Rozbor básně
Báseň Edison pochází ze sbírky Básně noci (patří do ní ještě Signál času, Neznámá ze Seiny + Podivuhodný kouzelník) Je to báseň o moderním zázraku elektrického světla, prodchnutá zjevem 80-letého kouzelníka z West Orange, který prohlašuje, že genialita je 1% inspirace a 99% dřiny.
Báseň se skládá z 5 zpěvů psaných typem pásmo. Každý řádek se sám rozvíjí a má své vlastní asociace a zdánlivě s ostatními nesouvisí, na konci však z toho všeho vyplývá vlastní smysl. Báseň má rámcový příběh.
| Bylo tu však nico těžkého co drtí Smutek stesk a úzkost z života a smrti, |
(refrénovité dvouverší provázející nás celou básní, vrací se v každém zpěvu) |
| Sklánije se s mostu uviděl jsem stín Sebevrahův stín jenž padal do hlubin Bylo tu však něco těžkého co pláče Byl to stín a smutek hazardního hráče Řekl jsem mu probůh pane co jste zač Byl to stín jenž jako šibenice trčí |
(myšlenky a pokus o sebevraždu, rozdvojení osobnosti - schizofrenie je to trochu autobiografické - Nezval sám pomýšlel na sebevraždu..) |
Mně se nejvíce líbil III. zpěv, který se týká Edisona, jeho vynálezů a „mánie“ .
| Naše životy jsou bludné jako kruh jednou kráeel po New Yorku dobrodruh bylo odpoledne s vlhkým sluncem v máji chodec zastavil se mleky na Brodwai poed palácem West Union Telegraf kde to hueelo jak na rozvodné desce byl to kamelot a velký vynálezce |
(poedstava Edisona, byl puvodním povoláním kamelot, potom vynálezce) |
| Malá nedile ach kolik jasných zvonu Malá centrála slyš zvonky telefonu Vaše uši poslouchají milence Defraudanty hovooící o smince Kalifornské lupiee a noení vrahy Telefonní rozhovory z Velké Prahy |
(smysl vyplývající z každého oádku - vynálezy – zvonky telefonu, telefonní centrála, pokusy o létající stroj, první pokusy o gramofon, …. Také tam je, kdo každý využívá Edisonova telefonu defraudanti, milenci, lupiei, vrazi,..) |
Velice se mi líbily tyto verše – poukazují na to, co člověka žene, co mu dává smysl života…
| Vždycky znovu žít a míti mánii jenkrát jste uzoel v Pensylvánii noc a obloukovou lampu u Bakera pocítil jste smutek tak jako já veera nad poslední stránkou svého románu jako akrobat jenž poešel po lanu jako matka která porodila díti jako rybáo který vytáh plné síti jako milenec po sladké rozkoši |
Ukoneení nikteré einnosti, která je pro nás smysl života (díti pro matku, kniha pro spisovatele, …), v nás vyvolává konec tišení se, radosti, snažení, konec mánie – posedlosti nad ureitou vicí,…vzniká smutek z prázdna, z nicoty v nás. Je tam vidit touha, poání mít zase tu mánii a žít s nijakým cílem. |
V básni není nic řečeno přímo a to jí dodává zajímavou atmosféru. Můžeme tam vypátrat vynález žárovky a překrásné asociace na ni….
| Ptáka našich nocí s kterým dlouho bdíme metlu poíšer stínu jíž je zaháníme žhavé poletuchy snivých promenád andila nad štíty nároží a vrat ruže restaurantu kaváren a baru vodotrysky noci ve tmách na bulváru ružence nad mosty velkomistských oek aureolu poulieních nevistek…. |
asociace na žárovku – co všechno lidem poináší a co pro ni znamená… bdí s námi, zahání poíšery vystupující ze tmy, je to andil nad štíty nároží a vrat (táhne nás domu, poináší nám pocit bezpeeí, klidu, pohody,…)dilá krásné odlesky svitla v hladini oek, osvitluje postavy a dává jim zvláštní magiku, …. |
Báseň je psaná rýmem sdruženým, objevuje se tam refrén. Je to velmi pěkné a čtivé dílo.
21. červen 2008
8 435×
558 slov
