Ptáci (Aves)

Obecná charakteristika

- ptáci jsou teplokrevnou vývojovou větví plazů podtřídy Archosauria
- vznik nového způsobu létání, pomocí křídel opatřených peřím
- teplokrevní (homoiotermní) obratlovci s termoregulačnímy mechanismy
- nejvyšší látková výměna a pohybová aktivita ze všech obratlovců

Obecné znaky společné s plazy

- suchá kůže, jediná kožní žláza je nad kostrčními obratli (mazová žláza zejména u vodních ptáků)
- některé části těla jsou zrohovatělé – zobák je pokryt zrohovatělou pokožkou
– běháky jsou pokryty rohovitými šupinami
- vylučování zajišťuje zdokonalená plazí ledvina, hlavně vylučující kašovitou kys. močovou
- rozmnožování plazího typu, ale je rozvinuta péče o vejce a mláďata

Obecné znaky společné se savci

- tělesná teplota je regulována vnitřními fyziologickými mechanismy: jsou endotermní homoiotermové (mají stálou vnitřní teplotu 41 – 44 oC)
- Srdce je čtyřdílné, komory jsou plně odděleny
- srdce má 2 síně a 2 komory
- žílami vstupuje odkysličená krev do pravé síně a pravou komorou, tepnou plicní, do plic, odtud se žílami dostává do levé síně a levé komory krev již okysličená, která je aortou vedena do celého těla
- vnitřní ucho je podobné stavby jako u savců

Zvláštní znaky typické pro ptáky

- tělo pokryté peřím, jež kromě jiného umožňuje létání
- přední končetiny jsou charakteristicky přestavěny na křídla
- zadní končetiny slouží jako nohy, nikdy se neredukují palec směřuje ve většině případů dozadu
- dělí se podle funkce: běhavá
hrabavá
kráčivá
lemovaná
veslovací
závěsná
skákavá
šplhavá
plovací
uchopovací
spár
- koncový mozek je vetší
- oko je zdokonaleno a dosahuje nejlepší ostrosti mezi všemi živočichy
- vejce mají vápenitou skořápku
- všichni ptáci pečují o jejich zahřívání a (až na malé výjimky) o vyvíjející se mláďata
- lehká a pevná kostra
- redukované a protažené pneumatizované (duté) kosti

Morfologie

Kůže

- tenká, skoro neobsahuje kožní žlázy (kurové mají žlázy ve stěně zevního zvukovodu)
- původní kožní žlázou všech ptáků je kostrční žláza (glandula uropygii). Je to párová žláza uložená nad posledním kostrčním obratlem (olejovitý sekret roztíraný zobákem po peří)
- nejvyvinutější u vodních ptáků, sloužící na ochranu proti vodě
- slouží odvrácení predátora (dudek, kachna pižmová)
- sekret může být nahrazen drobivým prachem (dropi, papoušci, holubi)
- epidermis – vytváří četné rohovité struktury
- horní a dolní čelist všech ptáků jsou kryty souvislým povlakem zvaným ramfotéka
- na běhákách a prstech je rohovitý kryt tvořený štítky a šupinami nazývaný podotéka (mohou tvořit ostruhy (samci kurů), rohovité útvary na spodině prstů k udržení kluzké kořisti (orel říční), mohou být i na hlavě a křídlech
- škára – vnitřní vrstva pokožky, zajišťující výživu perům
- epidermální papila – dává základ pera
- škárová papila = pulpa – ústí do brku, kam zavádí cévu, jež vyživuje pero

Pero

- vzniklo fylogenetickým vývojem z plazí šupiny (doklad ve formě fosilií ale chybí)
- hotové pero je čistě epidermální struktura
- ontogeneticky vzniká z epidermální papily do niž zasahuje škárová papila s výživnými cévami, tzn. pulpa
- během růstu pera se táhne pulpa celým perem a před ukončením růstu se stahuje zpět
- každé pero vězí spodním koncem v pérovém váčku (folliculum) v kůži
- pelichání – nové pero vzniká pod starým a svým růstem ho vytlačuje
- typy per - obrysová (penae) - krycí (tectrices) – kryjí hlavu, krk, trup a nohy
– nositeli zbarvení
– dávají aerodynamický tvar
– distální část je prapor, proximální je prachová

- letky (remiges) – dlouhá pera s nesouměrným praporem
- rýdovací pera (rectrices) – narůstají vějířovitě místo chybějícího ocasu, bývají prodloužená a nesymetrická (stočená, atd.)
- nerostou na těle rovnoměrně, ale v pruzích (pernice) a jsou mezi nimi prostory (nažiny)
- prachová (plumae) – významně se podílejí na tepelné izolaci
- leží pod obrysovým peřím
- mají krátký stvol a větve netvoří prapor, paprsky jsou zkrácené a nenesou háčky
- vyrůstají těsně na pokožce
- drobivý prach – tvoři se na distálních koncích pera s brkem a udržuje peří v dobrém stavu
- vlasová pera – nesou malý prapor (obvykle na špičce) nebo vůbec žádný
- vyskytují se u báze krycích per nebo volně (např. na hlavě)
- vibrisy – rostou v koutcích zobáku, nosních otvorů, očí apod.
- nemají prapor podobají se hmatovým chlupům u savců
- další specializovaná pera mohou být okolo ústí kloaky, kostrční žlázy, apod.
- obrysové pero - je tvořeno centrálním stvolem, po jehož stranách je prapor. Spodní dutá část, která zakotvuje do pero do kůže a nese prapor, je brk. Horní plná část stvolu nesoucí prapor je osten. Prapor tvoří větve vyrůstající v jedné rovině na obě strany ostnu. Z každé strany vyrůstají opět v téže rovině paprsky. Paprsky směřující nahoru (horní řada) jsou opatřeny háčky a pevně se zachycují za jednodušeji stavěné paprsky dolní řady
- nejméně jednou (někteří 2-3krát) do roka ptáci přepeřují (pelichají)
- zabarvení peří je dáno pigmenty nebo fyzikálně optickými jevy

