Eco, Umberto - Jméno růže

(Il nome della rosa)

- 1965 : Italský historický román – detektivka
- děj : Italské opatství, konec listopadu 1327
- forma : vzpomínky starého mnicha na mládí
- obsah : Mladý novic benediktýnského kláštera v Melku Adso doprovází učeného františkánského mnicha Viléma z Baskervillu na cestě po italských opatstvích. Na své cestě dorazí do opatství, kde má proběhnout schůzka zástupců císaře a papeže. Hned po příjezdu je Vilém požádán místním opatem Abbem aby vyšetřil záhadnou smrt mladého mnicha a skvělého iluminátora Adelma z Otranta. Vilém, který byl dříve inkvizitorem, se ihned pustí do pátrání. Mrtvých ale stále přibývá, za jeden týden je v opatství nalezeno pět mrtvých, mimo Adelma z Otranta přijde o život za záhadných okolností také znalec Řecka a řečtiny Venantius ze Salmeku, mnich Berengar z Arundelu, bratr herbarista Severin ze Sankt Emmeramu a knihovník Malachiáš z Hildesheimu. V pozadí těchto událostí se bez jakéhokoliv úspěchu sejde schůzka zástupců papeže a císaře, která má pojednávat o koncepci světské vlády, Adso ze zamiluje do vesnické dívky a inkvizitor Bernard Gui si odvede z opatství do Avignonu cellararia Remigia, mnicha Salvátora a dívku, do které se Adso zamiloval aby je zde usvědčili… Vilém při rozhovorech s mnichy a služebnictvem odhaluje stále nové skutečnosti o životě v opatství a o historii mnichů. Celý příběh má rozřešení labyrintu knihovny, kde se starý a slepý mnich Jorge schová se ztracenou Aristotelovou knihou smíchu. On je rozřešením celého případu, podle něj se všechny vraždy řídily „rukou boží“ protože řada zločinů sledovala „rytmus sedmi polnic z Apokalypsy : kroupy pro Adelma, a byla to sebevražda. Krev pro Venantia, a byl to jen podivný nápad Berengarův, Voda pro Berengara a byla to jen náhoda. Třetina nebes pro Severina, a Malachiáš ho udeřil astrolábem, protože neměl nic jiného po ruce. Nakonec škorpióni pro Malachiáše… Proč jsi mu ale řekl, že ta kniha má v sobě sílu tisíce škorpiónů?“ Knihu, kterou chtěli mniši číst, napustil velice nebezpečným jedem. Když Vilém zjistí pravdu, Jorge začne pojídat otrávené stránky knihy, aby se naplnilo i poselství sedmé polnice. „Zachovej v tajnosti, co se ozvalo v sedmeru zahřmění, a nic nepiš. Vezmi knihu a sněz ji, v žaludku ti zhořkne, ačkoli v tvých ústech sladká jako med.“ Jorge se pokusí Viléma a Adsa uvěznit v tajné místnosti labyrintu. Nepodaří se mu to a když ho Vilém s Adsem doženou, zapálí celou knihovnu. Množstvím knih a příčinou větru se oheň rozšíří na celé opatství, ze kterého nakonec zbudou jen trosky.
- jazyk : velice učený jazyk, hodný vzdělaných mnichů, množství cizích slov – hodně latinismů, odborné výrazy, hodně rozmluv o náboženství a církvi
- podrobné popisy prostředí i osob sloužící k názorné představě situace
- živé vyprávění
- dějový spád – s počtem zločinů narůstá dramatičnost
- výrazné charakteristiky : „Bytost za námi vypadala jako mnich, i když špinavou a potrhanou kutnou připomínala spíše tuláka a třebaže se jeho tvář nijak nelišila od tváří stvůr, které jsem viděl na hlavicích sloupů. V životě se mi nikdy nestalo, na rozdíl od mnoha mých spolubratří, že by mě navštívil ďábel, kdyby však tomu došlo, tu jakkoliv by se chtěl podobat člověku, neschopen z úradku božího utajit zcela svou přirozenost, nevypadal by jinak než jako muž, kterého jsem tu právě viděl. Hlavu měl dohola, ne však z pokání, vlasy mu slezly po nějaké mokvavé vyrážce, čelo nízké…mezi horním pyskem, který nebyl skoro znát, a dolním, který byl plný a vystouplý, se cenily zuby, nestejné, černé a špičaté jako v psí tlamě.“
- kritika církve : církev by neměla mít žádnou světskou moc, měla by se vzdát všeho majetku
- množství postav : mniši, jejichž osudy se prolínají
- hodnocení knihy : Ecovi se podařilo napsat historickou detektivku, v níž využil své hluboké teoretické a odborné znalosti: Čtenář, fascinován srozumitelnou hloubkou jeho pohledu, proniká po jeho boku do tajů teologie, filozofie i středověké politiky, do milostných vytržení, do víru hlubinných duchovních prozření i smyslné rozkoše, tajů Aristotelovy Knihy smíchu, středověkých léčivých herbářů i jedů, uhranutí mladého teologa mladičkou láskou, kterou – aniž zná alespoň její jméno – si nese životem až na dno svých dnů. Napsla knihu vášnivou, magickou, sdělnou i hlubokou. Ve své filmové podobě pak oslovila nejširší světovou veřejnost.

Hodnocení čtenářského deníku Eco, Umberto - Jméno růže

Líbila se ti práce?

Podrobnosti

  13. květen 2008
  9 273×
  669 slov

Komentáře k čtenářskému deníku Eco, Umberto - Jméno růže