Keller, J. - Naše cesta do prvohor

Když jsem poprvé otvíral tuto knihu, hlavou se mi honily myšlenky jako např. : Tak copak se dozvím zajímavého o povaze, chování a vlastnostech té zvláštní „rasy“ , ŘIDIČŮ ? nebo : Proč zrovna cesta do prvohor? Vždyť automobil je přeci skvělý vynález. Po přečtení několika prvních řádků mi bylo jasné, že autor je asi jiného názoru, a že mu asi nějaké to motorové vozidlo způsobilo něco ošklivého. Jak jsem se tak knihou prokousával hlouběji a hlouběji, došel jsem k závěru, že má spisovatel v něčem pravdu.Dílo má celkově má „protiautomobilistický“ charakter. Je zde popsán celý vývoj automobilismu ( od počátků výroby na přelomu 19. a 20. století ), jeho klady i jeho zápory ( ty zde poněkud převažují ). Celá kniha je provázena řadou citátů, např. jeden od Henryho Forda ( vynálezce prvního masově vyráběného automobilu Ford model T ) se vyskytuje „ na každé třetí stránce“ a zní : „Problémy města vyřešíme tím, že město opustíme.“ Děj ( lze-li zde vůbec nějaký najít ) se zabývá jedním tématem, a to tím, že automobil byl vynalezen pro dobro člověka, pro usnadnění mnoha a mnoha činností, k překonávání obrovských vzdáleností, ale nakonec se zjišťuje, že je malá ekologická katastrofa v obrovském množství, že si člověka zotročil a úplně ho i s okolím pohltil. Zaujala mne řada tvrzení, tak zde některé uvádím.Označuji je jinou barvou.
Celá kniha je rozdělena na šestnáct kapitol (každá má přibližně deset stránek). První z nich nese název : Proč právě do prvohor ? a mluví o tom, jak autor dospěl k tomuto názvu. Vykládá zde , že v souvislosti s rozvojem automobilismu a jeho asfaltové infrastruktury dochází k množství jevů, které lze pochopit spíše jako krok zpět. Automobil člověka zcela pohltil a cílem již není setkat se s druhými, ale pouze vyhnout se druhým a neodřít přitom lak.Jak je toto někdy výstižné. Skrze zbožštění auta se člověk neklaní ničemu jinému, než své vlastní plechové protéze.Autor v závěru této kapitoly tvrdí, že název knihy lze brát buďto doslova nebo s určitou nadsázkou. Možná nás přibývající auta nepřivezou do geologických prvohor, ale jen do doby modernizovaného barbarství. Automobil-pokrok, anebo barbarizace moderny? Zde autor vysvětluje, jak bylo na začátku století chápáno auto.Automobil byl na rozdíl od předchozí koňské dopravy velice pohyblivý, zabíral jen polovinu místa, ve stáji se auto nemuselo vůbec krmit…V této kapitole je automobilu také vytýkáno vraždění ( v USA v po. 20.let bylo ročně zabito asi 24 000 lidí ), má také negativní dopad na přírodu, bortí mezilidské vztahy.Autoškola je jedinou školou, kterou může na výbornou absolvovat i člověk jinak negramotný.-Při řízení je prý důležitější primitivní reflex než rozvinutý rozum. Je zde zachyceno také rozšíření automobilismu po světě. Svoboda vpletená do kola –tak se nazývá kapitola třetí.Automobil zprostředkovává majiteli pohyb, jehož směr i rychlost jsou určovány pouze svobodnou vůlí řidiče.Zde se autor zabývá problémem, je-li auto opravdu takovým symbolem svobody, za jaký je svými výrobci vydáván.Automobil je vlastně stejná droga jako alkohol nebo cigarety.Spíše než svobodu automobil vystihuje pohodlnost.Třebas by uhánělo po úplné rovině, funguje auto jako výtah, který svého majitele unáší až do těch nejvyšších pater hierarchie. Vždyť kdy může mít člověk lepší pocit, než když se pomalu svým nablýskaným bourákem loudá na místech, kde si ho každý všímá a tiše závidí?
Mě z celé knihy asi nejvíce zaujala kapitola : Automobil a kouzlo reklamy . tato část je celá věnována reklamám a propagování automobilů. Automobil v reklamách představuje úspěch, věčné mládí, sexuální neodolatelnost, výkonnost, ale také spolehlivost, jistotu…
Jedna z reklam :

CHCI BÝT ŠŤASTEN

Ještě stále existuje země,
kde se kovboj může rozmáchnout lasem,
aniž by se zachytilo o drátěný plot,
kde se hory dotýkají oblohy
a desítky milionů hvězd jsou tak blízko,
až máte strach.

Dejte mi koně, anebo auto,
které má v sobě něco z rozžaté zápalky
a kousku dynamitu.
Dejte mi lepší zdraví, než si člověk může přát,
lepší vzduch, než je na mořském pobřeží,
a lepší poezii, než psal Browning.

Chci vyjet v modelu Playboy.
Pak teprve budu šťasten.

