Kožík, František - Kronika života a vlády Karla IV., krále českého a císaře římského

nakladatelství: Československý spisovatel
rok vydání: 1985
foto: Jan a Karel Neubauerovi

Literární žánr:
životopis

Místo a doba děje:
České a evropské královské dvory. Evropa 14. století.

Námět:
Život a vláda Karla IV. a jeho okolí, láska Karla IV. ke své vlasti.

Charakteristika hlavních postav:
- Karel IV.
Karel IV. byl člověk na svém místě. Na rozdíl od některých jiných
panovníků dával najevo svou lidskost a lásku. Také mluvil pěti jazyky, patřil
mezi vzdělanou elitu.Ke svým ženám a dětem měl láskyplný vztah. Svou
moudrostí a praktičností svých myšlenek pozvedl nejen českou zemi, ale i
Svatou říši římskou. V jeho cítění vynikalo vlastenectví, vždyť také jeho
první kroky v Čechách vedly ke hrobu jeho matky a ostatních Přemyslovců.

- Blanka z Valois
Blanka z Valois milovala svého muže a byla mu oporou v časech
dobrých i zlých. Zamilovala si Prahu a Pražané si zamilovali ji pro její
laskavost, oddanost, moudrost a také pro její půvab. Byla vzornou matkou,
vynikající královnou a chápající manželkou.

- Jan Lucemburský
Již jako mladý muž byl spíše bojovníkem nežli králem. Miloval ženy, víno, zpěv a válku. Během života se z něj stal vynikající stratég a vojevůdce. Za jeho časů se říkalo, že bez boha a českého krále válku nevyhraješ. Válčení se stalo jeho zálibou a ,bohužel, i jeho životem. Téměř všechny jeho myšlenky se zaobíraly válečnými taženími a penězi, které na ně potřeboval. Teprve ke konci života si uvědomil své chyby a snažil se je napravit. V pozdním věku se u něj objevila dědičná nemoc Lucemburků a on postupně oslepl. Zemřel rytířskou smrtí v bitvě u Kresčaku.

 

Autorův záměr:
Ukázat šlechtice čtenáři i s jejich soukromím, pocity, strachy a lidskými vlastnostmi jinak jim nepřisuzovanými.

