kočka domácí

Kočka domácí:

Kočka domácí (Felis silvestris, f. catus) je domestikovaná forma kočky divoké, která je již po tisíciletí průvodcem člověka.Stejně jako její divoká příbuzná patří do podčeledi felinae, malé kočky, a je typickým zástupcem skupiny. Po svých předcích zdědila vynikající zrak,sluch a tělo dokonale uzpůsobené k lovu .Člověk rozšířil kočku domácí prakticky na všech kontinentech (s výjimkou Antarktidy), na některých místech zpětně zdivočela. V Austrálii je kočka domácí vedena jako jeden z nejnebezpečnějších invazních druhů- paradoxně tam přitom byla původně do přírody vysazena úmyslně, aby kontrolovala přemnožené králíky a drobné hlodavce.

Starověk

Staří Egypťané kočky uctívali jako božstvo a věřili, že mají moc chránit člověka před zlem. Přítomnost kočky v domě znamenala požehnání. Nejposvátnější byly černé kočky chránící egyptské chrámy. Nálezy mumifikovaných kočičích těl a kočičích amuletů, například i v hrobech faraonů dokládají kultovní uctívání koček v Egyptě, kde měly i svou vlastní bohyni Řekové a Římané pokládali kočku za zvláštní domácí zvíře, na lov myší upřednostňovali fretky.Do Evropy se dostaly kočky obchodními cestami z Malé asie. První doklady o kočkách nacházíme na řeckých vázách z 5. Století př. n. l. O další rozšíření se postarali Féničané se svými obchodními loděmi.

Do Číny a Japonska se dostaly kočky z dnešní Indie. Kočky zde představovaly důležitou součást náboženských obřadů a v Číně měly za úkol ochraňovat zámotky bource morušového a chránit staré rukopisy v chrámech před potkany.

Kočka a čarodějnictví :Pohled na kočku se změnil s příchodem středověké inkvizice, kdy se vše, co předtím na nich lidé obdivovali (pružné pohyby, individualita a nezávislost) stalo podezřelým. Inkvizice vyhlásila kočku za posedlou zlými duchy, protože má v očích pekelný oheň, a za spojenkyni čarodějnic a ďábla. V té době začaly být kočky upalovány spolu s čarodějnicemi, černá kočka se stala symbolem ďábla.

Novověk

S nástupem novověku se situace koček znovu obrátila a v období baroka se staly ozdobou salonů. Postupně se však obyčejná kočka jevila příliš obyčejnou a začalo její šlechtění. V 17. století se do Evropy dostaly první dlouhosrsté kočky z perské provincie Chorasán. Ze začátku byly všechny dlouhosrsté kočky nazývané angorské podle Ankary, dnešního hlavního města Turecka.

Systematický chov koček existuje v Evropě asi 150 let.

Anatomie kočky

Kočičí tělo je přizpůsobené životu predátora - má ostré smysly, dokáže vyvinout velkou rychlost i pohybovat se potichu a je vyzbrojena zuby a zejména drápy k usmrcení kořisti. Má dlouhé tělo na relativně krátkých nohách, krátký krk, poměrně širokou a krátkou hlavou a středně dlouhý ocas. U ušlechtilých plemen koček se pak objevují záměrně vyšlechtěné odlišnosti od tohoto schématu.

Fyziologické ukazatele

Fyziologické ukazatele

Název

Hodnoty

Tělesná teplota

38-39 °C

Puls

100-120 úderů/min.

Dechová frekvence

20-40 nádechů/min.

Tělesná hmotnost

2-10 kg v závislosti na plemeni a pohlaví

Pohlavní cyklus

diestrický až polyestrický, provokovaná ovulace

Délka říje

3-7 dní

Dospívání

6-10 měsíc

Délka březosti

58-70 dní

Početnost vrhu

3-8 koťat

Porodní hmotnost

80-120 g

Počet zubů

mléčný chrup 26, trvalý chrup 30

Objem krve

60-70 ml/kg hmotnosti

Rozmnožování

Kojící kočka

Většina koček pohlavně dospívá v 7. až 9. měsíci, kočky obvykle dospívají později než kocouři. U některých jedinců může dojít k pohlavní dospělosti už v 6 měsících věku, naopak u některých plemen, zvláště těch větších, dochází k pohlavní dospělosti až po jednom roce věku jedince.

Protože kočky tělesně dospívají později, než dojde k pohlavní dospělosti, kočky by se neměly nakrývat před dosažením aspoň 18 měsíců věku.

Kočky mohou mít dva vrhy ročně, v jednom vrhu může být až deset koťat. Proto je známkou zodpovědnosti, všechny kočky, které nejsou určené k chovu, včasně vykastrovat.

 

Plemena kočky domácí

Díky šlechtění (plemenitbě, chovu) vznikla celá řada jednotlivých plemen kočky domácí, která se navzájem liší nejenom barvou srsti, její kvalitou ale i stavbou těla, velikostí a barvou očí i povahovými vlastnostmi. I v současné době vznikají nová plemena koček.

V současné době se často hovoří o takzvaném týrání chovem - což je situace, kdy se u zvířat přešlechťují nekterí fyziologické znaky do té míry, že zvířatům zněmožňují normální život. jedná se například o perské kočky a další exotické kočky, které mají na základě deformovaného nosu a tlamy dýchací potíže. Toto týraní není doposud právně zakázáno a je tudíž na jednotlivých chovatelských organizacích, jak se k tomuto problému postaví.

Hodnocení referátu kočka domácí

Líbila se ti práce?

Podrobnosti

  26. listopad 2007
  7 281×
  705 slov

Komentáře k referátu kočka domácí

m13
Díky jsou zde dobré informace
Barushka
Děkuju za referát. Fakt moc hezký