Lišejníky (Lichenes)

Co je to?
Jedná se o symbiotický organismus, který vznikl na základě vzájemného působení autotrofní řasy či sinice (fykobiontu) a některého z mnoha druhů hub (mykobiontu). Došlo k tomu přibližně před 120 miliony let, kdy se houba usídlila na řase původně jako parazit. Díky intenzivnímu dělení buněk řasa neuhynula, parazitismus houby se jakoby zmírnil, stal se snesitelným, a vytvořily se podmínky pro postupné přizpůsobení se jednoho organismu druhému. Výsledkem byl vznik úplně nové formy života, nepodobné ani houbě ani řase a odolnější proti nepříznivým vnějším podmínkám.
První archeologické nálezy lišejníků jsou známy z usazenin starší doby křídové v druhohorách i z usazenin celé éry třetihor (65mil. Let).
Skládají se z jednobuněčných nebo vláknitých sinic nebo zelených řas a hub vřeckatých, zřídka stopkovýtrusných. V současné době známe okolo 18 tisíc různých druhů lišejníků.

Výskyt
Lišejníky jsou rostliny mimořádně odolné a nenáročné. Rostou prakticky všude. Na kamenech (rody Usnea a Alectoria), na povrchu půdy v tundře (dutohlávka sobí - Cladonia rangiferina), na rozpálených pouštních skalách, na krovkách brouků, na kostech uhynulých živočichů, na budovách či stromech a vysoko v horách arktidy, kde v důsledku silných mrazů nežijí žádné jiné rostliny.
Jejich mimořádná životnost se vysvětluje tím, že řasa, která je jejich součástí zásobuje díky svému chlorofylu sebe i houbu organickými látkami. Houba zase zajišťuje pro řasu vodu, minerální soli a rovněž ji chrání, pokrývajíc ji svými hyfami (houbová vlákna). Proto se lišejník uchytí i tam, kde nemůže žít samostatně ani houba, ani řasa. Jejich umění přežít extrémní podmínky je také dáno schopností vysušení se a upadnutí do vegetačního klidu. Když se vrátí příznivé období, nasají opět vodu a začnou aktivně růst.
Navzdory své otužilosti a přizpůsobivosti je většina druhů velmi citlivá na znečištění ovzduší. Proto ve velkých městech a průmyslových oblastech lišejníky zpravidla nenajdeme. I toto pravidlo má však svoji výjimku. Ve Velké Británii se momentálně šíří jeden druh lišejníku i do velmi znečištěných oblastí.

Rozmnožování:
K rozmnožování lišejníků dochází třemi způsoby.
1) za pomoci soredií, to jsou zrnka (obsahující fykobiont i mykobiont), která se v podobě prášku uvolňují ze stélek lišejníků a slouží k jejich vegetativnímu rozmnožování.
2) druhou, poněkud riskantnější metodou je rozšiřování výtrusů. Houby v lišejníku vytvářejí rozmnožovací orgány, často výrazně zbarvené, z nichž se uvolňuje nespočetně mikroskopických výtrusů. Když spory dopadnou do vhodného prostředí, vyvinou se v drobné houbové jedince. Pokud se během růstu setkají s vhodným druhem řasy, vytvoří se lišejník. Většinou k tomuto ale nedojde a houba uhyne.
3) rozmnožují se také odlamováním stélky

Rozdělení:
Lišejníky se obvykle dělí do tří skupin podle formy jejich růstu.
1) skupina korovitých lišejníků. Ta zahrnuje všechny druhy, jež rostou jako tenká, plochá kůra na skalách či jiném povrchu. Měří většinou jen několik cm v průměru. Mají různé barvy od nevýrazně zelené až po červenou, žlutou či jasně oranžovou.
2) je skupina lupenitých lišejníků. Ty vypadají tak trochu jako ledabyle přilepené listy a na okrajích odstávají. Typickým příkladem je lišejník pupkovka, který se podobá kožovitým hnědavým listům se zvlněnými okraji.
3) Do této skupiny patří křovité lišejníky. Některé druhy, jako dutohlávka sobí, rostou na zemi ve stojících rozvětvených trsech. Jiné, například provazovky visí z větví stromů. Některé z visících druhů jsou až 3 metry dlouhé.

Druhy v ČR: krásnice zední (Caloplaca saxicola)
lišejník zeměpisný (Rhizocarpon geographicum)
misnička hnědavá (Lecanora subfusca)
provazovka buková (Usnea faginea)
terčovka lesklá (Parmelia glabratula)

Použitá literatura : kol.autorů - ABC Přírody, Readers Digest Výběr, Praha 1997
: kol.autorů - Všeobecná encyklopedie v osmi svazcích,
Encyklopedie Diderot, 1999

: L. V. Garibovová, M. Svrček, J. Baier – Houby, lidové nakladatelství, 1985
: Jan Jelínek, Vladimír Zicháček – Biologie pro střední školy gymnazijního typu, FIN publishing, Olomouc 1996

Hodnocení referátu Lišejníky (Lichenes)

Líbila se ti práce?

Podrobnosti

  19. prosinec 2007
  4 629×
  592 slov

Podobné studijní materiály

Komentáře k referátu Lišejníky (Lichenes)

Tereza duronova.tereza(zavináč)seznam.cz
tohle je super referát stručný a je tu toho hodně