Bylinky

LÉČIVÉ ROSTLINY

Obsah

Úvod

1.Jak a čím léčí

2.Rozdělení podle léčebného využití

3.Jak sušit, jak skladovat

4.Kde sbírat

5.Příprava čajů, koupelí, tinktur a mastí

6.Kalendář sběru léčivých rostlin

Závěr

Seznam použité literatury

 

Úvod

Toto téma jsem si vybrala proto, že mi léčivé rostliny vždy připadaly zajímavé. Jako malá jsem nemohla proč se sbírají, co vlastně léčí a jestli opravdu léčí. To mi nebylo úplně jasné ještě nedávno, a proto jsem z naší knihovny vybrala všechny knihy týkající se léčivek a začala vyhledávat odpovědi na mé otázky ohledně sběru léčivých rostlin, lokalit jejich výskytu, jak s nimi po sběru zacházet, která jejich část je pro léčení ta pravá, co vše se z bylin vyrábí a jak, a v kterou dobu se vlastně sbírají?

 

1. Jak a čím léčí

V léčivé droze jsou účinné látky doprovázeny látkami vedlejšími a balastními. Ani rozložení účinných látek, pro které se jednotlivý druh léčivé rostliny sbírá nebo pěstuje, není ve všech orgánech stejné. Proto sbíráme vždy jen tu část nebo ty části rostliny, které jich neobsahují co nejvíce nebo ve kterých jsou účinné látky nejlépe dostupné.

Pro léčebné účely se sbírají tyto části rostlin:

Květ: U této drogy se vedle celých květů sbírají někdy jen jejich části (např.korunní

plátky u máku vlčího nebo srostlá koruna u divizny bez kalichu). Jindy se

sbírají celá květenství (bez černý nebo úbory heřmánku, podběle aj.), někdy i

s podpůrným listem (lípa).

List: jednotlivě trhaný poskytuje u některých druhů léčivých rostlin nejkvalitnější

drogu. Zpravidla však listy netrháme jednotlivě, ale sdrháváme je a třídíme

teprve před sušením.

Nať: skládá se z nadzemních částí rostliny,tj. z listů i stonků, a většinou i z květů, a to

zpravidla na počátku rozkvětu.

Kořen a oddenek: Jsou podzemní části rostliny, které dobýváme většinou na podzim

nebo brzo na jaře, kdy je v nich nahromaděno největší množství

účinných látek.

Plod: Sbíráme ho bud´jednotlivě, většinou však celá plodenství.

U některých rostlin se sbírají ještě jiné orgány (např.semeno, kůra, hlíza, cibule, pupen).

• K účinným látkám léčivých rostlin patří tyto nejvíce probádané skupiny:

ALKALOIDY

jsou dusíkaté, mají zásaditě reagující látky, které se lehce rozkládají a tvoří s organickými kyselinami soli.Mají velmi výrazné fyziologické účinky a patří mezi nejsilnější rostlinné jedy (např.kurarové alkaloidy). Známé jsou námelové alkaloidy, opiové alkaloidy a další. Mnohé jsou nepostradatelnými léčivy, pokud je užito vhodného dávkování pod lékařskou kontrolou. Alkaloidy se vyskytují u rostlin s různých botanických čeledí – u makovitých : mák nebo vlaštovičník, u lilkovitých: rulík, blín, durman, u liliovitých : ocún, u pryskyřníkovitých : oměj. V lidovém léčitelství je užívání alkaloidních drog vzhledem k jejich jedovatosti nepřípustné.

