Drogy a jejich účinky na člověka

Toxikomanie

Toxikomanií se nazývá požití určité látky za účelem vyvolání příjemných pocitů, které vede k návyku. Stupnice příjemnosti po požití je velmi rozsáhlá od malé‚ příjemnosti denního života, kterou někomu poskytne třeba sklenice vína až k umělým rájům a pozoruhodným zážitkům. Jsou to útěky od šedivosti života do sebe, do umělého, vnitřního ráje. Toxikomanie se dá pozorovat i u zvířat. Látky , které vedou k toxikomanii se jmenují návykové‚ jedy. Návykem se rozumí stav, v němž člověk není schopen bez cizí pomoci zanechat požívání drogy.
1. návykové‚ jedy: alkohol, tabák, kofeinové‚ drogy, opium a látky příbuzné, betel, kokain atp.
2. vyjímečné návykové‚ jedy: ether, marihuana, chloroform, benzin, kafr, chemické‚ látky
3. naprosto nenávykové‚ látky: strychnin, digitoxin aj.
všechny návykové‚ látky mají odvykací příznaky, některé‚ jako například. tabák k nebo alkohol tak nepatrné‚ že je možno je zanedbat, ale některé‚ velmi silný‚ např. morfin. Problém toxikomanie je světový. Na celém světě jsou stovky milionů lidí toxikomany různých drog.
Toxikomany se stávají někteří psychopati s insuficietním vnitřním životem, kteří nezdrženlivě mají vrozenou dispozici pro různé‚ toxikomanie, jiní vlivem společnosti, životních osudů, duševních traumat, bolestivých tělesných nemocí, ze špatných příkladů nebo svedením tuto dispozici získávají. Někteří lidé jsou naproti tomu velmi odolní a ač žijí v neutěšených poměrech, toxikomany se nestávají.

Popis jednotlivých drog

Heroin

Heroin je klasická tvrdá droga. Funguje podobně jako morfin, stačí však pětkrát až desetkrát menší dávka. Při podání má náhlý nárazový účinek („kick“, „flash“). Proniká do mozku lépe než morfin, působí prudčeji, ale jeho účinek je kratší. Asi jednu až sedm hodin působí příjemný pocit uspokojení, nazývaný „high“.

Chemické složení: Acetylováním se z morfinové báze se získává heroin (diacetylmorfin). Z 1kg morfinu se získá asi 100g heroinu. Avšak často je ředěn a proto výsledná koncentrace dost kolísá (obvyklý obsah účinné látky býval v 70. letech asi 5%, dnes okolo 40%, u nás však až 80%). Z jednoho gramu heroinu se udělá asi 10 až 20 balíčků. Když je na černém trhu heroinu více, je směs bohatší a cena stejná. V opačném případě je prášek slabý a cena vyšší. Toto kolísání často zapříčiňuje požití smrtelné dávky, většinou nechtěně. Heroin vypadá jako hnědý, někdy bílý prášek se slabou octovou vůní.

Dávkování: „Normální dávka“ je cca 10 mg čistého heroinu, u nezvyklého je však 60 mg smrtelná dávka. Když je čistý, stačí 2,5 mg, po 10 mg se „lítá“.

Chemický název: (5α,6α)-7,8-Didehydro-4,5-epoxy-17-methylmorfinan-3,6-diol diacetát

 

Aplikace: Heroin se užívá inhalací, šňupáním nebo intravenózně. Méně obvyklá je podkožní aplikace, protože vyvolává zápal s těžkým poškozením kůže. Inhaluje se dým buď kouření heroinu s tabákem, nebo zahříváním heroinu v alobale

Návyk: Bylo zjištěno, že stačí deset heroinových injekcí, aby došlo ke kompletní závislosti. Heroinismus se pokládá za nejtěžší toxikomanii.
Pervitin

Pervitin je látka, která není nikterak nová - byla objevena na začátku století a k jejímu využití sáhlo lidstvo masově v průběhu druhé světové války. V nižších dávkách lze tuto látku totiž využívat jako doping. Měli jí proto k dispozici noční piloti většiny válčících stran druhé světové války. Brali jí jako prostředek zahánějící únavu, ospalost, zvyšující výkonnost a koncentaraci pozornosti, která vlivem únavy za dlouhých nočních letů povážlivě klesala.

Chemické složení: Metamfetamin, pervitin je zástupcem širší skupiny amfetaminových drog, resp. derivátů základní stimulační látky - amfetaminu. Výroba této drogy není příliš složitá. Jako vstupní produkt slouží jiná stimulační látka, efedrin, který lze získat z různých kompozitních léků. Po extrakci jej pak lze pomoci louhu, červeného fosforu a dalších chemikálií změnit na metamfetamin.

