Toluen patří do skupiny organických rozpouštědel. Patří mezi těkavé látky. Zneužívání této drogy není, jak by se zdálo, jen naší specialitou. Vyskytuje se relativně často i v západní Evropě, hlavně v USA / zde jsou to hlavně lepidla, používaná k výrobě plastikových modelů letadel apod./. Tím je vyvráceno tvrzení, které se zde dlouho tradovalo, že totiž ,,čichání“ /sniffing/ toluenu je jen jakousi náhražkou za ,,opravdové“ drogy, které u nás nebyly k dostání. Není tomu tak, i když je pravda, že snížená dostupnost jiných drog tu svoji roli hrála. Existuje určitá přitažlivost tohoto způsobu úniku před realitou pro určité skupiny jedinců. Jedná se prakticky bez výjimky vždy o nejmladší věkové skupiny jedinců. Setkáváme se i s případy ve věku 12-13 let. V zahraniční literatuře se vyskytují případy i výrazně nižších věkových kategorií. Asi nejčastěji se v současné době setkáváme s touto drogou u romské populace. Neznamená to ovšem žádný výrazný posun u naší mládeže. Jde asi spíše o to, že možností, jak experimentovat s drogami, přibylo. Přesto se stále najdou jedinci, pro které je čichání toluenu i po zkušenostech s jinou drogou, stále přitažlivé. To, že případů zneužívání toluenu ubylo, můžeme uvítat i za cenu vědomí, že, že se experimentuje s jinými drogami. Jejich riziko je ve srovnání s toluenem téměř vždy nižší. Existují dvě základní skutečnosti. Toluen je organické rozpouštědlo a jako takové hrubě poškozuje tkáně organismu, se kterými se setkává. Vdechování koncentrovaných par toluenu /pro zvýšení koncentrace často pod dekou či s hlavou v igelitovém pytlíku/ vede k poškozování dýchacích cest. Postupně dochází k prokazatelnému poškození jaterní tkáně. Při pitvách jedinců zemřelých na předávkování byly prokázány až makroskopicky patrné změny mozkové kůry. Nejzákeřnější je však druhé riziko. Na rozdíl od všech ostatních drog jde totiž při čichání toluenu jen těžko odměřit přesnou dávku. Tím se markantně zvyšuje riziko nechtěného předávkování. O tomto faktu svědčí skutečnost, že naprostá většina úmrtí prokazatelně u nás spojená s předávkováním drogou není zapříčiněna pervitinem či heroinem, ale toluenem.
Právě proto je toluen látka, kterou lze bez nadsázky nazvat drogou hloupých. Příliš málo dává a příliš mnoho bere. Jde o jednu z nejtvrdších drog. Tato skutečnost je v rozporu s tím, jak je čichání toluenu vnímáno laickou veřejností. Samotný způsob aplikace – tedy čichání – je vnímán jako méně rizikový ve srovnání s aplikací stříkačkou a jehlou. Co se týče infekce, je to pravda. Ovšem co se týče rizika okamžitého předávkování či reflexní zástavy dechu a oběhu, pak je čichání výrazně rizikovější.
V praxi pak takovéto praktiky vypadají většinou tak, že experimentující jedinec čichá sám nebo v partě, většinou ale v místech, kde riziko odhalení je nejmenší. Často jsou to sklepy, opuštěné domy, Parky, ale i byty o víkendech, kdy rodiče odjíždějí mimo Prahu.
Kýženým efektem čichání toluenu je stav jakéhosi polospánku, polovědomí, provázeného živými, Barevnými ,,sny“. Při čichání dochází k postupnému zakalování vědomí, a jestliže je již toxikoman neschopen dalšímu přísunu drogy zabránit /pod dekou či igelitovou taškou/, pak se spánek prohlubuje do bezvědomí, kómatu a dochází k zástavě dechu a oběhu. Právě takto dochází nejčastěji k úmrtí , A to právě u dětí. Ještě smutnější je skutečnost, že pokud k předávkování dojde v partě, a nastane skutečně zástava dechu a oběhu, tedy stav tzv. klinické smrti, lze ještě pomoci. Bohužel se ale tak nestává. Místo, aby ostatní v takové situaci /pokud jsou schopni si ji všimnout/, vytáhli postiženého na čerství vzduch a zahájili první pomoc dýcháním z úst do úst a nepřímou srdeční masáž, často se polekají a rozutečou.
Předávkování není ale u toluenu jediným rizikem. Na těch, kteří čichají delší dobu a často, jsou patrny zjevné následky. Dochází k prakticky totálnímu omezení výkonnosti a jiných zájmů. Jedinec se postupně izoluje a tíseň izolace od okolí opět ulehčují opakované toluenové intoxikace. Postupně dochází k patrnému celkovému otupění , labilitě, plačtivosti, podrážděnosti a agresivitě vůči okolí. Čichači jsou nápadní při prvním kontaktu, protože kolem sebe vydechují výrazný pach toluenu. Toluen je cítit z dechu po masivních intoxikacích i po 10 až 12 hodinách. Tím je tento způsob fetování nápadnější, než jiné, ale pozor, nenechme se mýlit. Nápadným se stává většinou až v pokročilejších fázích, kdy pozornost toxikomana ochabuje. V počátcích je čichání obtížně prokazatelné. Jedinec si totiž dává pozor, aby nebyl přistižen. Například pečlivě sleduje, zdali není cítit toluenem a nejde domů dříve, než se vydýchá. Nejsou vzácné případy, kdy čichá dítě v noci, když rodiče usnou, při otevřeném okně, takže ráno je zápach pryč.
Zatímco objev faktu, že potomek experimentuje s drogami, které si píchá, vyvolá většinou paniku, zjištění, že čichá toluen, je často považován za jakési relativně neškodné, "blbnutí". Je pak snaha řešit celou situaci v okruhu rodiny, což většinou k ničemu nevede. Toluen je smutná záležitost.
5. srpen 2008
11 309×
771 slov
Když jsem po 6 letech končil s drogami, nastoupil jsem do školy, kterou jsem dříve z pochopitelných důvodů přestal navštěvovat a tu úspěšně ukončil s vyznamenáním.
Po čtyřech letech abstinence mohu říci (napsat), že bych se k drogám již nevrátil. A mylím, že to tak i zůstane :-))