GLYKOSIDY

jsou organické sloučeniny v rostlinách rovněž velmi rozšířené a farmaceuticky významné. Lehce se štěpí na složku cukernou a složku necukernou, tzv.aglykon, který je hlavním nositelem účinku glykosidů. Nejdůležitější z nich jsou srdeční glykosidy, používané dnes pouze ve formě průmyslově vyráběných léčiv.Tyto látky jsou obsaženy např.v konvalince, hlaváčku, především však v pěstovaném náprstníku vlnatém, tedy v rostlinách jedovatých. Jiné glykosidy, např.arbutin, se užívají k dezinfekci močových cest při zánětech. Glykosidy s organicky vázanou sírou, časté v brukvovitých rostlinách, působí dezinfekčně a příznivě na trávení.Antrachinonové glykosidy, jejichž zdrojem je např. reveň dlanitá tangudská, působí projímavě. Do skupiny glykosidických látek patří i flavonoidy se širokým spektrem účinků protizánětlivých, dezinfekčních a protisklerotických.

SAPONINY

jsou blízce příbuzné glykosidům. Při třepání s vodou silně pění. Ve vysokých koncentracích některé z nich mohou být jedovaté (rozklad červených krvinek). V léčebných dávkách mají však příznivé účinky, protože uvolňují zahlenění horních cest dýchacích, působí dezinfekčně při chorobách močového ústrojí, revmatismu, kornatění tepen atd.

SILICE

jsou směsi silně těkavých organických látek zpravidla příjemně vonících. Nejvýznamnější součástí silic jsou terpeny a terpenové deriváty. V lidovém léčitelství jsou siličnaté drogy nejvíce používány a oblíbeny, např.heřmánek, šalvěj nebo tymián, ve formě nálevů, působících protizánětlivě. Uklidňující účinky mají silice kozlíku, levandule a meduňky. Mnohé siličnaté drogy upravují zažívání, zmírňují nadýmání a působí močopudně (máta peprná, mateřídouška, petržel, andělika). Jiné se používají jako základ rozmanitých koření ( kmín, fenykl, anýz, tymián, máta). Máta a heřmánek slouží i v průmyslu k izolaci silice a v ní obsažených či souborů účinných látek (máta – mentol, heřmánek – chamazulen nebo bisabolol).

TŘÍSLOVINY

jsou rostlinné látky charakteristické svíravou chutí. Hojně se vyskytují hlavně v kůrách a listech různých rostlin. Jsou rozpustné ve vodě, srážejí alkaloidy, bílkoviny i těžké kovy. Účinnými látkami jsou borůvky, ostružiník, dub, mochny a rdesna. Mají antibakteriální účinky, snižují dráždivost a bolestivost při zánětech, zastavují krvácení.

SLIZY

jsou polysacharidy vodou silně bobtnající, vazké a tvořící ochranný povlak v místě aplikace. Jsou obsaženy např. v proskurníku lékařském, slézu lesním a slézu maurském, islandském lišejníku či ve lněném semenu. Užívají se jako projímadla, dále při žaludečních, střevních, hrtanových ústních zánětlivých onemocněních.

HOŘČINY

jsou nejedovaté bezdusíkaté látky, chemicky nejednotné, výrazně hořké chuti. Povzbuzují činnost trávícího ústrojí a žláz s vnitřní sekrecí. Zvyšují vylučování žaludečních šťáv a tedy i chuť k jídlu. Jsou mj. obsaženy ve vachtě, hořci žlutém, zeměžluči, čubetu, pelyňku, jablečníku, pampelišce aj. Užívají se ve formě čajů či tinktur a jsou pravidelnou složkou mediciálních vín, aperitivů žaludečních likérů.

FYTONCIDY

jsou chemicky nejednotné látky vyšších rostlin, málo chemicky prozkoumané, s antibiotickým účinkem. Jejich antimikrobiálního účinku se již dříve využívalo v lidovém léčitelství (česnek, cibule, řepík, třezalka). Fytoncidům se též připisují hojivé účinky jitrocele, kopřivy, černého rybízu a dalších léčivých rostlin.