Molekula pervitinu

Účinek: Psychotropní efekt pervitinu a ostatních amfetaminových derivátů je výrazný, příjemný a proto velice žádaný. Na jedné straně tedy dochází k celkovému povzbuzení, odstranění únavy, pocitu zvýšení psychické i fyzické výkonnosti , celkovému zrychlení psychiky a nabídky představ, euforizaci, zvýšené empatii (tedy schopnosti vcítit se do problému ostatních) - ale na druhé straně i k uvolnění zábran - což může být např. v oblasti sexu i kýženým efektem. Je neobyčejně svůdné , zvláště pro člověka osobnostně uzavřenějšího, s problematickými schopnostmi navázat vztah zejména s opačným pohlavím, s problematickým sebehodnocením, často plného hlubokých a zraňující komplexů - stát se, i když jen na chvíli, plným energie, nápadů a vtipu. Po určité, individuálně různě dlouhé době, dochází prakticky u každého užívače pervitinu k zásadním proměnám psychiky. Toxikomancké kruhy tento stav dobře znají a ve slangu má svůj výraz - "stíha". Situace vypadá tak, že jedinec původně fascinovaný soudržností a důvěryhodností drogové party získává postupně pocit, že se v jeho okolí děje cosi divného. Začíná si všímat, že ostatní se k němu chovají jinak, všímá si pokusů ho nejrůznějším způsobem "podrazit", stává se nedůvěřivý a ostražitý. Jak dochází k prohlubování psychické poruchy, příznaky se zvýrazňují. Pervitinový zoufalec vidí později všude kolem sebe úklady a snaží se jim utéci. Později se mohou přidružovat i zrakové a sluchové halucinace, tedy vjemy tajemných výhružných stínů, zvuků atd. Při pocitu akutního intenzivního ohrožení pak jedná toxikoman podle své povahy - panickým útěkem či zdánlivě sebeobranným útokem. "Stíha" tedy není žádná legrace. Jde o rozvoj závažné duševní poruchy způsobené právě stimulační drogou - o rozvoj paranoidního či paranoidně-halucinatorního syndromu v rámci vznikající toxické psychózy. Toxická psychóza je stav velice závažný, nicméně poměrně dobře reaguje na adekvátní léčbu.

 

Marihuana, hašiš

Marihuana je hojně ilegálně pěstovaná rostlina často zneužívaná zejména mladými lidmi.

Chemické složení: Nejdůležitější účinnou látkou v marihuaně i v hašiši je delta-9-tetrahydrokanabinol (zkráceně THC). Kromě THC se v marihuaně nachází kolem 400 dalších sloučenin. Marihuanová cigareta obsahuje přes 10 mg THC, v některých cigaretách dosahuje množství THC až 100 mg. Vysoký obsah THC v marihuaně může být způsoben nejen surovinou, ale i tím, že je cigareta “vylepšena” hašišovým olejem.

Molekula THC

Účinek: THC a metabolity jsou rozpustné v tucích, mají tedy značnou afinitu k mozkové tkáni. Poločas vylučování THC je pomalý, po jediné marihuanové cigaretě lze prokázat příslušné látky v organismu týdny a měsíce po požití. Při častém požívání drogy dochází k jejímu hromadění v tukové tkáni.
Zvláště nebezpečná je kombinace marihuany a alkoholu. Zhoršená duševní výkonnost přetrvává i v období kocoviny. Marihuana vede ke zhoršenému přesunu materiálu z krátkodobé do dlouhodobé paměti, zhoršuje se i odhad času. Vzácné nejsou ani úzkostné stavy a deprese. K dalším rizikům patří toxické psychózy přetrvávající i po intoxikaci. U dlouhodobého zneužívání přicházejí amotivační syndromy, tedy ztráta zájmu o jiné věci nežli o drogu.


Kokain

Kokain byl dlouho používán jako lék, dnes je však nahrazen syntetickými látkami.

Historie: Už Indiáni v Peru a Bolívii žvýkali listy Erythroxylonu coca a snášeli dlouhé pochody v horku bez jídla a pití. Z těchto listů byl extrahován kokain.

Účinek: Kokain intenzifikuje působení chemických látek, jež umožňují předávání vzruchů mezi nervovými buňkami. Je to tedy mohutný stimulant ústřední nervové soustavy; pokud jde o fyziologickou stránku věci, zornice se roztahují, hladina glukózy v krvi stoupá, srdeční tep se zrychluje a dochází k perifernímu stahování cév, čímž se zlepšuje zásobování mozku a svalů krví.
Prvním viditelným účinkem kokainu jsou důsledky jeho působení na mozkovou kůru: euforie, zvýšená hovornost, pohyblivost a vzrušivost. Zaznamenává se také vzrůst pracovní kapacity, daný v podstatě snížením pocitu únavy. Akutní otrava - Kdo není na kokain navyklý, zřídka pocítí euforii, a pocítí ji spíše žena než muž. Spíše se dostaví nepříjemně stav, nausea, úzkost, zblednutí zrychlený tep, rozšířené zornice. Po této nevůli může nastat stupňování energie a velká výkonnost.Chronická otrava - Je podobná jako u alkoholiků. Při deliriu kokainisté vidí stejně jako alkoholici drobné předměty a zvířata, liliputy atp. člověk užívající delší čas kokain v sobě vypěstuje schopnost mít příjemné vise, sensace a pseudohalucinace.