Pernice a nažiny
Stavba ptačího pera a) hřbetní strana těla
1 letka 3 schéma stavby praporu b) břišní strana těla
p – prapor o - osten
o – osten p - paprsek
b – brk h - háčky
2 prachové peří v - větvička

Kostra

- vyznačuje se lehkostí a pevností
- pevnost se dosahuje četným srůstem kostí na lebce, hrudní, křížové oblasti a na končetinách
- lehkost je zajištěna vymizením morku četných kostí, jež jsou pak duté (penumatizované)
- mohutná hrudní kost, která dovnitř tvoří misku, v níž leží útroby a směrem ven vybíhá vysoký hřeben, kde se upínají mohutné prsní svaly
- pygostyl (biskup) – destičková opora pro ocasní pera – srůst ocasních obratlů
- žebra jsou hustě nahloučená, na zadní straně mají šikmé výběžky, které se přikládají an následující žebro
- lebka – podobná jako u plazů, ale na rozdíl od plazů je větší mozkovna a očnice
- redukce některých kostí
- zobák – typický rozlišující znak ptáků
- zrohovatělá pokožka na prodloužené čelisti
- liší se funkcemi: lžičák (filtrace potravy – kachna)
vak (lov ryb v mělké vodě – pelikán)
harpunování kořisti ve vodě (volavka)
sbírání hmyzu (kukačka)
sání květního nektaru (kolibřík)
louskání plodů a semen (papoušek)
vyhledávání potravy hlouběji v půdě (sluka)
sbírání semen a plodů (holub)

- končetiny - nejvíce modifikovány ze všech čtvernožců
– horní – pletenec – tvoří kost klíční (srůstá ve vidlici), protáhlá mečovitá lopatka a kost krkavčí
- volná končetina – kost pažní, loketní (silnější než u savců), vřetení, zápěstí srůstá v karpometakarpus, záprstní kůstky a články prstů
- dolní – pletenec – kost pánevní srůstající z kostí: stydké, sedací a kyčelní
- s pánevním pásmem srůstá kost křížová (tvořená srostlým 11- 23 obratlem - synsacrum)
- volná končetina – kost stehenní, silná kost holenní srůstá s proximální řadou zánártních kostí (tibiotarsus) a s tenkou kostí lýtkovou spolu tvoří bérec
srůstem distální řady zánártních kostí a nártních kostí vzniká dlouhá kost – běhák na, který navazují články prstů – 5. prst vymizel, 1. prst může být obrácen dozadu (sovy a šplhavci mají tzv. vratiprst pohyblivý dopředu i dozadu)
- distální řada se nachází dál od páteře

Svalstvo

- kosterní svalovině dominují létací svaly
- prsní sval – největší
- vede z hřebene hrudní kosti a upíná se na proximální část pažní kosti
- při letu táhne křídlo dolů
- podklíčkový sval – upíná se při kořeni hřebenu kosti prsní a přes hlavici kosti krkavčí a ramenní kloub na pažní kost
- při letu zvedá křídlo
- dobře je vyvinuta svalovina zadních končetin, jež je uložena zčásti v těle a zčásti v tibiotarsu
- běhák svalovinu postrádá, podélně jím vedou šlachy
- u některých ptáků jsou v běháku, kde šlachy držící prsty zavřené. Při napnutí těchto svalů zapadnou jejich výrůstky do prohlubní šlachovitých pochev jako řetěz do ozubeného kola, takže sedící pták nevykládá žádnou svalovou námahu

Centrální nervová soustava

- vyznačuje se především rozvojem koncového mozku a mozečku (ústředí pohybu)
- vysoký rozvoj instinktivního chování
- mícha sahá až do posledního ocasního obratle
- na přechodu z krční do hrudní oblasti je mích zduřena v místě počátku většiny motorických nervů (hlavně létací), podobné je zduření v pánevní krajině u ptáků, kteří dobře a často běhají

Smyslové orgány

- u ptáků dominuje zrakové a sluchové čidlo, avšak dobře jsou vyvinuty i jiné receptory
- ptáci nemají volná nervová zakončení, ale mají tělíska hmatu (okolo zobáku, úst, jazyka, u báze krycích per a zvláště vibris, mezi svaly křídla(receptory vibrací), v kloubech, apod.)
- mají relativně dobrý čich (nosní dutiny jsou prostorné a dělené na několik komor)
- ucho – stavba ucha je takřka shodná se stavbou u savců
- vnitřní – podobná jako u savců
- tvz. Cortiho orgán – prohnutá blanitá trubice kuželovitého tvaru, nikoliv stočená
- střední – stále jediná kůstka collumela
- vnější – částečně vytvořené, mohou být kožovité výrůstky, seskupení peří kolem ušního otvoru, záklopka (sovy – usměrňování zvukových vln)
- oko - velké a složitějšího než kulovitého tvaru (čočkovitý, kuželovitý, apod.)
- jsou málo pohyblivé (u sov nepohyblivé)
- zevně je oko chráněno třemi víčky: horní, dolní a mžurka
- dolní víčko je větší, jímž z pravidla mrkají
- silně vyklenutá rohovka dozadu přecházející v neprůhlednou bělimu
- čočka je velká a téměř kulovitá, akomodaci obstarává ciliární sval (ptáci mají většinou rozsah změny 12-20 dioptrií (sovy jen 2-4, potápějící se ptáci až 50)
- sklivec – rosolovitá tekutina
- za sítnicí se nachází cévnatka vyživující oko
- dále bělima
- sítnice je tvořena čípky (barevné vidění) a tyčinkami (černobílé vidění)
- v sítnicí je mimořádná koncentrace zrakových buněk – až 1 milión/mm2
- zvláštností je výrůstek na sítnici – vějířek (pecten) – zajišťující výživu sítnice a pravděpodobně zvyšuje i ostrost vidění a lokalizaci pozorovaných předmětů
Endokrinní systém (žlázy s vnitřní sekrecí)

