Boccaccio, Giovanni - Dekameron

autor:
Giovanni Boccaccio (*1313, † 21. 12. 1375)

o autorovi:
Italský spisovatel, básník. Narodil se ve Florencii nebo blízkém Certaldu jako nemanželský syn společníka florentského bankovního domu Bardiů. Otec ho poslal na praxi do Neapole, kde měla banka filiálku. Příslušnost k domu Bardiů, financujících anjouovskou dynastii, mu zaručovala přístup ke dvoru, kde prožil nešťastnou lásku k hraběnce Marii d'Aquino, která pod jménem Fiammetta má v jeho díle podobnou funkci jako Dantova Beatrice nebo Petrarkova Laura. Po úpadku Bardiů a po otcově smrti se vrátil do Florencie; zemřel v Certaldu. Vrcholem jeho tvorby je Dekameron, cyklus stovky novel, rozdělených po deseti na deset dní. Vypráví si je společnost tří mladíků a sedmi dívek, kteří utekli z Florencie na venkov v době moru v roce 1348. Tato rámcová povídka spojuje novely v organický celek, komponovaný podle vzoru Božské komedie s didaktickým záměrem ukázat na hierarchicky seřazených příkladech neřestí a ctností cestu k šťastnému životu, na rozdíl od Danta však pozemskému; proto bývá Dekameron nazýván lidskou komedií. Vystupuje v nich celá galerie postav ztělesňujících různé projevy lidské inteligence, od ušlechtilé moudrosti až po vychytralost, využívanou ke klamání hlupáků. I v novelách s erotickými náměty je zdůrazněna především rafinovaná hra chytrosti, s níž milenci dovedou překonávat překážky. Boccaccio chtěl v řadě děl dokázat, že italský jazyk je vhodný stejně jako latina pro všechny žánry „vysoké" literatury, např. v prozaickém románu Filocolo, eposu o 18 zpěvech v tercínách Caccia di Diana (Dianin lov), eposu v oktávách Filostrato a Teseida (název naznačuje snahu napsat italskou obdobu Aeneidy), pastorálním románu (směs prózy a veršů) Ninfale d'Ameto (O nymfách Ametových), didakticko-alegorickém eposu Amorosa visione (Milostné vidění), prozaickém románu Fiammetta a pastýřském eposu v oktávách Fiesolské nymfy. Pravděpodobně po Dekameronu vznikla satirická povídka Koš aneb Bludiště lásky. Setkání s Petrarkou v roce 1350 přivedlo Boccaccia k zájmu o humanismus. Život Dantův je prvním životopisem tohoto největšího italského básníka. Ve stáří ho představy posmrtné odplaty přiměly k zavržení vlastních děl; od úmyslu spálit je ho odvrátil Petrarca, byť sám (v dopise 1373) považoval Dekameron pouze za „mladistvou knihu, napsanou v próze a určenou pro lid". Význam Boccaccia pro italskou i evropskou kulturu je nesmírný: Boccacciova próza je považována za závazný vzor literárního jazyka; Dekameron podstatně ovlivnil vývoj evropské novely a dodnes je zdrojem inspirace pro všechna umění.

Den šestý („vládne Elisa“) vypráví o těch, na než byl zaměřen nějaký vtip, oni však jej odrazili pohotovou odpovědí nebo se předvídavě vyhnuli ztrátě či nebezpečí či hanbě.

Příběh první
hlavní postavy:
paní Oretta – půvabná, spořádaná a duchaplná paní
messer (jméno blíže neuvedeno) – snažil se být kavalír, ale zkazil si to tím, že špatně vyprávěl povídku
místo konání:
Kdesi na venkově.

děj:
Šlechtic slíbí paní Orettě, že ji sveze na koni a bude jí přitom vyprávět překrásný příběh, ale jelikož vypráví dosti krkolomně a neobratně, tak ho dáma jemnou narážkou upozorní, že jí to velmi nudí. Messer zase tak hloupý nebyl, narážku pochopil zcela přesně a zvesela a začal vyprávět něco jiného.

Citát:
Když to již nemohla déle vydržet a vidouc, že se šlechtic do vyprávění tak zapletl, že se mu z něho nepodaří vymotat, pravila rozmarně:
„Messere, tenhle váš kůň má příliš tvrdý krok; prosím vás proto, abyste mě ráčil sesadit dolů.“
Rytíř, jenž náhodou uměl víc pochopit než povědět, porozuměl narážce, přijal ji v žertu a zvesela, sáhl po jiných příbězích a ten, který začal špatně vyprávět, nechal nedokončený.

Příběh třetí
hlavní postavy:
Antonio ďOrso – biskup, vážený a moudrý prelát
messer Diego della Ratta – maršálek krále Roberta, sukničkář
místo děje:
Florencie.

Děj:
Messerovi Diegovi della Ratta se zalíbila neteř biskupova bratra, nabídl jejímu choti 500 zlaťáků, jestliže mu dovolí spát s jeho ženou. Muž souhlasil, ale Diego mu zaplatil falešnými mincemi. A vše se potom velice rychle rozneslo, takže se o tom dozvěděl i biskup. A protože byl messer s biskupem přátelé, tak často byli spolu. A jednoho dne, když si ti dva vykračovali, tak potkali krásnou dívku jménem Nonna. Biskup ji položil ruku na rameno a zeptal se jí, jakpak se jí Diego líbí. Nonnu to poněkud urazilo, ale urážku jim vrátila, když jim řekla, že by ji museli zaplatit pravými penězi.

citát:
„Jakpak se ti líbí tenhle, Nonno? Troufala by sis ho zmoci?“ „Pane, možná že by se mnou nebyl hned tak hotov, ale rozhodně by mi musel zaplatit dobrou mincí.“

hodnocení:
Jestli se mi kniha líbila nebo ne, je těžké povědět. Určitě se mi líbil námět (láska, závist, posměvačnost, atd.) nebo systém sta (10x10) příběhů byl také zajímavý. Ale na druhou stranu se mi dílo zdálo málo propracované - chyběla jistá dramatičnost zápletek, příběhy byly napsány velmi jednoduše a lineárně a navíc mnoho příběhů si bylo až neskutečně podobných (někdy jsem měl pocit, že autor jen změnil jména hlavních postav). Ale v celku se mi kniha jevila jako dobrá.

Hodnocení čtenářského deníku Boccaccio, Giovanni - Dekameron

Líbila se ti práce?

Podrobnosti

  12. leden 2008
  6 016×
  786 slov

Komentáře k čtenářskému deníku Boccaccio, Giovanni - Dekameron