LÉČIVÉ ROSTLINY
Obsah
Úvod
1.Jak a čím léčí
2.Rozdělení podle léčebného využití
3.Jak sušit, jak skladovat
4.Kde sbírat
5.Příprava čajů, koupelí, tinktur a mastí
6.Kalendář sběru léčivých rostlin
Závěr
Seznam použité literatury
Úvod
Toto téma jsem si vybrala proto, že mi léčivé rostliny vždy připadaly zajímavé. Jako malá jsem nemohla proč se sbírají, co vlastně léčí a jestli opravdu léčí. To mi nebylo úplně jasné ještě nedávno, a proto jsem z naší knihovny vybrala všechny knihy týkající se léčivek a začala vyhledávat odpovědi na mé otázky ohledně sběru léčivých rostlin, lokalit jejich výskytu, jak s nimi po sběru zacházet, která jejich část je pro léčení ta pravá, co vše se z bylin vyrábí a jak, a v kterou dobu se vlastně sbírají?
1. Jak a čím léčí
V léčivé droze jsou účinné látky doprovázeny látkami vedlejšími a balastními. Ani rozložení účinných látek, pro které se jednotlivý druh léčivé rostliny sbírá nebo pěstuje, není ve všech orgánech stejné. Proto sbíráme vždy jen tu část nebo ty části rostliny, které jich neobsahují co nejvíce nebo ve kterých jsou účinné látky nejlépe dostupné.
Pro léčebné účely se sbírají tyto části rostlin:
Květ: U této drogy se vedle celých květů sbírají někdy jen jejich části (např.korunní
plátky u máku vlčího nebo srostlá koruna u divizny bez kalichu). Jindy se
sbírají celá květenství (bez černý nebo úbory heřmánku, podběle aj.), někdy i
s podpůrným listem (lípa).
List: jednotlivě trhaný poskytuje u některých druhů léčivých rostlin nejkvalitnější
drogu. Zpravidla však listy netrháme jednotlivě, ale sdrháváme je a třídíme
teprve před sušením.
Nať: skládá se z nadzemních částí rostliny,tj. z listů i stonků, a většinou i z květů, a to
zpravidla na počátku rozkvětu.
Kořen a oddenek: Jsou podzemní části rostliny, které dobýváme většinou na podzim
nebo brzo na jaře, kdy je v nich nahromaděno největší množství
účinných látek.
Plod: Sbíráme ho bud´jednotlivě, většinou však celá plodenství.
U některých rostlin se sbírají ještě jiné orgány (např.semeno, kůra, hlíza, cibule, pupen).
• K účinným látkám léčivých rostlin patří tyto nejvíce probádané skupiny:
ALKALOIDY
jsou dusíkaté, mají zásaditě reagující látky, které se lehce rozkládají a tvoří s organickými kyselinami soli.Mají velmi výrazné fyziologické účinky a patří mezi nejsilnější rostlinné jedy (např.kurarové alkaloidy). Známé jsou námelové alkaloidy, opiové alkaloidy a další. Mnohé jsou nepostradatelnými léčivy, pokud je užito vhodného dávkování pod lékařskou kontrolou. Alkaloidy se vyskytují u rostlin s různých botanických čeledí – u makovitých : mák nebo vlaštovičník, u lilkovitých: rulík, blín, durman, u liliovitých : ocún, u pryskyřníkovitých : oměj. V lidovém léčitelství je užívání alkaloidních drog vzhledem k jejich jedovatosti nepřípustné.
