Ilias a Odysseus

Epos je rozměrná veršovaná epická skladba o hrdinských válečných a jiných činech, s pomalým tokem děje, z něhož se často odbočuje k barvitým epizodám. Z tohoto základního modelu se vyvinul epos duchovní, směšnohrdinský a idylický .

Homér
Asi konec 8. stol. př. n. l., řecký básník. Pololegendární autor, jehož jméno je spojováno s nejstaršími evropskými literárními texty a počátkem řecké, a tím i evropské literatury. O Homérově životě mnoho nevíme. Pocházel pravděpodobně z krajiny okolo Smyrny (Izmir) na maloasijském pobřeží Středozemního moře. Homér žil v devátém nebo osmém století před Kristem a byl snad slepý. Pozornost v řeckém světě vzbudil dvěmi epickými skladbami Ílias a Odyssea. Obě čerpají náměty z trójského mytologického cyklu.
Jméno eposu Í1ias pochází od názvu řeckého města Ílios (Homér tak nazýval maloasijskou Tróju). Báseň obsahuje 24 knihy, celkem 16 000 veršů v hexametru. Epos je věnován desetileté trojské válce, vlastní děj je ovšem omezen na padesát dnů. Základním námětem je hněv řeckého hrdiny Achilla, který se kvůli hádce s Agamemnónem bojů o Tróju nejprve neúčastní. Teprve když Řekové podlehnou, odhodlá se k zásahu. Ve velkém boji poráží Hektora, syna trojského krále Priama.
Odyssea, kterou složil pravděpodobně některý z Homérových žáků, opěvuje také ve 24 knihách a asi 12 000 daktylských hexametrech deset let trvající bloudění hrdiny Odyssea po úspěšném dobytí Tróje a jeho návrat k manželce Penelopě na ostrov Ithaka.
Obě díla spadají do archaického období řecké antické literatury (8. - 5. stol. př. n. l.). V němž byl pěstován zejména hrdinský epos. První doložený písemný záznam obou básní pochází až z doby Peisistratovy (6. stol. př. n. l.). Samotná doba vzniku homérských skladeb je předmětem dohadů. Podle současných teorií jsou Ílias a Odyssea po stylistické a kompoziční stránce natolik odlišné, že se zřejmě jedná o díla dvou různých autorů. Ílias, která je kompozičně jednodušší, je pravděpodobně i starší než Odyssea. Ne zcela vyjasněna zůstává otázka, zda homérské skladby vznikly ve své konečné podobě už v ústním podání, nebo dostaly svůj definitivní tvar až na stupni literárním. Homérské eposy měly zásadní vliv na formování řeckého náboženství, mytologických a filozofických představ a znamenají věčný inspirační zdroj evropské literatury.
Obě skladby jsou mistrným ztvárněním prastarých lidových legend

znaky homérského eposu:
– rozsáhlá veršovaná epická skladba o významných událostech
– bohatá dějovost (příběhy, mnoho postav, určité místo, více dějových linií)
– popisné pasáže i lyrické vložky
– členěn do zpěvů, kapitol
– obsahuje tzv. prvky epické šíře (epiteta, přirovnání, detailní popisy) – zpomalují děj (retardace)
– hlavní postavy – výjimeční hrdinové, nositelé příběhů
– zdroj – ústní lidová slovesnost, mýty
– forma: veršovaná skladba – časoměrný hexametr (překlad do češtiny jako 6stopý daktyl, daktylotrochej)

Ílias
Hlavní hrdina eposů, Odysseus byl král na ostrově Ithaka, což je řecký ostrov v jónských ostrovech. Hrdina trójské války, proslulý svou chytrostí, výmluvností i statečností. Trójská válka byla výprava předních válečníků z téměř celého Řecka proti městu Trója v Malé Asii. Příčinou byl únos manželky spartského krále Meneláa Heleny synem trójského krále Paridem. Na řecké straně se v obléhání Tróje vyznamenali zejména Achilleus, Odysseus, Agamemnón, z Trójanů vynikal zejména Hektór. Město dobyli Řekové lstí, když zhotovili na Odysseovu radu obrovského dřevěného koně, v jehož útrobách se schovali bojovníci. Tento kůň je dodnes znám jako Trojský kůň, podle něhož vznikla také přísloví jako „danajský dar“ apod. Trójané vtáhli koně do města, v noci z něj vystoupili Řekové a otevřeli městské brány. Ze strašného krveprolití se ze všech Trójanů zachránil pouze Aeneas se svými druhy.

