtvrtmilionovou armádu, s níž se chtěl pokusit svrhnout bourbonskou monarchii. Hranici do Gentu, kde se ukrýval král Ludvík XVIII., císařská vojska překročila 15. června 1815. Pouze díky několika strategickým chybám a osudnému zpoždění při vydání rozkazů svým generálům byla francouzská vojska poražena poblíž statku La Belle Alliance, který sloužil císaři jako stan. Podle názvu hlavního stanu britského vévody z Wellingtonu, který velel mezinárodnímu sboru, je tato bitva známější jako bitva u Waterloo.
Napoleon I. Bonaparte byl dne 22. 6. 1815 donucen odstoupit. Poslední roky života strávil jako zajatec Britů na ostrově sv. Heleny, kde 5. 5. 1821 umírá.

Přes všechna negativa zůstává faktem, že císař Napoleon I. Bonaparte byl nesporně historicky nejvýznamnější osobností francouzského národa. Za jeho vlády se velice dařilo všem průmyslovým odvětvím, kvetl zahraniční obchod také díky nuceným odbytištím na francouzské zboží.

Hodnocení životopisu Napoleon I. Bonaparte

Líbila se ti práce?

Podrobnosti

  28. prosinec 2012
  3 212×
  452 slov

Komentáře k životopisu Napoleon I. Bonaparte