Felis catus
Dějiny kočky domácí
Vyvinula se z kočky divoké, zdomácněla v Egyptě a také na středním východě, pravděpodobně asi před 5000 lety. V 10. stol. se s foinickými obchodníky dostala do Itálie a rozšířila po Evropě. Do Ameriky připlula s prvními kolonisty v 17. stol. V polovině 19. stol. začal chov ušlechtilých koček. Později chovatelé vyšlechtili různá plemena koček – např. dlouhosrsté (perské a angorské) nebo krátkosrsté (žíhané hnědě, stříbřitě nebo červeně) a dokonce i bezocasou kočku zvanou manx. Před třemi tisíci roky se kočka domácí rozšířila v Egyptě, kde jí dokonce uctívali jako posvátné zvíře, mumifikovali a zhotovovali jejich sochy. Dnes je na světě více než 500 miliónů domácích koček, rozdělených do 100 uznávaných skupin..
Kočky
Pokud někdo pozoroval kočku, jak se plíží ke kořisti, jistě ho napadlo, že je příbuzná s tygrem nebo se lvem. Kočky jsou díky výborné obratnosti a síle dobrými lovci, navíc mají ostré zuby a drápy a výborný zrak, přizpůsobený k nočnímu lovu. Pokud má kočka domácí možnost vyběhnout do přírody, chytá malé hlodavce, ptáky, hmyz a jiné menší živočichy. Mnoho koček ušlechtilých plemen však není schopno přežít delší čas v přírodě, protože lidé je natolik zhýčkali, že se o sebe nedovedou postarat.
Hlava
Hlava nese většinu znaků, které jsou u koček nejvíce variabilní, takže jednotlivá plemena jsou odlišena právě podle hlavy a jejích částí a podle jejich vzájemných proporcí. Rozdíly jsou v zásadě založeny na celkové kostní stavbě lebky, dalšími nekosterními znaky jsou délka a tvar nosu, tváří, uší a očí.
Kostra
Vývoj kosterních částí podporuje od raného mládí všeobecný růstový hormon hypofýzy a hormon z příštítných tělísek, jen ovlivňuje mimo jiné také hospodaření s vápníkem v těle. Kostra kočky se skládá z přibližně 240 kostí, které drží pohromadě a pohybuje jimi přibližně 500 svalů. Počet obratlů a pochopitelně i žeber je u kočky stejný jako u psa. Hned za hlavou má páteř kočky sedm krčních obratlů, které jsou relativně krátké a mají silné středové výběžky. Mohutné jsou hlavně první dva; ty drží hlavu a jsou uzpůsobeny pro její větší pohyblivost a otáčení. Nejvyšší možný úhel otočení je u kočky 180°, což nenajdeme snad u žádného jiného vývojově výše postaveného tvora. Na krční obratle navazuje 13 obratlů hrudních s protáhlými a ostnitými středovými výběžky. Na prvních 12 obratlích vyrůstají po stranách v párech klenutá žebra. Na hrudní obratle se napojuje sedm obratlů protažených bederních se silnými výběžky středovými i postraními. Na ně se upínají pevné svaly držící nejen všechno svalstvo zadních končetin, ale i všechny vnitřní orgány umístěné v břiše kočky.
Oči
Zornička kočičího oka se ve tmě roztáhne, aby se do oka dostalo víc světla, a v silném světle se stáhne na pouhou štěrbinu. V zadní části nitra oka je vrstva lesklých buněk, které odrážejí světlo, proto kočka „svítí očima“. Kočka nemůže tolik pohybovat očima jako člověk (její zorné pole je přibližně 205 stupňů, zatímco u člověka obsáhne až 220 stupňů). Místo toho má především mnohem víc vyklenutou rohovku než člověk, což se odráží i na kvalitě vidění, a dále schopnost daleko víc otáčet hlavou. Horní i spodní víčka jsou pohyblivá. Oči jsou téměř kulaté a mají stejnou anatomickou stavbu jako většina obratlovců.