Odysseus:
Král na ostrově Ithace,syn Láertův, manžel Penelopin, otec Télemachův. Mezi řeckými hrdiny v trójské válce proslul chytrostí a výmluvností, vynikl však i v boji. Spolus Diomédem zabilo na noční výpravě trójského zvěda Dolóna a tthréckého krále Rhésa. S Diomédem pronikl také do Tróje a ukradl posvátné palladium. Na jeho radu sestrojili Řekové dřevěného koně, s jehož pomocí dobyli Tróje.
Při návratu do vlasti, který trval deset let, prožil četná dobrodružství, při nichž všichni jeho druhové zahynuli. Nejprve přistál se svými dvanácti loďmi u thráckého pobřeží, kde se utkal s divokými Kikony a ztratil 72 mužů. Po devítidenní plavbě se dostal do země Lótofagů, pojídačů lótosu, který působil ztrátu paměti, odtud k pobřeží obývanému jednookými obry Kyklópy, byl uvězněn jedním z nich- Polyfémem v jeho jeskyni a stěží vyvázl živ a k tomu ztratil další čtyři muže. Oslepením Polyféma uvalil na sebe hněv jeho otce Poseidóna, který ho na další plavbě stíhal bouřemi. Přízní boha větrů Aiola se již přiblížil na dohled k rodné Ithace, ale zvědavost druhů, kteří otevřeli měch s nepříznivými větry, daný Odisseovi Aiolem, způsobila, že loď byla zahnána zpátky k ostrovu Aiolovu. U lidožravých Laistrygonů ztratil téměř všechny své druhy. S jedinou zbylou lodí připlul pak k ostrovu Aiaia, sídlu kouzelnice Kirky. Když donutil Kirku, aby vrátila jeho druhům proměněným ve vepře lidskou podobu, strávil pak u ní celý rok. Na další cestě šťastně unikl Sirénám, ale proplouvaje úžinou mezi Skyllou a Charybdou ztratil 6 mužů, jež pohltila Skylla. Na ostrově Thrínakii porazili jeho vyhladovělí druhové několik kusů dobytka z posvátného stáda Héliova. Za trest zasáhl Zeus jejich loď bleskem, jediný Odysseus se zachránil na lodním trámu a za několik dní byl zanesen mořem k ostrovu Ógygii. Tam jej vlídně přijala nymfa Kalypsó a zdržela ho na ostrově sedm let. Konečně ho musela na příkaz bohů propustit, a Odysseus odplul na vlastnoručně vyrobeném voru do vlasti. Po sedmnáctidenní plavbě se příblížil k ostrovu Scherii, sídlu Fajáků, za bouře seslané Poseidonem však ztroskotal. Zachránila ho bohyně Leukotheá (Ínó), která mu hodila závoj, s jehož pomocí doplaval ke břehu. Tam ho nalezla Nausikaá a dovedla ho k otci, králi Alkinoovi. Ten Odyssea vlídně přijal, pohostil a uspořádal na jeho počest hry. Při hostině Odysseus vyprávěl před celým dvorem své zážitky. Král Alkinoos mu pak dal loď, která ho bezpečně dopravila na Ithaku. Tam Odysseus nejprve ztrestal drzé nápadníky své manželky Pénelopy, kteří v době jeho nepřítomnosti vyjídali jeho dům. Pak se dal poznat manželce a stařičkému otci. Když poé letech Odysseův a Kirčin syn Télegonos dospěl, vydal se hledat otce, přišel na Ithaku a nepoznav Odyssea, nešťastnou shodou okolností ho zabil.


