Malý princ je jedna z nejúspěšnějších pohádkových knížek napsaná francouzským spisovatelem Antoniem de Saint-Exupérym. Jedná se o fiktivní autobiografii řazenou do meziválečné literatury. Exupéry byl pilot, sám skutečně jednou ztroskotal a byl nucen sám přežívat u svého letadla několik dní než byl nalezen, což ho mohlo inspirovat k napsání tohoto příběhu. Sám si také knihu ilustroval.
Malý princ – človíček, který se pídí po znalostech a pokládá svému okolí jednoduché, ale závažné otázky týkající se života. Je hodný, bezelstný, čistý. V knize reprezentuje svět dětí, které jeho pomocí autor vyzdvihuje nad dospělé právě proto, že ještě nejsou zkažené životem. Snaží se přijít na smysl života.
Pilot – autor. Pamatuje si dobře na to, jak byl malý a na své nepochopení ze strany dospělých (hroznýš s hrabošem uvnitř, kterého nakreslil, jim připadal jako klobouk). Snaží se Malému princovi zodpovědět jeho otázky, říká to, co si opravdu myslí. I jako dospělý si zachoval trochu dětského uvažování a pohledu na svět, ačkoliv v knize reprezentuje dospělého.
Král – Myslí si, že vládne celému vesmíru. Nenechá si tuto myšlenku vyvrátit a vše zařizuje tak, aby mohl dál tvrdit, že všem vládne (když se Malý princ rozhodne odejít, jmenuje ho svým vyslancem).
Domýšlivec – Chce být obdivován všemi, slyší jen obdiv. A to i přes to, že žije na své planetce sám.
Pijan – Pije, aby zapomněl, že se stydí, že pije.
Byznysmen – Zaneprázdněný neustálým počítáním hvězd, o kterých si myslí, že mu patří a chtěl by s nimi obchodovat.
Lampář – Žije na planetce, která se otáčí tak rychle, že se den a noc střídají po minutě. A on musí každou minutu zhasínat a rozsvěcet.
Zeměpisec – Tráví veškerý čas nad mapami, ale sám nikdy nikde nebyl. Čeká, až mu někdo přinese zprávy o okolí.
Vypravěč (autor) uvízne v saharské poušti se svým letadlem a zjeví se mu Malý princ. Povídají si spolu a Malý princ vypráví, že pochází z maličké planetky, velké jako dům, na které má svojí květinu (růži). K této květině princ něco cítí, ale myslí si, že jeho cit není opětován a proto se vydá na cesty, aby zjistil proč tomu tak je.
Vypráví o tom, jak navštívil několik různých planetek. Na každé z nich potkal podivného člověka. První byl král, který si myslel, že všemu vládne. Na další planetce potkal domýšlivce, který si myslel, že je všemi obdivován i když byl na planetce sám. Při další zastávce potkal pijana, který pil jen proto, aby zapomněl, že se stydí za to, že pije. Byznysmen, kterého potká na další planetce je zase přesvědčen o tom, že mu patří hvězdy a neustále je přepočítává. Také by s nimi chtěl obchodovat. Lampář, kterého princ potká na tak malé planetce, že na ní den a noc trvá jen minutu, jen neustále rozsvěcí a zhasíná lampu.
Poslední zastávkou Malého prince je planeta Země. Na té se potká s výhybkářem, záhonem květin a liškou. Od každého se dozví něco nového. Výhybkář mu prozradí, že lidé vlastně neví, proč cestují vlakem sem a tam a navíc takovou rychlostí, liška mu prozradí, co je přátelství (=ochočení). Poslední, koho Malý princ potká je pilot. Spřátelí se spolu a povídají si o všem možném, ale nastane čas, kdy princ chce zpět na svojí planetku. Domluví se tedy s hadem, aby ho uštknul. Nechá na Zemi své tělo a jeho duše se dostává domů. Pilot si na něj vzpomene vždy, když se podívá na hvězdy.
Prozaické dílo psané pro děti, proto využívá jednoduchá slova. Na začátku a na konci chronologické, vyprávění o cestování Malého prince retrospektivní. Hojně využívané umělecké prostředky, např. personifikace, metafory, alegorie, přímá řeč. Vyskytují se zde také symboly (Liška – chytrost, růže – pýcha).
Matouš Pilný
30. květen 2013
81 399×
606 slov
ale je to tu moc hezky udělané a zpracované