- podobně jako u savců produkuje hormony, ovlivňující metabolismus, chování související s rozmnožováním a tahy (tvorby svatebního opeření, hnízdní pud, kladení vajec, pelichání)

Trávicí soustava

1. bezzubá dutina zobáku s zrohovatělým jazykem (nejčastěji plochý, dlouhý a na konci zašpičatělý – v souvislosti s výživou (dlouhý, lepkavý, trubicovitý, se zpětnými háčky, zakrnělí, apod.))
2. hltan -krátký
3. jícen – může být rozšířen ve vole (slepý zásobní vak – hromadění potravy po naplnění žaludku)
4. žaludek – žlaznatý – vylučování sliznaté trávicí šťávy
- protáhlý, méně nápadný
- svalnatý - počíná zde chemické trávení
- stěny opatřeny tvrdou výstelkou, která mechanicky zpracovává potravu (pomáhají si polykáním kamínků)
- nestravitelné zbytky (srst, peří, kosti, chlupy, chitinové krunýře, atd.) jsou vyvrhovány v podobě tzv. vývržků
5. tenké střevo – většina chemických trávicích procesů a resorpce živin (ústí sem zpravidla třemi vývody pankreas, jeden nebo více žlučovodů z jater)
- poměrně krátké
6. tlusté střevo – velmi krátké
- spíše označováno jako konečník
7. mezi tenkým střevem a konečníkem bývají dvě slepá střeva různých poměrů
8. kloaka – zde ústí oba močovody, pohlavní vývody a tlusté střevo, vše se mísí na kašovitou hmotu
- dobře je vyvinutá slinivka břišní a velká játra
- žlučník – u většiny ptáků (chybí u pštrosů, nanduů, holubů a papoušků)

Dýchací soustava

- nejvýkonnější ze všech obratlovců
- plíce jsou malé, kompaktní a při dýchání se jejich objem prakticky nemění
- vzduch vstupuje nozdrami na zobáku, hrtanu, který přechází v průdušnici (trachea, bývá vyztužena chrupavčitými kroužky), tam kde se průdušnice rozdvojuje v průdušky je hlasové ústrojí (syrinx), který chybí ojediněle (pštrosů, supů a čápů). Každá průduška vstupuje do jedné plíce, kterou pokračuje dál do zadních vzdušných vaků.
- vzdušné vaky - tenkostěnné útvary napojené na plíce
- 5 párů - krční, meziklíčkový, přední, zadní,bříšní
- objem vaků se mění působením svaloviny (za letu hlavně letací svaloviny)
- vstupují i do pneumatizovaných kostí
- hlasové ustrojí (synrix) - tvoří ho: chrupavky, hlasivkové blány, svaly na rozechvívání blan
- ptačí hlasy mohou být upraveny nebo zesíleny rezonátory (např. prodlouženou průdušnicí (labutě, jeřábi, tetřevi), kostěným bubínkem při dolním konci průdušnice (tetřívek, kačeři), krčními vaky (dropi))

Cévní soustava

srdce - 4komorové
- přepážka mezi pravou a levou polovinou je úplná
- tep záleží na druhu (120 – 700 tepů/min.)

Vylučovací soustava

- plazího typu
- párové ledviny (metanefros) jsou protáhlého tvaru, třílaločné a leží v prohlubni synsacra
- poprvé vytvořena Henleova klička, jež přispívá ke zpětnému absorpci vody z primární moči
- dochází k absorpci vody i v kloace
- hlavní exkreční produkt, kyselina močová, se dopravuje krví z jater. Párové močovody odvádějí tekutou moč do střední části kloaky, potom zpět do první části, kde se odnímá zbylá voda a vzniká zde bělavá kys. močová a další ureáty jako povrchový povlak na trus, to vše pak odchází z těla ven
- močový měchýř většinou u ptáků chybí

Pohlavní orgány

- vyznačují se úsporností stavby
- v době rozmnožování se zvětšují
- samice mají z pravidla jen levý vaječník (u některých dravců, 50% papoušků a u kiviho je to pravidlem)
- oplození je vnitřní – dochází k němu přiložením kloak (řitních otvorů)
- penis je dobře vyvinut pouze u pštrosů a kachen

- vejce – základ tvoří žloutek, který obsahuje buněčné jádro – zárodečný terčík
- při průchodu vejcovodem dochází k rýhování vajíčka a začíná se obalovat zárodečnými obaly (amnion, chorion, allantois), rýhování pokračuje při zahřívání
- mládě při líhnutí používají tzv. vaječný zub (na špičce zobáku), po vylíhnutí mizí (dospělí ptáci mu při tom nepomáhají)