Boj s Kyklópy:
Když se král Odysseus po dobytí Tróje vracel do vlasti, přistál u ostrova Kyklópů, což jsou jednoocí lidožaví obrové, aby ho lépe poznal. Odessea i jeho druhy však uvěznil Polyfémos, syn boha moře Poseidóna a nymfy Thoósy, v jeskyni a postupně je zabíjel a jedl. Odysseus lstí obra uspal a oslepil. Pak pod břichy beranů z jeskyně se zbylými druhy vyklouzl.
Setkaní se Sirénami:
Sirény, napůl dívky, napůl ptáci. Původně pyšné a nepřístojné dívky, proměněné za trest buď Múzami, nebo Afrodítou. Jejich sídlem bylo buď podsvětí, nebo nebe. Podle Homéra sídlí na ostrově nedaleko Skylly a Charybdy a lákají k sobě kouzelným zpěvem plavce, které usmrcují. Z mytických hrdinů se k nim dostali jako první Argonauti při návratu z Kolchidy; před záhubou je uchránil svou hrou Orfeus. Připlul k nim také Odysseus, který uchránil své druhy tím, že jim ucpal uši voskem, a sebe nechal připoutat ke stěžni. Sirény jsou symbolem vábivé, neodolatelné síly.
Proplutí mezi Skyllou a Charybdou:
Skylla a Charybda obludy číhající každá na jedné straně Messinské úžiny; kdo unikl jedné, dostal se do spárů druhé. Symbol situace, v níž nejde uniknout buď jednomu, nebo druhému zlu.
Pobyt u čarodějnice Kirké:
Kirké, kouzelnice žijící na ostrově Aiaia, kam zřídka zavítali lidé; dcera boha slunce Hélia a kouzelnice Persy. Argonautům vracejícím se z Kolchidy poradila, jak překonat všechna nebezpečí při jejich návratu do Iásónovy vlasti Iólku. Když na ostrově přistál Odysseus, proměnila polovinu jeho druhů ve vepře. Odysseus přinutil Kirké, aby kouzlo zrušila výměnou za slib, že s ní rok zůstane žít. Po uplynutí lhůty ho Kirké s cennými radami propustila.
Setkání s Kalypsó:
Kalypsó, dcera Títána Atlanta; nymfa na bájném ostrově Ógygii, kde zdržovala po sedm let krále Odyssea, vracejícího se z dobyté Tróje na rodnou Ithaku. Sváděla ho a obklopila krásou a blahobytem, přesto Odysseus tak toužil po návratu, až se bohové slitovali a přiměli Kalypsó, aby ho propustila. V podtextu Homérova líčení lze vytušit otázku: k čemu je člověku blahobyt a nesmrtelnost, není-li svoboden?
Po návratu na Ithaku byl nucen ztrestat nápadníky své ženy Pénelopy. Ta 20 let čekala na návrat svého muže, Odyssea, a odmítala četné nápadníky.Dodnes symbol věrné ženy.
Odyssea měl syna Télemacha. Ani matčina péče, ani vychovatel Mentór mu nemohli nahradit otce. Dlouho otce neviděl a ani nevěděl, kde je (deset let trvala trójská válka, deset let pak Odysseus bloudil). Sám se statečně ujal ochrany matky, avšak proti samozvaným nápadníkům nic nezmohl. Vydal se do světa najít otce. Nakonec se s ním sešel v blízkosti domova, v chýši pastýře Eumaia. Odysseus pak s pomocí Télemacha a Eumaia pobil nápadníky a znovu se ujal vlády nad královstvím a ve svém domě.

Dnešní Trója je známá archeologická lokalita v západním Turecku jižně od úžiny Dardanely. Trója osídlena již koncem 4. tis. př. n. l., v 1. čtvrtině 3. tis. př. n. l. vyspělé centrum doby bronzové, od 2. pol. 2. tis. př. n. l. patrné mykénské vlivy. Tróju asi vyvrátili achajští Řekové před rokem 1200 př. n. l. (trójská válka). – Ruiny Tróji objeveny v 70. letech 19. stol. H. Schliemannem. Archeologickými vykopávkami zjištěno několik vrstev osídlení až do doby římské..

 

Achilles, řecký hrdina desetileté trojské války, hlavní postava Homérovy Íliady
(portrét na amfoře, kolem 450 př. Kr.)

 

Hlava slepého básníka Homéra (mramor, římská kopie, asi 460-450 př. Kr.; Glyptotéka Mnichov)

Bojové scény z Homérova hrdinské ho eposu Ílias (malba na řecké amfoře, 6. století př. Kr.)

 

Sirény svádějí Odyssea. Scéna z Homérova eposu Odyssea (malba na váze, 5. století př. Kr.)

