Bondy, Egon - Invalidní sourozenci

* 20. 1. 1930 Praha
Po maturitě studoval v l. 1957–61 dálkově filozofii a psychologii na FF UK. Kandidátem věd se stal v r. 1967. V l. 1957–62 pracoval jako noční hlídač v Národním muzeu, 1962–67 jako bibliograf ve Státní knihovně. V r. 1967 odešel do invalidního důchodu. V l. 1993–96 přednášel na FF KU a na jiných vysokých školách v Bratislavě. Vedle filozofického díla má stejně rozsáhlé básnické a prozaické dílo, jež původně vycházelo jen v samizdatech a až od r. 1990 je postupně tištěno. Na konci 40. let byl činný v Surrealistické skupině. V r. 1950 založil SI edici Půlnoc, v níž také vydával své práce. Od počátku 70. let byl jednou z vůdčích osobností českého undergroundu a některé jeho verše zhudebnila skupina Plastic People of the Universe.

Invalidní sourozenci

Vydalo: Vydavatelstvo ARCHA, Bratislava 1991
Místo děje: zatopená krajina
Doba děje: 25. – 26. století

Postavy: Bratranec A.
Sestřenice B.
Španělák
Epidus Pompidus
Vladimírek
Lev Davidovič Mandelbaum
Hafír Šejch al Abrám
Osip

Kniha začíná tím, že Bratranec A. vystoupil na kopec a rozhlížel se po rozbouřené krajině. Po cestě do hospody zakopl o starou mrtvolu, kterou nazval mrtvolou světa. A. bydlel se sestřenkou B. v malém domku v zatopeném městě. Sourozenci měli společného otce, ale jinou matku. Odedávna se milovali. Brali nevelký invalidní důchod.

