Knížka Povídky Malostranské je souborem povídek z prostředí Malé Strany, kde se Neruda narodil a dlouho žil. V příbězích nám popisuje osudy podivínských lidí, se kterými se možná opravdu setkal. Bylo by nesmírně zajímavé, kdyby se dalo zjistit, zda skutečně existovali, nebo jestli jsou pouze výplody autorovy fantazie.
Nejvíce mě pobavily tyto povídky.
Přivedla žebráka na mizinu.
V příběhu se setkáváme s žebrákem Vojtíškem, který se potlouká po Praze a prosí kolemjdoucí o almužnu. Je starý a spokojený. Vzbuzuje v lidech soucit, takže všude dostane najíst nebo peníze. Jednoho dne potká na náměstí všetečnou žebračku, která se k němu snaží vetřít. Chce se s ním dát dohromady, slibuje mu, že se o něj bude starat. Vojtíšek jí odsekne, že nikoho nepotřebuje. Žebračka se urazí a slibuje mu pomstu. Po čase začne mít Vojtíšek potíže. Lidé se na něj mračí a vyžebrá si stále méně. Zjistí, že o něm stará žebračka roznáší nepravdivé klepy, rozhlašuje, že je bohatý, lakomý, a že má v Praze dokonce dva domy. Každý, kdo se dříve nad žebrákem slitoval, jím nyní opovrhoval. Nastala zima a Vojtíška jednoho dne našli zmrzlého u kasáren.
Večerní šplechty
Je tichý teplý večer a na střeše jednoho domu se sejdou čtyři muži ve středních letech Jäkl, Krupka, Hovora a Novomlýnský.Začnou si povídat a společně probírají uplynulý den. Po chvíli se hovor stočí na jejich vzpomínky z dětství. Vypráví si nejrůznější historky ale najednou nastane nenadálé ticho. Na temné obloze se roztrhly mraky a vyplul měsíc v úplňku. Nikdo už hovor neobnoví a beze slova se rozejdou.
9. říjen 2007
4 108×
255 slov