2. ROZDĚLENÍ PODLE LÉČEBNÉHO VYUŽITÍ

Jednotlivé druhy léčivých rostlin mohou obsahovat více účinných složek a různé obsahové látky mohou být úspěšně využity při léčbě několika onemocnění. Tyto skutečnosti vyplynou i při rozdělení drog do skupin podle jejich léčebného využití:

Antidiabetika = drogy s podpůrným účinkem při léčbě cukrovky:

jestřabina lékařská - nať borůvka černá - list

brusinka obecná – list fazol obecný – plod

vachta trojlistá – list

Antiflogistika = drogy protizánětlivé k zevnímu použití:

brutnák lékařský – nať heřmánek lékařský - květ

měsíček lékařský – květ řebříček obecný – nať

třezalka tečkovaná – nať

Antihidrotika = drogy snižující pocení:

šalvěj lékařská – list yzop lékařský – nať

dub letní – kůra

Antireumatika = drogy protirevmatické:

bukvice lékařská – nať rozrazil lékařský – nať

vrba bílá – kůra

Antisklerotika = drogy s protisklerotickým účinkem:

česnek kuchyňský – cibule jmelí bílé – nať (větévky s listem)

hloh ostrotrnný – květ,list s květem

Diaforetika = drogy podporující pocení:

lípa malolistá – květ oman pravý – kořen

lípa velkolistá – květ vrba bílá – kůra

bez černý - květ

Diuretika = drogy s močopudným účinkem:

bříza bělokorá – list jehlice trnitá – kořen

medvědice léčivá – list průtržník lysý – nať

přeslička rolní – nať petržel zahradní – kořen

Expektorancia = drogy usnadňující odkašlávání:

a) HLEN ROZPOUŠTĚJÍCÍ

lékořice lysá – kořen prvosenka jarní - květ

mydlice lékařská – kořen violka vonná – nať

violka trojbarevná – nať

b) MÍRNÍCÍ DRÁŽDĚNÍ

sedmikráska obecná – květ popenec břečťanovitý – nať

pivoňka lékařská – květ jitrocel kopinatý - list

c) SLIZOVÉ (hlen obsahující)

proskurník lékařský – list,kořen sléz maurský – květ,list

sléz lesní – květ,list plicník lékařský – list

podběl léčivý – květ,list divizna velkokvětá – květ

d) DEZINFEKČNĚ PŮSOBÍCÍ

oman pravý – kořen (oddenek) mateřídouška úzkolistá – nať

Haemostatika = drogy zastavující krvácení a drogy svíravé:

kokoška pastuší tobolka – nať mateřídouška úzkolistá - nať

dub letní – kůra dub zimní – kůra

Hypotensiva = drogy snižující vysoký krevní tlak:

kozlík lékařský – kořen jmelí bílé – nať (větévky s listy)

česnek kuchyňský – cibule hloh ostrotrnný – květ,list s květem

komonice lékařská – nať

Cholagoga = drogy podporující vylučování žluči:

čekanka obecná – kořen jablečník obecný – nať

oman pravý – kořen smil písečný – květ

ostropestřec mariánský – semeno lnice obecná – nať

řepík lékařský – nať

Karminativa = drogy proti nadýmání:

rmen sličný – květ fenykl obecný – plod

kmín kořenný – plod koriandr setý – plod

heřmánek lékařský – květ máta peprná – nať

saturejka zahradní – nať bedrník anýz – kořen

meduňka lékařská – nať

Laxativa = drogy projímavé:

reveň dlanitá – oddenek s kořenem řešetlák počistivý – plod

krušina olšová – kůra len setý – semeno

Neurotonika – sedativa =drogy příznivě ovlivňující nervový systém:

chmel otáčivý – hlávky (šištice) levandule lékařská – květ,nať

kozlík lékařský – kořen prha horská – květ

řebříček obecný – nať třezalka tečkovaná – nať

Obstipancia – antidiarrhoika = drogy protiprůjmové:

borůvka černá – plod jablečník obecný – nať

mochna nátržník – kořen jahodník obecný – list

ostružiník křovitý – list šalvěj lékařská – nať

mrkev obecná – kořen

Spasmolytika = drogy tlumící křeče:

andělika lékařská – kořen heřmánek lékařský – květ

meduňka lékařská – nať kozlík lékařský – kořen

Stomachika = drogy ovlivňující funkci žaludku podporující chuť k jídlu a trávení:

puškvorec obecný – kořen řebříček obecný – nať

pelyněk pravý – nať zeměžluč hořká – nať

mařinka vonná – nať čekanka obecná – nať

čubet benedykt – nať konopice bledožlutá – nať

třezalka tečkovaná – nať heřmánek lékařský – nať

máta peprná – nať máta kadeřavá – nať

dobromysl obecná – nať vachta trojlistá – list

3. JAK SUŠIT, JAK SKLADOVAT

Při nesprávném sušení mohou rostliny napadnout nejrůznější plísně, z nichž některé jsou jedovaté. Rovněž nedostatečné vysušení, nebo skladování na vlhkém místě může být příčinou plesnivění rostlin.

Když už se stane, že se na sušených , či skladovaných rostlinách objeví plíseň, je třeba vyhodit celé napadené rostliny. Vlákna plísní jsou dlouhá a to, co vidíme na povrchu, je jen vrcholek ledovce.

Při sušení a skladování však mohou být rostliny napadeny cizopasníky z říše živočišné, převážně z třídy hmyzu. Tito drobní živočichové nám často zanechají na sušených rostlinách produkty svého metabolismu, vajíčka, kukly, pavučinky, výkaly a někdy se vysuší spolu s rostlinou. U nás žijící jedovatý hmyz není sice, s výjimkou majek, člověku smrtelně nebezpečný, ale přesto může vyvolat nepříjemné stavy. Vyplatí se proto sušené rostliny důkladně prohlédnout a všechny živočichy z nich důsledně odstranit.

Při ušení a skladování se můžeme dopustit i dalších chyb. Nejčastější je zapaření rostlin ve větší vrstvě, nebo fermentace příliš pomačkaných rostlin. Takto poškozené rostliny často ztrácejí na účinnosti, ale pokud současně nezplesniví, nemusíme se obávat otravy.

Rostliny co nejdříve po sběru připravíme k sušení. Kořeny, kůry, tvrdé plody a semena můžeme před sušením krátce omýt studenou vodou, a tak odstranit nečistoty z jejich povrchu. Zvláště kořeny vyžadují důkladné omytí kartáčem, máme-li odstranit všechny zbytky půdy. Rozhodně však rostliny nemáčíme dlouho, s nečistotou by do vody odešlo i mnoho z jejich léčivé síly. Listy, nati a květy vodou čistit nemůžeme, můžeme však odstranit všechny nečistoty, příměsi jiných rostlin, uvadlé listy a jiné části.

K sušení rostlin v prostších podmínkách stačí rozprostřít na podlahu papír, rostliny na něj rozložit a po vysušení sebrat. Dokonalejšího a rychlejšího sušení dosáhneme na síti. K tomu účelu se výborně hodí síť proti mouchám ze silonového pletiva.malými oky sítě proudí vzduch a propadne jimi jen prach, který je v rostlinách stejně nežádoucí. Síť můžeme umístit blíže ke stropu místnosti, kde je tepleji. Sítě v rámech můžeme zavěsit i nad sebou.

Nejdokonaleji usušíme léčivé rostliny v sušičce s regulovanou teplotou a nuceným prouděním vzduchu. Doporučuje se sušit při nižších teplotách (do 35°C), spíše s větším prouděním vzduchu. Vysoké teploty ničí vitamíny, éterické oleje, enzymy a další látky, které se podílí na léčivém účinku rostlin.

Dobře usušené rostliny poznáme podle lámavosti.

Skladování léčivých rostlin není zdaleka tak prosté, jak se zdá. Naprosto nevhodné jsou igelitové či jiné neprodyšné obaly. I nepatrná vlhkost v těchto ,,pařnících“ stačí k proměně vašich bylin v podhoubí plísní. Vhodnější plátěné a papírové pytlíky a sáčky mají nevýhodu, že neochrání byliny před hmyzem. Asi nejlepší pro domácí úschovu léčivek jsou papírové krabice s těsným uzávěrem.