Úryvky:

ODYSSEŮV NÁVRAT NA RODNOU ITHAKU

Tu Odysseus jasný se vzbudil
ze spánku na milé půdě své otčiny, aniž ji poznal,
neboť byl předlouho vzdálen. Vždyť Athéna, Diova dcera,
rozlila hustou mlhu kol něho, aby mu všechno
řekla a učinila ho neznámým, aby ho nikdo
nepoznal z občanů v městě, ni z přátel, ni manželka dříve,
než by se plně pomstil všem ženichům za jejich zpupnost.

***

I tesknil po rodné zemi,
vlekl se podél břehu, kde hlasitě hučelo moře,
tonul v žalostném nářku. Vtom přišla mu Athéna zblízka,
mladému pastýři ovcí jsouc podobna postavou těla.

***

Odysseus radosti pln ji spatřil a v ústrety vyšel,
ozval se k bohyni takto a hovořil vzletnými slovy:

***

”Také tohle mi pověz, a pravdivě, abych to věděl!
Která to země a obec? A jací as lidé tu žijí?”

***

Athéna jiskrných zraků zas na to mu odpověděla:

***

”Ovšemže drsná to země a není pro koně sjízdná,
není však přespříliš nuzná, ač rozsáhlá také zas není.
Obilí nesmírné množství v ní uzrává, zraje v ní víno,
neboť přehojná rosa a déšť jí vždy dodává vláhy.
Výbornou pastvou je koz a dobytka. Všeliké druhy
stromů tu jsou a stále dost vody je pro napajedla.
Proto as, cizinče, došlo i do Tróje Ithaky jméno,
třebas prý vzdálena velmi je Trója od řecké země!”
Zaplesal po těchto slovech ten trpitel, Odysseus jasný,
těšil se ze své vlasti a políbil žírnou tu zemi.

SETKÁNÍ ODYSSEA A PÉNELOPY

Věhlásná Pénelopé sem kráčela ze ženské síně,
podobna Artemídě neb zářící bohyni lásky.
K ohni, kde sedada jindy, jí komorné lenošku daly,
věhlasná Pénelopé si tam pak usedla na ni.

***

Věhlasná Pénelopé s ním začínala hned hovor:
”Cizinče, na jednu věc já sama se nejdřív tě zeptám:
Kdopak a odkud jsi rodem, kde město a rodiče tvoji?”
Na to jí odpovídaje zas důvtipný Odysseus pravil:
”Nikdo z lidí by, ženo, tě nemohl na celém světě
pohanět, věru tvá sláva až k širým nebesům sahá.
Teď se však ve svém domě mne vyptávej na jiné věci,
netaž se na můj původ a na mou otcovskou zemi,
abys ni vzpomínkou na to tím více nenaplnila
bolestí hruď – jsem přeplněn žalem…”

***

Věhlasná Pénelopé mu na to zas odpovídala:
”Předností, milý hoste, i postavu těla a krásu
tehdy mi zničili bozi, když Argejci nastupovali
na lodě k Tróji a s nimi i Odysseus, milý můj manžel.
Kdyby se on zase vrátil a pečoval dál o můj život,
byla by větší má sláv a tak by se krásněji žilo.
Nyní se trápím – vždyť bůh mi tolik už svízelů seslal!
Kolik předáků šlechty tu na blízkých ostrovech vládne.

***

Všichni, kolik jich vládne zde v Ithace patrné z dálky,
za mnou proti mé vůli sem chodí a jmění mi tráví –
touhou v mileném srdci se trýzním jen pro Odyssea.
Ženiši se sňatkem kvapí, a já jim úskoky strojím.”

***

POTRESTÁNÍ ŽENICHŮ
(Pénelopé)

Hned pak se ujala slova a ženichům přednesla návrh:
”Nyní, ženiši zpupní, mě poslyšte, co jste mi vpadli
v dům, v němž stále a stále jen strojíte hody a pitky,
když tak dlouho je pryč můj muž – však docela žádné
záminky jednání svého jste nemohli vymyslit jiné,
nežli že chcete mě mít, svou ženou mě učinit chtíce.
Nuž, teď, ženiši, vzhůru, teď o to vám nastává zápas!
Zde je veliký luk jejž božský Odysseus nosil.
Kdokoli manželův luk z vás nejsnáz rukama napne,
kdo též prostřelí šíp skrz všechněch dvanácte sekyr,
s tím jsem hotova jíti a s tímto se rozloučit domem,
manželským, obzvlášť krásným a bohatým hojnými statky,
na nějž si často, jak mním, pak vzpomenu, třeba jen ve snách.”

