Camus, Albert - Mor

Albert Camus se narodil roku1930 a zemřel 1960 při autohavárii. Byl to francouzský novinář a filozof. Jeho tvorbu můžeme řadit k existencionalismu (filozofický a literární směr zabývající se bytím člověka, je to vyrovnání s pocitem prázdnoty, zaviněným ztrátou Boha a dvěma světovýma válkami). Ve svých dílech řeší otázku, jak má člověk překonat ztrátu Boha a žít dál „morálně“. Mimo románu Mor napsal dále román Cizinec, povídku Exil a království, dramata Caligula, Nedorozumění, filozofické eseje Mýtus o Sisyfovi, Člověk revoltující …

Camův Mor (ve francouzském originálu La Peste) můžeme řadit k alegorickým románům, vyšel těsně po válce 1947 a mor zde symbolizuje fašismus a německou okupaci. Více než samotnou nemocí se zde autor zabývá tím, co se děje v hlavách jednotlivých hrdinů a ukazuje jak je někdy těžké dodržovat morální pravidla.

Mor je psán jako zpětná kronika, popisující události zhruba jednoho roku.Hned v úvodu nám vypravěč sděluje, že bude používat různé prameny a svědectví, které se mu dostali do ruky. Můžeme sledovat dvě linie vyprávění, krátké úryvky ze života hlavní postavy doktora Bernarda proložené citacemi (několika stránkovými) z deníku Jeana Tarroua. Druhou linii tvoří popisy stavů obyvatel pomocí jich autor skáče o kus dál v ději. V díle se neobjevují žádné náznaky toho, co se stane. Vypravěč se snaží o objektivnost až na úkor toho, že sám sebe necharakterizuje. Na závěr vyprávění se dovídáme, že pisatelem je doktor Bernard Rieux.

Hlavní postavou je doktor Bernard Rieux, který celkem úspěšně provozuje lékařskou praxi v 200 000 vém městě. Jako jedem z prvních si povšimne příznaků moru a snaží se přimět ostatní, vyhlásili izolaci, z obavy před snížením obchodů se tak neděje. Bez obav z nemoci léčí nemocné, Má v sobě dost morálky (spíše lékařské etiky) ( str. 61 Rambert: „Je to otázka lidslosti, přísahám.Třeba si sám nedovedete představit, co takové rozloučení znamená pro dva lidi, kteří si rozumějí.“ Rieux hned neodpověděl. Potom řekl, že si myslí, že si to dovede představit.Z celé duše si přeje,aby se Rambert zas vrátil ke své ženě a aby všichni, kdo se milují byli zase spolu, ale jsou zde výnosy a zákony, je zde mor a jeho – Rieuxovým -úkolem je dělat, co je třeba) , aby nenapsal propustku Rambertovi, ale ani mu nebrání hledat cestu k útěku, spíše ho povzbuzuje. Aby se nezbláznil z nekonečného umírání, postupně ztrácí city, nakonec s ním neotřese ani smrt jeho ženy.

Další významnou postavou je novinář Raymond Rambet, mladý inteligentní muž , který je po vyhlášení izolace přinucen zůstat ve městě, nejdříve se snaží dostat ven legální cestou, chodí po úřadech a podobně. Později to zkouší pomocí pašeráků, těsně před odchodem se rozhodne zůstat a pomoci doktorovi a Tarrouovi (str. 175 „Doktore,“ řekl Rambet, „neodjedu, chci zůstat s vámi“…Ano, ale člověku může být hanba, že má zůstat sám.) Po otevření města pochopí, že ho mor změnil a nic už nebude jako dřív.

Cottard, muž, který v minulosti spáchal nějaký zločin a má strach z trestu. Nejdříve se chce oběsit, to se mu nezdaří. Po vypuknutí moru se vyšetřování musí odložit a on si začne užívat života, začne být ke každému servilní a úslužný. Jeho jedinou starostí je, že epidemie by mohla skončit. (svůj prospěch nadřazuje nad obecným). ( str. 57 „Ano, daří se mi dobře“,řekl mužíček. „Poslyšte, doktore, ten zatracený mor začíná být vážný,co?“ Doktor to přiznal. Cottard jaksi vesele konstatoval: „Není důvodu, proč by teď měl přestat. Bude z toho pěkná mela. ,Str. 231 Myslíte, že by epidemie mohla skončit?)…..Nakonec to psychicky nevydrží a po otevření města a začne střílet na všechny kolem.

