Mýdla jsou směsi solí vyšších mastných kyselin (minimálně 10 uhlíků). Mezi nejčastěji vyráběná mýdla patří mýdla draselná (většinou mazlavá), sodná (tuhá) a amonná (jsou však nestálá a tak se používají jako přísady do mýdel draselných a sodných).
Mezi méně vyráběná mýdla patří mýdla kovová (soli kovů žíravých zemin). Vyrábějí se z alkalických mýdel srážením solí těžkého kovu. Nejčastěji to jsou mýdla Al (impregnace textilu, klížení papíru), Pb, MN, Co (jako sikativy) a Ca (výroba konzistentního tuku).
Působnost mýdla spočívá ve smáčecí a emulgační schopnosti a ve tvorbě ad-sorpčních sloučenin. Odstraňuje i látky ve kterých se nerozpouští (petrolej)- emulguje je. Mýdla mají velkou přilnavost k smáčeným látkám.
Jsou rozpustná ve vodě - rozpouští se za vzniku koloidních roztoků. Rozpustnost klesá se vzrůstajícím počtem uhlíků v mastné kyselině. Mýdla vyrobená z nenasycených kyselin se rozpouštějí lépe než mýdla kyselin nasycených. Draselná mýdla se rozpouští lépe než sodná. Se vzrůstající teplotou se rozpustnost mýdel zlepšuje.
Snižují povrchové napětí- to je způsobeno tím, že vzájemná přitažlivost molekul vody je větší než přitažlivost molekuly mýdla a molekuly vody. Z tohoto důvodu se do-stávají molekuly mýdla na povrch, kde vytváří novou hladinu o nižším povrchovém napětí. Důsledky tohoto jevu jsou tři: mýdlové roztoky dobře pění, dobře pronikají kapilárami a mají velkou smáčivost.
Viskozita (tvrdost)- závisí na koncentraci, na povaze mastné kyseliny, z níž bylo mýdlo vyrobeno, druhu alkalické soli, které bylo při výrobě použito, a teplotě. Mýdla na jejichž výrobu bylo použito vyšších mastných kyselin jsou viskóznější než mýdla z nižších mastných kyselin. Draselná mýdla mají nižší viskozitu než mýdla sodná. Neu-dává kvalitu ani vydatnost mýdla, které mohou být sníženy plněním (viz. Plnění mýdel).
a) Vaření mýdla. Probíhá ve varně nebo v autoklávu. Před vařením musí ještě dojít ke zmýdelnění tuků ze kterých chceme mýdlo vyrábět.
- zmýdelnění neutrálního toku NaOH nebo KOH
- zmýdelnění neutrálního tuku uhličitanem sodným v autoklávu pod tlakem
- zmýdelnění neutrálního tuku vápnem a převedením Ca mýdla, které vznikne, pomocí uhličitanu sodného na mýdlo Na = Krebitzův způsob
- zmýdelnění mastných kyselin pomocí uhličitanu sodného = karbonátový proces
b) Vysolování, neboli vylučování mýdla z mýdelných roztoků pomocí elektrolytů. Přidáváním elektrolytu dochází k shlukování částic mýdla, až při určité koncentraci (hraniční koncentrace) dojde ke srážení disperzní fáze. Množství elektrolytu závisí
- na vlastnostech mastné kyseliny (z nižších mastných kyselin se vysoluje hůře než z vyšších, z nenasycených hůře než z nasycených a to tím víc, kolik mají násobných vazeb).
- na elektrolytu (různě koncentrované mají různou srážecí schopnost)
- na teplotě (při vyšších teplotách je třeba větší množství elektrolytu, nejčastěji se pracuje při teplotě kolem 100ºC).
c) Plnění mýdel- za účelem zlevnění. Plní se např.: mastek, křemičitá šamotová moučka, hlinka, vodní sklo, sůl, soda, potaš, škrob.
d) Chlazení, řezání, sušení a lisování mýdla.
Za účelem zlevnění se mýdla tkzv. plní. Nejčastěji se používá mastek, křemičitá moučka, hlinka, šamotová moučka, vodní sklo, sůl, soda, potaš a škrob.
Dříve se mýdla dělila na mýdla sodná (tuhá) a mýdla draselná (mazlavá). Nyní se rozlišují na mýdla jádrová, polojádrová, klihová a mazlavá.
Jádrová mýdla, dělí se na dva typy:
a) jádrová mýdla na spodním louhu, vzniknou zmýdelněním tuku nebo mastných kyselin a vysolením solí tak, aby došlo k úplnému vysolení a rozvrstvení na spodní louh mydlářský a jádro. Jádro = mýdlo+voda+sůl.
b) Jádrová mýdla na klihové sedlině, vzniknou zmýdelněním tuků nebo mastných kyselin. Protože však obsahují mimo jádrové tuky také klihové tuky nemohou být úplně vysolena. Za varu se při vysolování vytvoří tři vrstvy- klihová sedlina, jádro a spodní louh ( voda, NaCl, glycerin). Takto získaná mýdla jsou nejčistší.
Polojádrová mýdla, neboli eschwegská, obsahují jádro prostoupené klihovou sedlinou. Vznikají zmýdelněním směsi tuků jádrových a klihových a nedostatečným vysolením za varu.
Klihová mýdla, vznikají tuhnutím tekutých mýdelných klihů aniž při tom dochází k porušení jejich homogenity
Mazlavá mýdla, jsou draselná mýdla vyrobená z kapalných mastných kyselin, mají vazelinovitou konzistenci.
Tuky nebo pryskyřice, alkálie, elektrolyty, plnidla, barviva.
Tuky- dělí se na rostlinné a živočišné. Z rostlinných olejů je nejčastěji používaný podzemnicový olej, dále pak bavlníkový, olivový, slunečnicový a sojový. Pro výrobu mýdel je nevhodný olej řepkový a sezamový. Z živočišných tuků se nejčastěji používá vepřové sádlo, rybí tuk a lůj (jemná toaletní mýdla). Jako náhražka tuků se někdy používá i pryskyřice.
Alkálie- nejčastěji se používá NaOH a KOH, méně pak uhličitan draselný.
Elektrolyty- nejčastěji se používá kuchyňská sůl.
Plnidla- viz. plnění mýdel
Barviva- převážně se používají vydatná anilinová barviva nebo např. utramarin.
26. srpen 2007
20 660×
732 slov