***

Však Odysseus důvtipné mysli,
hned jak lučiště zdvihl a zevšad prohlédl dobře –
jako si po každé muž, jenž loutny a zpěvu je znalý,
lehounko natáhne strunu a napne ji na nový kolík,
tětivu z ovčího střeva si na obou připevní koncích,
tak ten veliký luk též Odysseus lehounko napjal.
Potom tětivu chopil a pravou rukou ji zkoušel:
krásný vydala tón, jsouc vlaštovce podobna hlasem.
V ženiších veliký žal byl probuzen.
Všechněm tu rázem pobledla tvář.
Dal znamení Zeus svým zahřměním silným.
Zaplesal Odysseus slavný, jenž tolik zápasů přestál,
že mu syn lstivého Krona tím zahřměním znamení dává.
Rychlý tu uchopil šíp, jenž ležel na stole před ním,
vyňatý. Ostatní střely až dosud ve vnitřku toulce
vězely. – Za krátký čas jich Danajci zakusit měli.
Luk ten za ohbí chopil a strunu i zářezy táhl,
na židli, na které seděl, a vypustil z lučiště šipku,
přímo ji před sebe míře. I nechybil sekyry žádné.
Naopak, otvorem prvním a všemi pak prolétl veskrz
těžký, okovaný šíp.

Autor: HOMÉR
Dílo: ODYSSEA

ÍLIAS – Přeložil Otmar Vaňorný

”Achille, Diovi milý, ty velíš mi, abych vám sdělil,
proč se Apollón hněvá, bůh mocný, jenž daleko střílí.
Já vám to vyložím tedy, ty zvaž to a přísahu slož mi,
že mi v budoucnu rád vždy pomůžeš slovy i činy:
myslím, že zaplane hněvem ten muž, co s velikou mocí
nad všemi Argeji vládne, i Achájští poslušni jsou ho,
příliš mocný je král, když k poddaným zaplane hněvem:
a kdyby plamen hněvu týž den snad přece jen zdusil,
přesto si ve své hrudi i později uchová záští,
dokud nesplní pomstu – ty uvaž, zda budeš mě chránit!”

Achilleus, rychlý v běhu, mu takto zas v odpovědi pravil:
”Vzmuž se a božskou věštbu, jak znáš ji, směle nám pověz –
Apollón, Diovi milý, buď svědkem, kterého vzýváš,
kdykoli vnuknutí božská nám Danaům zjevuješ, věštče:
nikdo z Danaů všech svou těžkou pravicí tebe
nedotkne u dutých lodí, i kdybys tu Agamemnóna
jmenoval, jenž se teď pyšní, že nejmocnější je z Řeků.”

Tehdy se teprve vzmužil a promlouval neklamný věštec:
”Nikoli pro planý slib neb pro oběť Foibos se hněvá,
po pravdě kvůli knězi, jejž zneuctil Agamemnón,
neboť mu nevydal dceru a nepřijal výkupné za ni;
proto nám způsobil strasti a ještě způsobí Foibos.
Také tu děsnou zhoubu dřív nevzdálí od Řeků, dokud
nevrátí milému otci tu dívčinu jasného zraku
bez výkupného a zdarma, a nepošlou posvátnou žertvu
do Chrýsy – takto ho snad zas usmířit můžem a získat.”

Tak tedy promluvil věštec a usedl. V zástupu povstal
hrdina Agamemnón, syn Átreův, přemocný vládce,
nevole pln, mrak chmur mu hněvem zaplavil srdce,
oči podobné byly spíš plameni sršících jisker.
Kalchanta oslovil nejdřív a zlověstný pohled naň upřel:
”Ještě jsi, proroku zla, nic dobrého nikdy mi neřek,
vždycky je v srdci ti milé jen neblahé věci mi věštit,
dosud jsi radostné slovo mi nevyřkl, natož je splnil!
Teď zas takovou věštbu tu hlásáš Danaům, že jim
proto jen Nemylný střelec ty bolestné útrapy chystá,
já že jsem od otce nechtěl tak nádherné výkupné přijmout
za dívku, Chrýsovu dceru – ba toužím o mnoho více
samu ji v domě svém mít. Té cením si nad Klytaiméstru,
vlastní manželku z mládí, vždyť není horší než choť má
postavou těla ni vzrůstem, ni duchem a zručností v práci.
Ale i tak hodlám ji vrátit, když tohle je lepší:
chci spíš, aby můj lid byl zachráněn, než aby zhynul.
Ihned však čestný dar mi připravte, abych tu nebyl
bez daru jediný z Řeků, vždyť není to nikterak slušné,
přece tu vidíte všichni, že dar můj odchází jinam.”