Smyslové orgány
Tak jako u každého živého tvora obstarávají u koček spojení s okolním světem smyslové orgány; ty jsou vyvinuty na různém stupni. Jejich hlavní sídlo je v mozku. Ten je ve vztahu k hmotnosti těla daleko těžší než u mnohých jiných šelem. Jeho hmotnost je mezi 20-30 g.
Sluch
Sluch je vyvinut hned po zraku nejlépe. Má poměrně značný rozsah, od 30 hertzů do 45 kilohertzů. Rozdíl od sluchu člověka je patrný zejména v horních polohách, u vyšších: lidské ucho zachytí tóny nejvýše o kmitočtu 20 kHz, kdežto některé kočky slyší prý dokonce tóny až do 75 kHz. Kočky čistě bílé s modrýma očima jsou často zcela hluché*; je to zaviněno geny, které se projevují jen v kombinaci bílou srstí a modrýma očima. Kočka jako jiná zvířata může boltcem ucha pohybovat pomocí 27 různých svalů, a tak ucho natočit tím směrem odkud přichází zvuk.
Srst
Tělo kočky je pokryto srstí kromě čenichu, pysků, polštářků na tlapkách a kolem řitního a pohlavního otvoru a větší či menší na části vnitřního boltce. Srst tvoří tepelnou izolační vrstvu a často chrání pokožku proti mechanickému poškození. Skládá se z chlupů, které vyrůstají z vlasových cibulek obalených vlasovými váčky a krevními kapilárami. Každý chlup má svůj snopeček svalstva, které způsobuje napřimování chlupů (ježeni srsti při podráždění), a kromě toho ještě drobné mazové žlázky.
Lysá kočka
Lysá kočka byla vyšlechtěna kolem roku 1960 z koťat, která se narodila bez srsti. Má jemnou, tmavou pouze na lících, hrudi a konečku ocasu. Takto vybavená by v přírodě těžko přežila.
Hlavní zásady krmení
Kočky jsou vyložené osobnosti i co se týče výběru potravy. Co jedné kočce chutná, může druhá zásadně odmítat. Správná výživa kočky je víceméně otázkou citu. Dávky potravin i druh pokrmu musí být voleny tak, tak aby zvíře bylo pěkně urostlé a svalnaté. Kočky nelze krmit zbytky jídla: pokrmy pro lidi se připravují podle zcela jiných zásad než pro lidi, hlavně jde o koření, které kočce nevyhovuje a škodí jí. Dalším požadavkem je rozmanitost potravy, aby výživa nebyla jednostranná s přebytkem jedné složky a nedostatkem druhé. Všeobecně možno říci, že v přírodě nechávají sytí dravci zbytky potravy ležet. Dostanou-li znovu hlad, uloví si další kořist. I pro kočky domácí platí zásada, že by se sami nikdy nepřežíraly (s výjimkou některých zvlášť oblíbených pochoutek). Přesto je možno často vidět kočky přetloustlé, vyloženě překrmované. Přebytečné kalorie, které už zvíře k uhrazení spotřeby energie nepotřebuje, se mění v tuk a ten se ukládá v podkožních pletivech.
Druhy živin
Denní dávka potravy se řídí její kvalitou a velikostí čí stavem zvířete. Kvalitou potravy se rozumí. Základní (záchovné) množství joulů je to, které kočka potřebuje pro uhrazení základních tělesných funkcí: udržování tělesné teploty, trávení, dýchání, srdeční činnost. Při mírné a pomalé činnosti se základní množství zvyšuje o 200% - 300%, při namáhavějším výkonu a rychlejší akci až o 2500%. Pro kočku platí základní požadavek přibližně 200-330 joulů na 1 kg živé hmotnosti denně, tzn. Kočka těžká asi 3 kg potřebuje asi 1000 joulů, 4 kg těžká 1330 joulů denně, pro koťata platí asi polovička této hodnoty (pro srovnání: základní lidská potřeba je kolem 10 000 joulů).
Rozmnožování
Koťata se vyvíjejí v matčině těle asi 9 týdnů. V jednom vrhu se jich může narodit až deset, v průměru jich však bývá od dvou do pěti. Nově narozená koťátka jsou úplně bezmocná: první týden jsou ještě slepá a prohlédnou až po 9-11 dnech. Zpočátku pouze sají mateřské mléko, teprve asi po osmi týdnech se začnou živit pevnou stravou. Přechod z mléčné na tuhou stravu se říká odstavení. Přibližně měsíc po narození koťat se může kočka znovu pářit.