Ekologie

Hnízdění, snášení vajec

- téměř všichni ptáci hnízdí alespoň jednou za rok (některé druhy 2 krát i vícekrát), je to vrozený pud
- hlavní měsíce hnízdění v Evropě je květen až červenec
- rozdělení do 3 fází 1. klidová fáze – počíná po odchování mláďat (odhnízdění), zmenší se pohlavní orgány, svatební opeření nahrazeno nenápadnějším
2. akcelerační fáze – zrání pohlavních buněk, tvorba teritorií a jiné projevy chování, ovlivněna vnějšími faktory (délka dne, teplota a potrava)
3. kulminační fáze – od prvních kopulací do osamostatnění mláďat, ovlivněno připraveností hnízda a teritoria
- soubor vajec při jednom hnízdění = snůška
- velikost a počet vajec je druhově specifická (1-25 vajec)
- barva vejce – většinou maskovací (druhově specifické), u hnízdících ptáků v dutinách většinou bezbarvá
- v době sezení se vytvářejí tzv. hnízdní nažiny (holá, silně prokrvená místa na břišní straně těla bez prachového peří, která se dostanou do přímého kontaktu s vejci
- inkubace (vysedávání) – 11 dní až 12 týdnů (kachna divoká 2 hodiny)
- počet snášených vajec záleží na úmrtnosti druhu a průměrném věku
- druhy s větším počtem přirozených nepřátel, dožívající se krátkého věku, snášejí více vajec a naopak (dravci 1-2 vejce, hrabaví 10-20 vajec)

Mládě

- na špičce zobáku má vaječný zub, který záhy mizí
- dva typy 1. nidifugní (mláďata nekrmivá) – líhnou se poměrně dobře vybavená pro život, jsou opeřená, mohou samostatně přijímat potravu, dobře vyvinuté ochranné instinkty (hrabaví vrubozobí), více větších vajec s delším vysezením než u krmivých, hnízdí většinou na zemi
2. nidikolní (mláďata krmivá) – nejsou schopna samostatného života, jsou neopeřená nebo jen z části opeřená, nadměrně vyvinutá trávicí soustava, ale nedostatečně vyvinutá je nervová soustava, smyslové orgány a orány pohybu a termoregulace rovněž nefunguje
- rodiče je zahřívají a krmí
- menší počet menších vajec, zárodečný vývoj je kratší, hnízdí většinou na stromech, mláďata dlouho setrvávají v hnízdě a rodiče věnují velkou péči na stavbu hnízda (pěvci 14-20 dní, tučňáci 150-180 dní, buřňáci 250 dní)
- mláďata polokrmivá – mláďata jsou nidifugního typu, pohybují se v okolí hnízda a rodiče jim nosí potravu (rackové)
- hnízdní parasitismus – přenesení celé hnízdní péče na jiný ptačí druh (kukačka)

Migrace (tahy)

- 3 základní skupiny 1 . ptáci stálí – po celý rok se zdržují v oblasti hnízdiště nebo blízkého okolí (vrabec, brhlík, straka, koroptev)
2. ptáci přelétaví – mimo dobu hnízdění se pohybují po větším území (100-500 km), přelety nejsou přesně směrovány (zvonek, stehlík, sýkorky)
3. ptáci tažní – konají dvakrát ročně dlouhé a přesně směrované přelety (špaček, skřivan, vlaštovky, čáp, kukačka)
- jsou i výjimky – špačkové na severu tažní na jihu nemusejí, lesní populace kosů jsou částečně tažné, městské jsou stálé
- tahy jsou řízeny hormonálně
- ptáci táhnou zpravidla hromadně

Význam pro člověka

- hospodářský význam – domácí ptáci – drůbež (zdroj bílkovin)
- chov domácích kachen, hus
- sportovní chov – holub domácí, exotičtí ptáci
- domácí chov – andulka, kanár
- lovné ptactvo – koroptev a bažant
- sokolnictví – usilování o zvýšení populace a lov zvěře

Systém ptáků

Třída ptáci (Aves)
podtřída praptáci (Saururae)
- jediný vymřelý známý druh z jury, představuje takřka ideální spojovací článek mezi dvěmi třídami, protože se vyznačuje jak plazími, tak ptačími znaky (ozubené čelisti, hrudní kost malá a plochá, na křídlech 3 volné prsty s drápy, skutečná ptačí pera (zřetelně diferencovaná), přední končetiny víceméně přeměněné v křídla, klíční kosti srostlé ve vidlici, zadní končetiny zcela ptačího typu)
- jediný zástupce je Archeopteryx lithographica

podtřída praví ptáci (Ornithurae)
- charakteristika této podtřídy je shodná s tou na 1. str
- od praptáků se liší: přední končetiny zcela přestavěné v křídlo (může podlehnout redukci), v dospělosti nikdy nemají volný 2. a 3. prst a drápy na křídlech, čelisti přeměněny v zobák s rohovitou ramfotékou a většinou nenesou zuby, v páteři řada srůstů, ocasní část páteře mizí až na rudiment zvaný pygostyl, ptáci mají vyspělejší mozek)

nadřád běžci (Palaeognathae)
- lebka paleognatního typu, nemají zuby, o vejce a mláďata pečuje především samec, mláďata jsou nidifugní, druhotně ztratili schopnost létat (zakrnělá křídla), převážně velcí ptáci, silné nohy, chybí hřeben kosti hrudní, kosti jsou málo pneumatizované, rozšířeni pouze na jižní polokouli

