Neruda, Jan - Povídky Malostranské

I. Základní údaje o knize

Jednotlivé povídky této knihy byly původně otištěny v časopisech v roce 1867 a v letech 1875 - 1877. Knižně vyšly Povídky malostranské
za života autorova dvakrát, roku 1878 a 1885. Tuto knihu vydalo
Státní nakladatelství dětské knihy v Praze roku 1965. Odpovědná redaktorka Dr. Jana Štefánková. Výtvarný redaktor Lumír Ševčík.
Za sazby písma Garamond.

II. Příběh jedné zvolené povídky

Měkké srdce paní Rusky

Paní Ruska byla žena, která s oblibou chodila na všechny pohřby v okolí. Vždy velmi oplakávala nebožtíka a přitom ho začala pomlouvat. Lidem se tato její záliba v pohřbech nelíbila. Pohřby kam přišla končívaly většinou nějakými nepříjemnostmi.

Policie ji po několika incidentech a stížnostech zakázala se pohřbů
zúčastňovat. Paní Ruska to však vyřešila po svém. Přestěhovala se k Újezdské bráně, okolo které musel projít každý pohřeb. Pokaždé, když šel nějaký pohřeb okolo, vyšla před dům a plakala.

III. Název a hlavní myšlenka ostatních povídek

1. Týden v tichém domě (1867)

Rozdíly mezi lidmi - bohatí a chudí v jednom domě a jejich soužití

2. Pan Ryšánek a pan Schlegl

Spor mezi dvěma muži, které usmířila nemoc jednoho z nich. Člověk
by neměl jinému v nouzi, nemoci upírat pomoc.

3. Přivedla žebráka na mizinu (1875)

Co dokáže lidská zášť a pomluva. V této povídce vedla až ke smrti žebráka pana Vojtíška.

4. O měkkém srdci paní Rusky (1875)

Nedovedla lidi pomlouvat za jejich života, tak si to vynahrazuje
na jejich pohřbu.

5. Večerní šplechty (1875)

Vyprávění příběhů ze života nebo událostí z toho dne, mezi kamarády
na střeše (na prejzu).

6. Doktor Kazisvět (1876)

Co člověk neudělá pro peníze. Doktor Heibert se dostal na pohřeb,
kde překvapivě zjistil, že nebožštík je živý. Tím zkazil plány pozůstalých.

7. Hastrman (1876)

Hlavní postava pan Rybář. Bohatství není pouze v penězích,
ale v člověku. Jeho užitek a přinášení radosti jiným lidem.

8. Jak si nakouřil pan Vorel pěnovku (1876)

Díky předsudkům lidí, kteří nechtěli nakupovat v krámě pana Vorla,
se pan Vorel ze zoufalství oběsil.

9. U tří liií (1876)

Dívka se na taneční zábavě dozvídá o smrti své matky přesto dotančí
a až potom odejde, ale během chvíle se vrací. V den smrti své matky
se nedovede vzdát zábavy, svědčí to o jejím špatném charakteru.

10. Svatováclavská mše (1876)

Chlapec se schoval v kostele, aby viděl sloužit svatováclavskou mši. Jeho matka ho oplakávala ráno v kostele, kde ho pak nalezla. Děti
by bez vědomí rodičů neměly nikam chodit, aby si rodiče nedělali starosti.

11. Jak to přišlo, že dne 20. srpna roku 1849, o půl jedné s poledne, Rakousko nebylo rozbořeno (1876)

Skupina chlapců založí spolek, jehož účelem je rozbořit Rakousko.
Díky opilosti muže, který jim měl sehnat střelný prach, bylo Rakousko zachráněno.

12. Psáno o letošních Dušičkách (1876)

Slečna Máry se nemohla rozhodnout mezi dvěma muži. Věrnost dvěma mužům na celý život. Kamarádství sahá jen do určité míry, kvůli kamarádství si nezničíte celý život. V této povídce se trápili tři lidé až do smrti.

13. Figurky (1877)

Anonymní dopisy mají zkazit štěstí lidí v domě. Dopisy psané ze závisti.

IV. Charakteristika jedné z postav povídek

Přivedla žebráka na mizinu

Povídka vypráví o žebrákovi panu Vojtíškovi, který byl znám po
celé Malé Straně. I když byl žebrákem, velice dbal na svůj
zevnějšek.

Jeho kulatý a veselý obličej lemovaly bílé vousy, které si holil
vždy v neděli. Vlasů mu na hlavě zbylo jen málo.

V ruce měl vždy čepici, kterou si nasazoval, když pražilo slunce. Nosil dlouhý šedivý kabát se záplatami téže barvy. Kolem krku si
vždy pečlivě uvázal šátek.

Pan Vojtíšek byl dobrosrdečný a poctivý, lidé ho měli rádi. Ovšem
díky „miliónové bábě“ přišel na mizinu. Moc ho mrzelo, že mu lidé nevěří, trápil se a byl nešťastný. Neměl však sil na vysvětlování
a nakonec jeho život ukončil mráz.

V. Autobiografické rysy povídek

V některých povídkách je autor jen pozorovatelem a jiných přímým aktérem. Například v Povídce Týden v tichém domě je přímým aktérem (postavou) příběhu.

VI. Obraz Malé Strany Nerudovy doby

Malostranské povídky se odehrávají v Praze na Malé Straně. Dříve
byla tato čtvrť velmi rušná. Žili zde chudí lidé, ali i vážení
a bohatí občané. V povídkách je zachycen život lidí této čtvrti.
Neruda si všímal jejich zvláštností, v jejich jednání ukázal
neutěšené společenské poměry této doby.