Kočka domácí:
Kočka domácí (Felis silvestris, f. catus) je domestikovaná forma kočky divoké, která je již po tisíciletí průvodcem člověka.Stejně jako její divoká příbuzná patří do podčeledi felinae, malé kočky, a je typickým zástupcem skupiny. Po svých předcích zdědila vynikající zrak,sluch a tělo dokonale uzpůsobené k lovu .Člověk rozšířil kočku domácí prakticky na všech kontinentech (s výjimkou Antarktidy), na některých místech zpětně zdivočela. V Austrálii je kočka domácí vedena jako jeden z nejnebezpečnějších invazních druhů- paradoxně tam přitom byla původně do přírody vysazena úmyslně, aby kontrolovala přemnožené králíky a drobné hlodavce.
Starověk
Staří Egypťané kočky uctívali jako božstvo a věřili, že mají moc chránit člověka před zlem. Přítomnost kočky v domě znamenala požehnání. Nejposvátnější byly černé kočky chránící egyptské chrámy. Nálezy mumifikovaných kočičích těl a kočičích amuletů, například i v hrobech faraonů dokládají kultovní uctívání koček v Egyptě, kde měly i svou vlastní bohyni Řekové a Římané pokládali kočku za zvláštní domácí zvíře, na lov myší upřednostňovali fretky.Do Evropy se dostaly kočky obchodními cestami z Malé asie. První doklady o kočkách nacházíme na řeckých vázách z 5. Století př. n. l. O další rozšíření se postarali Féničané se svými obchodními loděmi.
Do Číny a Japonska se dostaly kočky z dnešní Indie. Kočky zde představovaly důležitou součást náboženských obřadů a v Číně měly za úkol ochraňovat zámotky bource morušového a chránit staré rukopisy v chrámech před potkany.
Kočka a čarodějnictví :Pohled na kočku se změnil s příchodem středověké inkvizice, kdy se vše, co předtím na nich lidé obdivovali (pružné pohyby, individualita a nezávislost) stalo podezřelým. Inkvizice vyhlásila kočku za posedlou zlými duchy, protože má v očích pekelný oheň, a za spojenkyni čarodějnic a ďábla. V té době začaly být kočky upalovány spolu s čarodějnicemi, černá kočka se stala symbolem ďábla.
Novověk
S nástupem novověku se situace koček znovu obrátila a v období baroka se staly ozdobou salonů. Postupně se však obyčejná kočka jevila příliš obyčejnou a začalo její šlechtění. V 17. století se do Evropy dostaly první dlouhosrsté kočky z perské provincie Chorasán. Ze začátku byly všechny dlouhosrsté kočky nazývané angorské podle Ankary, dnešního hlavního města Turecka.
Systematický chov koček existuje v Evropě asi 150 let.
Anatomie kočky
Kočičí tělo je přizpůsobené životu predátora - má ostré smysly, dokáže vyvinout velkou rychlost i pohybovat se potichu a je vyzbrojena zuby a zejména drápy k usmrcení kořisti. Má dlouhé tělo na relativně krátkých nohách, krátký krk, poměrně širokou a krátkou hlavou a středně dlouhý ocas. U ušlechtilých plemen koček se pak objevují záměrně vyšlechtěné odlišnosti od tohoto schématu.
Fyziologické ukazatele
Fyziologické ukazatele
Název
Hodnoty
Tělesná teplota
38-39 °C
Puls
100-120 úderů/min.
Dechová frekvence
20-40 nádechů/min.
Tělesná hmotnost
2-10 kg v závislosti na plemeni a pohlaví
Pohlavní cyklus
diestrický až polyestrický, provokovaná ovulace
Délka říje
3-7 dní
Dospívání
6-10 měsíc
Délka březosti
58-70 dní
Početnost vrhu
3-8 koťat
Porodní hmotnost
80-120 g
Počet zubů
mléčný chrup 26, trvalý chrup 30
Objem krve
60-70 ml/kg hmotnosti
Rozmnožování
Kojící kočka
Většina koček pohlavně dospívá v 7. až 9. měsíci, kočky obvykle dospívají později než kocouři. U některých jedinců může dojít k pohlavní dospělosti už v 6 měsících věku, naopak u některých plemen, zvláště těch větších, dochází k pohlavní dospělosti až po jednom roce věku jedince.
Protože kočky tělesně dospívají později, než dojde k pohlavní dospělosti, kočky by se neměly nakrývat před dosažením aspoň 18 měsíců věku.
Kočky mohou mít dva vrhy ročně, v jednom vrhu může být až deset koťat. Proto je známkou zodpovědnosti, všechny kočky, které nejsou určené k chovu, včasně vykastrovat.
Plemena kočky domácí
Díky šlechtění (plemenitbě, chovu) vznikla celá řada jednotlivých plemen kočky domácí, která se navzájem liší nejenom barvou srsti, její kvalitou ale i stavbou těla, velikostí a barvou očí i povahovými vlastnostmi. I v současné době vznikají nová plemena koček.
V současné době se často hovoří o takzvaném týrání chovem - což je situace, kdy se u zvířat přešlechťují nekterí fyziologické znaky do té míry, že zvířatům zněmožňují normální život. jedná se například o perské kočky a další exotické kočky, které mají na základě deformovaného nosu a tlamy dýchací potíže. Toto týraní není doposud právně zakázáno a je tudíž na jednotlivých chovatelských organizacích, jak se k tomuto problému postaví.
26. listopad 2007
9 311×
705 slov