Planety sluneční soustavy

Sluneční soustavu tvoří Slunce, planety, měsíce, asteroidy, planetky, komety a další vesmírná tělesa. Vznikla asi před 4,5 mld. let z obrovského oblaku plynů a prachu.

Sluneční soustava má 9 planet: Merkur, Venuše, Země, Mars, Jupiter, Saturn, Uran, Neptun a Pluto. Dráhy Pluta a Neptunu se díky Plutovi občas kříží, takže někdy je možné pořadí Pluto, Neptun (naposledy od r. 1979 do roku 1999).
Ze Země jsou pozorovatelné všechny a to buď pouhým okem např. Venuše, Mars, Jupiter, Saturn a občas Merkur. Ostatní planety musíme pozorovat pomocí dalekohledu.

Planety jsou tělesa, která nejsou sama schopna vydávat světlo ani teplo. Planety mohou pouze odrážet světlo a teplo dodané jim Sluncem nebo jinou hvězdou.
Planety můžeme rozdělit na:
A) Planety vnitřní (Merkur, Venuše, Země, Mars)
B) Planety vnější (Jupiter, Saturn, Uran, Neptun, Pluto)

Vnější planety se od vnitřních velmi liší. Jsou mnohem dále od Slunce a s výjimkou Pluta mnohem větší než vnitřní planety. Jupiter, Saturn, Uran, Neptun jsou obrovské "plynné" planety bez pevného povrchu.

Všechny planety Sluneční soustavy obíhají okolo Slunce ve stejném směru a z výjimkou Uranu se otáčejí kolem své osy přímým směrem, to znamená od západu k východu. Uran se okolo své osy otáčí opačným směrem.

MERKUR

Merkur je planeta nejbližší Slunci. Svůj název dostal podle římské mytologie a znamená to posel bohů.

Je to malá, skalnatá planeta se sněhem na pólech, pokrytá velkým množstvím kráterů, rozrytých dopady asteroidů na jeho povrch, podobně jako náš Měsíc. Radarová měření dokázaly kaňony 700 metrů hluboké a krátery které měly napříč až 50 km.

V pořadí velikosti je druhá nejmenší (po Plutu).
Na Merkuru existuje led a není to výskyt malý. Masy ledu byly objeveny roku 1991 radarovým měřením.

Jeho oběžná dráha je blíže Slunci než dráha Země, proto se na nebi nikdy příliš nevzdaluje od Slunce. Vzhledem k pomalé rotaci Merkuru kolem vlastní osy trvá den na Merkuru dvakrát déle než oběh Slunce..
Okolo Slunce oběhne jednou za 88 dní. Kolem své osy se otočí za 58 dní a 16 hodin. Znamená to, že na Merkuru jsou velmi dlouhé dny a noci. To má za následek veliké rozdíly v teplotách obou částí. Teplota na jeho povrchu po západu Slunce velmi rychle klesá až na –180 oC a přes den vystupuje na 430oC. Průměrná teplota planety je 172 °C.

Planeta je tvořená zemskou kůrou, zemským pláštěm a jádrem, které je převážně železné.
Merkur má slabé, ale měřitelné magnetické pole, které je asi stokrát slabší než gravitační pole Země. Jeho magnetická osa neprochází rovníkem, ale je asi o 1000 km posunuta. Merkur je vyprahlým světem téměř bez atmosféry, slabá atmosféra je tvořena 42% hélia, 42% sodíku, 15% kyslíku a ostatní plyny jsou zastoupeny 1%.

Merkur nemá žádnou přirozenou družici.
VENUŠE

Venuše je druhá planeta v pořadí od Slunce a její dráha leží nejblíže Země.
Dostala své jméno podle bohyně lásky, nazývá se také večernice nebo jitřenka.

Tuto jasně zářící planetu můžeme spatřit při soumraku na západě nebo před rozedněním na východě.

Průměr této planety (je přibližně stejné velikosti jako Země) je 12,103.6 km. Přestože byla vytvořena spolu se Zemí ve stejnou dobu je však od Země odlišná. Zároveň jí je ale nejvíce podobná a to velikostí, hmotností, střední hustotou a množstvím pohlcované sluneční energie.
Hustá oblaka kyseliny sírové zabraňují přímému pozorování jejího povrchu. Díky skleníkovému efektu dosahuje teplota povrchu Venuše až 480°C.