Román začíná popisem města Oranu a ujištěním, že tento příběh je psaný podle skutečných událostí. Nejdříve onemocněli morem krysy a začali umírat na ulici po tisícovkách, pak se objevil první nemocný a postupně další, někteří doktoři z obavy z paniky se odmítali připustit, že se jedná o mor. Po delším váhání bylo celé město uzavřeno. Všichni obyvatelé byli najednou propojeni, ale nejdříve si to neuvědomují a každý vidí pouze své neštěstí. Epidemie postupně vrcholí, zakládají se dobročinné spolky, někteří lidé začínají chápat, že proti moru se musí bojovat (např. kněz Paneloux, který znovu hledá svého Boha a snaží se pochopit proč umírají nevinné děti). Po skončení lidé oslavují, ale ne všichni se sešli a v závěru je varování, že mor může být kdekoliv ukryt.

Kniha má 5 kapitol. Některé události jsou zde popsány z více pohledů např. objevení krys. Vždy je zde určitý příběh trvající pár dní a pak následuje zamyšlení nad tím, co dělo a děje. Objevuje se zde také jedno retrospektivní vyprávění a to o životě Tarroua. Střídá se vyprávění detailů s celkovým pohledem.

Celý příběh se odehrává v alžírském městě v Oranu (toto město ve skutečnosti existuje), který je popsán hned v úvodu. Z popisu nevyplývá, že by bylo něčím zvláštní a pro děj to není zas tak podstatné. Prostě město, kde je v létě nedýchatelně, v zimě docela teplo. (str.8 Bylo hlavně nutné zdůraznit banálnost města i života )

Román je vyprávěn v minulém čase, a pisatel píše v době relativně blízké událostem, které popisuje. Jak už jsem psala výše autor vylíčí některé události velmi podrobně a pak se rychle pár větami přenese o měsíc dál. Ze začátku se všem čas hrozně vleče a je odměřován hlášeními o počtu mrtvých v jednom týdnu, po nějaké době se všichni stávají apatickými. Posledních 14 dní se všem už tak hrozně vleče, že uteče více lidí než za celé období trvání moru.

Román je psán spisovně a celý text je zhuštěn, připadlo mi, že každé slovo má tady svůj význam a nelze přeskakovat jednotlivé stránky.

Jak už bylo v úvodu řečeno, jedná se o alegorický román, a mor zde symbolizuje fašismus. Camus ukazuje jak jsou někteří lidé lhostejní vůči cizímu utrpení a jak ani nedokáží bojovat, aby uchránili sami sebe. V této knize není vůbec podstatné, že se jedná o mor, mohla by to být jakákoliv nemoc, ohrožující lidské životy. Podstatná je reakce doktorů, kněží, úředníků … Jak ti se zachovají v tváří tvář nebezpečí. Kniha vyšla v roce 1947, tedy v době, kdy se svět vzpamatovával z druhé světové války a je to jakési varování. Camus píše, jak je snadné sklouznout a jak každý v sobě nosí svůj mor. (Str. 213 „Vím jasně, že každý v sobě nosí mor, protože nikdo na světě není proti němu chráněn.“….).Myslím, že tím říká, že v každém z nás je sobectví a i „slušní“ lidé se mohou změnit, snad tak vysvětluje, proč celý německý národ uvěřil Hitlerovi. V závěru je varování před spící hrozbou moru a potažmo i fašismu, protože stejně jako mor se může po letech opět vynořit.

Nemůžu říct, že by to bylo to nejlepší, co jsem kdy četla. Z celé knihy na mě nejvíc zapůsobila scéna, kde se popisuje spalování mrtvol,(str.151 K ránu se pak vznášela nad východní čtvrtí města hustá a odporná pára. Podle názoru všech lékařů …) připomnělo mi to popis z Merleho knihy Smrt je mým řemeslem. Moc se mi nelíbí ani styl, jakým je to psáno.

Albert Camus
Mor (La Peste)
Přeložila Milena Tománková
Praha 1993

Hodnocení čtenářského deníku Camus, Albert - Mor

Líbila se ti práce?

Podrobnosti

  15. červen 2008
  3 551×
  1166 slov

Komentáře k čtenářskému deníku Camus, Albert - Mor

knihovna.brankovice@sezna
Je špatně uvedeno datum narození !!!!!!!!!!!!
kedlub
hrůza