- toť jakýsi typ poezie v reklamě na Jordan Playboy.
Toto asi mluví za celou kapitolu.V reklamách je zachycováno především šetření času, automobil slibuje zážitky a vzrušení či ruší diskriminaci. Je to vlastně takový únik z reality.Vždyť auto vytváří image majitele. Automobil jako symbol přetvářky.: Jak automobil vypadá, co tropí ? Je krásný, ladný, harmonický, čistý, ale také ničí přírodu – exhalace, špiní.Působí jako droga. Pár kapek benzínu a ze slabého a nejistého se stane silný, plný energie.Auto vypadá pacificky, ale zároveň zabíjí a zraňuje.Je to vlastně nepřirozený a nepřírodní exemplář. Co je skryto pod lakem individualismu : Touha po autě je mnohem starší než ono samo : antika-vozy ; 15.,16. St.-alegorické vozy. Automobil je pojízdný oltář, který budí úžas, obdiv, strach.Stal se bohem.I pomalému a starému člověku obstarává sílu a rychlost. Meze technokratického rozumu : Technokraté rozhodují o výstavbě silnic, o podpoře automobilismu na úkor ostatních druhů dopravy.Jejich myšlení je povrchní, nemá úctu k životu a jejich postoj postrádá vědomí širších souvislostí.Neberou ohled na budoucnost. Nastává vytlačování železniční dopravy ( krátí se rozpočet pro železnice, ubývá cestujících…)-alespoň tak je psáno. Klesající zisky z automobilismu : Počet aut stále roste . S tím přibývají i kolapsy ve městech, mizí městská zeleň kvůli parkovištím. Na hranicích se tvoří stále větší a větší fronty kamionů. To vše přispívá k ekologické pohromě (umírající lesy, …). Automobil přestává být historicky progresivní silou.Čím více automobily ucpávají ulice, tím je menší provoz, tím je větší finanční deficit pro dopravu a tím dražší bude jízdné.Na vesnici každé nové auto přináší riziko, že se zruší místní trať. Černí pasažéři :
Pokud někdo používá dopravní prostředek a nezaplatí, stává se z něj černý pasažér. Společnost toto naneštěstí činí masově. Uhradit náklady na údržbu infrastruktury nemá kdo.Z toho plyne vyšší forma daní.Ekologicky čistší doprava je vytlačována.Jednou z hlavních obětí rozvoje automobilismu je nepochybně krajina. Rozvoj a jiné pohromy : Dálnice jsou tepny pro zásobování supermarketů, které stojí tam, kde dříve bývala zelená louka, na kraji měst. Tam musí zákazník autem.Tyto podniky jsou podnětem krachů „menších“ prodejců. Z toho vyplývá větší nezaměstnanost. 97% zákazníků používá své automobily větš. na nákupy. Politika – auto jako šidítko : V programech našich politických stran zaujímá problém dopravy pouze skromné místo. ODS: Chce zvýšit rychlost výstavby dálnic a přísnější limity na emise. KDU-ČSL : přísnější limity emisí a ČSSD : Trvá na modernizaci a opravách stávajících tratí. Automobilová lobby – konec politiky : Socialista podporující stavbu dálnic dokazuje, že jeho ideálem je supermarket. Podporuje-li rozvoj automobilismu ten, kdo se hlásí k socialismu vypadá to velice groteskně.Kolébkou automobilové lobby je USA. Sedm nedorozumění, o něž se opírá likvidace železnice : Minulé století = zlatá éra železnic.Ta skončila s vynálezem automobilu.Dnes působí nemotorně a těžkopádně. O likvidaci autobusové dopravy se zatím ještě neuvažuje.
1) železnici je třeba omezovat, protože její výkony a produktivita klesají – to ale proto, že je již železnice omezována 2) lokální dráhy jsou prodělečné
3) zrušení tratí neohrozí obslužnost regionů 4) soukr. vlastník uspěje tam, kde to České dráhy nedokáží 5) vstup cizích dopravců nutný 6) Evropa od železnic ustupuje 7) občan doplácí více na železnici než na silnice Jak obchvátit občany: Klesá prestiž veřejné dopravy, roste však u osobní a nákladní automobilové dopravy. Stále více lidí se dopravuje po silnici ( dálnici ) . Naše města nejsou stavěna na sítě dálnic.Jsou zde vysoce cenné útvary, proto je třeba obchvatů a jiných komplikací. Od nouzových řešení k hledání alternativ : Některá města se mohou pochlubit svou vynalézavostí“ např. řidiči nesmí do centra nebo platí vysoké poplatky. Některé hotely mají jízdenky na MHD v ceně. Každý člověk má na sobě pocítit, že delší cesta je dražší než cesta kratší a že individuální doprava stojí víc než doprava skupinová. Lepší by bylo řidiče odradit od nákupu aut. Je nutno zlepšit veřejnou dopravu ( např. zkracování intervalů, … ). Najít cestu ze slepé uličky : V průběhu 20. století se postavení automobilů ve společnosti značně změnilo. Co se počátkem století tvářilo jako osvobození, to se přeměnilo v novou formu závislosti. V omezeném prostoru dnes již není možný neomezený růst. Žijeme dnes v době autokracie, tj. automobilové tyranie.
Tato kniha je podle mého názoru až velmi kritická, protože podle mě je automobil jeden z největších „vynálezů“ 20. Století.Přesto musím v mnoha věcech s autorem souhlasit a tiše doufat, že se něco změní.

Jan Keller
Naše cesta do prvohor
Sociologické nakladatelství, Praha 1998
Vydání první

Hodnocení čtenářského deníku Keller, J. - Naše cesta do prvohor

Líbila se ti práce?

Podrobnosti

  10. květen 2008
  3 071×
  1374 slov

Komentáře k čtenářskému deníku Keller, J. - Naše cesta do prvohor