Dobývání vesmíru

Vesmír obsahuje vše, co existuje, od nejmenších subatomových částic po supergalaxie (největší známé struktury). Nikdo neví, jak velký je vesmír, ale astronomové odhadují, že obsahuje desítky biliónů galaxií. Podle nejznámější teorie nazývané Big Bang - Velká exploze či Velký třesk - vesmír vznikl přibližně před 10 miliardami roků. Počáteční vesmír byl velmi žhavý a hustý plyn, který se rozpínal a chladl. třesku dokládá slabé mikrovlné záření, které dopadá ze všech směrů se stejnou intenzitou. Nazývá se fosilní nebo reliktové záření a pochází z Velkého třesku. Astronomové dosud nevědí, zda se vesmír bude stále rozpínat, nebo zda gravitace rozpínání zastaví a dojde k zkroucení celého vesmíru. To závisí od průměrné hustoty vesmíru. Její určení patří k základním problémům moderní astronomie

Podle ne zcela ověřených pramenů by nejstarší zmínky o raketách měli spadat až do 4. století před naším letopočtem. Tehdy měl jistý Archytás v Řecku postavit první jednoduchý parní raketový motor. Bohužel tento údaj není možné zcela ověřit. Obecně lze říci, že další vývoj raket se přestěhoval hlavně do Asie, konkrétně do Číny. Údajně někdy kolem roku 1232 měli Číňané použít při obraně Pekingu proti Mongolům "šípy létajícího ohně". Je to mimo jiné také první záznam o vojenském použití potenciálu raket. I nejstarší pokus vzlétnout za pomoci rakety či raket se měl uskutečnit v Číně. Jistý Van Hu se chtěl vznést na kluzáku poháněném raketami, které spalovali jako palivo střelný prach. Pokus byl však neúspěšný. Při následném výbuchu stroje mnich zahynul. Další zprávy lze také zachytit v 18. století. Tehdy použili jednoduchý raketomet proti Angličanům Indové bojující za nezávislost. Do Evropy dorazily teprve o sto let později.

V roce 1903 publikoval ruský teoretik Konstantin E. Ciolkovskij práci raketa do kosmu, kde vysvětlil, že raketový motor je jediný možný použitelný prostředek pro cestu za hranici zemské atmosféry. Roku 1919 publikoval americký snílek Robert H. Goddard článek zvaný Postup k dosažení mimořádných výšek, ve kterém popisuje plán na odpálení střely nesoucí trhavinu na Měsíc. Nálož by po dopadu explodovala a tím by oznámila přílet střely.- Goddard začal stavět rakety s kapalnými pohonnými látkami. Některé dosáhly výšky zhruba 1,5 km a později létaly nadzvukovou rychlostí.

V roce 1961 vyhlásily USA program vysílání člověka na Měsíc a jeho návratu zpět. Tento program vyvrcholil 20.7.1969, kdy kosmická loď Apolo11 přistála v Moři klidu a zůstala na Měsíci 21 hodin a 36 minut. Celkově na měsíci přistálo šest lodí Apollo, poslední tři využívali elektricky poháněné vozidlo Měsíční tulák. SSSR měl vlastní program vysílání člověka na Měsíc, ale pro opakovaná selhání obrovské nosné rakety byl v roce 1972 přerušen.

Sovětský svaz získal značné zkušenosti s dlouhodobými lety na stále obíhajících lodí nebo vesmírných stanicích, které vyvrcholily vypuštěním stanice Mir v roce 1986. Délka pobytu posádky byla stále prodlužována. Od roku 1991 se tato orbitálním stanice stala po téměř 10 let mezinárodním vědeckým pracovištěm.
Američané se pokusili o nejdelší pobyt ve vesmíru při vypuštění stanice Skylab, která byla v podstatě tvořena prázdnou palivovou nádrží nosné rakety Saturn. V letech 1973 a 1974 ji využily celkem 3 posádky, nejdelší doba pobytu byla 84 dní.

Vesmírné sondy bez posádky proletěly kolem každé planety sluneční soust. nebo na ní přistály (mimo Pluta)Sovětské sondy Luna létaly na oběžné dráze kolem měsíce.
V roce 1970 přinesla Luna16 odebrané vzorky měsíční půdy zpět na Zemi. V té době americká loď Apollo zkoumala měsíční povrch
Sovětské sondy úspěšně přistály na Venuši a ještě před svým zničením obrovskou teplotou stačily odeslat obrázky zpět.
Na Mars se sovětská výprava nedostala, ale v roce 1976 přistála na Marsu dvojice amerických laboratoří Viking a začala 6-ti leté pozorování. Nenašly se žádné zřetelné známky života.
Při dobývání dalších planet se používala technika „gravitační katapultáž“. Sonda se přiblíží k planetě, změní dráhu vlivem gravitačního pole a je odmrštěna. Tím se uspoří značná část paliva

3. 10. 1957, Sovětský Svaz vypustil první umělou družici Sputnik1. po 21 dní vysílal vědecké údaje, ale po 57 dnech zanikla v atmosféře
Po roce 1957 družice nesoucí vědecké přístroje nebo kamery přistály nebo letěly kolem každé planety sluneční soustavy kromě Pluta. Tyto sondy však neměly posádku.
3.11. 1957 První živý tvor ve vesmíru - pokusný pes Lajka
12.4.1961 Jurij Alexejevič Gagarin na lodi Vostok uskutečnil let do vesmíru trvající 108 minut.
Roku 1968 začal americký program Apollo na prozkoumání Měsíce.
21. 7. 1969 přistala vesmírná loď Apollo 11 se dvoučlennou posádkou na Měsíci. První člověk, který vstoupil na povrch Měsíce byl Neil Alden Armstrong
. V roce 1977 Voyager 1 a Voyager 2 vypuštěny na vůbec nejdelší kosmickou cestu. Většina kosmických sond má sluneční panely. Ale Voyagery letěly příliš daleko od Slunce, takže byli napájeny malými jadernými generátory. Byly nejrychlejšími tělesy, které vyrobil člověk. Vesmírem letěly rychlostí 52 000 Km/h. Měsíce dosáhly za necelých deset hodin. Lodi Apollo trval let 3 dny. Voyager 1 doletěl k Saturnu roku 1980. Voyager 2 doletěl roku 1989 k Neptunu. Oba potom opustily naši sluneční soustavu.
Roku 1986 Byla vypuštěna sovětská stanice Mir. Má 6 spojovacích částí a připojením dalších modulů je možné vystavět neomezeně velký komplex.

 

Nyní létají do vesmíru raketoplány. Jsou to kosmické pilotované lodi, které startují vertikálně jako raketa, ale přistávají horizontálně jako letadla. Hlavní výhodou raketoplánu je jeho opakované využití.Vesmír stále skrývá spoustu neprobádaných záhad. Spoustu vědců si stále klade stejnou otázku: Jsme ve vesmíru sami?

Literatura: Všeobecná Encyklopedie James Hughes
Vesmír- vznik a vývoj Anna Alessandrello

Hodnocení referátu Dobývání vesmíru

Líbila se ti práce?

Podrobnosti

  29. říjen 2007
  9 838×
  891 slov

Komentáře k referátu Dobývání vesmíru