Chemické složení: Kokain je alkaloid z Erythroxylon coca a jiných rostlin čeledi Erythroxylaceae.


Molekula kokainu

Zážitek: Jeden pacient si denně vstřikoval společně s 1g kokainu tak‚ 1g morfia. Své zážitky líčí takto: "v opojení po injekcích jsem viděl, jak se zdi mého pokoje přesunují a prodlužují v krásné krajiny. S bujnou květenou, jež se po chvíli zase proměňovaly v jednotlivé předměty mého bytu. Někdy se na stěnách, na stropě, na podlaze nebo ve vzduchu objevily černé a barevné body, jindy lesklé krystalky, jež jsem se snažil rukama zachytit, ale marně jsem po nich lapal. Na podlaze jsem viděl zářící hvězdice, nebo se mi objevilo množství šedivých brouků podivných stavů. Štítil jsem se jich, přece však cítil nutkání chytit je. Pamatuji se na podivně pocit překvapení, když jsem čekal nepříjemně pocit brouka a mé prsty se srazily, nic neuchopivše.
Velmi často jsem vídal drobné postavičky lidí, ne větších než 0.10 až 0.50m. Postavičky zpravidla vyrůstali z ozdob nábytku, z vázy s květinami, nebo vystupovali z výstupků zdí, často se však pohybovali hojně po pokoji, poskakovaly, sedaly si, zaujímali bizartní pózy. Poznával jsem v nich známé, nebo to bývali lidé cizí z doby souźasné i osoby historické z dob minulých. úbory měli přiměné‚ svým hodnostem. Jednou se mi objevil můj přítel v kukaččích hodinách ve výklenku, kde zpravidla vyskakuje kukaźka. Byl veliký pouze asi 10 cm. Vrtěl se v hodinách, poskakoval, dělal na mne posunky a §ertoval, §e tu nalezl teprve své pravé zaměstnání, nemám proč se divit. Odpověděl jsem mu, že se mi to zdá zcela přirozeným. Postaviźky zpravidla ke mně mluvily, nebo se bavily mezi sebou o tématu buď velmi zajímavém, nebo o věcech žertovných, které se mi líbily a při nichž jsem se dobře bavíval. Ve společnosti těchto, možno říct liliputů, bývalo mi vždy příjemně, cítíval jsem se mezi nimi spokojen a šťasten."
Jeden pacient závislý na kokainu se na klinice zotavoval z tetanu. Tento nemocný, viděl 3 cm velikého zeleného čertíka, který mu sdělil: "You are finished" (je s tebou konec) Viděl ďábla, odháněl ho, viděl Mojžíše s holí, který jej chce zachránit. Píše na papírky anglicky (s chybami): Alahova zahrada, zeleně ďábel, Mojžíš, pán Rudého moře, Gabriel, Ježíš Kristus. Pacient procestoval zeměkouli, tropy, subtropy, a uměl řadu jazyků..
(převzato z Fantastické a magické z hlediska psychiatrie - Vladimír Vondráček)

HALUCINOGENY

Slovem halucinogeny jsou míněny látky vyvolávající halucinace, ale většinou to nejsou jen halucinace, nýbrž i bludy, depersonilazace, alterace celkového duševního stavu, které‚ se blíží deriliosním stavům někdy více někdy méně.
Některé halucinogeny byly známi od pradávna, např. hašiš, muchomůrka... Užívalo se jich jak k účelům kultickým, tak toxikomanickým.
Některé byly vyrobeny v posledních desetiletích a užívá se jich k účelům experimentálním.

EXTÁZE

Extáze: Byla patentována 1913 německou firmou MERCK, a dokud nebyla zakázána (v Anglii 1977, v USA 1985), běžně se prodávala v barech a klubech. MDMA má široké spektrum použití. Je to stimulant, spojený dnes hlavně s tancem na "rave parties", používá se jako náhrada za Speed (koncentrace, motivace, kreativita, energie). Ne méně důležitý je však její vliv na psychiku, díky němuž byla léta používána k psychoterapii, který spočívá v produkování stavů entaktogeneze a empatogeneze.