řád pštrosy (Struthioniformes)
- největší žijící ptáci, neschopni letu, poměrně velká křídla a zachovanými letkami, adaptace k rychlému běhu, jen dva prsty (silný 3. a slabší 2.), nemají: hřeben kosti hrudní, klíční kosti, mají: velká slepá střeva, moč a trus odstraňují samostatně, samec má penis a obstarává většinu sezení
- pštros dvouprstý - jediným druhem řádu, nápadný pohl. dimorfismus a tok, dříve skoro po celé Africe dnes spíše ve stepních a savanových rezervacích
řád nanduové (Rheiformes)
- menší než pštros, ale rovněž velcí nelétaví ptáci s poměrně zachovanými křídly s letkami, na nohách tři prsty (2., 3. a 4.), nemají hřeben KH, pneumatizace kostí zachována, slepá střeva dlouhá, jako pštrosy polygamní, o mladé se stará samec
- nandu pampový - jedním ze dvou druhů řádu, jihoamerické pampy, na mnoha místech již vymizel, velký pohl. dimorfismu
řád tinamy (Tinamiformes)
- primitivní ptáci vzhledu kurů, létají špatně, mají hřeben KH, pneumatizované kosti, zvláštní stavba krycích per, o mladé se stará pouze samec, žijí v J a Stř. Americe
- tinama chocholatá - Argentina (pampy), velká jako domácí kachna

řád kasuáři (Casuariiformes)
- velcí letu neschopní běžci, velmi redukovaná křídelní kostra, opeření měkké, většina krycích per má osten a stejně dlouhý paosten (dvojitá viz obr.), mají tři prsty, Austrálie, Nová Guinea
- kasuár přilbový - pralesní druh Nové Guineje a S Austrálie, na hlavě má rohovitý výrůstek, nehtovitý dráp na noze má jako zbraň na obranu
- emu australský - 2. největší žijící pták, australská step a křovinaté oblasti
řád kiviové (Apterygiformes)
- nelétající, velikosti kura, silně redukovaná křídla, krycí pera se podobají srsti, kosti nejsou pneumatizované, chybí výběžek KH, dobrý čich, slabý zrak, aktivní v noci, o mladé se stará převážně samec, vlhké lesy Nového Zélandu
- kivi jižní - nejhojnější, jižní ostrov Nového Zélandu (hlavně rezervace)

nadřád létaví (Neognathae)
- lebka neognatního typu,nemají zuby, o mladé obvykle pečují oba nebo jen samice, mláďata častěji nidikolní než nidifugní
řád tučňáci (Sphenisciformes)
- extrémně specializování k plavání a potápění v moři, křídla změněna ve vesla (neschopna letu), křídla zkrácena a zploštěna (loketní kloub nepohyblivý), kosti nejsou pneumatizovány, nohy posunuty zcela dozadu, prsty spojeny plovací blánou, špičaté drápy (chůze po ledu), pod kůží je silná vrstva tuku, žijí v koloniích, vyspělé sociální chování, chodí vzpřímeně nebo se kloužou po břiše, pelichají všechno peří najednou (nemohou se potápět, lovit), mají 1-2 nidikolní mláďata, živí se rybami
- tučňák brýlatý - středně velký druh, jižní pobřeží Afriky
- tučňák patagonský - výška okolo 80 cm, hmotnost do 17 kg, Antarktida a J Amerika
- tučňák císařský, oslí, kroužkový, galapážský, novozélanský
řád trubkonosí (Procellariiformes)
- stejně jako tučňáci vázáni na moře, převážně na jižní polokouli, létající, výborně plachtí, trubicovitě protažené nozdry (měření proudění vzduchu), plovací nohy, požírají mořské živočichy, jen 1 mládě (nidikolní s extrémně dlouhým vývojem - 8 měsíců)
- albatros stěhovavý - rozpětí křídel až 350 cm, vejce klade na skalní římsy, létá nad všemi moři, ale hnízdí na jižních tichomořských ostrovech
- buřňák lední - pro hnízda hloubí nory v útesech, na severní polokouli
řád potáplice (Gaviiformes)
- velcí ptáci plavající a potápějící se ve sladkých vodách, pod vodou veslují nohama (2.-4. prst spojený blánou), válcovité tělo, nohy posunuté extrémně dozadu, na zemi neobratné, rychlí letci, přistávají na prsa, potravu loví výlučně pod vodou, 2 vejce, o mladé se starají oba rodiče, nidikolní, rodiče je krmí (polokrmiví)
- potáplice severní - pouze na severní polokouli, hlavně jezernatých oblastech Ameriky a Eurasie

