Bezděková, Zdeňka - Říkali mi Leni

Druhá světová válka přinesla s sebou velmi mnoho utrpení, zmařila přes 60 miliónů lidských životů a zničila plody dlouholeté liské práce. Způsobila nenahraditelné ztráty všem, jejichž nejbližší byli vězněni a mučeni ve zničujících koncentračních táborech nebo byli bezlítostně zabiti na popravištích. Ocitlo se mezi nimi také tisíce nevinných malých dětí i nemluvňat. Jen ty, které měly znaky germánské krve, byly zproštěny trestu smrti a poslány do nacistických rodin na tzv. poněmčení. Touto problematikou se zabývá právě kniha nepříliš známé autorky Zdeňky Bezděkové.
V roce 1947 si jednou přečetla v novinách článek o českém děvčátku Aleně, která se vrátila do vlasti po dlouhých letech v německé rodině. Říkali ji Leni a prý zcela zapomněla svou mateřskou řeč. Stala se melancholickou, nervózní a jen pomalu přivykala novému protředí. Autorka se zamyslela nad těmito řádky, začala si představovat smutný a strašný úděl tohoto dítěte a napadlo ji napsat takový příběh. Zajímala se tedy o několik případů podobných osudu malé Leni, studovala způsob života v tehdejším západním Německu a seznámila se s lidmi, kteří ji o tomto převychovávání mohli informovat. Tato kniha napsaná brzy po skončení druhé světové války vyšla prvně roku 1952 ve Státním nakladatelství Praha.
Hlavní hrdinkou je desetiletá Leni Freiwald, která žije se svým o čtyři roky starším bratrem Raulem, maminkou Rosou a babičkou Matyldou ve městečku Herrnstadt. Je to velmi hodné, hezké děvče, které umí krásně zpívat, a jako každé dítě touží po pohlazení a něžných slovech. Těch se jí ale příliš nedostává. Pouze v jejích snech ji někdo říká milá slova, konejší ji a ona jim říká mami, tati. Ti lidé vypadají úplně jinak, ale přesto má pocit, že to jednou doopravdy zažila a cítila se šťastná. Již v těchto Leniných snech a matných vzpomínkách z raného dětství, provázející tento román od začátku, je naznačeno, že kdysi žila úplně jinak a vše bylo strašne krásné. Teď je tu ale realita a v ní spousta zlého. Jako například strýc Otto, který chodí každý týden na návštěvu a hovoří s maminkou o velkých německých ctnostech, dále právě muti, jež se chová jak ledová královna. Nikdy nezapláče, nezasměje se a zná pouze jedno jediné slovo – povinnost. A také je tu přísná paní učitelka, věrná nacistka a velká vlastenka. Ta ale po čase odchází a s novým rokem nastupuje pan učitel Baum, který prošel koncentračním táborem, je velice hodný a Leni si ho oblíbí. Konečně někdo, kdo dokáže uznat její umění zpívat a kdo ji pohladí. Získává i dobrou přítelkyni Toni, ale stále to není ono. Jsou tu ještě ty divné rozhovory, co vede babička, muti a strýc, obdržené psaníčko, v němž stojí, že je „cizí harant nalezenej na nádraží“ a spousta dalších věcí, z nichž je Leni do pláče a kvůli nimž nechce žít. Ale pomalu ji začíná docházet, kdo a odkud vlastně je. Hlavním důkazem je její kufřík, nalezený na půdě, s cedulkou Made-in-Czechoslovakia, kde má schovaných pár věcí ze svých vzpomínek. Potom je rozhodnuta se vrátit zpátky „do ráje“ za maminkou, jako jeden kluk ze sousedství, kterého odvezli američtí vojáci do své rodné vlasti. Náhodou se Leni seznámí s jedním takovým vojákem a poví mu vše o tom, kdo vlastně je a že by se chtěla také vrátit. Za jeho pomoci se ještě domluví s panem učitelem a napíší dopis do Prahy. Zde žije její kamarádka, židovka Erna, se svou tetou, která před časem bydlela u nich v Herndstadtu. Díky ní, se dozvědí, že její maminka žije a těší se na příjezd své dcery, kterou jí před sedmi lety uloupili nacisté. Leni se konečně může vrátit do Čech!
Je to velice smutný osud, jenž je ale jedním z mála, který končí šťastným shledáním. Ve skutečnosti se mnoho dětí už do své vlasti nevrátilo. Jsou v něm pěkně zachycené pocity a je vidět, že autorka žila dlouhá léta mezi mladými a nědělalo jí potíž proniknout do duševního života malé dívenky. Já jsem tuto knihu četla jako jedenáctiletá. Sžila jsem se s postavou hlavní hrdinky a nemohla jsem uvěřit všem těm hrůzám, co prožívala. Pochopila jsem, jak krutá dokáže být válka. Je dobře, že se někdo zamyslil nad tímto tématem a přiblížil ho v zajímavém poutavém příběhu, který vybízí k zamyšlení.

Hodnocení čtenářského deníku Bezděková, Zdeňka - Říkali mi Leni

Líbila se ti práce?

Podrobnosti

  1. srpen 2008
  7 366×
  691 slov

Komentáře k čtenářskému deníku Bezděková, Zdeňka - Říkali mi Leni

Nikola
Knížka od Zdenky Bezderkový je nádherná strašně hezký
aleš
naše poviná čtba :P
Nika
Super čtenářský deník:D dost mi pomohl v získání nezbytných informací o knize Říkali mi Leni. :)