Christiane, F - My děti ze stanice ZOO

Když se čtrnáctiletá Christiane přestěhuje spolu se svými rodiči a mladší sestrou z německého venkova do velkoměsta – Berlína, život se jí během několika měsíců začne od základů měnit.Pozná lidi, které poznat neměla.Začne poznávat peklo a jeho místnosti - v evangelickém centru pro mládež se setká hašišem, na diskotéce s heroinem.Brzy jí nastanou „zbytečné“ problémy, začne být závislá, nemít peníze a jediný způsob, jak si je vydělat, je prostituce.

S Christianou F., které bylo tehdy patnáct let, se na začátku roku 1978 v Berlíně, kde musela vypovídat jako svědkyně při soudním procesu, setkali dva němečtí reportéři. Domluvili se s ní na rozhovoru, který jim měl pomoci při sběru materiálu o situaci mladistvých. Na rozhovor si vyhradili dvě hodiny, ze kterých se nakonec staly dva měsíce. Právě z magnetofonových záznamů jejich rozhovorů vznikla tato kniha.

Christiane měla na knize zájem, protože si přála, aby už konečně bylo prolomeno mlčení o drogové závislosti dospívajících. Dokonce i členové její narkomanské party a jejich rodiče toto dílo podpořili a byli ochotni poskytnout své fotografie a jména, aby tak posílili jeho dokumentární charakter.

Prolíná se zde tedy povídání Christiane s povídáním její matky, vedoucím psychosociální poradny a vedoucím evangelického centra. Díky tomu má čtenář možnost nahlédnout na problém toxikomanie z obou stran a vytvořit si tak na drogovou problematiku svůj individuální názor.
Myslím, že Děti ze stanice ZOO naprosto splnily svůj účel a hlavně v osmdesátých letech se podílely na medializaci dříve odmítané a ututlávané problematiky mladistvých

Napíchla jsem si žílu a vtáhla trochu krve. Několikrát jsem ten fet přefiltrovala, jenže to moc nepomohlo. A pak se to stalo. Jehla se ucpala. To je snad vůbec to nejhorší, co se může při píchání stát, když vyteče krev, která se vtahuje do stříkačky, tak je všechno v háji. Pak už nezbejvá nic jinýho, než všechen fet vyhodit. Proto jsem za žádnou cenu nechtěla jehlu z žíly vytáhnout. Zmáčkla jsem stříkačku vší silou, abych tu špínu protlačila ven. Měla jsem štěstí. Podařilo se mi to. Natáhla jsem ještě jednou, chtěla jsem si píchnout i ten poslední zbytek ze stříkačky, ale jehla se znovu ucpala. Dostala jsem vztek. Znovu jsem se do toho vší silou opřela. Píst vyskočil a krev se rozstříkla všude kolem..

Hodnocení čtenářského deníku Christiane, F - My děti ze stanice ZOO

Líbila se ti práce?

Podrobnosti

  14. duben 2008
  5 643×
  370 slov

Komentáře k čtenářskému deníku Christiane, F - My děti ze stanice ZOO

holly
knižka je super sam jsem si ji koupil fkt doporucuju!