Jan Neruda - Malostranské povídky

Literární forma: Próza
Literární žánr: povídka – žánr střední epiky, příběh má jednoduchý děj, který směřuje přímočaře k pointě, charakteristika postav se nemění. Soubor 13 povídek.
Místo a doba děje: Malá Strana v Praze z dob Nerudova mládí (1. pol. 19. století), autobiografické rysy.

Obsah díla

Povídky malostranské jsou sbírkou na sebe nenavazujících příběhů obyvatel Malé Strany. V některých povídkách vystupuje Neruda osobně coby malý chlapec (ve většině ovšem nezastává hlavní roli). Kniha je dělena do 13 povídek. Obraz svérázného, strnulého způsobu života Malé Strany, v popředí typické postavy a to příslušníci drobné buržoazie, živnostníci nebo chudina (žebráci), nechuť ke změnám, události a konflikty, zájem o městské prostředí.

Obsah vybraných povídek + hlavní postavy

Přivedla žebráka na mizinu

Tato povídka vypráví o žebráku panu Vojtíškovi. Lidé, kteří věděli, že nic nemá, mu s radostí dali malou almužnu, aby měl alespoň na jídlo. Pan Vojtíšek žil vlastně jen z toho, co mu kdo dal. Vlastně nevypadal ani na žebráka, protože jeho oděv byl vždy čistý. Když jednou vyšel z kostela, šel pomalu přes náměstí a za ním vyšla žebračka, které se říkalo "baba miliónová". Žebračka si chtěla pana Vojtíška vzít, ale on ji nechtěl. Baba Miliónová pak napovídala, že je bohatý a že chodí žebrat jen proto, aby byl ještě bohatší. Od té doby nechtěl panu Vojtíškovi nikdo nic dát. Nakonec v zimě v bídě z hladu zemřel lidé poznali svůj omyl a litovali toho.

pan Vojtíšek - neodmyslitelná postava Malé strany, skromný, nevtíravý, ačkoliv je chudý, tak nežebrá
Baba Miliónová - žebračka, byla odmítnuta panem Vojtíškem, proto o něm roznesla, že je bohatý, nedostalo se jí toho, co chtěla, proto se mstila.

Jak si nakouřil pan Vorel pěnovku

Pan Vorel si otevřel krupařský krám v domě U Zeleného anděla na Malé Straně. V těch místech už jeden takovýto obchod byl a malostranští neviděli důvod, proč by zde měl být ještě jeden. Navíc krupařství bylo v domě, kde nikdy žádný obchod nebyl. Místní to však neviděli rádi, vadilo jim že se nenarodil na Malé Straně neznal tedy i nedodržoval malostranské zvyky tak si ho nevšímali.

Krupařství bylo otevřeno. Pan Vorel si říkal: "Však oni přijdou," a zapálil si svou novou pěnovku a bafnul. Jednoho dne však přece k němu zavítal první zákazník, byla to slečna Poldýnka. Pan Vorel zrovna z dlouhé chvíle kouřil ze své pěnovky a celý krámek byl nasáklý pachem kouře. Slečna Poldýnka pak všude rozhlašovala, že je vše v krámku cítit tabákem. Po té do obchodu nikdo nepřicházel, jen každou středu žebrák pan Vojtíšek. Když byl pan Vorel mrzutější, tím mohutnější kotouče kouře se mu vinuly z úst.Lidé mu přezdívali ,,uzený krupař“.

Po pár měsících mu bylo jasné, že bude muset krupařství zavřít. Zanedlouho potom se měl pan Vorel odstěhovat, ale když přišla soudní komise, nemohla otevřít dveře do krámku a když se to podařilo vyhoupnula se na ně oběšená postava pana Vorla.

Pan Vorel – obchodník, přistěhovalec venkovan, který věřil tomu, že na Malé Straně se svým krupařským krámkem uspěje.

O měkkém srdci paní Rusky

Na pohřeb pana Velše, bohatého kupce, se sešlo hodně obyvatel Malé Strany. Přišla i paní Ruska, vdova po hostinském Rusovi. Její velkou zálibou bylo chodit na pohřby. Jenže se na nich nechovala právě slušně. Nebožtíky vždy nejprve litovala, plakala nad nimi, ale pak začala pomlouvat. Právě na pohřbu pana Velše vyprávěla nějaké cizí paní o jeho zesnulé manželce, jaká to byla protivná žena a že pan Velš taký nebyl svatý. Neměla zkrátka k mrtvým úctu. Jeden ze smutečních hostů ji vyvedl z domu. Druhý den jí bylo úředně zakázáno chodit na pohřby. Paní Ruska se však přestěhovala do ulice, kudy musel projet každý funus, takže o svou zálibu nepřišla.