Sušené rostliny, zvláště rozmělněné, jsou často k nerozeznání, časem ztrácejí

účinnost a v některých případech (podběl obecný) v nich mohou po delším

skladování vznikat zdraví škodlivé látky, proto se na krabici píše jméno rostliny a

datum sběru.

4. KDE SBÍRAT

• Většinou rostliny, které hledáte rostou naschvál na takových místech jako jsou skládky a smetiště často jsou zde rostliny obzvlášť zdatné.jenomže na skládky se dnes dostane leccos, včetně nejrůznějších toxických odpadů.

• Další nevhodnou lokalitou je okolí silnic a železnic. Výfukové plyny aut a motorových vlaků obsahují vedle nebezpečného olova ještě jedovatější cyklické uhlovodíky. Tyto jedovaté zplodiny ulpívají přímo na rostlinách a zároveň pronikají do půdy, odkud se dostávají do rostlin. Navíc jsou příkopy silnic a železniční náspy často ,,ošetřovány“ herbicidy – jedovaté látky, které hubí rostliny a jejichž účinky na člověka jsou sporné. Do jaké vzdálenosti od silnic není možno sbírat léčivky, to podle frekvence provozu musíme odhadnout sami. Bezpečná vzdálenost od dálnice je sto metrů, od jiné frekventované silnice padesát metrů a od lesní cesty, po které jezdí velmi málo aut, stačí metr.

• Třetím typem nevhodné lokality je okolí továren, především chemických. Současná měření čistoty ovzduší zjišťují jen dvě kategorie jedovatých chemických látek: kysličník siřičitý a kysličníky dusíku, kromě toho je měřen ještě spad prachových částic bez ohledu na jejich případnou toxicitu. I když tyto dvě zdraví škodlivé látky tvoří větší část toho, co vypouštějí auta a továrny do ovzduší, nepatří k těm nejjedovatějším. V továrních dýmech najdeme kysličník arsenitý, kysličníky těžkých kovů, celou řadu jedovatých uhlovodíků a další organické i anorganické jedy. Tyto látky se dostávají do léčivých rostlin s vodou a živinami přijímanými z půdy, nebo ulpívají s prachovými částicemi na jejich povrchu. Stanovit bezpečnou vzdálenost od továren je složitější než v případě silnic. Továrny bývají často vybaveny vysokými komíny, a tak někdy paradoxně v jejich bezprostředním okolí je vzduch čistší než v místech, kde dým klesá k zemi. Rozhodně platí, že jestli u silnice stačilo několik desítek metrů, u továren, zvláště chemických, musíme uvažovat o kilometrech.

• Okolí průmyslových měst je stejně nevhodné jako okolí továren. Koncentrace průmyslu a dopravy ve městech je většinou tak velká, že jedovaté zplodiny zasahují nejen město, ale i okolí do vzdálenosti několika kilometrů.

• Pátým typem nevhodných lokalit jsou pole a jejich okraje. I když se na polích pěstují rostliny převážně ke konzumaci a z toho logicky plyne, že v polích by nemělo být nic závadného. Ale chemická ošetření nás vyvedou z omylu. Mořidla na osivo, umělá hnojiva, postřiky proti hmyzu, postřiky proti plísním, postřiky hubící plevel a tak dál. Většina těchto chemikálií je na pole dodávána podle agrotechnického plánu a podle vegetačního období pěstované plodiny tak, aby v době sklizně byla plodina nezávadná. Bezpečná vzdálenost od pole závisí na tom, postřikuje-li se pole z traktoru nebo z letadla. V prvním případě stačí několik metrů, ve druhém alespoň padesát metrů.

• Šestým typem nevhodné lokality jsou břehy řek. Co všechno jedovatého říční voda obsahuje, závisí na druhu továren ležících na toku a na kvalitě jejich čističek. Za bezpečnou vzdálenost se považuje deset metrů od místa, kam až se řeka rozlévá.

• Léčivé rostliny rovněž nemůžeme sbírat v rezervacích, parcích a v soukromých zahradách.

