Dyk, Viktor - Krysař

Než se pokusím o rozebrání díla samotného, chtěl bych nejprve uvést autora, Viktora Dyka a jeho stručný životopis.

Viktor Dyk

Viktor Dyk se narodil roku 1877 v obci Pšovka na Mělnicku, tento kraj, protože byl blízko česko-německé národnostní hranici, ho učinil zvláště vnímavým pro národní otázku. V roce 1888 se odstěhoval do Prahy, kde vystudoval gymnázium v Žitné ulici, po maturitě navštěvoval přednášky práva. Politické události v druhé polovině devadesátých let natrvalo ovlivnily jeho ideologickou orientaci a staly se zároveň trvalým inspiračním zdrojem jeho beletrie (pád Badeniho vlády a omezení tzv. Jazykových omezení). Od roku 1907 redigoval časopis Lumír, úzce spolupracoval s Vinohradským divadlem, působil jako redaktor Samostatnosti, což byl list státoprávně pokrokové strany, do níž roku 1911 Dyk vstoupil a za níž také neúspěšně kandidoval do říšské rady. Stal se důsledným zastáncem řešení české otázky, počítající s násilným odtržením od rakouské monarchie při využití příznivé konstelace sil ve světové politice. Po nějaké době se stal členem spisovatelské rady a od roku 1917 pracoval jako redaktor Národních Listů, stal se členem Národního shromáždění a od roku 1925 také senátorem. Působil také jako osobní oponent prezidenta Masaryka. V roce 1928 se oženil s novinářkou Zdenkou Háskovou a roku 1931 zahynul na srdeční mrtvici při koupání v zátoce ostrova Lopud u Dubrovníku. S poctami byl převezen do Prahy a byl pohřben na Olšanských hřbitovech.

Viktor Dyk psal dílo charakteristické slohem strohé symbolické zkratky, které uplatnilo svůj ústřední motiv sváru mezi ideálem a skutečností nejdokonaleji v poezii. K jeho nejznámějším dílům patří mimo jiné i novela Krysař, které bych se chtěl nyní věnovat.

Krysař

Z hlediska kompozice je Krysař novela (román, odehrávající se v malém časovém úseku) obsahující celkem 18, ne příliš dlouhých, kapitol.

Děj příběhu je zasazen do německého města Hameln, kam na požádání přichází krysař, aby zbavil město od krys a ulevil tak věčnému trápení obyvatelstva. Vše se ale nakonec zkomplikuje tím, že měští radní nechtějí vyplatit krysaři za jeho práci a krysař se začne mstít. Dílo začíná otázkou „A vaše jméno?“, po níž následuje odpověď „Nejmenuji se, jsem nikdo. Jsem hůř než nikdo, jsem krysař.“a otevírá tak novelu motivem spjatým s momentem krysařovi totožnosti, tento motiv bude čtenáře provázet po celou dobu až se nakonec vytratí stejně rychle jako krysař sám. Právě problém identity postavy, postavy hledající sebe samu, smysl své existence vystupuje v literatuře 20. století se zvláštní naléhavostí. Otázka, kdo je vlastně ten, jenž se v novele představuje jako krysař se mi jeví jako klíčová. Po krysařově citované replice uvádí autor pár detailů z krysařova zevnějšku. Počínaje popisem, který odpovídá popisu romantického hrdiny začíná autor budovat systém náznaků a nápovědí. V díle vystupují mimo krysaře i jiné postavy, a to především Agnes, dívka do které se krysař při výkonu své práce zamiluje, Kristián, její přítel, Frosch a Strumm, dva konšelé, kteří krysaře do města pozvali a kteří mu nechtějí vyplatit mzdu, Faust, dalo by se říct, že je to krysařův dvojník představující temnou stránku jeho bytosti, který se objevuje v Hameln aby krysaře přivedl na správnou cestu (chce koupit krysařovo srdce, je vyslancem ďáblovým) a Sepp Jörgen, rybář, který sídlí mimo město a jako jediný se svým charakterem podobá krysaři, on jediný také slovům jeho píšťaly odolá, v knize je to vyjádřeno tím, že Seppovi vše dochází o den později a takže když uslyší ohluchující zvuk píšťaly je už příliš pozdě na to aby se za ním vydal a mimo jiné jej přehluší křik zapomenutého dítěte, kterého se Sepp ujme, je to jediný okamžik v celém díle, kdy Sepp reaguje na podněty přicházející v tento okamžik a ne až o den později. Má to také symbolický význam, je to oslava věcí popírající rozum (dítě ho ještě nemá a blázen ho už ztratil), je to jakési autorovo vyjádření odporu k malosti a vzpoura proti ní.