Jednou na procházce spatřili starý člun, do kterého nastoupili. Ten je vezl pryč a když vystoupili, uviděli v háji mnoho lidí. Mluvili cizí řečí a někteří byli nazí. A. a B. s nimi tančili. Po návratu domů si vzpomněli, že nemají dárky pro své přátele k oslavě státního svátku na počest básníka, nejdříve odsouzeného, později rehabilitovaného. Před státním svátkem se pravidelně konala výroční výstava invalidů. Tradice pocházela již z dob Egona Bondyho. Exponáty se měly dopravovat tajně. Vystavujícím bylo jedno, jestliže je strážci občanského klidu zabavili, protože vždycky proběhla.
Sestřenka ráda navštěvovala Španěláka, který bydlel s vnukem ve starém domě z jednadvacátého století. Předvedl jí různé zázračné věci, které vyráběl na slaboproudém hrnčířském kruhu. Popíjeli k tomu syntetický čaj Urquell.
Půda již vysychala a objevila se spojenecká armáda. A. se před nimi uchýlil do federálního města invalidů. Venku bylo přes 10000°C, ale některé budovy byly aklimatizovány. A. se tam setkal s národním umělcem Epidem Pompidem. Také šel navštívit talentovaného básníka Vladimírka, který byl velkým ctitelem bratrancových esejí. Jako invalidní důchodce vyráběl jedinečné drogy. Šli se spolu vykoupat na místo, kde se po probdělé noci scházela zlatá mládež a kriminální živly. Vladimírek fetoval, proto mu museli každý pátý rok vyměňovat všechny orgány včetně mozku.
Za pár dní šli A. a B. na zakázaný koncert svých přátel. Všichni mladí lidé se chtěli stát invalidními důchodci, protože to bylo v módě. Většina z nich byla invalidním důchodcem již od 15 let, a proto byli nevzdělaní.
Nebe se už pár dní nerozsvěcovalo. Bratranec byl znalcem starověkých dějin a tak věděl, že Julius Fučík řekl: „Lidé bděte“ a složil dechovku. Nad kamny v hospodách visely nápisy jako „únorové vítězství pracujících“ „první lidé na měsíci a na Marsu“ „kosmická loď před startem“ apod. ale lidé většinou nevěděli oč se jedná. A. také nevěděl všechno.
Při oslavách státního svátku se ve městech objevili plameny a vybuchovaly bomby. Města byla v sutinách, nebyla elektřina ani voda. A si sestřenka pochvalovala, jak civilizace vyspěla.
K bratranci a sestřenici přišel na návštěvu Lev Davidovič Mandelbaum. Při rozhovoru prohlásil, že celá epocha socialismu začala 7. října, před šesti sty léty. Občas se objevovali geniální lidé jako třeba Mao-ce-tung nebo Lenin 3. Všechny další revoluce ztroskotaly na tom, že revolucionáři začali řídit společnost. Problém nebyl v tom, že jakmile začne někdo společnost řídit, tak skončí u totálního manipulování. Od chvíle, kdy se lidé vzdali možnosti vládnout sami, vzdali se své svobody a svou budoucnost svěřili do rukou vládnoucích.
Vody zaplavovaly trosky měst. Byla vyhlášena pracovní povinnost na odklízení trosek. Nikdo se nedostavil.
A. a B. se odstěhovali na venkov. Barbaři a Mandelbaum jim pomohli postavit domek a přestěhovali je.
Jejich přítel Hafír Šejch al Abrám byl smutný, protože mu shořela zásoba hašiše. A. a B. ho potěšili, když mu darovali 2 nůše konopí. Hafír se zabýval analýzou našich dějin. Za posledních šest set let se pro lidi zřídili kriminální a pracovní tábory, což byl výsledek procesu obrozené svobody. Kdysi žil Masaryk a tenkrát prý byla i svoboda.
Jednou se zase v noci objevil člun a lidé na něm pozvali A. a B. k sobě. Když se probudili, zjistili, že byly týden pryč.
Sestřenka otěhotněla a Bratranec jí nabídl interrupční pilulku, což odmítla. Prohlásila, že dítě může být do deseti let šťastné, ale když potom pozná na Zemi tu křivdu, tak je lepší mu dát uspávací pilulku.
Důstojníci neradi viděli invalidy, kteří po bombardování neměli žádné zásoby. Někteří se kvůli jídlu dali k Bojovníkům za lepší svobodu. Starý dědek dal bratranci soudek kořalky. A. ho vyměnil ještě s jinými krámy ve městě za jídlo.
Invalidé nakonec našli sklad s potravinami a důstojníci jim to záviděli. Bojovníci vyprodukovali z atmosferického kyslíku a dusíku hektolitry Urquellu.
Sestřence rostlo bříško a její známý Osip jí nosil různé pochoutky.
Jednou, když se A. a B. probudili, zjistili, že je celý kopeček zaplaven vodou. Odstěhovali sena střechu. Později s údivem zjistily, že kolem jejich domku je sucho. Sestřenka byla poslední těhotnou dívkou na Zemi. Osip přinesl balík jídla a mínil, že je nutné svrhnout důstojníky. Nutil Bratrance, aby přijal místo ve federální vládě. Mandelbaum neměl zájem na záchranu lidstva, protože si to nezasloužili za to, co napáchali v těch revolucích a socialismech.
Sestřenka se už bála jezdit do města, že by mohla rodit. Invalidi byli zvědaví, jak to s vodou dopadne a byli odhodlaní vzít si pilulku, až nastane konec. Lékaři dali Sestřence pistolku s ohňostrojem, aby přivolala babky a gynekology až přijde její čas. Potom přišly mrazy a B. začala rodit. Před půlnocí se jí za malých bolestí narodila dcerka Tereza. Na planině vypukl velký jásot.
Po deseti letech zalila voda celý ostrov. Lidé vypluly na atomových korábech, které si vybudovali. Invalidi se vznesli na Urquellovém voru i s pivovarem. Loďstvo na druhé straně hor spadlo a rozbilo se. Invalidy to zarmoutilo. Z vodního zápachu a z duhy slunce si vyráběli pilulky. Když se jednou po bouřlivých oslavách probudili, zjistili, že přistáli pevně na Zemi. Chopili se odstraňování trosek a bláta a postavili si nové město podle svých představ. Jeden šílenec vypočítal, že voda ustoupí na celé Zemi.
Ale o Bondym, Jůlii a jejich Tereze už nebylo nic slyšet.

Autor chtěl poukázat na minulou dobu, jakých chyb se lidstvo dopustilo, a že si z toho nevzali ponaučení.

Hodnocení čtenářského deníku Bondy, Egon - Invalidní sourozenci

Líbila se ti práce?

Podrobnosti

  6. září 2007
  2 191×
  1089 slov

Komentáře k čtenářskému deníku Bondy, Egon - Invalidní sourozenci