Venuše se otočí kolem své vlastní osy za 243 dní. Naproti tomu potřebuje jen 225 dní, aby oběhla Slunce, proto je na Venuši den delší než rok.
Zajímavé je že se otáčí v opačném směru než ostatní planety.

Stáří povrchu je okolo 800 milionů let, ale stále se mění. Vnitřek Venuše je podobný Zemi. Má jádro o poloměru 3000 km, roztavený kamenný plášť a tlustší, pevnější zemskou kůru. Venuše nemá žádné magnetické pole. Nemá ani žádný měsíc.

Kosmická sonda na povrchu a objevila obrovské krátery, způsobené dopadem obřích meteoritů.
Podmínky na Venuši jsou z pohledu člověka dosti nepříznivé: 95-krát vyšší tlak než na Zemi, deště kyseliny sírové a teplota 480°C. Tuto vysokou teplotu způsobuje skleníkový efekt.

ZEMĚ

Země je třetí planetou v pořadí od Slunce. Je největší z planet zemského typu. Je jedinou planetou v celém Vesmíru, o které víme, že na ní existuje život. Má dostatečně hustou atmosféru, dostatek kapalné vody v povrchových oceánech. Kolem Země obíhá jediný měsíc s vázanou rotací.

Při pozorování Země z kosmu vidíme hlavně modrou barvu oceánů. 70% povrchu Země je pokryto oceány, 30% tvoří kontinenty. Proto se říká Zemi modrá planeta.
Oběžná doba kolem Slunce je 365 a čtvrt dne. Kolem své vlastní osy se otočí za 23 hod 56 min a 4 sec.
Její osa je skloněná o 66,5 stupně a díky tomuto se na Zemi střídají roční období.

Kolem celé Země se rozprostírá neviditelné magnetické pole, které zajišťuje stabilitu celé Země a tím i biosféry. Chrání nás před slunečními bouřkami ke kterým dochází poměrně často. Ale zase na druhou stranu představuje i jisté nebezpečí, přitahuje asteroidy k naší planetě.

Země je uprostřed tvořena polotekutým jádrem tvořeným především z těžkých kovů jako jsou železo, nikl a kobalt. Teplota v jádře dosahuje 5 800 °C. Dále od středu je zemský plášť tvořený magmatem, který je od 2500 do 200 km a až úplně na povrchu je zemská kůra silná 5-75 km.
Na povrchu působí vnější podnební vlivy jako je déšť, vítr, výkyvy teplot a nebo činnost vegetace, proto nejsou na povrchu Země žádné krátery jako na Měsíci.

Měsíc
Země má i vlastní přirozenou družici zvanou Měsíc. Toto těleso je ze všech vesmírných těles k nám nejblíže a to jen 384 000 km. Oběh kolem Země mu zabere stejnou dobu jako otočení kolem vlastní osy, a to 29 dní a 8 hodin..
Měsíc je pokryt převážně měsíčním prachem a velkým množstvím kráterů, které mají rozměry od milimetrů po stovky kilometrů.
Měsíc silně ovlivňuje děje na Zemi. Mezi nejdůležitější patří příliv a odliv, který se ještě někdy násobí gravitací Slunce. Tyto děje se nazývají slapové jevy.
MARS

Mars je čtvrtá planeta v pořadí od Slunce. Své jméno dostal podle boha války. Někdy se také nazývá Rudá planeta podle barvy její půdy. Mars je poslední z takzvaných vnitřních planet naší soustavy. Je to planeta, která se po Venuši nejblíže přibližuje k Zemi.

Mars oběhne kolem Slunce jednou za 687 dní. Kolem své vlastní osy se otočí jednou za 24 hodin a 37 minut a 23 sekund, proto jsou dny na Marsu skoro stejně dlouhé jako na Zemi.

Průměrná teplota na Marsu je -27 °C.

Mars má dvě přirozené družice Deimos (Hrůza) a Phobos (Strach).
Byly to pravděpodobně dříve planetky, které Mars zachytil svou gravitací. Je těžké zpozorovat je i velkým dalekohledem, protože mají průměr jen 23 a 16 km a jde o nepravidelná skaliska posetá krátery.