řád potápky (Podicipediformes)
- středně velcí, rovněž přizpůsobeni k plavání a potápění, lemovaná noha (viz obr. příloha) všechny druhy, husté jemné opeření, létají rychle, na zemi neobratní, stavějí plovoucí hnízda, mají 3-8 vajec, pečují oba rodiče, polokrmiví, živí se vodními členovci a menšími rybami, většina žije v Americe u nás 5
- potápka malá - hojná, Evropa, Asie, Afrika
- potápka černokrká - ještě větší rozšíření, u nás na většině rybníků, Evropa, Asie, Afrika, S Amerika
- potápka roháč - největší z našich druhů, Eurasie, Afrika, Austrálie, Nový Zéland
řád veslonozí (Pelecaniformes)
- velcí vodní ptáci s veslovací nohou, různé techniky lovu (potápění, střemhlavý pád, natlačování ryb na mělčinu a sbírání z vodní hladiny, sbírání z hladiny za letu nebo paraziticky jiným ptákům), mohutný hluboce rozeklaný zobák, hnízdí v koloniích, nidikolní
- pelikán bílý - prostorný hrdelní vak
- kormorán velký - hnízdí v koloniích na stromech
- terej bílý - mořský druh, hnízdí na skalnatých útesech, severní Atlantik
řád brodiví (Ciconiiformes)
- velcí ptáci s výrazně dlouhým zobákem, krkem a nohama, přizpůsobeni získávat potravu z vody nebo bažinatých biotopů, výborně létají a plachtí, loví různou živočišnou potravu, jednotlivě nebo v koloniích, nidikolní, o mladé se starají oba rodiče
čeleď volavkovití
- štíhlí, úzký klínový zobák, létají s krkem do S, kořist loví rychlým harpunovacím pohybem
- volavka popelavá - hnízdí v koloniích na stromech
- kvakoš noční - též v koloniích, létá v noci
- bukáček malý - běžný pták hustých rákosových porostů, od Evropy po Austrálii
- volavka rusovlasá - průvodce velkých savců v Africe a Indii, hnízdí i v J Evropě
čeleď ibisovití
- středně velcí, hnízdí v koloniích, loví v bahně (červy, měkkýše) nebo procezováním planktonu
- kolpík bílý - bažinaté oblasti v Evropě a Asii, hnízdí v rákosinách
- ibis posvátný - Afrika na jih od Sahary
čeleď čápovití
- velcí ptáci s klínovým zobákem, v letu mají natažený krk (kromě čápa marabu), zakrnělé hlasové ústrojí místo toho klapou zobákem, loví sbíráním zobákem, rozmanitý jídelníček
- čáp bílý - hnízdí na stromech a budovách, v Z a S Evropě ohrožen
- čáp černý - lesní rybožravý druh, hnízdí na stromech a skalách
- čáp marabu - mrchožravý pták tropické Afriky
řád plameňáci (Phoenicopteriformes)
- dlouhokrcí a vysokonozí ptáci se zvláštně upraveným krátkým a zahnutým zobákem, jímž filtrují potravu z vody, požírají měkkýše, korýše, řasy, plavou velmi zřídka, nemohou sedět na větvích, hnízdí v koloniích, 1-2 vejce, nidikolní
- plameňák růžový - hnízdí v tropech a subtropech kromě Austrálie (vůbec nežijí)
řád vrubozobí (Anseriformes)
- ptáci s dlouhým krkem, krátkým zobákem a nohama, husté prachové peří, velká kostrční žláza, hnízdí většinou na zemi, velký počet vajec a nidifugní mláďata
čeleď kamišovití
- zobákem a nohama podobní hrabavým, nemají plovací blány, na křídlech mají velkou ostruhu podpíranou kostěným výrůstkem, J Amerika, bažiny nebo stojaté vody, oba rodiče pečují o potomstvo
- kamiš chocholatý - jedním ze tří druhů čeledě
čeleď kachnovití
- zploštělý zobák opatřený rohovitými lamelami po stranách čelistí, nohy typicky plovací, dobře plavou, ale i chodí, mají dokonalý syrinx a často resonanční zařízení, všude kromě Antarktidy, mnoho druhů tažných, potrava je rozmanitá
- husa velká - hnízdí hlavně v J Čechách a Moravě
- labuť velká - některé žijí polodivoce a netáhnou
- labuť černá - australský druh
- kachna divoká - u nás nejhojnější, od S Ameriky a Grónska do V Asie
- čírka modrá - menší kachna běžně hnízdící na našich rybnících
- lžičák pestrý -nápadně velký zobák
- zrzohlávka rudozobá - od Portugalska do Stř. Asie
- polák velký - na rozdíl od předchozích se běžně potápí
- polák chocholačka - hojná potápivá kachna našich vod
- kajka obecná - severský druh, hnízdící u pobřeží Severního ledového oceánu, hnízdo vystýlá peřím
řád dravci (Falconiformes)
- hákovitě zahnutý zobák s měkkým ozobím, silné nohy s dlouhými špičatými drápy (nohy se nazývají spáry), velký svalnatý jazyk, loví živočišnou potravu, dobře vybaveni jak pohybově tak smyslově, hnízdí zpravidla jednotlivě nejčastěji na vyvýšených místech, mláďata nidikolní, žijí na celém světě
podřád kondoři
- slabá horní polovina zobáku, krátké nohy, tupé drápy, velmi široká křídla (výborně plachtí), dobrý čich, živí se hlavně zdechlinami, žijí výhradně v Americe, kde zastupují supy
- kondor velký - největší dravec, žije v Andách, létá do výšek 5000 m n.m.
podřád hadilovi
- 1 druh, nápadně dlouhé nohy, krátká křídla, živí se plazy včetně jedovatých hadů, ubíjí je křídli a zobákem, dobře běhá, špatně létá
- hadilov písař - stepní africký dravec
podřád lovci
- silný zobák a spáry
- krahujec obecný - loví ptáky
- jestřáb lesní - hnízdí hlavně v Evropě
- luňák hnědý - tažný, lužní lesy, Evropa, Asie, S Afrika
- včelojed lesní - živí se vosami a jejich larvami
- káně lesní - u nás nejhojnější velký dravec, živí se hlodavci, dobře plachtí, Evropa