GLYKOSIDY
jsou organické sloučeniny v rostlinách rovněž velmi rozšířené a farmaceuticky významné. Lehce se štěpí na složku cukernou a složku necukernou, tzv.aglykon, který je hlavním nositelem účinku glykosidů. Nejdůležitější z nich jsou srdeční glykosidy, používané dnes pouze ve formě průmyslově vyráběných léčiv.Tyto látky jsou obsaženy např.v konvalince, hlaváčku, především však v pěstovaném náprstníku vlnatém, tedy v rostlinách jedovatých. Jiné glykosidy, např.arbutin, se užívají k dezinfekci močových cest při zánětech. Glykosidy s organicky vázanou sírou, časté v brukvovitých rostlinách, působí dezinfekčně a příznivě na trávení.Antrachinonové glykosidy, jejichž zdrojem je např. reveň dlanitá tangudská, působí projímavě. Do skupiny glykosidických látek patří i flavonoidy se širokým spektrem účinků protizánětlivých, dezinfekčních a protisklerotických.
SAPONINY
jsou blízce příbuzné glykosidům. Při třepání s vodou silně pění. Ve vysokých koncentracích některé z nich mohou být jedovaté (rozklad červených krvinek). V léčebných dávkách mají však příznivé účinky, protože uvolňují zahlenění horních cest dýchacích, působí dezinfekčně při chorobách močového ústrojí, revmatismu, kornatění tepen atd.
SILICE
jsou směsi silně těkavých organických látek zpravidla příjemně vonících. Nejvýznamnější součástí silic jsou terpeny a terpenové deriváty. V lidovém léčitelství jsou siličnaté drogy nejvíce používány a oblíbeny, např.heřmánek, šalvěj nebo tymián, ve formě nálevů, působících protizánětlivě. Uklidňující účinky mají silice kozlíku, levandule a meduňky. Mnohé siličnaté drogy upravují zažívání, zmírňují nadýmání a působí močopudně (máta peprná, mateřídouška, petržel, andělika). Jiné se používají jako základ rozmanitých koření ( kmín, fenykl, anýz, tymián, máta). Máta a heřmánek slouží i v průmyslu k izolaci silice a v ní obsažených či souborů účinných látek (máta – mentol, heřmánek – chamazulen nebo bisabolol).
TŘÍSLOVINY
jsou rostlinné látky charakteristické svíravou chutí. Hojně se vyskytují hlavně v kůrách a listech různých rostlin. Jsou rozpustné ve vodě, srážejí alkaloidy, bílkoviny i těžké kovy. Účinnými látkami jsou borůvky, ostružiník, dub, mochny a rdesna. Mají antibakteriální účinky, snižují dráždivost a bolestivost při zánětech, zastavují krvácení.
SLIZY
jsou polysacharidy vodou silně bobtnající, vazké a tvořící ochranný povlak v místě aplikace. Jsou obsaženy např. v proskurníku lékařském, slézu lesním a slézu maurském, islandském lišejníku či ve lněném semenu. Užívají se jako projímadla, dále při žaludečních, střevních, hrtanových ústních zánětlivých onemocněních.
HOŘČINY
jsou nejedovaté bezdusíkaté látky, chemicky nejednotné, výrazně hořké chuti. Povzbuzují činnost trávícího ústrojí a žláz s vnitřní sekrecí. Zvyšují vylučování žaludečních šťáv a tedy i chuť k jídlu. Jsou mj. obsaženy ve vachtě, hořci žlutém, zeměžluči, čubetu, pelyňku, jablečníku, pampelišce aj. Užívají se ve formě čajů či tinktur a jsou pravidelnou složkou mediciálních vín, aperitivů žaludečních likérů.
FYTONCIDY
jsou chemicky nejednotné látky vyšších rostlin, málo chemicky prozkoumané, s antibiotickým účinkem. Jejich antimikrobiálního účinku se již dříve využívalo v lidovém léčitelství (česnek, cibule, řepík, třezalka). Fytoncidům se též připisují hojivé účinky jitrocele, kopřivy, černého rybízu a dalších léčivých rostlin.