Atmosféra Marsu je velmi zajímavá. Mars má řídkou, ale zato rozsáhlou atmosféru, v níž se tvoří počasí.

Povrch planety je pokryt načervenalým pískem a prachem. Barva je způsobena vysokým obsahem železa. Načervenalá barva celé planety jí dala jméno (Mars - podle boha válek). Obrovské sopky, z nichž ta největší je Olympus Mons (24 km vysoká, 550 km široká, kráter o průměru 72 km) a je největší sopkou Sluneční soustavy.
Na Marsu také kdysi tekla voda. Tato voda je nyní schována pod povrchem a nebo na dvou polárních čepičkách. Díky ní jsou na povrchu Marsu vymletá hluboká údolí a kaňony. Jinde se zase objevují rozsáhlé delta řek.

Jeho význačnost spočívá v tom, že v minulosti, ale i dnes lidé spojují tuto planetu s mimozemskou formou života.
Mars byl přínosem pro lidské poznání i v dobách Johannese Keplera, kterého pozorování Marsu přivedlo ke třem zákonům pohybu planet.
JUPITER

Jupiter je v pořadí od Slunce pátý a je největší planeta sluneční soustavy. Jupiter znamená král bohů. Tato planeta je plynný obr a se Saturnem, Uranem a Neptunem jsou nazývány vnější planety naší soustavy.

Jeden oběh kolem Slunce mu zabere 11 roků a 10 měsíců. Rotaci kolem své osy zvládne za 9 hodin a 50 minut, čímž je nejrychleji rotující planetou v naší soustavě.
Jeho průměrná teplota je - 121 °C.

Jupiter je složen převážně z plynů, jejichž chemické složení je podobné Slunci. Rychlá rotace Jupitera způsobuje vydouvání rovníkových vrstev a vznik pestře zbarvených pásů. Charakteristickým útvarem Jupiterovy atmosféry je Velká rudá skvrna (větší než naše planeta), která je ve skutečnosti obrovský vír v atmosféře.

Ve středu Jupitera se nachází tuhé kamenné jádro. Nad ním leží vrstvy "kovového" vodíku (tj. tak chladného, že se nalézá v pevném skupenství) a tekutého vodíku.

Kolem celé planety je velice silné gravitační pole.
Jupiter vyzařuje 2,5 x více energie než mu dodává Slunce. Tato zajímavá věc nás přivádí k teorii, jestli vlastně není Jupiter nepodařená hvězda.
Jupiter se opravdu podobá hvězdě. Má radiační pásy, silné magnetické pole a vlastní záření. Jen náhoda možná zabránila tomu, aby Země obíhala kolem dvojhvězdy.

Kolem Jupitera krouží 28 měsíců, z nichž čtyři největší objevil již Galileo Galilei. Ganymedes je největším Jupiterovým měsícem. Jeho jádro z tvrdých hornin a pokrývá ho tlustá vrstva ledu.

Jupiter má tři slabé prstence. Soustavy prstenců pozorujeme u všech obřích planet. Jsou složeny z velmi malých, prachových částic.
SATURN

Saturn patří mezi nejkrásnější planety naší soustavy. Je v pořadí šestý od Slunce. Saturn je druhou největší planetou naší soustavy.

Patří mezi tzv.plynné obry.Tyto planety se vyznačují velkou velikostí, hmotností a nízkou hustotou. Magnetické pole je slabší než u Jupitera

Jeden oběh kolem své osy mu trvá 10 hodin a 39 minut. Tato rychlá rotace způsobuje obdobně jako na Jupiteru vznik pásů. V atmosféře jsou někdy pozorovány velké žluté či bílé skvrny.
Kolem Slunce oběhne jednou za 29 roků a 6 měsíců. Průměrná teplota je - 180 °C. Hustota Saturnu je tak nízká, že jako jediná planeta soustavy by teoreticky plavala ve vodě.

V atmosféře Saturnu se tvoří obrovské hurikány, které dosahují rychlostí až 1800 kilometrů v hodině.
Samotný povrch pod atmosférou je tvořen tekutým vodíkem. Pak tekutým kovovým vodíkem a jádro je kamenné.