Forma
- er forma

Kompozice
- zpočátku retrospektivní

Jazyk:
- současná spisovná čeština

Děj:
Když se roku 1333 vracel český princ Karel spolu s šlechtici a duchovními do Prahy, nepamatoval si tento sedmnáctiletý syn českého krále Jana Lucemburského a Elišky Přemyslovny ze svého dětství v Čechách téměř nic. Narodil se 14.května 1316 a už v září byl matce odebrán. Silné dojmy přišly, když jí ho načas vrátili. Pak mezi otcem a matkou vypuklo nepřátelství. Útěky, hrozby, nepřetržitá úzkost. V té době viděl milovanou a krásnou matku naposledy. Na hradu Loket byl vězněn spolu se sestrami Markétou a Jitkou. Na Křivoklátě byl od tří do sedmi let sám.
Najednou se život rozjasnil. Konečně se Janu Lucemburskému podařilo provdat svoji sedmnáctiletou sestru Marii za francouzského krále Charlese a mohl svého syna, v té době zatím Václava, poslat na francouzský dvůr. Ještě nepřivykl tamnímu ovzduší, a už ho roku 1323 biřmovali na Karla. V témž roce si jako sedmiletý chlapec vzal sedmiletou Blanku z Valois. Ve Francii se naučil šermu, poslouchal kázání a přijímal názory těch, jichž si vážil. Uměl latinsky číst i psát a brzy si osvojil i francouzštinu a němčinu. Karel svého otce obdivoval, ale jak dorůstal, začal samostatně uvažovat o otcových cestách a válečných výpravách, jeho pohled se kriticky zaostřoval. V patnácti ho otec přizval do Lucemburska, kde král Jan shromáždil početné vojsko a odtáhli do Itálie. Tam si podmanili několik měst a otec odjel, zanechav Karla v Itálii. Ačkoliv zde žil bez manželky, v noci se nenudil. Společnost mu poskytovala vždy nějaká půvabná kurtizána. Takovýto nevázaný život vedl do doby než se mu v Terenze zdál sen, který ho odvedl ze scestí. Za pobytu v Itálii se naučil ovládat Italštinu.
Když se tedy roku 1333 vracel z Itálie do Čech, mluvil francouzsky, italsky, latinsky a německy. Nesporně patřil k nejvzdělanějším panovníkům středověku. Brzy po svém příchodu se ve vlasti dočkal nečekané obliby. Od roku 1334 zastával úřad markraběte moravského, od roku 1340 byl mladším králem a o tři roky později se spolu s otcem zasloužil o povýšení pražského biskupství na arcibiskupství. Na místě románské baziliky svatého Víta začala vyrůstat gotická katedrála podle projektu Matyáše z Arrasu a posléze Petra Parléře.Několik týdnů před bitvou u Kresčaku, 2. 7. 1346, byl Karel zvolen římským králem jako protikandidát Ludvíka Bavora, jež se za císaře prohlašoval sám. Za tento čin na něj papež uvrhl klatbu. Po smrti Jana Lucemburského se Karel stal českým králem. Pro pražský korunovační ceremoniál přikázal vytvořit novou honosnou korunu, zvanou svatováclavská. Koruna zářila ve slunci. Šest z devíti největších safírů na světě, největší rubín a perly z Indie a Cejlonu odrážely oslňující paprsky.
Ludvík Bavor náhle zemřel a Karel se v říši prosadil jako všemi respektovaný panovník. Počal z Prahy systematicky budovat politické a duchovní centrum centrum západního křesťanstva. Svědčí o tom založení pražské univerzity a Nového Města pražského, které podstatně rozšířilo plochu hlavního města království i hradu Karlštejna. Ale po šťastném jaru roku 1348 mu léto přineslo těžký smutek, 1. srpna ve věku 32 let dodýchala v Praze královna Blanka, která mu porodila dvě dcery.
Ale i přes těžké období tohoto roku musel pokračovat dál v budování a zkrášlování Českých zemí. Z českého soustátí vytvořil útvar zvaný země Koruny České.(Vedle Českého království a Moravského Markrabství sem patřila též slezská vévodství, Horní a od roku 1368 i Dolní Lužice a od roku 1373 Braniborsko, ztracené během 15. století.
I když truchlil nemohl nechat zemi bez královny. A tak se 14.3. 1349 oženil s Annou Falckou, krásnou dcerou rýnského falckraběte Rudolfa. Smutek ho neopouštěl. Několik týdnů po svatbě se k němu doneslo, že mu zemřela nejstarší dcera, čtrnáctiletá manželka uherského krále Ludvíka, Markéta. Roku 1350 se mu narodil syn Václav, který však o rok později zemřel. Na prahu dbal i přes svoji nemoc. Dal stavit kamenný Karlův most, který měl nahradit starý Juditin most. Jeho tvůrcem byl Petr Parléř. Nechal stavět též hladovou zeď a založil klášter Na Slovanech, Když se svou loveckou družinou zabloudil k Karlovým pramenům, neváhal tam založit lázně u Lokte, později se jim začalo říkat Karlovy Vary. Vydal také vlastní životopis Vita Caroli.
Poměr českého království k Svaté říši římské upřesnil ve Zlaté bule, již vydal brzy po té, co se mu na jeho hlavě zaskvěla císařská koruna.To už byl ženatý po třetí. Jeho druhá žena zemřela 2. února 1353. Čtrnáctiletou Annu Svídnickou si vzal v témž roce. Když mu Anna dala následníka trůnu Václava, po 2 letech zemřela. Jeho čtvrtou a zároveň poslední manželkou byla Eliška Pomořanská, která byla pověstná svou silou. Přežila ho. Nejslavnější panovník českých dějin zemřel v důsledku zánětu plic 29. listopadu 1378 ve věku 62 let.

Názor
Kniha mi přiblížila a osvětlila životní osudy Karla IV, a to až do velice soukromých a detailních podrobností, což mne uvádí na pochyby o přesnosti těchto údajů.

Hodnocení čtenářského deníku Kožík, František - Kronika života a vlády Karla IV., krále českého a císaře římského

Líbila se ti práce?

Podrobnosti

  12. únor 2008
  2 466×
  1063 slov

Komentáře k čtenářskému deníku Kožík, František - Kronika života a vlády Karla IV., krále českého a císaře římského

Linda
je to docela dobrý