- moták pochop - hnízdí v rákosinách, od Z Evropy po australskou oblast
- orel skalní
- sup bělohlavý - mrchožrout, J Evropa, Asie, Afrika
- sokol stěhovavý - v Evropě na pokraji vyhynutí
- poštolka obecná - početnost u nás stoupá, hojně zastoupena, protože se přizpůsobuje životu ve městě, má dlouhá úzká křídla
řád hrabaví (Galliformes)
- přes den na zemi, přes noc na stromech, noha kráčivá resp. hrabavá (silné tuhé drápy), krátký špičatý zobák, velké vole a svalnatý žaludek, dlouhá slepá střeva, krátká zaoblená křídla, samec často na běháku ostruhu, pohl. dimorfismus, častá polygamie, velký počet vajec, hnízdo na zemi, stará se samice, nidifugní, živí se semeny méně zelenými částmi rostlin, hmyzem a jeho larvami, neplavou nekoupou se, popelí se
čeleď tabonovití
- zahrabávají vejce do teplého vulkanického písku nebo tlejícího organického materiálu, stará se samec podle potřeby rozhrabává nebo zahrabává, mláďata sami vylézají a jsou hned schopná poletovat, žijí v Austrálii a Nové Guineji
- tabon holubí
čeleď tetřevovití
- velcí v lesích a tundře žijící kurové, běhák opeřený až k prstům, S Eurasie a Ameriky
- tetřev hlušec - hlavně v horách
- tetřívek obecný - i na Sibiři
- jeřábek lesní
- kur sněžný - na severní polokouli
čeleď bažantovití
- lesy a stepy, neopeřený běhák, u samců nápadné zbarvení a prodloužený ocas, Eurasie, Amerika
- koroptev polní - u nás hojný
- křepelka polní - tažná
- bažant obecný - u nás hojný
- kur bankivský - indomalajská oblast
- páv korunkatý - pochází z Indie, okrasný pták
čeleď perličkovití
- bíle kropenatí kurové žijící v hejnech ve stepích, savanách a lesích Afriky a Madagaskaru
- perlička supí
čeleď krocanovití
- velcí kurové s výrazným pohl. dimorfismem, žijí v hejnech, na hlavě mají nápadné kožní záhyby a výrůstky
- krocan divoký
řád krátkokřídlí (Gruiformes)
- velice rozdílného vzhledu, anizodaktilní nohu s vysoko postaveným palcem (běhavá, brodivá nebo lemovaná), nemají vole, hnízdí na zemi nebo v rákosinách, mají velký počet vajec, nidifugní, polokrmivá nebo nekrmivá mláďata, býložraví nebo všežraví
čeleď chřástalovití
- středně velcí až malí, krátká křídla, bočně stlačené tělo, v pobřežní zóně rákosinách a hlavně na rybnících, všežravci, mláďata nápadně červená temena hlavy
- slípka zelenonohá
- chřástal polní
- chřástal vodní
- lyska černá - při plování kývavě pohybuje hlavou
čeleď jeřábovití
- velcí, s dlouhýma nohama a krkem, velká křídla, dobře létají ale nesedají na stromy, kratší zobák, bažinaté oblasti a stepy, tažní, celý svět kromě J Ameriky
- jeřáb popelavý
čeleď dropovití
- středně velcí až velcí, stepy, rychle běhají, nemají 1. prst na noze, býložraví hlavně semenožraví, polygamní
- drop velký - J Evropské a Asijské stepy
řád bahňáci (Charadriiformes)
- menší nebo středně velcí, dlouhá křídla, brodivé nohy se zkráceným palcem, vynikající letci, tažní, na pobřeží moří, vnitrozemských vod, živí se zoofágně, případně vytahují červy a jiné bezobratlé z bahna, mláďata zpravidla nekrmí
čeleď kulíkovití
- krátký zobák, krk a nohy, typické je pro ně pobíhání po bahnitých nebo písčitých březích, kde sbírají členovce a měkkýše
- čejka chocholatá
- kulík říční - u nás běžný
- kulík hnědý - sever tundry a vysoké hory
čeleď slukovití
- zobák vždy delší než hlava, vytahují červy a hmyzí larvy ze země
- pisík obecný
- vodouš rudonohý
- sluka lesní
- bekasína otavní
- jespák bojovný
řád dlouhokřídlí (Charadriiformes)
- 10-11 ručních letek, většinou plovací nohu s tendencí k redukci palce, nemají vole, velká slepá střeva, 1-4 vejce, hnízdí prakticky na jakémkoliv povrchu, mláďata nidifugní, nějaký čas rodiče mláďata krmí
podřád rackové
- vodní, plovací nohy, dlouhá úzká křídla, výborně plachtí, hnízdí v koloniích, polokrmiví
čeleď chaluhovití
- polární a subpolární oblasti, loupí kořist jiným ptáků i mláďata a vejce
- chaluha příživná
čeleď rackovití
- na celém světě, většinou u moře, potravu získávají při plavání, střemhlavým pádem do vody, též na souši
- racek chechtavý
- racek stříbrný
- racek bouřní
- rybák obecný
podřád alky
- krátká křídla, vřetenité tělo, silný vysoký zobák, nohy posunuté dozadu, potápějí sepomocí křídel a loví ryby, hnízdí v obrovských koloniích na skalních útesech, hnízdo nestaví, 1 vejce snášejí, na úzkou skalní římsu, mládě nidfugní, ale rodiče se musí starat, v polárních oblastech na severní polokouli
- alka malá
- papuchalk plochozobý
řád měkkozobí (Columbiformes)
- střední velikosti, typické holubí ozobí, noha anizodaktilní se všemi prsty v jedné rovině, kráčivá i sedací, velké vole, středně dlouhá špičatá křídla, drobivý prach, hnízdí na stromech, skalách, zemi, mláďata většinou nidikolní, živí se semeny nebo plody, na celém světě kromě polárních oblastí
čeleď stepokurovití
- podobní kurům, dlouhý ocas, krátké nohy, holubí zobák, žijí na stepích a polopouštích
- stepokur kirgizský
čeleď holubovití
- vzhled dostatečně znám,tendence k životu poblíž nebo uvnitř lidských sídel