2. ROZDĚLENÍ PODLE LÉČEBNÉHO VYUŽITÍ
Jednotlivé druhy léčivých rostlin mohou obsahovat více účinných složek a různé obsahové látky mohou být úspěšně využity při léčbě několika onemocnění. Tyto skutečnosti vyplynou i při rozdělení drog do skupin podle jejich léčebného využití:
Antidiabetika = drogy s podpůrným účinkem při léčbě cukrovky:
jestřabina lékařská - nať borůvka černá - list
brusinka obecná – list fazol obecný – plod
vachta trojlistá – list
Antiflogistika = drogy protizánětlivé k zevnímu použití:
brutnák lékařský – nať heřmánek lékařský - květ
měsíček lékařský – květ řebříček obecný – nať
třezalka tečkovaná – nať
Antihidrotika = drogy snižující pocení:
šalvěj lékařská – list yzop lékařský – nať
dub letní – kůra
Antireumatika = drogy protirevmatické:
bukvice lékařská – nať rozrazil lékařský – nať
vrba bílá – kůra
Antisklerotika = drogy s protisklerotickým účinkem:
česnek kuchyňský – cibule jmelí bílé – nať (větévky s listem)
hloh ostrotrnný – květ,list s květem
Diaforetika = drogy podporující pocení:
lípa malolistá – květ oman pravý – kořen
lípa velkolistá – květ vrba bílá – kůra
bez černý - květ
Diuretika = drogy s močopudným účinkem:
bříza bělokorá – list jehlice trnitá – kořen
medvědice léčivá – list průtržník lysý – nať
přeslička rolní – nať petržel zahradní – kořen
Expektorancia = drogy usnadňující odkašlávání:
a) HLEN ROZPOUŠTĚJÍCÍ
lékořice lysá – kořen prvosenka jarní - květ
mydlice lékařská – kořen violka vonná – nať
violka trojbarevná – nať
b) MÍRNÍCÍ DRÁŽDĚNÍ
sedmikráska obecná – květ popenec břečťanovitý – nať
pivoňka lékařská – květ jitrocel kopinatý - list
c) SLIZOVÉ (hlen obsahující)
proskurník lékařský – list,kořen sléz maurský – květ,list
sléz lesní – květ,list plicník lékařský – list
podběl léčivý – květ,list divizna velkokvětá – květ
d) DEZINFEKČNĚ PŮSOBÍCÍ
oman pravý – kořen (oddenek) mateřídouška úzkolistá – nať
Haemostatika = drogy zastavující krvácení a drogy svíravé:
kokoška pastuší tobolka – nať mateřídouška úzkolistá - nať
dub letní – kůra dub zimní – kůra
Hypotensiva = drogy snižující vysoký krevní tlak:
kozlík lékařský – kořen jmelí bílé – nať (větévky s listy)
česnek kuchyňský – cibule hloh ostrotrnný – květ,list s květem
komonice lékařská – nať
Cholagoga = drogy podporující vylučování žluči:
čekanka obecná – kořen jablečník obecný – nať
oman pravý – kořen smil písečný – květ
ostropestřec mariánský – semeno lnice obecná – nať
řepík lékařský – nať
Karminativa = drogy proti nadýmání:
rmen sličný – květ fenykl obecný – plod
kmín kořenný – plod koriandr setý – plod
heřmánek lékařský – květ máta peprná – nať
saturejka zahradní – nať bedrník anýz – kořen
meduňka lékařská – nať
Laxativa = drogy projímavé:
reveň dlanitá – oddenek s kořenem řešetlák počistivý – plod
krušina olšová – kůra len setý – semeno
Neurotonika – sedativa =drogy příznivě ovlivňující nervový systém:
chmel otáčivý – hlávky (šištice) levandule lékařská – květ,nať
kozlík lékařský – kořen prha horská – květ
řebříček obecný – nať třezalka tečkovaná – nať
Obstipancia – antidiarrhoika = drogy protiprůjmové:
borůvka černá – plod jablečník obecný – nať
mochna nátržník – kořen jahodník obecný – list
ostružiník křovitý – list šalvěj lékařská – nať
mrkev obecná – kořen
Spasmolytika = drogy tlumící křeče:
andělika lékařská – kořen heřmánek lékařský – květ
meduňka lékařská – nať kozlík lékařský – kořen
Stomachika = drogy ovlivňující funkci žaludku podporující chuť k jídlu a trávení:
puškvorec obecný – kořen řebříček obecný – nať
pelyněk pravý – nať zeměžluč hořká – nať
mařinka vonná – nať čekanka obecná – nať
čubet benedykt – nať konopice bledožlutá – nať
třezalka tečkovaná – nať heřmánek lékařský – nať
máta peprná – nať máta kadeřavá – nať
dobromysl obecná – nať vachta trojlistá – list
3. JAK SUŠIT, JAK SKLADOVAT
Při nesprávném sušení mohou rostliny napadnout nejrůznější plísně, z nichž některé jsou jedovaté. Rovněž nedostatečné vysušení, nebo skladování na vlhkém místě může být příčinou plesnivění rostlin.