Účinek: MDMA známa jako droga objímání. Jsou zažívány pocity emocionální blízkosti k druhým spolu se zhroucením komunikačních bariér je potom snadné otevřít se, hovořit s ostatními. Mnoho lidí vyhledává MDMA právě k tomuto účelu. MDMA zřetelně zesiluje smyslové vnímání - chuť, hmat, čich, zrak. Intoxikovaní se často dotýkají různých povrchů (kůže, navzájem), ochutnávají jídla a nápoje. Dotyk a osobní kontakt (sexuální i jiný) se díky emocionální blízkosti subjektů může stát intenzivně příjemným ). Smrt nastává v kombinaci s MAO inhibitory. Obvyklá dávka je 80 - 160 mg perorálně (přibl. 2 mg/kg). Efekty se dostaví po 30 až 45 minutách, dosahují maxima po 1 - 1.5 h. Zde se pro prodloužení „tripu“ bere 1/3 až 1/2 původní dávky. Po dalších 2 hodinách se jinak začínají vytrácet.Po mnoha dávkách může MDMA pro někoho "ztratit svoje kouzlo", nepomáhá ani dlouhodobá přestávka. Příčiny jsou pravděpodobně spíše psychologické než neurofyziologické.
Zvyšuje krevní tlak a puls, sucho v ústech, skřípání zubů, nystagmus, nausea. Ve vyšších dávkách (předávkování) jsou příznaky podobné jako u amfetaminů: závratě, hyperkardie, nervozita. Ve vyvolané euforii lze snadno ignorovat příznaky nebezpečné dehydratace nebo přehřátí, vedoucí ke ztrátě vědomí, hospitalizaci, v horších případech k smrti. Postiženého je nutné zchladit, podávat vodu a ovocné nápoje, nikoli alkohol.MDMA též patrně způsobuje snížení hladiny serotoninů v mozku (udává se až o 30%), což by možná mohlo být příčinou objevujících se depresivních stavů. Neurotoxické změny i přes masové používání nejsou prokázány (výzkumy se prováděly pouze na laboratorních zvířatech).

Chemické složení: MDMA (3,4-methylendioxymetamfetamin) je polosyntetický bílý krystalický prášek, chemicky blízký metamfetaminům.

Molekula MDMA

 

Zážitek: Cítil jsem se skvěle, jakoby mě někdo polil od hlavy až k patě neuvěřitelným štěstím. Díval jsem se na své prsty ... byly strašně lehké, mával jsem rukama a vychutnával ten pohyb. Čas plynul rychle snažil jsem ho chytit, ale byl rychlejší, podřídil jsem se mu a plynul na jeho vlnách s ním. Uvědomoval jsem si jak je na tom světě krásně, své dva nejlepší kámoše jsem miloval jako nikdy. Mé prsty se jich chtěli dotýkat-nebránil jsem jim...proč taky...teď se může všechno. Cítil jsem, že ze mě vyzařuje teplo a bezpečí ... každý se mohl pod tuto auru schovat a cítit se tak jako já. Byl jsem anděl s křídly...díval jsem se na sebe ze shora a řídil svůj osud. Každý pro mě představoval něco víc než si normální člověk dokáže vůbec představit. Byl jsem pán sám sebe. Byl jsem pán všeho. Kroutil jsem hlavou a pořád si opakoval jestli tohle může být vůbec možné. Bylo to trochu nad moje chápání, ale nestaral jsem se o to a frčeeeeel. Všechno ve mě se dalo do pohybu a jelo to se mnou. Stál jsem na místě a cítil tu rychlost. Díval jsem se do blikajícího světla a obdivoval jsem ho. Bylo krásné a dívat se na něj se vyrovnalo orgasmu ;). Byl jsem vděčný oboum nejkámošům, že tu jsou se mnou a ne někde jinde. Obdivoval a miloval jsem snad všechno."

(převzato z http://drogy.jinak.cz/zazitky)

LSD

LSD je metabolický produkt houby Claviceps purpurea, která roste na žitě, ječmeni a která je příčinou onemocnění způsobeného námelem (Paličkovice nachová - pozn.př.). Během středověku byl námel příčinou neštěstí zvaných "Oheň sv. Antonína," která se periodicky objevovala ve středověkých vesnicích, ve kterých jmenované obiloviny tvořily základní součást stravy.

Chemické složení: LSD pochází z molekul nazývaných indolalkylaminy a úzce se vztahuje k látce pojmenované LSD-25 (diethylamid kyseliny d-lysergové). LSD sdílí podobnou základní strukturu, která je běžná u krátce účinkujících tryptaminů jako je ibogain a psilocybin. Struktura LSD nese známky nesmírně velké podobnosti a blízkosti chemické struktury neurotransmiterů serotoninu a dopaminu. Chemická manipulace s LSD a jeho analogy není tak jednoduchá, jako s některými jinými drogami popsanými v této zprávě (jako například ze skupiny stimulancií), následkem čehož se tyto látky obtížně syntetizují a nesnadněji se mění.