Postavu Krysaře si Dyk vypůjčil ze středověké pověsti, podle níž krysař ze msty za to, že mu nevyplatili za odvedenou práci odvedl z německého města Hameln sto třicet dětí. Tato pověst se stala v romantické a novoromantické literatuře předmětem četných literárních zpracování. Jedním z nich je i Dykova novela Krysař, původním názvem však Pravdivý příběh o krysaři. Příběhu, který má kromě svého prvotního významu z lidové pověsti význam podobenství, dává Dyk tvar novely, kterou však některými rysy porušuje (např. zastírá motivaci jednání). Celé dílo tíhne k souřadnému řazení vět (typickému, spolu s opakováním vět a slov ve vypjatých dějových momentech, pro folklór), za nímž se však často skrývá vztah podřadnosti. Odtud pramení napětí mezi jednotlivými větami: krátké věty jdou za sebou v rychlém sledu, v příběhu se rychle střídají intonační vrcholy a „pády“, imitující v této rovině neustálé směrování dolů, do propasti. Dalo by se říci, že Krysař je rozpjat mezi krajnostmi, mezi propastí a městem. V jeho nitru se odehrává svár mezi touhou zůstat ve městě, nechat se ukolébat domácím štěstím, a vyšším posláním spojeným s vládou nad životem a smrtí. Na jedné straně je krysař praktik, žádá od konšelů smluvenou odměnu, na druhé straně je kouzelník, který manipuluje lidmi, je neblahým třetím, zasahujícím do lidských osudů a celé město strhuje do záhuby. My se nikdy nedovíme, odkud krysař přišel a kým původně byl, Dyk ho charakterizoval jako „nikdo“. Po celou novelu skrýval Dyk krysařovu totožnost a neodhalil ji ani na konci svého díla, my se nikdy nedovíme, odkud přišel a kým původně byl. Dykův způsob řazení a spojování vět (analogicky se ve vyšší rovině řadí a spojují krátké kapitolky) navozuje dojem zaklínání, víru řeči, který jako zvuk krysařovy píšťaly postupně strhuje vše do propasti mlčení. Smysl novely se pochopitelně nevyčerpá přisouzením charakteru podobenství s aktuálním dobovým významem a označením krysaře jako postavu symbolizující umělce v měšťácké společnosti. Poselství novely není obsaženo jen v tajemství titulní postavy, svědčí o tom dvě okolnosti – rozpětí krysařovy bytosti mezi temnou a jasnou částí jeho postavy, a sám závěr celé novely, jenž na rozdíl od lidové pověsti nekončí (de facto) tragicky, i když končí měšťané i krysař v propasti, jeho jednoznačný dvojník Sepp přežívá a s ním naděje na znovuzrození lidského světa.

Mě osobně se Dykova novela Krysař velmi líbila, nejen díky své zápletce a prostředí, které dokázal Dyk fantasticky charakterizovat, ale i pro jedinečný spád událostí v díle. Svou roli hrála také délka celého díla, sice se do něj autorovi podařilo vtěsnat dokonalé detaily, které, podle mého názoru, udělaly dílo velmi čtivým, avšak není to dílo rozsáhlé. Také se mi líbilo, že vycházel ze staré pověsti, která mi není cizí. Převedením díla do současnosti však dokázal udělat novelu čtivější pro mladší generaci, kterou tak mohlo lépe oslovit.

Hodnocení čtenářského deníku Dyk, Viktor - Krysař

Líbila se ti práce?

Podrobnosti

  1. září 2007
  8 252×
  1092 slov

Podobné studijní materiály

Komentáře k čtenářskému deníku Dyk, Viktor - Krysař