Koťata
Kočičí mláďata neustále dovádějí a skotačí. Při těchto hrách rozvíjejí své lovecké schopnosti a učí se rychle reagovat. Při pohybu jim sílí svaly a tělo se stává ohebné a pružné. To vše je důležité, aby se později dokázala o sebe postarat.
Obratnost
Kočka má vyjímečně vyvinutý smysl pro rovnováhu, proto se tak snadno pohybuje po stromech i po úzkých římsách. Smysl pro rovnováhu využívá při lovu. Při pádu z výšky dokáže rychle zareagovat: ve vzduchu se otočí tak aby dopadla na všechny čtyři nohy.
Lovecký instinkt
Jako všichni ostatní tvorové má kočka vyvinuty určité vlastnosti, které slouží k přežití jedince i živočišného druhu.Instinkty jsou dědičné společně s pudy, zůstávají hluboce zakořeněny po celý život a nemění se ani získanými zkušenostmi, ani výcvikem. Kočka loví, i když nemá hlad, instinktivně, neboť potřebuje ukojit své lovecké vášně.
Chování
Kočka domácí se chová podobně jako její divoce žijící příbuzný. Doma chované kočky si sice nemusí shánět potravu, ale přesto se projevují jako lovci. Na kořist číhají někde v úkrytu, nebo se za ní přikrčeně plíží. Většina těchto projevů je instinktivní, vrozená: kočka se jim nemusí učit a zachovává si je i v případě, kdy nežije ve společnosti jiných koček. Kočky jsou aktivní hlavně večer a časně z rána. Kočka prospí denně 16 hodin, ne najednou, ale v krátkých intervalech několikrát za den. Vlastně celý den podřimuje, ale je vždy připravená okamžitě zareagovat na jakýkoli podnět.
Chov a plemenitba
Chovatelé ušlechtilých koček se sdružují do zájmových klubů, spolků nebo chovatelských svazů, aby si vzájemně předávali zkušenosti. Kočky mají stejně jako psi rodokmen, ve kterém jsou uvedeny všechny údaje o kočce, která tento rodokmen vlastní. Od té doby co se kočky začaly chovat a šlechtit, vzniklo pře 250 druhů „uznávaných plemen“.
*pozn. autora: Mám doma bílou britskou krátkosrstou kočku, která má sice bílou srst, ale oranžové oči a stejně je hluchá.
Literatura: Kočky, kocouři a koťata (Albert Pintera)
Encyklopedický slovník Diderot
Živý svět (nepodařilo se zjistit)
Encyklopedie zvířat od A do Z (nepodařilo
Tobiáš Klíma
9. srpen 2007
6 380×
1432 slov
Proto mu letos od dubna podávám 1x denně půlku tablety /pivovarské kvasnice,zelené balení.
Chci se optat,jestli kočička dobře snáší pivovar.kvasnice,vím že to někteří dávají psům.Dám mu to rozlomené do krmiva a sní to.
Klíště ještě letos neměl.
Děkuji
Kastrovaný kocourek,který je doma rád,ale ještě radši venku /na zahradě/ .
Letos na podzim mu budou dva roky,kocourek se ještě nikdy nenapil /doma/ vody, vodu má vždy k dispozici mléko pije minimálně kupuji mu kočičí mléko,musím ho spíš nutit.
Chci se zeptat, jí kapsy,ale i granule ,pokud nepije co mám dělat.
A ještě jedna věc existují granule,které mají složku na trávení chlupů ?
Občas přijde domů a má na zádech nejspíš nějakou kapalinu /asi olej ,z pod auta,jelikož rád zalézá pod sousedův vůz.,Vždy má vše slízáno,zůstávají jen tmavé chlupy,a kam nedolíže,tak je i vrstvička oleje. Samozřejmě že mu vše , spíš zbytek utřu ,jak to jen jde.
Mám o něho strach,ale nejde mu nařídit aby nelezl pod automobily.
Děkuji za informace.