Když už se stane, že se na sušených , či skladovaných rostlinách objeví plíseň, je třeba vyhodit celé napadené rostliny. Vlákna plísní jsou dlouhá a to, co vidíme na povrchu, je jen vrcholek ledovce.
Při sušení a skladování však mohou být rostliny napadeny cizopasníky z říše živočišné, převážně z třídy hmyzu. Tito drobní živočichové nám často zanechají na sušených rostlinách produkty svého metabolismu, vajíčka, kukly, pavučinky, výkaly a někdy se vysuší spolu s rostlinou. U nás žijící jedovatý hmyz není sice, s výjimkou majek, člověku smrtelně nebezpečný, ale přesto může vyvolat nepříjemné stavy. Vyplatí se proto sušené rostliny důkladně prohlédnout a všechny živočichy z nich důsledně odstranit.
Při ušení a skladování se můžeme dopustit i dalších chyb. Nejčastější je zapaření rostlin ve větší vrstvě, nebo fermentace příliš pomačkaných rostlin. Takto poškozené rostliny často ztrácejí na účinnosti, ale pokud současně nezplesniví, nemusíme se obávat otravy.
Rostliny co nejdříve po sběru připravíme k sušení. Kořeny, kůry, tvrdé plody a semena můžeme před sušením krátce omýt studenou vodou, a tak odstranit nečistoty z jejich povrchu. Zvláště kořeny vyžadují důkladné omytí kartáčem, máme-li odstranit všechny zbytky půdy. Rozhodně však rostliny nemáčíme dlouho, s nečistotou by do vody odešlo i mnoho z jejich léčivé síly. Listy, nati a květy vodou čistit nemůžeme, můžeme však odstranit všechny nečistoty, příměsi jiných rostlin, uvadlé listy a jiné části.
K sušení rostlin v prostších podmínkách stačí rozprostřít na podlahu papír, rostliny na něj rozložit a po vysušení sebrat. Dokonalejšího a rychlejšího sušení dosáhneme na síti. K tomu účelu se výborně hodí síť proti mouchám ze silonového pletiva.malými oky sítě proudí vzduch a propadne jimi jen prach, který je v rostlinách stejně nežádoucí. Síť můžeme umístit blíže ke stropu místnosti, kde je tepleji. Sítě v rámech můžeme zavěsit i nad sebou.
Nejdokonaleji usušíme léčivé rostliny v sušičce s regulovanou teplotou a nuceným prouděním vzduchu. Doporučuje se sušit při nižších teplotách (do 35°C), spíše s větším prouděním vzduchu. Vysoké teploty ničí vitamíny, éterické oleje, enzymy a další látky, které se podílí na léčivém účinku rostlin.
Dobře usušené rostliny poznáme podle lámavosti.
Skladování léčivých rostlin není zdaleka tak prosté, jak se zdá. Naprosto nevhodné jsou igelitové či jiné neprodyšné obaly. I nepatrná vlhkost v těchto ,,pařnících“ stačí k proměně vašich bylin v podhoubí plísní. Vhodnější plátěné a papírové pytlíky a sáčky mají nevýhodu, že neochrání byliny před hmyzem. Asi nejlepší pro domácí úschovu léčivek jsou papírové krabice s těsným uzávěrem.
