Eliot, George: Silas Marner

I. Obsah díla:

Raveloe je poklidná vesnice na anglickém venkově. Jednou se sem z města „ze Severu“ přistěhuje tkadlec, Silas Marner. Silas Marner by se sem nikdy nepřestěhoval, nebýt toho, co se mu stalo doma v Lantern Yard. Byl členem jakési církve a seznámil se tam se svým nejlepším kamarádem, Williamem. Také měl snoubenku, kterou miloval a chtěl si ji vzít za ženu. Jenže William Silasovi štěstí závidí. Když pak onemocní jejich kazatel a oni se střídají u jeho postele, zemře právě ve chvíli, kdy má Silas službu, ačkoli měl už dávno přijít William. Ukáže se, že někdo vzal peníze z církevní pokladny. William to svedl na Silase, který neměl o ničem ani potuchy, ale podle losu ty peníze měl. Podívali se tedy k němu do bytu a našli je tam. Tím Silas ztratil nejen nejlepšího přítele, ale i snoubenku a víru vůbec. Ani ne za měsíc si jeho snoubenka vzala Williama za muže a Silas Marner odešel do Raveloe.

V Raveloe měl malou chalupu a celý den tkal, za což si vidělal slušné peníze. Ale protože neměl téměř žádné výdaje, peníze si ukládal a večer se těšil z jejich přítomnosti. „Takhle se ubíral život Silase Marnera celých patnáct let, co pobýval v Raveloe. Jak byl den dlouhý, seděl u stavu, neslyšel nic než jeho jednotvárný klapot, oči měl neustále sklopené k pomalu narůstající hnědavé pavučině, jeho svaly se napínaly a povolovaly s takovou pravidelností, že zastavit ten pochod by bylo znamenalo skoro stejnou křečovitost jako zadržet dech. Ale pozdě večer přišly radovánky: zavřel okenice, zastrčil dveře na závoru a vyndal zlato.“ Obyvatelé považovali Silase za starého blázna a čaroděje, protože se vyznal v bylinkách a jednou pomohl jedné ženě od bolestí právě bylinkami. Báli se ho a nechodili k němu, protože i on se stranil.

Nejdůležitějším člověkem z Raveloe byl statkář Cass, který měl dva syny, Dunseyho a Godfreye; manželka mu zemřela již dávno. „Raveloe nebylo místo, kde by panovalo silné morální mínění, ale přesto považovali za Bassovu slabost, že nechal všechny syny zahálet doma; a přestože bylo nutné přimhouřit oko nad mladými pány, jejichž otcové si to mohli dovolit, lidé kroutili hlavou nad způsoby druhorozeného Dunstana, kterému se běžně říkala Dunsey Cass a jehož záliba v kšeftování a sázkách se mohla zvrhnout v něco horšího než mladickou nerozvážnost.“ Starší Godfrey si má vzít za ženu Nancy Lammeterovou, ale ta netuší, co má Godfrey za tajemství: jednou, když byl se svým bratrem ve vedlejší vsi, nechal se svést a oženil se s ženou závislou na opiu. Ačkoli se k ní nehlásil, měli spolu dítě.

Z tohoto důvodu Dunsey Godfreye vydírá, protože si od něj půjčil 100 liber, které Godfrey musí dát otci (zaplatil mu je jeden jeho nájemník a otec ho teď chce vystěhovat za neplacení, ačkoli tvrdí, že vše zaplatil). Godfrey souhlasí, že Dunstan půjde prodat jeho koně Bleska, protože druhý den se má konat ples a Godfrey tam má být se svou Nancy. Dunstan se tedy vydá do sousední vsi prodat Bleska. Cestou ho napadne, že by si snad Godfrey mohl půjčit peníze od starého Marnera, protože ten jich musí mít celou hromadu: nic nekupuje a jen vydělává tím svým tkaním. Dusey prodá Bleska za sto dvacet liber, ale když ho odvádí, jede na něm, nezvládne skok a Blesk se nabodne na kůl. Dunsey jde pěšky do Raveloe v mlze a narazí na domek starého Marnera. Vevnitř hledá úkryt s penězi a když je najde, uteče s nimi.

Silas Marner nebyl vevnitř, protože zapomněl koupit přízi a tak rychle pro ni šel. Když se vrátil, navečeřel se a chtěl se potěšit se svými penězi. „Zvedl se a bez nejmenšího podezření postavil svíčku na podlahu vedle stavu, odmetl písek, aniž by si všiml jakékoli změny, a odstranil cihly. Srdce se mu divoce rozbušilo, když uviděl skrýš prázdnou, ale ještě nemohl uvěřit, že zlato je pryč – zmocnila se ho hrůza a dychtivá snaha nějak tu hrůzu ukončit. Ve snažné víře, že ho třeba klame zrak, prošátral třesoucí se rukou celou díru; potom vzal svíčku, pozorně díru obhlédl a roztřásl se ještě víc. Nakonec se rozklepal tak silně, že svíčku upustil, rukama si tiskl hlavu a snažil se zklidnit, aby mohl přemýšlet.“ Když prohledá celý dům a nic nenajde, běží zoufale do hospody, aby našel soudce a policisty, kteří by mu pomohly najít své peníze. Tak se seznámí se spoustou lidí v Raveloe, kteří s ním soucítí a chodí ho navštěvovat.