Určitým vodítkem, jak poznat je-li lokalita vhodná ke sběru léčivek, je celkový stav vegetace. Nejsou rostliny příliš drobné nebo naopak výrazně přerostlé? Nechybí jim zeleň, nejsou nažloutlé, zašedlé a nemají nápadně hodně uvadlých listů či skvrn na listech? Nejsou pokřivené nebo jinak podivné?

5. PŘÍPRAVA ČAJŮ,KOUPELÍ,TINKTUR A MASTÍ

Čaje

Čaje připravujeme podle návodu, vždy však z nezávadné vody. Ještě lepší je koupit zaručeně kvalitní vodu v lahvích. Minerální vody se k přípravě bylinkových čajů nehodí, stejně jako voda destilovaná. Čaje vaříme ve skleněné, kameninové, nerezové nebo nepoškozené smaltové nádobě. K cezení používáme rýžové, žíněné nebo umělohmotné sítko. Léčivé rostliny a čaje nesmí přijít do styku s kovem.

Ještě větší požadavky musíme klást na kvalitu vody u výluhů pořizovaných za studena. K těmto účelům se hodí Kojenecká, případně Dobrá voda bez bublinek.

Koupele

U bylinných koupelí musíme samozřejmě použít takovou vodu, jakou máme k dispozici. Ve městech, kde je voda chlorovaná můžeme její účinky zlepšit přidáním heřmánkového vývaru.

Tinktury

Tinktury a extrakty připravujeme vždy z čistého konzumního lihu. I když se v lidových receptech někdy k vnějšímu užívání doporučuje denaturovaný líh, ale opravdu to není to nejlepší. Alkohol se dobře vstřebává pokožkou, a s alkoholem se vstřebá i vše, co je v něm rozpuštěno. Přípustnou náhradou čistého lihu je slivovice nebo vodka, pro vnější použití (mazání) můžeme v některých případech čistý líh nahradit Alpou francovkou.

Masti a oleje

Masti a léčivé oleje připravujeme vždy z naprosto nezávadných, ke konzumaci určených tuků.

Zvláště u másla dbáme na to, aby nebylo ani částečně žluklé. Masti nepřipravujeme do zásoby, uchováváme je v chladu a v temnu. Za studena připravované olejové výluhy k vnitřnímu upotřebení děláme z olejů lisovaných za studena.

6. Kalendář sběru léčivých rostlin

Vysvětlivky:

KO …… kořen (oddenek)

KV …… květ

L ……… list

N ……... nať

P ……… plod

Závěr

Díky této ročníkové práci jsem se dověděla aspoň část toho, co odjakživa znali lidoví léčitelé. I když jsem v mé práci nenapsala úplné všechny informace, které jsem vyčetla z knih, si myslím, že každému kdo si ji přečte bude připadat zajímavá.

Seznam použité literatury

Neubauer, Štěpán; Klimeš, Karel; Černá, Ludmila; Léčivé rostliny I a II; vydala SVÉPOMOC; Praha 1986

Černá, Ludmila; Guth, Jaroslav; Malý herbář léčivých rostlin; nakladatelství AVICENUM; Praha 1984

Sekyt, Viktor; Nebezpečné bylinkářství; nakladatelství GEMMA89 s.r.o.; Praha 1994

Zentrich, Josef; Bylinkářská poradna 1 a 2; nakladatelství FONTÁNA; Olomouc 1992

Zentrich, Josef; Janča, Jiří; Herbář léčivých rostlin; vydalo nakladatelství EMINENT v roce 1994

Hodnocení referátu Bylinky

Líbila se ti práce?

Podrobnosti

  29. březen 2008
  8 428×
  2718 slov

Komentáře k referátu Bylinky

kiki
Slavomír
Dobrý den. Proč nesmí byliny přijít do styku s kovem (např. antikorová lžíce při nabírání bylin do šálk, nebo míchání medu)
Děkuji Koníček
mail konykek@seznam.cz
martina
hej já potřebuju názvy a k čemu se to používá prosím
kukginka
to co hlediam tu stejno nani
kukginka