Sušené rostliny, zvláště rozmělněné, jsou často k nerozeznání, časem ztrácejí
účinnost a v některých případech (podběl obecný) v nich mohou po delším
skladování vznikat zdraví škodlivé látky, proto se na krabici píše jméno rostliny a
datum sběru.
4. KDE SBÍRAT
• Většinou rostliny, které hledáte rostou naschvál na takových místech jako jsou skládky a smetiště často jsou zde rostliny obzvlášť zdatné.jenomže na skládky se dnes dostane leccos, včetně nejrůznějších toxických odpadů.
• Další nevhodnou lokalitou je okolí silnic a železnic. Výfukové plyny aut a motorových vlaků obsahují vedle nebezpečného olova ještě jedovatější cyklické uhlovodíky. Tyto jedovaté zplodiny ulpívají přímo na rostlinách a zároveň pronikají do půdy, odkud se dostávají do rostlin. Navíc jsou příkopy silnic a železniční náspy často ,,ošetřovány“ herbicidy – jedovaté látky, které hubí rostliny a jejichž účinky na člověka jsou sporné. Do jaké vzdálenosti od silnic není možno sbírat léčivky, to podle frekvence provozu musíme odhadnout sami. Bezpečná vzdálenost od dálnice je sto metrů, od jiné frekventované silnice padesát metrů a od lesní cesty, po které jezdí velmi málo aut, stačí metr.
• Třetím typem nevhodné lokality je okolí továren, především chemických. Současná měření čistoty ovzduší zjišťují jen dvě kategorie jedovatých chemických látek: kysličník siřičitý a kysličníky dusíku, kromě toho je měřen ještě spad prachových částic bez ohledu na jejich případnou toxicitu. I když tyto dvě zdraví škodlivé látky tvoří větší část toho, co vypouštějí auta a továrny do ovzduší, nepatří k těm nejjedovatějším. V továrních dýmech najdeme kysličník arsenitý, kysličníky těžkých kovů, celou řadu jedovatých uhlovodíků a další organické i anorganické jedy. Tyto látky se dostávají do léčivých rostlin s vodou a živinami přijímanými z půdy, nebo ulpívají s prachovými částicemi na jejich povrchu. Stanovit bezpečnou vzdálenost od továren je složitější než v případě silnic. Továrny bývají často vybaveny vysokými komíny, a tak někdy paradoxně v jejich bezprostředním okolí je vzduch čistší než v místech, kde dým klesá k zemi. Rozhodně platí, že jestli u silnice stačilo několik desítek metrů, u továren, zvláště chemických, musíme uvažovat o kilometrech.
• Okolí průmyslových měst je stejně nevhodné jako okolí továren. Koncentrace průmyslu a dopravy ve městech je většinou tak velká, že jedovaté zplodiny zasahují nejen město, ale i okolí do vzdálenosti několika kilometrů.
• Pátým typem nevhodných lokalit jsou pole a jejich okraje. I když se na polích pěstují rostliny převážně ke konzumaci a z toho logicky plyne, že v polích by nemělo být nic závadného. Ale chemická ošetření nás vyvedou z omylu. Mořidla na osivo, umělá hnojiva, postřiky proti hmyzu, postřiky proti plísním, postřiky hubící plevel a tak dál. Většina těchto chemikálií je na pole dodávána podle agrotechnického plánu a podle vegetačního období pěstované plodiny tak, aby v době sklizně byla plodina nezávadná. Bezpečná vzdálenost od pole závisí na tom, postřikuje-li se pole z traktoru nebo z letadla. V prvním případě stačí několik metrů, ve druhém alespoň padesát metrů.