Molekula LSD


Účinek: Fyziologický efekt je na interindividuální rovině velice různorodý. Může zahrnovat: dilataci pupil, zvýšení srdeční frekvence, zvýšení tlaku krve, tělesné teploty a hladiny cukru v krvi, pocení, riziko prochladnutí, třes, slabost, ataxie, strnulost nebo svalové záškuby.
většina zpráv týkajících se fyziologických poškození jev případě LSD spojována s nehodami způsobenými zmateností, dezorientací a halucinacemi, jako je například skok s vysoké budovy v halucinačním přesvědčení, že může létat apod. Ačkoli jsou tyto případy dokumentovány, jedná se o velice vzácné případy.
Optickými poruchami jsou změna perspektivy, porušený odhad vzdálenosti, mikropsie, makropsie, metamorfopsie, změny barev a jejich jasnosti. Vidění blesků barevných ploch. orientálních vzorů sytě zbarvených, plameny, rozžaté lampióny, květiny, točící se terče, celé barevné kaleidoskopy, někdy zvířata. Vidí samé oči, samé hodinkové péra, vše vyplňuje celou místnost, vidí groteskní sochy které‚ stojí jedna na druhé.
Předávkování je velmi vzácné. Zaznamenán je pouze jediný případ uživatele, který si injekčně aplikoval nesmírně vysokou dávku drogu. LSD se ve světle výsledků posledních studií nejeví jako neurotoxické a substancí způsobené chromozomální aberace nejsou v těchto pracích prokazatelné


Zážitek: Pak jsou moje vzpomínky značně neuspořádané, ale vítězí hlavně opojení z toho, jak bohaté a zábavné halucinace 2CB způsobuje. Screensavery za zavřenýma očima byly ještě řádově lepší než softwarová nabídka. Svět okolo se trochu roztekl, přišlo mi, že vzduch je aspikové povahy. Fraktálové vidění; což je něco, co se velmi špatně popisuje -- snad jakoby věci a tvary okolo sebe měly svoje menší napodobeniny a ty ještě menší a zatočené do mandelbrotek, nebo se automaticky seskládavající do nějakých zkroucených tvarů. Vidět tohle však vyžadovalo určité úsilí; nejlepší kino se mi odehrávalo mimo střed zorného pole a pokud člověk na něco pohled zaměřil, halušky se spíše klidily pryč. Pokud se pamatuju, střídavě jsme různě leželi se zavřenýma očima, nebo zkoumali krásy vnějšího světa: hned tak asi nezapomenu na nádhernou noční oblohu s měsícem a barevnými mraky. Po nějaké době začalo prudce pršet; nová estetika tvořená pohledem na svět přes mokré okno a na síť, kterou tvoří padající kapky, když prší, které vidíte zmnoženě a provázaně.

(převzato z http://drogy.jinak.cz/zazitky)


Mezkalin

Mezkalin je psychicky téměř nejúčinnější. Mateřskou rostlinou mezkezkalinu je kaktus nazývaný peyotl, peyot nebo pelot, botanicky Anhalonium Lewinii, Horní část kaktusu obsahuje nejvíce učinné látky, které se podávájí v sušeném stavu jako "mescal buttons".
Účinek drogy, jejíž doba působení je asi 5 až 6 hodin, probíhá ve dvou fázích. Po požití drogy se velmi brzy dostavuje pocit nevolnosti, provázený bolestí hlavy, závratí a zvracením. Po jedné až dvou hodinách tyto příznaky mizí a nastupuje zvláštní euforické opojení spojené s vidinami a halucinacemi. Příznaky trvají asi 5 - 10 hodin a začnou se dostavovat asi půl hodiny po injekci, ale vrcholí asi až za dvě hodiny. Tendence k zrakovým iluzím se zvětšuje v tmavé místnosti. Nastává změněné vnímání, zejména zrakové, změněné vědomí a anomální emoce, kromě vegetativních příznaků. Intoxikovaný má zbystřené vnímání, zvláště sluch, ztrácí schopnost přesně lokalizovat polohu svého těla, čas mu probíhá buď pomalu, nebo naopak velmi rychle. Dlouhodobé užívání způsobuje vážné zdravotní poruchy, projevující se především chorobnými změnami na játrech.

Molekula mezkalinu


OPIÁTY
Kodein

Kodein je nejpoužívanější v přírodě se vyskytující narkotikum. Je dnes součástí mnoha léků. Výhodou kodeinu je orální použití, protože se rychle vstřebává z trávícího traktu a není tak snadno odbouráván játry jako morfin. Kromě podkožní a orální aplikace je možná i intramuskulární, nikoli však nitrožilní (může vést ke komplikacím - otok plic
apod.). V organismu se mění v morfin, test na opiáty tedy nemůže odhalit, jestli došlo k aplikaci kodeinu, morfinu, nebo heroinu. Efekty se dostaví okolo deseti minut (na prázdný žaludek), vrcholí asi po jedné hodině a odeznívají po 3 - 4 hod. (u vyšších dávek po 4 - 6 hod.).
Může se objevit tolerance i návyk, abstinenční příznaky jsou minimální.