Saturn je znám svými prstenci, které jsou viditelné ze Země při pohledu dalekohledu. Rozpětí prstenců je asi 270 000 km. Přestože jsou prstence tak široké, jejich tloušťka je jen pár desítek metrů.
Prstence netvoří jeden ucelený pás, ale jak odhalily sondy, je tvořen množstvím prstenců, které jsou od sebe odděleny místy, kde se nenacházejí žádné úlomky. Prstence jsou tvořeny kusy kamenů, ledu čí jiných kousků.

Existuje pár teorií o vzniku prstenců jedna z nich tvrdí, že prstence jsou kousky planety, které už nepoužila ke své stavbě . Další tvrdí, že prstence jsou kusy měsíců roztrhaného gravitačními silami planety a nebo, že vznikli srážkou dvou měsíců.

Saturn má nejvíce přírozených družic - měsíců (asi 30).

URAN

Uran je v pořadí od Slunce na sedmém místě a je to další z plynných obrů. Jeho existence je známa lidstvu od roku 1781, kdy byla objevena Williamem Herschelem. Dostal jméno po bohovi nebes Uranovi.

Uran má atmosféru tvořenou především z vodíku a to z 83%. Další významnou složkou je helium a to 15% a ze 2% metanem (ten způsobuje namodralé zabarvení).
Povrch je tvořen čpavkově-vodním oceánem a kamenně-kovovým jádrem.
Ve středu planety se nachází kamenné jádro.

Jednou z nejpodivnějších vlastností Uranu je, že obíhá Slunce sklopen na bok, což znamená, že kalendář planety je nesmírně zvláštní.
V současnosti směřuje ke Slunci severní pól a pozorovatel, který by na něm stál, by měl den od roku 1966 až do západu slunce v roce 2007. Potom bude následovat 42 let noci, kdy ke Slunci bude směřovat jižní pól.

Planeta má 11 málo patrných mladých prstenců, objevených při zatmění Uranu.
Uran má 5 větších a 16 drobných měsíců (do 150 km) a jsou tvořeny převážně kameny a kusy ledu.

NEPTUN

Neptun je pojmenován podle boha moří. Je to v pořadí osmá planeta, ale pravidelně se dostává na deváté místo, když Pluto protne jeho dráhu.

Kolem své osy se otočí jednou za 16 hodin a kolem Slunce oběhne jednou za 164 roků a 10 měsíců.

Neptun je téměř stejně velký jako Uran, ale přesto, že je mnohem dále od Slunce, jeho teplota je o něco vyšší (-213°C). Neptun má v nitru vlastní zdroj energie, podobně jako Jupiter a Saturn.

Atmosféra tohoto plynného obra má zelenomodrou barvu, v horních vrstvách převládá vodík a helium. Modrozelené zabarvení je způsobeno, podobně jako u Uranu, stopami metanu.

Neptun má čtyři tenké prstence a osm měsíců,
Triton je největším měsícem, je přibližně tak veliký jako náš Měsíc a má velmi řídkou dusíkovou atmosféru. Krouží kolem Neptunu v opačném směru než rotuje planeta.
Pravděpodobně byl Neptunem zachycen dodatečně.

Ostatní měsíce jsou malá tělesa soustředěná v rovině rovníku.

PLUTO

Ačkoli se Pluto obvykle uvádí jako nejvzdálenější planeta sluneční soustavy, má vysoce excentrickou dráhu, která ho někdy přivádí až dovnitř oblasti vymezené dráhou Neptuna.

Oběhne Slunce jednou za 248 pozemských let po protáhlé, eliptické dráze. Kolem vlastní osy se otáčí v opačném smyslu než obíhá.

Pluto je velice malá, ledová planeta.
Jeho povrch, patrně složený z metanového ledu, který dobře odráží světlo.

Jeho měsíc Charon je poměrně značně velký.
Pluto a Charon tvoří jakýsi systém planety-dvojčete.

Informací o Plutovi je známo málo, některá pozorování naznačují, že planeta má řídkou metanovou atmosféru a kamenné jádro.

 

Hodnocení referátu Planety sluneční soustavy

Líbila se ti práce?

Podrobnosti

  15. leden 2008
  6 009×
  2180 slov

Komentáře k referátu Planety sluneční soustavy