- hrdlička divoká
- hrdlička zahradní
- holub hřivnáč
- holub skalní
řád papoušci (Psittaciformes)
- žijí na stromech, velký zobák s vysokou hákovitě zahnutou horní čelistí, která je kloubně spojena s mozkovnou, zygodaktilní šplhavá noha, při šplhání si pomáhají zobákem, velké vole, drobivý prach, nejvyvinutější koncový mozek, létají prudce a málo, živí se plody, semeny, ořechy, pylem a nektarem
- andulka vlnkovaná
- rosela pestrá
- papoušek šedý
- amazoňani
- arové
- kakaduové
- nestor kea -původně vybíral ovcí parazity, druhotně jim začal vytrhávat maso, Nový Zéland
řád kukačky (Cuculiformes)
- stromoví ptáci s řadou starobylých morfologických znaků na lebce, poměrně dlouhá křídla, dlouhý ocas, noha je zygodaktilní s vratiprstem a krátkým běhákem (sedací), zobák bývá rozeklaný, nidikolní mláďata
čeleď turakovití
- afričtí lesní ptáci, živí se bobulemi, plody, semeny, pupeny, pečují o mláďata
- turako Hartlaubův
čeleď kukačkovití
- lesní, živí se hmyzem evnt. drobnými obratlovci, hnízdní parasitismus, netvoří páry
- kukačka obecná - plně parazitický druh, tažná, kuká jen samec
- kukačka chocholatá - podkládá vždy po několika vejcích do hnízd havranovitých ptáků, její mláďata nevyhazují cizí
řád sovy (Strigiformes)
- noční ptáci, velké oči směřující dopředu, na rozdíl od jiných ptáků mrkají horními víčky a mžurkou, nohy vytvořeny jako spáry s vratiprstem, velmi bohaté opeření, okraje krycích per jsou měkké a první letka má zvláštně upraven vnější prapor (neslyšný let), výborný sluch, nemají vole, dlouhá slepá střeva, nestravitelné zbytky vyvrhují ve formě vývržků, živí se zoofágně hlavně obratlovci, sídlí v dutinách, na stromech, nebo v budovách, často používají cizí hnízda, mláďata nidikolní, krmí oba rodiče
- sova pálená
- puštík obecný
- sýček obecný
- kalous ušatý
- výr velký - naše největší sova
řád lelkové (Caprimulgiformes)
- noční ptáci, měkké opeření, široká hlava na krátkém krku, plochý rozeklaný zobák obklopený vibrisami, slabé krátké nohy s částečným vratiprstem, dlouhá křídla, hmyzožravý, potravu získávají za letu, po zemi s pohybují špatně, obvykle na zemi hnízdí, mláďata nidikolní, krmí oba rodiče
- lelek lesní - jediným naším druhem
řád svišťouni (Apodiformes)
- extrémně dobří letci s mohutnou létací svalovinou, slabé nohy - nemohou chodit po zemi, potravu získávají za letu, nidikolní mláďata
čeleď rorýsovití
- rychlý veslovací let, přerušovaný krátkým plachtěním, kromě doby hnízdění se stále zdržují ve vzduchu (pravděpodobně spí za letu), živí se hmyzem, hnízdí na vyvýšených místech, orientují se podle odražených zvukových signálů, na hnízdištích se přichycují závěsnou nohou, mláďata krmí oba rodiče
- rorýs obecný
- rorýs velký
čeleď kolibříkovití
- specializovaní k vířivému letu, umožňující setrvávat na místě ve vzduchu a dále létat dozadu, dopředu, nahoru, dolu, nohu mají sedací anizodaktilní, zobák trubicovitý, živí se nektarem, pylem a drobným hmyzem, řada rostlin je přizpůsobena k opylování kolibříky, o mláďata pečuje většinou jen samice
- kolibřík bělovousý
- kolibřík orlozobec
řád srostloprstí (Coraciiformes)
- pestře zbarvení, prodloužený nebo zvětšený zobák, noha anizodaktilní s 2.,3. a 4. prstem u některých skupin částečně srostlým, živí se hmyzem nebo menšími obratlovci, loví z číhané odkud vyrážejí za kořistí do vzduchu na zem nebo do vody, hnízdí v dutinách stromů nebo břehů, mláďata nidikolní,
- ledňáček říční
- mandelík hajní
- vlha pestrá
- dudek chocholatý
- toko rudozobý
řád šplhavci (Piciformes)
- stromoví ptáci se šplhavou nohou, přičemž prsty směřují dopředu, jsou často na bázi spojené, ne všechny skupiny šplhají jako datli, někteří si hledají potravu na zemi zejména v mraveništích a termitištích, tuhé opeření, hnízdí v dutinách, extrémně nidikolní mláďata, obývají celý svět kromě Madagaskaru, Austrálie oceánských ostrovů
čeleď datlovití
- většina druhů šplhá po stromech s oporou klínovitého ocasu, silným kuželovitým zobákem tesá do kmenů a větví, živí se larvami dřevokazného hmyzu, který vydlabávají pod kůrou a ve dřevě a vytahují je dlouhým jazykem, mnohé druhy vytesávají dutiny pro hnízdění
- žluna zelená
- strakapoud velký
- datel černý
- krutihlav obecný - tažný
čeleď tukanovití
- obrovité zobany (pneumatizované), pestře zbarveni, živí se plody a drobnými živočichy, někdy vyhazují kousky potravy a lapají je ve vzduchu, žijí pouze v amerických tropech
- tukan obrovský
řád pěvci (Passeriformes)
- malí nebo středně velcí, obývají nejrůznější suchozemská prostředí, jen zřídka si hledají potravu ve vodě, anizodaktilní noha, 9-11 ručních letek, lrátký plochý vomer, živí se prakticky vším, staví hnízdo, nejčastěji na stromech a keřích, prakticky na jakýchkoliv místech, extrémně nidikolní, charakteristickým způsobem loudí potravu

Hodnocení referátu Ptáci (Aves)

Líbila se ti práce?

Podrobnosti

  29. září 2007
  7 503×
  5166 slov

Komentáře k referátu Ptáci (Aves)

oggymír
Hi určitě použiju
Papája
To je good