Molekula kodeinu

Morfin

Morfin se vyskytuje v makovicích Máku setého. Získává se z opia. Je to silné narkotikum.
Díky svému působení v páteřním kanále, narušuje přenos signálu bolesti. Zpráva o tom, že vás třeba bolí noha, prostě nedorazí do mozku. To předurčuje jeho lékařské užití proti bolesti.
Morfin má po heroinu druhou nejvyšší návykovost mezi používanými narkotickými analgetiky.
Aplikovat se dá různě (injekčně, kouřením, perorálně), ale pro vyvolání intenzivní euforie a uvolněnosti je nejvýhodnější aplikace přímo do žíly.
Opakované užití vede k rychlému nárustu tolerance. Zároveň rychle vzniká silná fyzická a psychická závislost. Odvykací příznaky po náhlém přerušení připomínají silnější chřipku.
Díky snadné dostupnosti v medicínském prostředí je známo mnoho případů zneužívání lidmi z medicínského oboru. Jako pouliční droga není morfin příliš rozšířen.
Je známo kombinované užití morfinu spolu s kokainem, nebo s metamfetaminem. Ale jsou to spíše ojedinělé případy.
Morfin bývá dostupný ve formě ve vodě rozpustných solí. Nejobvyklejší je sulfát a hydrochlorid. Oba jsou to bíle krystalické prášky rozpustné ve vodě.
V medicíně se proti bolesti používá dávka 10 mg na 70kg tělesné váhy každé čtyři hodiny injekčně do svalu. Dávka může kolísat od 5 do 20mg v závislosti na intenzitě bolesti. Perorálně se používá dávkování 8 až 20 mg.
Při perorálním užití má morfin až desetkrát menší analgetický účinek (méně potlačuje bolest). Je to proto, že je rychle rozložen při průchodu játry.
Nitrožilní injekce se využívá spíše při silných pooperačních bolestech, nebo v ohrožení života. Pak je dávkování 4 až 10 mg a analgetický efekt je okamžitý. "neoficiální" uživatelé začínají na stejném dávkování jako v nemocnicích. Tedy do 20 mg. Diky rychle se vyvíjející toleranci to můžou dotáhnout až na 5 gramů! denně.
Smrtelná dávka pro člověka, který nemá vypěstovánu toleranci je asi 100 mg Morfin tlumí dráždivost dýchacího centra. Ve vysokých dávkách může dojít k zástavě dechu.
Morfin je základním alkaloidem opia (z Papaver somniferum, Papaveraceae).


Molekula morfinu

Alkohol

Alkohol je většinou čirá kapalina. Do organismu se dostává požitím. Poškozuje nejen ústřední nervové systémy, cévy, ale i činnost srdečního svalu, nebo játra. Akutní intoxikace hrozí již při požití 6-8g na 1kg tělesné hmotnosti dospělého člověka, dětem do 15 let, hrozí akutní otrava již při dávce 3g na 1 kg tělesn‚ hmotnosti.
Účinky: Zvyšuje aktivitu některých částí mozku. Jakmile alkohol přejde do krve, nelze jeho účinky změnit žádnou potravinou, či nápojem. Pouze ovocný cukr může někdy zkrátit dobu účinkování, protože zrychluje jeho odbourávání z krve. Průměrný metabolismus dospělého člověka odbourá cca 8.5g alkoholu za hodinu. To je asi třetina piva, nebo půl skleničky tvrdého chlastu. Rychlost odbourávání se výrazně liší případ d případu. Závisí například na pohlaví, hmotnosti, velikosti žaludku, frekvenci pití.

DELIRIUM TREMENS

Delirium tremens je psychoza bohatá smyslovými klamy. Vyvíjí se u pijáků hlavně koncentrátů po mnoha letech opilectví zvláště když se nemocný ocitl v situaci na jeho organismus velmi neuročné (psychické trauma, tělesná nemoc apod). Příznaky deliria tremens jsou: neklid, nespavost, noční úzkost, bolesti hlavy. Příznaky se objevují hlavně v noci. Mohou se vyskytovat i epileptické záchvaty.
Halucinace jsou typické, hlavně zrakové, které‚ převládají. Vyskytují se ovšem i halucinace taktilní, sluchové‚ a komplexní. Sugestibilita pacienta je značně zvětšená. Obvyklá je časová i místní dezorientace. Nemocný se třese. Zrakové halucinace jsou typické. Nemocný vidí nitě, drátky, penízky, špendlíky, listí, láhve, drobný hmyz, šváby rybičky, pavouky, tradiční bílé myšky jsou však vzácné.
Někdy nemocní vidí i větší zvířata jako jsou kočky, psy, zajíci, slepice nebo opice. Nemocní mívají mnohotné halucinace: vidí spousty lidí, pochody vojska, slavnostní průvody přehlídky, veliké pohřby apod. Sluchové halucinace a iluze jsou méně časté. Jsou-li, jsou to velmi nepřjemné, děsivé, vyhrožují pacientům a pacienti se bojí. Strach se může stupňovat v agresi, nebo sebevraždu. Celý stav je proměnlivý chvíli smrtelná hrůza a za chvíli dobrá pohoda a smích nad směšnými halucinacemi.