Na to mu odpověď dával zas rychlý Achilleus jasný:
”Přeslavný Átreův synu, ty ze všech jsi nejlakotnější!
Jakpak ti věnovat mohou dar Achájci nad jiné chrabří?
Nevíme, že by kde plen, všem společný, v hojnosti ležel;
co jsme dřív ukořistili z měst dobytých, rozdáno všechno,
na lidu nelze však chtít, aby znovu co sbíral a snášel.
Ty však po vůli boha tu dívku teď vydej a my ti
třikrát i čtyřikrát víc pak splatíme, jestli nám někdy
Zeus dá vyvrátit Tróju, to město hrazené pevně.”

Přemocný Agamemnón mu v odpověď takto zas pravil:
”Nechtěj se přetvářet takhle, ó Achille podobný bohům,
ačkoli čestný jsi muž! Mne nepřelstíš, nezískáš pro to!
Chceš, abys sám měl dar, však já abych takto tu seděl
naprázdno, že mě stále jen pobízíš vydat tu dívku?
Jestli však dají mi za ni dar Achájci nad jiní chrabří,
vybraný podlé mé chuti a hodnoty stejné, dám dívku;

když mi však nedají dar, já přijdu a sám si ho vezmu,
odvedu jej – ten jistě se rozuzlí, ke komu přijdu.
Rozvážit tuto věc však můžeme ještě i jindy,
nyní však černou loď již stáhněme na jasné moře,
sežeňme veslařů dost a naložme slavnostní žertvu,
naloďme Chrýsovu dceru, tu dívenku půvabné tváře,
z poradců jeden muž ať cestou je provází, buďto
Aiás či Ídomeneus nebo Odysseus jasný, neb ty jdi,
Achille, Péleův synu, z všech mužů nejstrašlivější,
abys nám obětí smířil zas Foiba, jenž do dálky střílí.”

Achilleus, rychlý v běhu, naň posupně pohléd a pravil:
”Běda, jak zisku jsi chtivý a oděný do nestoudnosti!
Jakpak má z Achájů někdo sluch ochotně popřát tvým slovům,
buďto se na cestu dát neb silou se potýkat s muži?
Vždyť já jsem nepřišel sem, abych s trójskými vojáky tady
bojoval, ohrožen kopím, vždyť ničím nejsou mi vinni:
nikdy mi neodehnali mé krávy ani mé koně,
nikdy mi v hrudnaté Fthíji, svou půdou živící muže,
úrodu neponičili, neb veliký prostor nás dělí
se spoustou stinných hor a hlučně šumící moře –
pro tebe, nestydo velká, jsme vytáhli, abys měl radost,
abychom pro Meneláa a pro tebe, psovská ty hlavo,
od Trójských vymohli čest – ty nehledíš na to a nedbáš!
Teď mi tu dokonce hrozíš, že sám mi odejmeš dar můj,
pro nějž jsem zakusil mnoho a jejž mi lid achájský svěřil.
Kdykoliv lidnaté město lid achájský vyvrátí Trójským,
nikdy já stejný podíl jak ty tu nezískám, i když
ve vřavě této války díl podstatný vykonávají
obvykle ruce mé, však kdykoli k dělení dojdeš,
tvůj dat je o mnoho větší, já s malým sic, přece však s milým
odcházím ke svým lodím, když zemdlím námahou bojů.
Nyní však do Fthíje půjdu, vždyť o mnoho lepší je domů
na lodích zahnutých plout – zde nemíním beze cti zůstat,
majetek pro tebe shánět a hromadit bohatství velké.”