Paní Ruska- její zálibou jsou pohřby a pomlouvání, což se zrovna na pohřbech nehodí.

Hlavní myšlenka

Spisovatel ve třinácti povídkách zachycuje různé charakterové vlastnosti obyvatel Malé Strany. Postavy povídek jsou z různých sociálních vrstev. Právě vzájemné vztahy mezi postavami jsou hlavním námětem knihy. Autor často konfrontuje své postavy s težkými životními situacemi. Přesto mají všechny povídky jistý nadhled, s kterým se charaktery oněm situacím staví. Nerudovy postavy jsou většinou prostí lidé, často jsou povídky přímo o žebrácích Neruda zesměšňuje a kritizuje společnost jako celek, ale i každé lidské omezení jednotlivce v byrokratickém světě. Realistický obraz života, kritika maloměšťáctví a jeho projevů (nadřazenost, pokrytectví, vypočítavost, touha po majetku, pomluvy, lidská lhostejnost- příčiny tragédií), bez idealizace, nekteré povídky laděny vážně, jiné humorně až satiricky, buď líčena řada postav nebo jen jedna scéna, úsměvná ironie.Autor líčí Malou Stranu jako město ve městě, panovaly zde vztahy spíš jako na vesnici, lidé se vzájemně znali. Povídky vypráví sám autor, jako malý chlapec a později mladý muž, který na Malé Straně žil, vzpomíná na své dětství a mládí. Většinu postav znal osobně nebo z vyprávění, dovedl je výstižně charakterizovat, vzhledově i povahově.

Jazyk díla

  • lidový, prostý i nespisovný

Neruda využívá archaismů, kontaktu se čtenářem, německých a latinských slov, krátkých vět, pomlk, přímých řečí a satiry.

Zařazení autora k uměleckému směru, skupina období, směr datovat uvést, charakter. znaky, historické souvislosti

Česká literatura 2. poloviny 19 století je v Rakousko-Uhersku znamení rozmachu nového společenského řádu- kapitalismu. Po porážce revoluce 1948 nastal Bachův absolutismus (absolutismus=forma vlády, politický systém, při které neomezený panovník vládne neomezeně státní mocí), ,,čas za živa pohřbených“. Alexandr Bach minist vnitra- přísná cenzura, potlačení svobody slova, tisku, policejní opatření, úpadek kulturního a národního života, společnost a školství vystaveny germanizaci(poněmčování), neúnosná sociální situace.( roku 1859 Bach odvolán- zmírnění cenzury).
Vydání tzv. říjnového diplomu (1861)- uvolnění poměrů- obnova základních občanských práv, která zaručovala osobní a náboženskou svobodu, svobodu slova a shromažďování se.

Kultura- otevřeno Prozatímní divadlo (1862)
- založen Sokol (tělovýchovný spolek)
- položen základní kámen Národního divadla (1868)
- otevřeno Národní divadlo (1883) operou od Bedřicha Smetany- Libuše
- založení deníku Národní listy

Májovci (60. léta)- mladá generace básníků a prozaiků, vydala almanach Máj( almanach- sborník obsahující literární příspěvky různých autorů, často poprvé publikujících)
- hlásí se k odkazu K.H.Máchy (název odvozen od básně Máj)
- odvrat od minulosti k přítomnosti
- snaha o zobrazení skutečnosti(realistické rysy)
- volání po umělecké svobodě(svobodná literatura)
- lidovost(o lidech ,pro lid)
- originální česká tvorba
- snaha o modernizaci literatury-povznést českou literaturu na světovou úroveň
- Představitelé- ze starších autorů: B. Němcová, K.J.Erben, K.Sabina
- Družinu májovců tvoří: Jan Neruda, Karolina Světlá, Vítězslav Hálek, Adolf Hejduk, Jakub Arbes.

Něco o autorovi

Jan Neruda se narodil 9. července 1834 v Praze, v rodině vysloužilého vojáka. Celé dětství prožil v malebných uličkách Malé Strany ( dům U Dvou sluncí), kde do sebe nasál ono zvláštní ovzduší, které tak skvěle vtiskl do svých Malostranských povídek.

