Nezval, Vítězslav - Edison

Rozbor básně

Báseň Edison pochází ze sbírky Básně noci (patří do ní ještě Signál času, Neznámá ze Seiny + Podivuhodný kouzelník) Je to báseň o moderním zázraku elektrického světla, prodchnutá zjevem 80-letého kouzelníka z West Orange, který prohlašuje, že genialita je 1% inspirace a 99% dřiny.

Báseň se skládá z 5 zpěvů psaných typem pásmo. Každý řádek se sám rozvíjí a má své vlastní asociace a zdánlivě s ostatními nesouvisí, na konci však z toho všeho vyplývá vlastní smysl. Báseň má rámcový příběh.

Bylo tu však nico těžkého co drtí
Smutek stesk a úzkost z života a smrti,
(refrénovité dvouverší provázející nás celou básní, vrací se v každém zpěvu)
Sklánije se s mostu uviděl jsem stín
Sebevrahův stín jenž padal do hlubin
Bylo tu však něco těžkého co pláče
Byl to stín a smutek hazardního hráče

Řekl jsem mu probůh pane co jste zač
Odvětil mi smutným hlasem nikdo hráč
Bylo tu však něco smutného co mlčí

Byl to stín jenž jako šibenice trčí
stín jež padal s mostu vykřikl jsem ach!
Ne vy nejste hráč! Ne vy jste sebevrah!

(myšlenky a pokus o sebevraždu,
rozdvojení osobnosti - schizofrenie
je to trochu autobiografické - Nezval
sám pomýšlel na sebevraždu..)

Mně se nejvíce líbil III. zpěv, který se týká Edisona, jeho vynálezů a „mánie“ .


Naše životy jsou bludné jako kruh
jednou kráeel po New Yorku dobrodruh
bylo odpoledne s vlhkým sluncem v máji
chodec zastavil se mleky na Brodwai
poed palácem West Union Telegraf
kde to hueelo jak na rozvodné desce
byl to kamelot a velký vynálezce
(poedstava Edisona,
byl puvodním povoláním kamelot,
potom vynálezce)
Malá nedile ach kolik jasných zvonu
Malá centrála slyš zvonky telefonu
Vaše uši poslouchají milence
Defraudanty hovooící o smince
Kalifornské lupiee a noení vrahy
Telefonní rozhovory z Velké Prahy
(smysl vyplývající z každého oádku -
vynálezy – zvonky telefonu, telefonní
centrála, pokusy o létající stroj, první
pokusy o gramofon, …. Také tam je,
kdo každý využívá Edisonova telefonu
defraudanti, milenci, lupiei, vrazi,..)

Velice se mi líbily tyto verše – poukazují na to, co člověka žene, co mu dává smysl života…

Vždycky znovu žít a míti mánii
jenkrát jste uzoel v Pensylvánii
noc a obloukovou lampu u Bakera
pocítil jste smutek tak jako já veera
nad poslední stránkou svého románu
jako akrobat jenž poešel po lanu
jako matka která porodila díti
jako rybáo který vytáh plné síti

jako milenec po sladké rozkoši
jako z bitev kráeející zbrojnoš
jako zemi v poslední den vinobraní
jako hvizda která hasne za svítání…

Ukoneení nikteré einnosti, která je pro nás smysl života (díti pro matku, kniha pro spisovatele, …), v nás vyvolává konec tišení se, radosti, snažení, konec mánie – posedlosti nad ureitou vicí,…vzniká smutek z prázdna, z nicoty v nás. Je tam vidit touha, poání mít zase tu mánii a žít s nijakým cílem.

V básni není nic řečeno přímo a to jí dodává zajímavou atmosféru. Můžeme tam vypátrat vynález žárovky a překrásné asociace na ni….

Ptáka našich nocí s kterým dlouho bdíme
metlu poíšer stínu jíž je zaháníme
žhavé poletuchy snivých promenád
andila nad štíty nároží a vrat
ruže restaurantu kaváren a baru
vodotrysky noci ve tmách na bulváru
ružence nad mosty velkomistských oek
aureolu poulieních nevistek….
asociace na žárovku – co všechno lidem poináší a co pro ni znamená…
bdí s námi, zahání poíšery vystupující ze tmy, je to andil nad štíty nároží a vrat (táhne nás domu, poináší nám pocit bezpeeí, klidu, pohody,…)dilá krásné odlesky svitla v hladini oek, osvitluje postavy a dává jim zvláštní magiku, ….

Báseň je psaná rýmem sdruženým, objevuje se tam refrén. Je to velmi pěkné a čtivé dílo.

Hodnocení čtenářského deníku Nezval, Vítězslav - Edison

Líbila se ti práce?

Podrobnosti

  21. červen 2008
  4 840×
  558 slov

Komentáře k čtenářskému deníku Nezval, Vítězslav - Edison