Jemu zas Agamemnón děl v odpověď, velitel mužstva:
”Utíkej chutě, jak toužíš, a já tě nebudu prosit,
abys tu kvůli mně zůstal: jsou jiní, co budou tu se mnou,
kteří mě budou i ctít, zvlášť Zeus tak nesmírně moudrý.
Z králů živených Diem tys věru mi nejprotivnější:
vždycky v oblibě máš jen šarvátky, sváry a půtky.
Máš-li velikou sílu, tu bůh ti patrně poskyt.
Táhni jen se svými druhy a se svými koráby domů,
panuj tam nad Myrmidony, já nikterak o tebe nedbám,
o tvůj se nestarám hněv a naopak ti hrozím:
jako mi zářící Foibos teď odnímá Chrýsovu dceru,
kterou já na vlastní lodi a se svými vlastními druhy
pošlu, tak do stanu přijdu já sám a odvedu sličnou
Brisovu dceru, tvůj dar, ať pochopíš dobře, oč já jsem
mocnější, nežli ty, a aby se zhrozil i jiný
myslit si, že je mi roven a veřejně se mnou se měřit.”

Pravil, a veliký žal se zmocnil Achilla, v mužné
hrudi začalo srdce věc vážit na obě strany,
zdali by ostrý meč měl od boku tasit a zahnat
ostatní krále stranou a probodnou Agamemnóna,
nebo zda utlumit hněv a potlačit vzkypělou vášeň.
Zatímco přemítal takto jak v srdci, tak v mysli a z pochvy
tasil už veliký meč, vtom Athéna snesla se z nebe –
bohyně bělostných loktů ji poslala, Héra, vždyť v srdci
ve stejné lásce je měla a o oba jevila starost.
Zezadu přistoupla k reku a vzala ho za rusé vlasy,
zjevná toliko jemu, však z druhých ji neviděl nikdo.
Achilleus užas, pak obrátil tvář a na místě poznal,
že je to Athéna Pallas – tak strašně jí zableskly oči.
Ihned oslovil ji a mluvil k ní vzletnými slovy:
”Pročpak jsi přišla sem zas, ty dceruško bouřného Dia?
Zajisté uvidět zpupnost zde vladaře Agamemnóna!
Avšak tohle ti řeknu a to se pak zřejmě i splní:
pro své chování zpupné co nejdříve ztratí svůj život.”

Takto zas osloví jej ctná Athéna jiskrných zraků:
”Přišla jsem z nebe tvou zlobu již utišit, dáš-li si říci.
Bohyně bělostných loktů mě poslala, Héra, vždyť v srdci
ve stejné lásce vás má a o oba jeví jen starost.

Nuže, již přestaň se škorpit a meš svůj pravicí netas,
slovy však řádně mu vyčiň, ať jakkoli právě to bude,
neboť já tohle ti řeknu a to se i nakonec splní:
pro tuhle zpupnost se jednou ti dostane třikráte tolik
nádherných darů – jen zdrž se a poslechni rady nás obou.”

Achilleus, rychlý v běhu, jí v odpověď dával a pravil:
”Sluší se, bohyně, věru teď vyplnit příkaz vás obou,
ač jsem pohněván v srdci – vždyť tak je to o mnoho lepší:
kdekoli poslechne bohy, ti rádi zas vyslyší jeho.”

Pravil, a pádnou ruku dál na jílci stříbrném držel,
oborvský meč zpět do pochvy vrazil a na slovo poslech
Athénu: ta se vznesla zas na strmý Olymp a vešla
v palác bouřného Dia a v zástup ostatních bohů.

Autor: HOMÉR
Dílo: ÍLIAS

Hodnocení čtenářského deníku Ilias a Odysseus

Líbila se ti práce?

Podrobnosti

  2. leden 2008
  7 351×
  3646 slov

Podobné studijní materiály

Komentáře k čtenářskému deníku Ilias a Odysseus

marek marekur(zavináč)seznam.cz
Gábi, spousta lidí čtou pouhé převyprávěná díla Homéra.... Opravdový doslovný překlad málokdo četl jelikož obsahuje Telemachii a Nostos o kterém ty mluvíš... Je to až neuvěřitelný, jelikož jsem v rámci ročníkové práce hledal informace o Telemachii na internetu a absolutně bez úspěchu !! (za gram. chyby neručím)
Gabriela
Dobrý den,nečekala jsem že na inetrnetu jsou až takové nesmysly!! Mám doma dvě knihy staré řecké báje a pověsti a ten Odysseův návrat je úplně jiný! Příště si raději přečtěte jak to doopravdy je a napište sem nesmysly! Děkuji a přeji hezký den