V roce 1845 nastoupil do studií na německém gymnáziu na Malé Straně, odkud na radu třídního profesora přestoupil v roce 1850 na české gymnázium, v té době řízeném Václavem Klimentem Klicperou a rázem se ocitl v literárních spolcích organizovaných jeho spolužákem Hálkem. Vstoupil na právnickou fakultu. Studia na přání otce přerušil a nastoupil jako účetní ve vojenském úřadě .Věnoval celé tři roky studiu na filozofické fakultě(žádné studium nedokončil).Pracoval jako úředník, suplující učitel, novinář kulturních a divadelních rubrik (pracoval v redakci Čas, Hlas, jež splynul s Národními listy, kde zůstal do konce života). Významnou součástí jeho tvorby byly fejetony, které uveřejňoval v denním tisku a podepisoval trojúhelníkem- napsal jich téměř 2 000.(fejeton- lístek, původně vkládaný do novin jako příloha, žánr v publicistice, většinou zaměřen k aktuálním problémům doby). Neruda byl znám spíše jako novinář, jeho básnické dílo se dočkalo všeobecného uznání až po spisovatelově smrti.

Žil životem starého mládence, jeho láska k Anně Holinové zůstala nenaplněna, citově ho ovlivňoval platonický vztah ke Karolině Světlé.

Patřil do skupiny májovců.

Neruda hodně cestoval - navštívil Uhry, Srbsko, Rumunsko, Turecko, Jeruzalém, Káhiru.. a své zážitky vložil do Obrazů z ciziny (1873, 1880) a do svých fejetonů v Národních listech.

Od roku 1879, kdy byl Neruda postižen těžkou tělesnou chorobou (zánětem žil), přestal psát divadelní a literární kritiky, které do té doby měly tak velkou váhu; soustředil se pouze na přípravu otevření Národního divadla a na své velké dílo Balady a romance (1883).

V roce 1888 Neruda nešťastně upadl a byl upoután dlouhou dobu na lůžku; ven vycházel již málokdy. Jan Neruda zemřel 22. srpna 1891 v Praze.

Další autorovo dílo

Básnické sbírky: Hřbitovní kvítí, Knihy veršů, Písně kosmické(optimismus, víra v budoucnost vlastního národa, Jak lvové bijem o mříže), Balady a romance, Prosté motivy, Zpěvy páteční.
Próza: Arabesky, Různí lidé, Trhani, Obrazy z ciziny, Pařížské obrázky ,Menší cesty, Povídky malostranské
Divadelní hry: Ženich z hladu, Prodaná láska
Fejetony: Žerty dravé a hravé, Studie krátké a kratší ,Kam s ním

Další autoři a díla daného období

Vítěslav Hálek – básně: Večerní písně, V přírodě, Pohádky z naší vesnice
Venkovské povídky: Muzikantská Liduška, Na statku a v chaloupce,
Poldík Rumař
Drama: Král Vulkašín (touto hrou bylo otevřeno Prozatímní divadlo)
Karolína Svělá – Kříž u potoka, Venický román, Kantůrčice, Frantina
Jakub Arbes – Newtonův mozek, Svatý Xaverius
(Adolf Heyduk- básník (zpěvné verše) ,,Pootavský slavík“-Cimbál a husle)

Citát z knihy

Bylo mrazivé únorové jitro. Venku ještě šero, okno samý tlustý, květnatý led, v němž se oranžově odrážel svit z protějších kamen. Před domem zaharašil vozík a zaštěkali psi.

"Doskoč mně pro dva žejdlíky mlíka" velela matka. "Ale zaobal si krk."

Venku stála mlíkařka na vozíku a za vozíkem stál policajt pan Kedlický. Kus lojové svíčky svítil tiše v čtyřhranné, skleněné lucerně.

"Cože, pan Vojtíšek?" ptala se mlíkařka a ustála ve vrtění vařečkou. Ono bylo mlíkařkám sice ouřadně zapovězeno užívat vařečky na dělání smetanové parády, ale pan Kedlický byl muž dobrosrdečný, už jsem to řekl.

"Ano," odpověděl, "našli jsme ho po půlnoci na Oujezdě vedle kanonýrských kasáren. Byl nadobro zmrzlý a dali jsme ho do umrlčí komory ke Karmelitánům. Měl jen rozedraný kabát a kalhoty, ani košile neměl."

Hodnocení čtenářského deníku Jan Neruda - Malostranské povídky

Líbila se ti práce?

Podrobnosti

  Andrea
  28. prosinec 2012
  8 907×
  1602 slov

Komentáře k čtenářskému deníku Jan Neruda - Malostranské povídky