Delirium končí po 2-5 dnech klidným spánkem. Pacient se probouzí s pocitem duševního zdraví. Amnesie na dobu deliria je značný . Po kritickém ukončení deliria nastává spánek trvající asi 24-36 hodin.

 

Tabák

Historie: Tabák nevyvolává extatické stavy, ale u původních, Indiánů, hrál tabák určitou magickou úlohu. U některých kmenů kouřili pravidelně na úsvitu náčelníci dýmku míru.

Kouření uklidňuje ve všech situacích, protože nejde jen o účinek tabáku, ale zaměstnává i prsty a orální činnost. Orální projevy slouží i erotice i agresi. Akutní intoxikace se projevuje celkovou slabostí malátností, duševní zemdlelostí, bolestmi hlavy migrenosního charakteru, pocity "návalů" do hlavy společné s lehkou závratí, tlak až bolest v srdeční krajině, doprovázené pocitem tísně, úzkosti až strachu, stavy brzké únavy dolních končetin při chůzy. Velmi trpí smyslové ústrojí a potence. Kouření cigaret je chápáno jako projev závislosti na nikotinu. Kuřáci si tento návyk zpravidla osvojí v dětském věku a jsou v dospělosti na nikotinu již plně závislí, a představa, že se v této době mohou svobodně rozhodnout přestat kouřit, je zcela iluzorní. S tím souvisí to, že i když dvě třetiny kuřáků chtějí přestat kouřit, a asi jedna třetina to zkouší každý rok, podaří se to pouze 2 %.

 

Prevence a drogová problematika

Kontrola drog
Problematika kontroly drog není samozřejmě řešena pouze na úrovni jednotlivých států (i když tato úroveň je co do významu dominantní), ale též na úrovni mezinárodní. Zde existuje celá řada institucí, které se touto činností zabývají - nejdůležitější je v současné době OSN a v jeho rámci Komise pro omamné látky a INCB (Mezinárodní výbor pro kontrolu drog). Mezinárodní kontrola drog je založena na mezinárodním právu tvořeném tzv. "úmluvami". Chtěli bychom se stručně zmínit o těchto úmluvách, jejich historii, obsahu a fungování.
Mezinárodní právo regulující kontrolu drog bylo od samého počátku právem smluvním. První mezinárodní úpravy kontroly drog spadají do období na začátku 20. století, kdy se problém s rostoucím pohybem drog z jedné země do druhé stal zřejmým. Fungování celého mezinárodního kontrolního systému, vybudovaného na těchto smlouvách, spočívá v podstatě na stejných výchozích principech. Jde o národní kontrolu vykonávanou jednotlivými státy v rámci jejich kompetence (převážně územní) a v souladu s mezinárodními smlouvami, jejichž jsou stranami. Každá smluvní strana musí přijmout odpovídající zákonodárství a nezbytná administrativní opatření, jakož i spolupracovat při realizaci mezinárodních závazků s ostatními státy a příslušnými mezinárodními orgány pro kontrolu drog, zřízenými k tomuto účelu smlouvami.
Cesta k poznání nebezpečí drog a nezbytnosti mezinárodní spolupráce při jejich kontrole nebyla přímá a jednoduchá - svědčí o tom prehistorie mezinárodní kontroly drog poznamenaná několika "opiovými válkami" v polovině 19. století. Teprve na přelomu 19. a 20. století se začala utvářet snaha o regulaci drog, zejména opia, která vyvrcholila svoláním první konference v Šanghaji r. 1909. Tato konference se stala odrazovým můstkem pro vytvoření první mezinárodní úmluvy z r. 1912, na kterou pak navázaly úmluvy další až do dnešních dnů.
Ani dnes ale není zdaleka vyhráno, protože za drogami se vždy skrýval obrovský byznys, a proti němu se bojuje velmi těžce. Odborníci z OSN jsou si toho vědomi, a proto vytvořili ve dnech 23. - 27. 9. 1996 ve Vídni Vzorový zákon o nezákonném obchodování drogami a o deliktech s tím souvisejících. Je zamýšlen výhradně jako vodítko pro země, které chtějí uzákonit nebo zmodernizovat své trestní právo týkající se drogové kontroly.