Godfrey mezitím zjistí, že Dunstan opravdu Bleska prodal, ale když Blesk zemřel, utekl. Rozhodne se, že všechno řekne otci a to také udělá. Otec se na něj zlobí, ale trvá na tom, aby si vzal Nancy. To ale Godfrey nemůže, protože už je ženatý, aniž by o tom kdo věděl. Příští večer se chystá večírek a Godfrey tam má být s Nancy a bojí se, že otec něco řekne a on ji pak bude muset odmítnout. Ten večer se však stane cosi divného: Godfreyova pravá manželka jde pěšky sněhem s dítětem, aby Godfreye překvapila na večírku, ale u vesnice, u Marnerova domu, zemře. Dítě se zachrání tím, že vleze Marnerovi do domu, aniž by si toho všiml. „Silas se obrátil ke krbu, kde se mezitím dvě polena už rozpadla a vydávala jen červenavý přísvit, posadil se do židle u krbu a chystal se je postrčit k sobě, když jeho nezaostřenému zraku přišlo, jako by před krbem leželo zlato. Zlato – jeho vlastní zlato – vrácené stejně tajemně, jako mu zmizelo! Cítil, jak se mu divoce rozbušilo srdce, a chvíli nebyl schopen natáhnout ruku a uchopit navrácený poklad. Před jeho vzrušeným zrakem jako by ta hromádka zlata vyzařovala a zvětšovala se. Konečně se předklonil a natáhl ruku; ale místo aby jeho prsty nahmátly povědomě tvrdý obrys mincí, dotkl se jemných, vyhřátých vlásků. V naprostém ohromení padl Silas na kolena a sklonil hlavu, aby se pořádně podíval na ten div: bylo to spící dítě – baculaté děcko s jemnými žlutými prstýnky vlásků po celé hlavičce.“ Ihned to jde říci starému Bassovi a tak se to dozví i Godfrey. Oddechne si, protože nikdo netuší, že dítě je jeho a žena je mrtvá. Teď už nic nebrání sňatku s Nancy Lammeterovou.

Silas Marner si dítě nechá, pojmenuje ho Eppie (podle své sestry, která umřela, když byl malý) a vychovává ji s pomocí paní Dolly Winthropové, která k němu často chodí na návštěvu se svým synem Aaronem.

O šestnáct let později požádá Aaron Eppie o ruku a chtějí se vzít. Když jí dělá zahrádku, všimne si, že v kamenolomu klesla voda. Objeví tam kostru Duseyho Casse i s penězi a Godfreyovým bičíkem, který si tenkrát vzal s sebou, když prodával Bleska. Teď už se Godfrey musí Nancy, která je jeho manželkou, přiznat, jako to všechno doopravdy bylo a je. Vše jí vysvětlí a protože nemohou mít děti, dohodnou se, že poprosí Silase Marnera, aby mohli adoptovat Eppie. Ale Eppie už má svého otce: Silase Marnera, a jejich nabídku odmítá.

Když se už našly peníze, rozhodne se Silas, že Eppie ukáže Lantern Yard, protože jí o tom i o své minulosti vyprávěl. Ale všechno je tam jiné, místo modlitebny je továrna a Silas Marner pochopí, že jeho domov už je dávno úplně někde jinde, a sice v Raveloe.

II. Hlavní postava:

Hlavní postavou je Silas Marner. Na začátku příběhu je to šťastný mladík, který má snad všechno: snoubenku, nejlepšího přítele a víru, díky které spokojeně žije. Ale vše se najednou hroutí a Silas zanevře nejen na víru, ale i na všechny lidi. Straní se jich ve své chalupě v Raveloe a oddává se jen tvrdé práci. Jeho jedinými společníky jsou peníze, jejichž přítomnost ho těší a považuje je za své nejlepší přátele.

Tohle všechno však změní příchod Eppie; její láska změní Silasovi srdce, navrátí mu víru (i když jinou, než znal z Lantern Yard) a i když žijí z toho, co Silas vydělá z týdne na týden, žijí šťastně. Zde je patrné, že se člověk může díky lidem ze svého okolí změnit k horšímu, ale i k lepšímu. Lidé z tohoto okolí mu mohou vrátit chuť k životu.

 

III. Vlastní názor:

Ačkoli dílo George Eliotové (vlastní jménem Mary Ann Evansová) vyšlo bezmála před sto padesáti lety (1861), jeho poselství je stále aktuální i v dnešní době. Autorka popisuje anglický venkov, avšak ne jako ideál, ale jako skutečnost, jako obtížný život. Silas Marner je postavou, která se ocitá mezi oběma světy, nakonec však nachází spokojenost v Raveloe.

K dílu jsem se dostala zcela náhodou, četby však nelituji; rozhodně to nebyla ztráta času. Eliotová, stejně jako ostatní autoři klasickorealistické prózy, užívá sice v textu moralizující pasáže a rozvleklé popisy, avšak zde působí jako součást příběhu a nerozptyluje tolik čtenáře, neodrazuje ho od dalšího čtení. Proto není divu, když se čtenář po dočtení knihy podiví, že je na konci.

IV. Bibliografie:

ELIOT,G.: Silas Marner. Praha: Svoboda 1989.

Hodnocení čtenářského deníku Eliot, George: Silas Marner

Líbila se ti práce?

Podrobnosti

  9. červen 2008
  2 565×
  1458 slov

Komentáře k čtenářskému deníku Eliot, George: Silas Marner