I. venkovské prostředí:
II. panský svět:
Ústřední postavou knihy, jak již název napovídá, je babička Magdalena Novotná. Babička bydlela v podhorské vesnici Olešnici na Slezkých hranicích. Měla dvě dcery Terezku a Johanku a syna Kašpara. Kašpar se odstěhoval do nedaleké Dobrušky a obě dcery žily ve Vídni. Její manžel Jiří zemřel ve válce a ona vychovávala děti sama. Jednoho dne přišel babičce dopis od dcery Terezky. Dcera prosila babičku, aby se přestěhovala za nimi do nedaleké vesničky, kde její manžel dostal práci u kněžny na zámku. Babička se rozhodla opustit své staré známé a přestěhovat se za dcerou do Ratibořického údolí na Staré bělidlo za dcerou a vnoučaty, které ještě nikdy předtím neviděla. Babiččin zeť Jan Prošek byl milý pán, ale jedna věc na něm babičce vadila, a to že neuměl česky. Proškovi měli čtyři děti: Barunku, Jana, Viléma a nejmladší Adélku. Babička si hned získala srdce všech dětí, když jim všem dovezla spoustu dárků. Babička byla pilná a pracovitá žena zvyklá pořád něco dělat a tak netrvalo dlouho a celé hospodářství se řídilo podle ní. Terezka byla zvyklá na moderní nábytek, oblečení a způsob života, což se babičce vůbec nelíbilo a raději žila po starém. Pan Prošek byl dětem vzácnější, protože býval doma jen přes léto, když kněžna pobývala na zámku. Byl srdečný a sdílnější než matka přestože se všemi mluvil pouze německy. Babička chodila s dětmi často na procházky do okolí a přitom jim vyprávěla nejrůznější příběhy. Na Staré bělidlo chodili po celý rok nejrůznější lidé na návštěvy. Mezi časté hosty patřil pan myslivec z nedaleké myslivny nebo soused pan mlynář s mlynářkou a dcerou Mančinkou. Jednou za rok přišel na návštěvu pan Beyer, myslivec z Krkonoš, a děti velmi rády poslouchaly jeho vyprávění a Jan se nikdy netajil svým přáním stát se myslivcem a učit se právě u pana Beyera. Všichni lidé z okolí měli Babičku rádi a považovali ji za chytrou a zkušenou ženu a chodili za ní pro radu. Mezi takové patřila i Kristla, číšnice z hospody, která chodila často na návštěvu. Jednou pozvala paní kněžna Babičku s dětmi na zámek. Pro děti to byla výjimečná událost a strašně se na to těšily. Kněžně se stařenka zalíbila jako prostá a upřímná žena, která se jí nesnaží podlézat a řekne co si myslí. Babička se vždycky snažila pomáhat potřebným a proto se u kněžny přimluvila za rodinu Kudrnovic, což byla nejchudší rodina v obci a jejich otec flašinetář neměl práci. Děti se seznámily s kněžninou chovankou komtesou Hortenzií. Kněžna se postarala, aby pan Kudrna dostal práci a navíc jim ještě poslala peníze.
Po nocích na splavu u Starého bělidla zpívala bláznivá Viktorka. Viktorka žila celý rok v lese ve své jeskyni a úplně se stranila lidí. Pouze v zimě si chodila k chalupám pro jídlo, ale nikdy si nevzala nic jiného než chleba a vodu. Před všemi lidmi utíkala a s nikým se nebavila. Jedné noci za bouřky ji zasáhl blesk, když pobíhala po kopci. Přestože neměla žádné přátele pro tamější lidi byla jakousi součástí života a později jim chyběla.
Přibližně polovina knihy je věnována líčení života a zvyků ve sledu čtyř ročních období. Jsou zde popsány výjimečné události, jako například povodně, pouť anebo svatba Jakuba s Kristlou. Závěr část je věnována době kdy děti vyrostly a posledním létům babičky. Kniha končí pohřbem babičky.
Autorka chce ukázat harmonický život prostých lidí na venkově. Vyjadřuje svůj názor na život a jsou zde výrazné protiklady. Podobně jako v Zámku a podzámčí autorka hodně idealizuje. Cokoliv na co si babička vzpomene, kněžna splní a dobrý skutek vykonaný kněžnou vyznívá jako dobro babiččino.
17. srpen 2007
78 387×
626 slov
dekuji :)