• Šestým typem nevhodné lokality jsou břehy řek. Co všechno jedovatého říční voda obsahuje, závisí na druhu továren ležících na toku a na kvalitě jejich čističek. Za bezpečnou vzdálenost se považuje deset metrů od místa, kam až se řeka rozlévá.
• Léčivé rostliny rovněž nemůžeme sbírat v rezervacích, parcích a v soukromých zahradách.
Určitým vodítkem, jak poznat je-li lokalita vhodná ke sběru léčivek, je celkový stav vegetace. Nejsou rostliny příliš drobné nebo naopak výrazně přerostlé? Nechybí jim zeleň, nejsou nažloutlé, zašedlé a nemají nápadně hodně uvadlých listů či skvrn na listech? Nejsou pokřivené nebo jinak podivné?
5. PŘÍPRAVA ČAJŮ,KOUPELÍ,TINKTUR A MASTÍ
Čaje
Čaje připravujeme podle návodu, vždy však z nezávadné vody. Ještě lepší je koupit zaručeně kvalitní vodu v lahvích. Minerální vody se k přípravě bylinkových čajů nehodí, stejně jako voda destilovaná. Čaje vaříme ve skleněné, kameninové, nerezové nebo nepoškozené smaltové nádobě. K cezení používáme rýžové, žíněné nebo umělohmotné sítko. Léčivé rostliny a čaje nesmí přijít do styku s kovem.
Ještě větší požadavky musíme klást na kvalitu vody u výluhů pořizovaných za studena. K těmto účelům se hodí Kojenecká, případně Dobrá voda bez bublinek.
Koupele
U bylinných koupelí musíme samozřejmě použít takovou vodu, jakou máme k dispozici. Ve městech, kde je voda chlorovaná můžeme její účinky zlepšit přidáním heřmánkového vývaru.
Tinktury
Tinktury a extrakty připravujeme vždy z čistého konzumního lihu. I když se v lidových receptech někdy k vnějšímu užívání doporučuje denaturovaný líh, ale opravdu to není to nejlepší. Alkohol se dobře vstřebává pokožkou, a s alkoholem se vstřebá i vše, co je v něm rozpuštěno. Přípustnou náhradou čistého lihu je slivovice nebo vodka, pro vnější použití (mazání) můžeme v některých případech čistý líh nahradit Alpou francovkou.
Masti a oleje
Masti a léčivé oleje připravujeme vždy z naprosto nezávadných, ke konzumaci určených tuků.
Zvláště u másla dbáme na to, aby nebylo ani částečně žluklé. Masti nepřipravujeme do zásoby, uchováváme je v chladu a v temnu. Za studena připravované olejové výluhy k vnitřnímu upotřebení děláme z olejů lisovaných za studena.
6. Kalendář sběru léčivých rostlin
Vysvětlivky:
KO …… kořen (oddenek)
KV …… květ
L ……… list
N ……... nať
P ……… plod
Závěr
Díky této ročníkové práci jsem se dověděla aspoň část toho, co odjakživa znali lidoví léčitelé. I když jsem v mé práci nenapsala úplné všechny informace, které jsem vyčetla z knih, si myslím, že každému kdo si ji přečte bude připadat zajímavá.
Seznam použité literatury
Neubauer, Štěpán; Klimeš, Karel; Černá, Ludmila; Léčivé rostliny I a II; vydala SVÉPOMOC; Praha 1986
Černá, Ludmila; Guth, Jaroslav; Malý herbář léčivých rostlin; nakladatelství AVICENUM; Praha 1984
Sekyt, Viktor; Nebezpečné bylinkářství; nakladatelství GEMMA89 s.r.o.; Praha 1994
Zentrich, Josef; Bylinkářská poradna 1 a 2; nakladatelství FONTÁNA; Olomouc 1992
Zentrich, Josef; Janča, Jiří; Herbář léčivých rostlin; vydalo nakladatelství EMINENT v roce 1994
29. březen 2008
12 021×
2718 slov
Děkuji Koníček
mail konykek@seznam.cz