Zdeněk Jirotka, český spisovatel, fejetonista a humorista se narodil v Ostravě roku 1911. K jeho nejznámější a také nepřekonatelné knížce patří právě „Saturnin“ z roku 1943. Mezi jeho další díla patří „Muž se psem“, „Hvězdy nad starým Vavrouchem“ nebo například „Profesor biologie na žebříku“.
Jirotka ve své knize vypráví v první osobě z pohledu mladého muže. Ten vzpomíná na rok žití se svým sluhou Saturninem.
Mladý muž žije vcelku běžný a klidný život. Bydlí ve starém činžovním domě v Praze, chodí pravidelně do práce a čas od času si jde zahrát tenis, ovšem ne proto, že by ho bavil, ale protože hraje krásná slečna Barbora, která se mu líbí a tenis ovládá výtečně. Mladík by chtěl Barboru někdy porazit, ale nejvíce touží po tom, se s ní sblížit.
Jednoho dne se rozhodne přijmout sluhu, tím je však velice svérázný a nápaditý člověk – Saturnin. Celý jeho život se okamžitě změní. To mladík pozná hned po pár dnech. Saturnin s klidným hlasem oznámí do telefonu, že přestěhoval celý jeho byt na obytný hausbót.
Na knížce mě také zaujal druh humoru, který zde autor používá. Připomíná mi trochu tradiční anglický "suchý", lehce sarkastický, humor, jenž je založen na nedořečeném a skrytém. Zajímavý rovněž je originální způsob vyjadřování Saturnina: „Právě jsem se rozhodl, že vstanu, když se ozvalo diskrétní zaklepání a Saturnin vstoupil. Přál mi dobrého jitra, pravil, že ranní ptáče dál doskáče, mladí ležáci, staří žebráci, a oznámil mi, že venku je pěkně, ale nechval dne před večere, nevím dne ani hodiny a kam čert nemůže, nastrčí bábu. Vy nejste zvyklí na podivný způsob Saturninova vyjadřování, ale já jsem z té směsice přísloví pochopil, že přijela teta Kateřina.“
Saturninovi by určitě dobře slušelo pojmenování „moudrý blázen“. Knížka je čtivá, děj rychle ubíhá a rozhodně jsem se u ní i dobře pobavil.
bender
28. prosinec 2012
8 258×
298 slov
