Nervová soustava

Ovládá přímo nebo nepřímo činnost všech orgánů v těle, vytváří chování organismu a komunikuje s okolním světem
Řídící funkce nervové soustavy : řízení kosterního svalstva
: řízení vnitřních orgánů
NEUROVĚDA = bádání o všech otázkách nervové činnosti i otázkách specificky lidských, stálo předmětem samostatného vědního oboru studujícího nervové děje na širokém základě
NEURON = základní jednotka nervové soustavy, což je nervová buňka se svými výběžky
hlavní části : dendrity, buněčné tělo, iniciální segment, axon ( nervové vlákno ), nervová zakončení.
funkce neuronu : tvorba a přenos nervových signálů ...fce signální
: fyzikální podstatou je pohyb iontů, lze je registrovat jako elektrické děje ...fce integrační

NERVOVE SVAZKY = svazky nervových vláken ve vazivovém obalu
NERVY = jsou ty svazky vláken, které jsou součástí nervového systému ( míšní nervy, hlavové nervy ).Jsou - li pouze uvnitř centrálního nervového systému označujeme je jako nervové dráhy - TRAKTY. Funkce nervové soustavy spočívá v příjmu, zpracování, ukládání a vydávání informací.Tato činnost se uskutečňuje v seskupeních neuronů, která se nazývá nervové obvody.
Neurony spojené v nervových obvodech mohou být přitom někdy blízko sebe, jindy značně vzdáleny. Část nervové soustavy, která je uložena v páteři a lebce, se nazývá CENTRALNI NERVOVA SOUSTAVA ( CNS ).Vše ostatní, tedy skupiny neuronů ležící mimo CNS nazýváme ganflia a všechna nervová vlákna mimo CNS tvoří periferní nervovou soustavu. Periferní nervový systém nelze však považovat za zcela samostatný systém. Má v podstatě jen funkci spojovat smyslové orgány a výkonné orgány s CNS. Jestliže nervový systém zahrnuje jak periferní, tak centrální složku, můžeme jej označit jako vnější nervový obvod.
Neurony, jejichž některé úseky patří do periferní složky nervové soustavy, rozlišujeme na SENZORICKE ( smyslové ) a MOTORICKE ( hybné ). Smyslové neurony vedou signály ze smyslových orgánů do CNS, neurony motorické z CNS k výkonným orgánům.
Všechny neurony, které jsou zcela uloženy uvnitř CNS, nazýváme INTERNEURONY. Nervovým obvodům složeným ze senzorického neuronu a motorického neuronu, které jsou spojeny přímo nebo prostřednictvím interneuronů, říkáme REFLEXNI OBLOUK.
Je odpovědí organismu na dráždění receptorů. Zprostředkuje okamžité odpovědi na podněty z vnějšího nebo vnitřního prostředí. Reflexy, které jsou vrozené, jsou již zaznamenány v genetickém kodu, nazýváme podle ruského fiziologa I.P.Pavlova reflexy nepodmíněné. Dále to jsou reflexy podmíněné vznikající na základě spojení tzv. podmíněného podnětu, kterým může být jakýkoliv indiferentní podnět ( zvuk zvonku ).
CNS ( mozek, mícha) společně s obvodovými nervy tvoří NERVOVOU SOUSTAVU.
CNS řídí celé tělo.
Nervy mozkové inervují oblast hlavy a krku, je jich 12 párů a jsou označeny římskými číslicemi. Nerv, který inervuje obličejové svalstvo se nazývá VII. NERV LICNI.
Nervy míšní inervují všechny ostatní části těla, je jich 31 párů, jsou to nervy smíšené, tzn., že obsahují vlákna dostředivá i odstředivá.

MICHA
Je to část nervové trubice ležící uvnitř páteřního kanálu a je dlouhá asi 40 - 45 cm ( mícha páteřní = medulla spinalis ). Horní konec míchy plynule přechází v prodlouženou míchu. U člověka vystupuje z míchy 31 párů míšních nervů, které se rozlišují na krční, hrudní, bederní, křížové a kostrční. Obsahují vlákna smyslová, motorická a některá vegetativní ( autonomní ). Na průřezu míchou je patrná šedá a bílá nervová tkáň - hmota. Šedou hmotu tvoří převážně těla neuronů s výběžky, bílou hmotu nervové dráhy. V míše jsou i další nervové spoje, signály ze smyslových orgánů se mohou prostřednictvím interneuronů předávat na jiné míšní úseky ( segmenty ), takže reflexní odpovědi mohou být poměrně rozsáhlé. Některé smyslové signály se převádějí až do mozku ( vzestupné, senzorické dráhy ). Jiné nervové dráhy vedou z mozku do míchy, končí na motorických neuronech a zprostředkují tak ovládání svalstva nervovými centry v mozku ( sestupné motorické dráhy ). Přerušení sestupných míšních drah nebo poškození motorických neuronů způsobuje vážné poruchy hybnosti - dochází buď k částečnému ochrnutí svalů ( paréze ), nebo k úplné ztrátě svalové činnosti ( plegie ) - a ochrnutí obou dolních končetin se nazývá paraplegie.
Funkce míchy je tedy jednak převodní, zprostředkovává oboustranné spojení míchy s mozkem a jednotlivými úseky míchy, jednak je centrem různých míšních reflexů.