Prevence užívání drog
Forem, kterými se provádí prevence je mnoho. Aby byly co nejefektivnější, je třeba definovat několik zásad.
1. Všechny aktivity boje proti drogám musí být provázané. Ojedinělé a náhodně prováděné akce mnohdy mohou uškodit a sloužit dokonce jako propagace drog. Aby byla prevence skutečně provázaná, musí dojít ke spolupráci institucí od orgánů státní spávy, přes školy a nadace a občanská sdružení až po soukromé organizace. Dobře navržený systém boje proti drogám je věc mezioborová. Nelze ji nahlížet pouze z hlediska sociologie, pedagogiky, psychologie, medicíny či práva. I tady musí jednotlivé instituce spolupracovat a navrhnout oprimální řešení z hlediska svého oboru, zároveň však musí respektovat pohled ostatních resortů.
2. Prevence nesmí být vytržená z kontextu ostatních společensky nebezpečných jevů, které spolu mnohdy úzce souvisí. Problém alkoholismu a požívání alkoholu mladistvými velmi často navazuje na problematiku abúzu drog. Také problematika HIV/AIDS je často spojována s drogami a alkoholem, které nejen vedou přímo k oslabení imunitního systému, ale navozují rizikové způsoby sexuálního chování.
3. Prevenci je nutné selektivně zaměřit na určitou cílovou skupinu. Tato skupina je charakterizvlána věkem, ale také dalšími sociálními charakteristikami, např. náboženským zaměřením, identifikací se sociální skupinou, vzděláním, politickou orientací apod. Prevence by rozhodně měla začínat co nejdříve. Samozřejmě pak musí být přizpůsobena mentální úrovni dané věkové skupiny. U těch nejmenších není nijak specifická, souvisí se základními hygienickými návyky. S narůstajícím věkem musí být prevnce specifičtější, může obsahovat více informací týkajících se konkrétního problému, ale i vhodné vzorce chování v konkrétních situacích.
4. Velmi důležitá je také splupráce institucí s rodinou. A to nejen na úrovni informovanosti, ale na užší bázi výchovy. Při spolupráci s rodiči je role školy nezastupitelná.
5. Neopominutelné je také vzdělávání učitelů a dalších pracovníků zapojených do systému protidrogové prevence. Je samozřejmé, že toto vzdělávání musí být systematické a koordinované


Klasifikace drogové závislosti

Současná klasifikace (1996) zařazuje drogové závislosti do kategorie duševních poruch a poruch chování vyvolaných účinkem psychoaktivních látek (F10 až F19) - substance use disorders. Základní přehled této klasifikace je následující [1]:

F10 poruchy vyvolané užíváním alkoholu (etanol)
F11 poruchy vyvolané účinkem opioidů (narkotika: opium, morfin, kodein, heroin, thebain, meperidin, methadon aj.)
F12 poruchy vyvolané účinkem kanabinoidů (alkaloidy konopí Cannabis sativa, Cannabis indica: marihuana, hašiš)
F13 poruchy vyvolané užíváním sedativ a hypnotik (různá psychofarmaka, barbituráty, benzodiazepiny, atd.)
F14 poruchy vyvolané užíváním kokainu (alkaloid keře Erythroxylon Coca)
F15 poruchy vyvolané užíváním jiných stimulancií (kofein, psychoanaleptika, efedrin, kathin, amfetamin, fenmetrazin, metamfetamin, aj.)
F16 poruchy vyvolané užíváním halucinogenů (meskalin, psychedelické houby: muchomůrka, lysohlávka: psilocybin, psilocin, lilkovité rostliny: scopolamin, hyosciamin, atropin, meteloidon, muškátový oříšek, yohimbin, syntetické halucinogeny: LSD-25, DOM, DOB, PCP, ketamin, nootropní látky (piracetam, cholin, atd.), neuroleptika, trankvilizéry, silná analgetika atd.)
F17 poruchy vyvolané užíváním tabáku (nikotin)
F18 poruchy vyvolané užíváním organických rozpouštědel
F19 poruchy vyvolané užíváním několika látek a používáním jiných psychoaktivních látek
F1x.0 akutní intoxikace
F1x.1 škodlivé užívání
F1x.2 syndrom závislosti
F1x.3 odvykací stav
F1x.4 odvykací stav s deliriem
F1x.5 psychotická porucha
F1x.6 amnestický syndrom
F1x.7 reziduální stav a psychotická porucha s pozdním začátkem
F1x.8 jiné duševní poruchy a poruchy chování
F1x.9 nespecifikovaná duševní porucha a porucha chování
Čtvrtá číslice kódu upřesňuje aktuální klinický obraz, např. pro diagnózu F10.2, syndrom závislosti na alkoholu:

F10.20 v současnosti abstinuje
F10.21 v současnosti abstinuje v chráněném prostředí
F10.22 v současnosti abstinuje při klinicky udržovacím nebo substitučním režimu
F10.23 v současnosti abstinuje při léčbě averzivními nebo blokujícími látkami
F10.24 v současnosti pije (aktivní závislost)
F10.25 souvislé užívání
F10.26 epizodické užívání (dipsomanie)
(převzato z internetu)

 

Použitá literatura:

Fantastické a magické z hlediska psychiatrie - Vladimír Vondráček

Repetitorium praktického lékaře - Josef Charvát

Sám sebou - Tomáš Houška

Internet

Hodnocení referátu Drogy a jejich účinky na člověka

Líbila se ti práce?

Podrobnosti

  18. červenec 2008
  6 518×
  4772 slov

Komentáře k referátu Drogy a jejich účinky na člověka