Erben, Karel Jaromír - Kytice

Karel Jaromír Erben se narodil r. 1811 v Miletíně v Podkrkonoší v nezámožné řemeslnické rodině. Vystudoval gymnázium v Hradci Králové, v Praze absolvoval studia práv a filosofie. Za studií se seznámil s Karlem Hynkem Máchou a Františkem Palackým, s nímž později spolupracoval a jehož politickými názory byl trvale ovlivněn. Byl ovlivněn i Karlem Hynkem Máchou, ale postupně se vyvíjel v jeho uměleckého protichůdce, což je znát i v Kytici. Dle jeho současníků se jevil jako plachý, veřejného života se účastnil jen velmi zřídka, soustředil se na práci. Zemřel v Praze r. 1870.

Podobně jako Čelakovského, Hanku a řadu dalších současníků zaujalo i Erbena sběratelství lidové poesie. V ústní slovesnosti hledal odraz starých náboženských mýtů, jež lidové podání a tradice během věků přetvořily a často i zakryly, ale jež byly podle této romantické teorie původním obsahem lidové písně nebo pověsti. Výsledkem Erbenovy sběratelské činnosti pak byly tři svazky „Písní národních v Čechách“ (1842-1845). Přepracované a bohatě rozšířené vydání sbírky vyšlo r. 1864 s titulem „Prostonárodní české písně a říkadla“.

Se sběratelskou činností Erbenovou úzce souvisela jeho vlastní tvorba literární, a to jak veršová, tak prozaická. Jediná básnická kniha Erbenova vyšla poprvé v r. 1853 s názvem „Kytice z pověstí národních“, podruhé r. 1861 v rozšířené verzi pod titulem „Kytice z básní K. J. Erbena“. Jádrem sbírky je dvanáct básní oddílu Pověsti národní, jimž předchází úvodní báseň Kytice. Skoro vesměs jde o skladby baladického rázu, založené na různých pověstech národů slovanských i jiných. Slovem pověst se tu však rozumí příběh, v němž jen výjimečně zazní dějinná paměť (Věštkyně). S výjimkou této básně závěrečné se všechny příběhy v Kytici týkají základních vztahů mezi matkou a dítětem, ženou a mužem.
Balady by se daly rozdělit do tří částí:
² porušení vztahů mezi lidmi, které následuje spravedlivý trest (Vodník, Zlatý kolovrat, Holoubek,...)
² hrdiny překračující přírodní zákony či určité meze opět čeká trest (Štědrý večer, Svatební košile,...)
² zobrazena osudovost (Záhořovo lože,...)
Tyto balady jsou výsledkem skoro dvacetiletého básnického úsilí. Jednotlivé básně Kytice vycházely nejprve časopisecky (první Poklad – 1838). K.J. Erben hledal způsob, jak využít lidové slovesnosti pro vyjádření naléhavých dobových problémů. Jeho povaze, více tíhnoucí k nadosobní vyrovnanosti, vyhovovala nejvíce epika. Neusiloval přitom o zobrazení současného života, jeho hrdinové jsou umístěni v neurčitém čase a pro jejich příběhy není rozhodující společenské prostředí. Ať jde o venkovské prostředí v Pokladu, v Polednici nebo ve Svatebních košilích, či o panské prostředí ve Vrbě a v Lilii, žádné z nich neurčuje podstatu tragické události. Dramatický konflikt vyplývá z povahových vlastností.
Především Záhořovo lože je toho důkazem. Navíc obsahuje skrytou ideovou polemiku s Máchou a s protispolečenskou revoltou hrdiny Máje: nikoli odpor proti vyšší vůli, ale pokora a pokání jsou pro Erbena cestou ke spáse člověka. Toto přesvědčení pak proniká i v ostatních baladách. Každý z nás je podřízen vyššímu zákonu a porušení tohoto zákona přináší vzápětí trest.
Kytice nese stopy dusného ovzduší politické nesvobody v letech reakce. Víra v budoucnost národa je však patrná jak z úvodní, tak ze závěrečné básně. V ní se Erben vyslovil k politickým poměrům současnosti. Báseň aktualizuje staré pověsti o osudu národa a mění se v alegorii současného politického stavu. Vyznívá v politický závěr: osudem je určeno, aby národ věčně žil, a proto není třeba zoufat nad současnou nepříznivou národní situaci.
Oživení mýtu bylo romantickou obranou proti dějinnému vývoji, rozkládajícímu tradiční představu jednoty člověka a světa. Ale bylo zároveň obranou i proti násilným zvratům nastolených reakcí. Ne náhodou byla Erbenova Kytice chápána jako odkaz na lidské a národní hodnoty, ohrožené bachovským absolutismem.
Erben využívá v Kytici mistrovsky všech uměleckých prostředků lidové balady. Dynamičnosti děje slouží výrazové prostředky (neslovesné věty, často bez spojek a ukončení, hutný dialog). Mistrovským dílem baladické zkratky je Polednice, celý děj proběhne za úderů kostelních hodin. Dokonale dokáže Erben využívat i zvukomalby. Maximálně stručná popisnost, dokonalá přesnost výrazu, rozhodující funkce dialogů a prudký dějový spád dávají Erbenovým baladám dramatický ráz. Nad smírností zde převládá nesmíření, nad příběhy rozuzlenými šťastně ty opačné. Žádná zahrada, spíš série krutých jednoaktovek, jež se nás dotýkají dodnes.

Hodnocení čtenářského deníku Erben, Karel Jaromír - Kytice

Líbila se ti práce?

Podrobnosti

  7. říjen 2007
  5 939×
  665 slov

Komentáře k čtenářskému deníku Erben, Karel Jaromír - Kytice