MOZEK (encephalon)

Podobně jako mícha zpracovává vstupní signály ze smyslových orgánů a vytváří signály výstupní, které odesílá k výkonným orgánům na základě jednoduchých reflexních mechanismů.
Výkonné orgány jsou v tomto případě soustředěny okolo ústní dutiny a hlavy. Podobně jako u míchy jde o činnost reflexní, která zahrnuje nejbližší okolí ( svaly obličeje, slinné žlázy ). Daleko významnější funkcí mozku je integrace a koordinace aktivit, které se vztahují ke všem částem těla. Mozek vznikl zvětšováním nervové trubice v jejím hlavovém úseku. Nejprogresivnější jeho oddíly jsou nejvíce v předu. U obratlovců se v embryonálním vývoji původní nervová trubice rozčlení nejprve na tři části : mozek přední, střední a zadní. Přední mozek se potom diferencuje na mozek koncový a mezimozek, zadní mozek na prodlouženou míchu a mozeček.
Mozek má pět částí : prodlouženou míchu
: mozeček
: střední mozek
: mezimozek
: koncový mozek
Středem míchy prochází míšní kanálek, který ústí do dutiny v prodloužené míše, do tzv. IV. mozkové komory. Odtud vychází Sylviův kanálek, spojující IV. mozkovou komoru s III. komorou ležící v mezimozku. I. a II. mozková komora ( postranní komory ) jsou uloženy v hemisférách koncového mozku. Mozkové komory a míšní kanálek obsahují mozkomíšní mok ( likvor ). M ozek a mícha jsou na svém povrchu kryty třemi obaly ( meningy ). Zevní obal, vazivová tvrdá plena - přilehlá pevně k lebečním kostem. P od ní je jemnější obal - pavoučnice - a ještě hlouběji, přímo k povrchu mozku a míchy se přikládá jemná a cévami zásobená omozečnice. Mezi oběma měkkými plenami je úzký prostor, ve kterém se pohybuje kolem centrálního nervstva mozkomíšní mok - dostává se tam malým otvorem ve IV. mozkové komoře.

CENTRALNI ZPRACOVANI
SENZORICKYCH INFORMACI

Informace ze zevního prostředí se dostávají do centrálního nervového systému ( CNS ) ze smyslových orgánů a kožních receptorů. Informace o poloze těla, svalovém tonusu apod. přicházejí ze svalových, šlachových a kloubních receptorů pohybového aparátu a z čidla rovnováhy. Rozhodující část těchto informací je vedena do somatosenzorických nebo senzo(moto)rických center v gyrus postcentralis mozkové kůry, kde má - podobně jako v motorické kůře - každá část těla odpovídající okrsek ( projekční pole ). Při periferním dráždění se dají z těchto míst snímat tzv. evokované (vyzvané) potenciály, které jsou výrazem excitace příslušných korových okrsků.
Informace z kůže ( povrchová citlivost ) a z pohybového ústrojí ( hluboká citlivost ) vstupují do míchy zadními kořeny a směřují ceripetálně v těchto drahách : 1. Zadní míšní provazce (- C1) : vlákna se nekříží na úrovni páteřní míchy, ale až v prodloužené míše v jádrech zadních provazců. Odtud jdou druhé neurony a vstupují částečně do mozečku, částečně se kříží na druhou stranu a vstupují do talamu. Dráhy zadních provazců vedou informace o dotyku, tlaku a hlubokém čití a představují rovněž dráhy pro uvědomování si polohy těla a jeho částí. 2. Senzorická vlákna z receptorů pro bolest a z termoreceptorů a část vláken pro tlak a dotyk se kříží na úrovni příslušného míšního segmentu a běží druhostranně v přední části postranních míšních provazců jako tractus spinothalamicus skrze mozkový kmen do talamu (-C2). Protože tyto dráhy vedou rovněž bolest z vnitřních orgánů, je tato bolest pak pociťována v kožním okrsku inervovaném ze stejného míšního segmentu ( Headovy zony ) : přenesená bolest. Tyto zony jsou často přecitlivělé na dotyk a bolest. 3. Senzorická vlákna z oblasti hlavy končí rovněž v talamu.4. K mozečku jdou ještě další dvě dráhy : tractus spinocerebellaris posterior (-C3) a tractus spinocerebellaris anterior ( -C4).

Jonáková Lenka, IV.B